II. Poruchy chování a emocí Definice poruchy chování (Sdružení pro Národní duševní zdraví a speciální vzdělávání, USA, 1992) Pojem porucha emocí nebo chování (PE, PCH) je výrazem pro postižení, kdy s chování a emocionální reakce žáka  Liší od odpovídajících věkových, kulturních nebo etnických norem  Mají nepříznivý vliv na školní výkon včetně jeho akademických, sociálních, předprofesních a osobnostních dovedností Současně je toto postižení  Něco víc než přechodná, předvídatelná reakce na stresující události z jeho prostředí  Vyskytuje se současně nejméně ve dvou různých prostředích, z nichž alespoň jedno souvisí se školou  Přetrvává i přes individuální intervenci v rámci vzdělávacího programu  Může koexistovat i s jiným postižením Charakteristiky poruch chování (Bower in Vojtová, 2008)  neschopnost učit se  neschopnost navazovat uspokojivé sociální vztahy s vrstevníky a s učiteli  nepřiměřené chování a emotivní reakce v běžných podmínkách  celkový výrazný pocit neštěstí nebo deprese  tendence vyvolávat somatické symptomy jako je bolest, strach a to ve spojení se školními problémy Stupně PCH podle intenzity problému (Bower in Vojtová, 2008) 1) Chování jedince reaguje na problémy denního života, vývoje a získávání životních zkušeností. Nad tento rámec se nevymyká 2) Chování, jímž jedinec reaguje na krizové životní situace, jako je např. rozvod rodičů, smrt v blízkém sociálním okolí, narození sourozence, těžká nemoc v okolí atd. 3) Chování, kterým se jedinec vymyká očekávání 4) Zafixované a nevhodné opakované chování, které se dá při dobré školní docházce upravit a jedinci se ještě dá pomoci navázat pozitivní sociální vztah 5) Zafixované a opakované nevhodné chování s tak výraznými symptomy, že se jedinec nedá ovlivňovat a vzdělávat v běžném prostředí školy, ale pouze v internátní škole (instituci) nebo doma Rizikové skupiny  jedinci se znevýhodněného sociokulturního prostředí (zanedbanost dítěte nemusí být spojena s psychickou deprivací, závažná je sekundární psychická deprivace odejmutých dětí)  etnické skupiny (komunita romská, ukrajinská vietnamská, ruská)- vykořeněnost, nižší sociální postavení  zkušenost institucionální péče (citová deprivace, emocionální plochost, sociální nezkušenost – absence modelů chování a vztahů v rodině, hospitalismus = adaptace na prostředí ústavu)  traumatizující zážitek (posttraumatická porucha, flashbacky, somatizace, narušení vlastní identity, latentní období propuknutí PCH, PE)  jedinci s diagnózou ADHD Rizika spojená s osobností dítěte  váží se na fyzickou, psychickou konstituci a sociální zkušenost patří sem:  faktory fyzického zdraví – nedonošenost, nízká porodní váha, postižení, nemoc, porodní úraz, chronická onemocnění  faktory vnitřních dispozic – nízká inteligence, obtížný temperament, hyperaktivita, impulzivita Rizika spojená s rodinou dítěte  základní rizika spočívají v nedostatku „vřelosti – lidského tepla“ patří sem:  rodinné stresory – konflikty mezi rodiči, postnatální deprese, nízká vzdělanost, tísnivá finanční situace  nastavení rodinného systému – struktura a hierarchie rodiny (neúplná rodina, nezletilá matka, nezaměstnanost rodičů atd.) Školní rizika  nepřipravenost na vstup do školy + neschopnost přizpůsobit se požadavkům  nedostatek pozitivní interakce se spolužáky a učiteli  neúspěch a izolace  vyhledávání ostatních dětí s podobnými potížemi (problémové vrstevnické party)  bludný kruh neúspěchu Rizika spojená se společností  Životním podmínky – socioekonomické znevýhodnění, hustota zalidnění a materiální životní podmínky, místo bydliště  Patologické formy chování v okolí – násilí, kriminální činnost…  Kulturní a morální hodnoty – sociální nebo kulturní diskriminace, násilí v médiích  Konflikt aktuálních a historických socializačních požadavků (odlišnost požadavků rodiny, školy…) Co s riziky? OCHRANNÉ A PROTEKTIVNÍ FAKTORY • podpora autonomie a nezávislosti • posilování sociálních kompetencí • posilování kompetencí k řešení problémů • zaměření na cíl a budoucnost • zapojování do posilujících činností a procesů Inkluzivní trendy v současné etopedii Nálepka jako bariéra Socializace, relativita posuzování chování Předcházení nálepkování Role speciální pedagogiky v inklusivním konceptu  předcházet vytváření bariér ve vzdělávání (školnímu neúspěchu)  snižovat rizika sociální exkluse  stěžejní působení je v podmínkách škol hlavního proudu  Aktivita - nálepka Perspektiva a posilování edukačních příležitostí x nálepka u dítěte s PCHE Snaha vyloučit překážky, kt. by mohly