PŘÍSTUPY K PORUCHÁM CHOVÁNÍ, JEJICH ŘEŠENÍ, POČÁTKY ÚSTAVNÍ PÉČE U NÁS A VE SVĚTĚ žJednotlivé historické přístupy společnosti vůči dětem a mládeži s poruchou chování či jinými sociálně patolog.projevy chování se lišily, vždy v závislosti na normě společnosti. Otázka normality (je relativní) souvisí s několika klíčovými faktory: ž žČas (časové hledisko) - kdy žProstor - kde žSituace – konkrétní situace žKultura žNáboženství ž Z pohledu různých faktorů normality lze na konkrétní situaci nazírat variabilně. Slowík (2007) píše o současné změně paradigmatu koncepce speciální pedagogiky, uvádí tyto PŘÍSTUPY: ž žRepresivní – starověk – zotročování, zneužívání, zabíjení handicapovaných žCharitativní – duchovno – ochranitelství (církev – klášterní špitály, hospice…) žHumanistický – novověk – komplexní pojetí péče žRehabilitační – přelom 19.-20.stol.- ve smyslu znovu uschopnění žPreventivně-integrační – snaha zaměřit se na prevenci vzniku postižení, předcházení riziku narození dítěte s vadou nebo poruchou; řeší se otázka integrace do intaktní společnosti žInkluzivní – současný moderní trend; zdá se však, že dnešní společnost není připravena (resp. nestihla se připravit na radikální a náhlé změny). Představuje společnou výchovu a vzdělávání, kdy jedinci s handicapem jsou jednotně vzděláváni s jedinci intaktními. ž žKázeň, sebeovládání, jemuž se chlapci učili poměrně drastickými způsoby žKONFUCIUS – nauka o mravnosti – lidé potřebují příklady ž„Anály jar a podzimů“ – 5. Konfuciova kniha – 3 stádia vývoje lidstva žŘECKO žXenofon – metoda výchovného vzoru (příklad straších), idea sebeovládání; prosazoval aktivní dosahování cílů jedince ž žPlatón – reálný svět je odraz dokonalého světa idejí (morální špatnost záležela v neznalosti dobra). Nejvyšší hodnotou je dobro. žVyžadoval veřejnou výchovu – příprava řádných občanů (ve státních školách od předškolního věku) ž žAristoteles – žák Platóna; všechny zlomyslnosti a špatnosti mají být trestány zákonem (ohled na děti do 5 let). Zdůrazňoval výchovu tělesnou, mravní a rozumovou (výchova by měly být státní). Zabývá se ctnostmi lidí. ž žŘÍM žMarcus Fabius Quintilianus – vyzdvihoval školní výchovu oproti soukromé ž škodlivost tělesných trestů, kladl nároky na učitele ž žMarcus Aurelius – prevence zločinnosti žHovory k sobě samému – 9 POUČEK žKruté tresty, postižení vyhošťování ze společnosti, věznice žObrat, důležitost pozitivních vzorů žDESIDERIUS ERASMUS ROTTERDAMSKÝ žrozhodující je význam výchovy ve vývoji jedince žO uhlazenosti dětských mravů – pojednává o poruchách chování žChvála bláznovství – kritika učitelů - žMICHAILE DE MONTAIGNE – zastánce mírných metod; důraz kladen na sociální učení (učitel by měl žáka vést…) ž žFRANCOIS REBELAIS- Gargantua a Pantagruel - kritizoval výchovu, neboť je od života odtržena ž žJAN AMOS KOMENSKÝ – děti vést ke kázni, trestat jen výjimečně, pozitivní příklad pěkným slovem; ohled na věk a schopnosti dítěte ž žJOHN LOCKE - stoupenec individuální výchovy jedním vychovatelem; výchova gentlemana. Tvrdil, že člověk je „tabula rasa“. ž žJEAN JASQUES ROUSSEAU- proti tělesným trestům, princip přirozených následků žEmil, čili o vychování žSpolečenská smlouva ž žJOHANN FRIEDRICH HERBART – přiměřené zaměstnávání, dozor, zákazy, tresty, autorita