bránit naplňování potencialit žáka v jeho cestě k dospělosti a nezávislosti --- mnohdy označení dítěte, kt. je negativně vnímána dítětem i jeho okolím Nálepkování/ etiketizace/labelling  „nálepka“ – označení dítěte, za dítě s problémem, s problémovým chováním, s poruchou chování  etiketizace odklání pozornost od příčin daného chování  negativní stigma podporuje tendence dětí s poruchami chování cítit se nešťastně, podhodnocovat své Negativní vlivy na osobnost žáka  dítě s PCHE má tendenci cítit se nešťastně, podhodnocovat své výkonnostní možností, mívají problémy v navazování vztahů a jejich vztah k sobě i druhým mívá negativní charakter  negativní signály, kt. v sociální interakci dostávají z vnějšího okolí, postupně ovlivňují negativně sebeobraz negativní sebeobraz a sebepojetí --- vliv na aspirační cíle  rizika, kt. nálepka přináší, se mohou stát bariérou na cestě k perspektivní socializaci Relativita posuzování chování - faktory 1. Interaktivní vlivy • subjektivní posouzení - ! Vlastní příčinou může být interakce s posuzovatelem • vztah s negativním nábojem – negativní pocity znemožňují objektivní posouzení a najití perspektivního řešení konkrétního problému • „bludný kruh“ problémového chování – vzájemné odmítání 2. Sociokulturní standarty • normy komunity, ve které dítě žije • očekávání sociální skupiny • konflikt norem komunity/ rodiny a školy 3. Sociální kontext životní situace jedince • narušení /trhliny v celkovém sociálním systému (elementy – osobnost dítěte, komunita, škola) • životní situace dítěte (nevyhovující, ohrožující) • vnímání PCH v kontextu způsobů, jakými se s dítětem jedná, jak k němu přistupuje okolí (rodiče, sourozenci, učitelé, spolužáci…) • úprava životní situace jako intervence Předcházení nálepkování – „soft“ přístupy označování dětí/žáků s PCHE dle současné terminologie – soft přístupy a) odráží inkluzivní charakter pojetí problematiky nežádoucího chování – primární zaměření na perspektivu b) vyjadřují důvěru v odpovědnost pedagogů a dalších odborníků při podpoře těchto dětí – PCHE jako časově omezená výzva c) odpovídají společenskému vývoji – přístup ke vzdělávání pro všechny Potíže s chováním Problémy s chováním Behavioral Difficulties Provokující žák Challenging pupil Nápadné chování Verhaltensauffälligkeiten Dispozice k poruchám chování  snaha předcházet nálepkování  hledání souvislosti mezi poruchou chování a sociálním okolím  orientace na pedagoga a jeho zodpovědnost za perspektivu žáka s problémy  hledání lépe fungujících postupů (v edukaci) SYNDROM ŠKOLNÍHO NEÚSPĚCHU (Stuchlíková)/ SYNDROM NAUČENÍ BEZMOCNOSTI (Helus)  postojový komplex vyplývající z předchozích zkušeností jedince s neúspěchem  neúspěch je zvnitřněn a stává se významným vnitřním faktorem ovlivňujícím jednání a prožívání (dítě má neúspěchy, okolí si na to „zvyklo“, neklade na něj vyšší nároky, nemotivuje ho)  vědomí školního neúspěchu spolu s nízkým sebevědomím, pocitem studu, ponížení a úzkostí mají pro žáka hluboké a trvalé psychologické následky  zpravidla to končí PCH, PE, záškoláctvím (latentní záškoláctví = denní snění – odmítnutí školy)  důsledky – nekomunikativnost, nenaslouchání, citová závislost na učiteli, uzavřenost, neschopnost požádat o pomoc…  uzavírá se primární kruh neúspěchu (dítě touží po úspěchu, snaží se, ale má strach – zklamává)  sekundární selhávání na podkladě reakcí okolí (nepředpokládá se úspěch, okolí nečeká na odpověď)  slabší žáci dostávají méně příležitostí pro rozvedení odpovědi, učitelé bývají netrpěliví, berou mu slovo, kárají, nepřesnou odpověď považují za selhání => posílení negativních emocí  školní anorexie = více žáků trpících tímto syndrom, hromadné odmítnutí školy, normou je nepracovat (Weil)  je nutný systémový přístup – zapojit všechny participující osoby (žáka s prožitkem neúspěchu, spolužáky, učitelský sbor, rodinu, poradenský systém) Literatura k tématu  HELUS, Zdeněk. Dítě v osobnostním pojetí: obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Portál, 2009. 286 s. ISBN 9788073676285.  STUCHLÍKOVÁ, Iva. Zvládání emočních problémů školáků. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 170 s. ISBN 8071785342.  VOJTOVÁ, Věra. Inkluzivní vzdělávání žáků v riziku a s poruchami chování jako perspektiva kvality života v dospělosti. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 330 s. ISBN 9788021051591.  VOJTOVÁ, Věra. Úvod do etopedie: texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido - edice pedagogické literatury, 2008, 127 s. ISBN 9788073151669.