žWILLIAM HAELY – bostonský psychiatr v oboru zločinnosti mladistvých žRekonstrukce chování v mládí žMladý zločin ž žCYRIL LUDOVIC BURT- britský specialista v oblasti zločinnosti mladistvých žMladistvý zločinec ž žALFRED ADLER – věnoval se obtížně vychovatelné dorůstající generaci žTěžce vychovatelné děti ž žANTON SEMJONOVIČ MAKARENKO – věnoval se osiřelými děti, které žebraly, kradly – organizoval jejich výchovu žLEO KANNER - popsal dětský autismus žučebnice – Dětská psychiatrie žFRANTIŠEK ČÁDA – realizoval výzkumy, pečoval o úchylné děti a mládež ž Založil „Sdružení pro výzkum dítěte“ – stalo se základem pro Pedopatologický ústav hlavního města Prahy -Zformuloval rysy tehdejší moderní péče o slabomyslné. - žANTONÍN HAVEROCH - Pedagogické rozhledy – psal o dětské neposednosti, lhavosti, zločinnosti žSpis – Duševní odchylky mládeže školní – výchovné přístupy (z psychiatrického hlediska) ž žJOSEF ZEMAN – založil a redigoval časopis „Úchylná mládež“ ž- Spoluautor učebních osnov pro handicapované, podílel se na zákonu o pomocných školách žPOČÁTEK 19. STOLETÍ ž1816 – v Německu – 1. ústav v Evropě – Výchovna či vychovatelna“ ž1842 – u nás první vychovatelna – Jednotou pro blaho propuštěných káranců“ ž1883 – vychovatelna v Praze- Libni (Vojtěch Náprstek, Fr. Ladislav Reiger) ž1884 – vychovatelna na Vinohradech, v Říčanech – 6-10 letí (z nadace manželů Olivových) ž2. POLOVINA 19. STOLETÍ – ústavy pro morálně narušenou mládež: ž žOCHRANOVNY - pro osiřelé, opuštěné… žPOLEPŠOVNY – mládež výchovně zanedbaná, mravně vadná, ale i zločinná žRakousku – Uhersku – zakládání donucovacích pracoven. ž žZÁKON z r. 1885 V RAKOUSKU UHERSKU – vybudování polepšoven. (Opatovice, Králíky – později přejmenovány na vychovatelny r. 1921) ž žZÁKON V R. 1931 – polepšovny určeny pro mladistvé odsouzené k trestu vězení; pro narušenou mládež zavedení (od r. 1945): žDětský domov se zvýšenou výchovnou péčí (9-14/15let) žDomov mládeže pro převýchovu (15-18 let) ž žOd 30. let 20. století – nový jev – „diktát dětí a mládeže“ – prohluboval se po 2. světové válce. žPředevším pubescenti rozhodují o chodu rodiny – problém – rodiny nemají dostatečné příjmy (na oblečení, potraviny…dle požadavku dětí). Důležité je hledat společné řešení – v hledání jiných hodnot, než jaké nabízí konzumní společnost). žJIŘÍ DUNOVSKÝ – ochrana dětí před nebezpečím žDítě a poruchy chování - orientuje se na funkčnost rodiny žZDENĚK MATĚJČEK, JIŘÍ DUNOVSKÝ, ZDENĚK DYTRYCH žTýrané, zneužívané a zanedbávané dítě – zabývají se syndromem CAN žMILADA GOLOBOVÁ – psal o týrání dětí žDěti na zabití žDěvče na zabití ž žDAN OLWEUS – působí na univerzitě v Bergenu – průkopník ve výzkumu šikany. Projevy agrese se snaží eliminovat tzv. intervenčním programem – spočívající v restrukturaci sociálního prostředí ž žFRANTIŠEK KOUKOLÍK žOdlišné dítě – vztah mezi matkou a jednoročním dítětem žVzpoura deprivantů žMEZINÁRODNÍ DEN PROTI ZLOČINU – vyhlášen byl v r. 1990 Evropským fórem Rady Evropy ž žHNUTÍ PROTI KRIMINALITĚ – vzniklo r. 1995 v ČR – proti nárůstu trestných činů ž žR. 1991 založen BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ – pomoc obětem a svědkům trestné činnosti, prevence kriminality, zlepšení práv a postavení poškozených v trestním řízení