Problémy v komunikaci
zdravotnických pracovníků
s pacienty se zdravotním
postižením
Pacienti se všemi typy zdravotního postižení uvádějí, že jsou často vystaveni
ponižování a snižování lidské důstojnosti v případech, kdy jsou
v důsledku stigmatizace postižení považováni za slaboduché a podle
tohoto deklasujícího přístupu se s nimi jedná. Dokladem je realita
všedního dne, kdy lékař nebo sestra hovoří s průvodcem pacienta, nikoliv
s pacientem samotným. Otázky typu „a co je pánovi?“ nebo „má
pán s sebou průkaz pojišťovny?“, popřípadě „ať si pán odloží“, patří
do osobních zkušeností téměř každého člověka s postižením. Proto
Národní rada zdravotně postižených ČR (NRZP ČR) přichází s DESATEREM,
které má pomoci zdravotnickým pracovníkům s bezproblémovou
komunikací s lidmi se zdravotním postižením.
Pacienti s postižením obvykle neříkají, že mají v tomto směru nějaké
problémy. Zřejmě je to tím, že se cítí v podřízeném postavení a nechtějí
na sebe upoutávat pozornost nebo přivolávat nervozitu či dokonce
hněv zdravotnického personálu. Může to být ale také tím, že již rezignovali
na snahu neustále a bez výsledku dávat najevo, že by komunikaci
a kontakt potřebovali trochu jiným způsobem než se jim dostává.
Nebo se jen obyčejně bojí v prostředí, ve kterém se nacházejí, říci, že
něco potřebují. Evidentně existuje rozpor mezi vnímáním problému
komunikace na straně zdravotnických pracovníků a lidí s postižením.
Zejména mladší sestry, ale i lékaři se nestydí přiznat určitou nervozitu
při kontaktu s lidmi s postižením, neboť neví přesně, jak s takovým
pacientem komunikovat, cítí se nejistě.
Je nepochybné, že výše zmíněné problémy ve vzájemné komunikaci
mezi pacienty se zdravotním postižením a zdravotnickým personálem
existují, a že jsou závažné. Situace je o to závažnější, že demografický
vývoj vede k nárůstu seniorů, z nichž část trpí významným, často kombinovaným
zdravotním postižením. Domníváme se, že jediný způsob
vedoucí ke vzájemnému lepšímu pochopení musí vést přes cílená a
systémová opatření. Tato opatření lze rozdělit do několika kroků:
1) Osvětová, propagační a mediální aktivita zaměřená na zdravotnické
pracovníky ve všech zdravotnických zařízeních formou tiskoviny
vysvětlující základní zásady komunikace s jednotlivými skupinami
osob se zdravotním postižením - připraví NRZP ČR ve spolupráci
s Ministerstvem zdravotnictví ČR (MZ ČR).
2) Odborné vzdělávání zdravotnických pracovníků v této oblasti, a to
na úrovni středního, vysokoškolského i specializačního vzdělávání
– účast Rehabilitační klinika 1. LF UK Praha, NRZP ČR, MZ ČR
a Česká geriatrická a gerontologická společnost.
3) Cílené působení na pacienty se zdravotním postižením (například
v rámci celoživotního vzdělávání), aby se naučili prosazovat svá
práva na informace, jejichž součástí a předpokladem je schopnost
komunikovat – zajistí NRZP ČR ve spolupráci s organizacemi
zdravotně postižených a Rehabilitační klinikou 1. LF UK Praha a
Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT ČR).
4) Vydání metodického pokynu určeného zdravotnickým zařízením,
který stanoví zásady komunikace zdravotnického personálu s občany
s různými druhy zdravotního postižení – MZ ČR ve spolupráci
s organizacemi zdravotně postižených.
5) Úprava zákona o zdravotní péči, zákona o vzdělávání pracovníků
ve zdravotnictví a dalších, ve kterých se promítne povinnost zvláštního
přístupu k pacientům se zdravotním postižením.
Tuto přílohu Vám přinesl
Desatero komunikace
s pacienty se zdravotním
postižením
Národní rada Zdravotně postižených v současné době vydala a distribuuje
do zdravotnických zařízení „Desatero komunikace s pacienty se zdravotním
postižením“, které má pomoci zdravotnickým pracovníkům s bezproblémovou
komunikací s lidmi se zdravotním postižením. Redakce Rezidenční
péče se domnívá, že toto Desatero může být užitečnou pomůckou
i v pobytových zařízeních sociálních služeb, zejména proto, že je shrnutím
zkušeností a vyjádřením přání samotných občanů se zdravotním postižením.
Se svolením NRZP ČR jej vydáváme jako přílohu tohoto čísla a zároveň
uveřejňujeme i úplný adresář center služeb pro zdravotně postižené,
na něž se ve svých regionech můžete v případě potřeby obracet s dotazy
k této i další problematice týkající se osob se zdravotním postižením.
1. Komunikace „přes papír“ s neslyšícími
je většinou neúčinná. Lidé, kteří
se narodili jako neslyšící nebo ztratili
sluch v raném věku, nemají dostatečnou
slovní zásobu, takže psaný projev
pro ně neznamená úlevu.
2. S neslyšícím je třeba mluvit přirozeně,
pomaleji, čelem a s „prázdnými
ústy“. Při mluvení by jednající
osoba neměla jíst, pít, kouřit, žvýkat,
podpírat si bradu či dávat si ruce před
ústa. Je vhodné udržovat pomalejší
rytmus řeči a nezvyšovat hlas.
3. Pro komunikaci s neslyšícím je
dobré využívat výrazy obličeje
a gesta rukou. Přijímání zpráv je pro
neslyšícího stejně důležité jako jejich
předávání.
4. Odezírání pro neslyšící nepředstavuje
úlevu. Je zjištěno, že odezírání je
pro neslyšící zřetelné pouze
z 30 – 40 %.
5. Pokud jednající osoba neslyšícímu
nerozumí, je vhodné požádat neslyšícího,
aby zpomalil nebo větu
zopakoval.
6. Zná-li jednající osoba s neslyšícím
základy znakového jazyka či prstové
abecedy, měla by je používat.
7. Při konverzaci ve skupině je třeba
říci neslyšícímu téma rozhovoru
tak, aby se necítil vyčleněn.
8. Kontakt s neslyšícím je zapotřebí
udržovat přímým pohledem z očí
do očí.
9. Při komunikaci s neslyšícím je
žádoucí vypnout všechny rušivé
zvuky (mobil, rádio, televize apod.).
10. Pokud chceme získat zpětnou vazbu
a ujištění, že neslyšící našemu
sdělení skutečně porozuměl, není
dobré ptát se, zda porozuměl, ale
položit otázku, „co jste mi rozuměl?“.
I. II. III.Desatero
komunikace
s pacienty
se sluchovým
postižením
Desatero
komunikace
s pacienty
se zrakovým
postižením
Desatero
komunikace
při doprovodu
pacientů
se zrakovým
postižením
1. Při kontaktu s pacientem je nutné
s ním jednat tak, aby se necítil ponížen.
Není možné spoléhat na nějaký
jiný, zvlášť rozvinutý způsob vnímání
zrakově postiženého, například dobrý
hmat či sluch.
2. S nevidomým je nutno jednat přirozeně
a přímo, nikoliv přes jeho
průvodce. Ten nevidomého pouze
doprovází. Věty typu: „Paní, chce si
pán sednout?“, jsou nevhodné.
3. Osoba jednající s nevidomým
zdraví jako první. Pozdrav s vlastním
představením je důležité spojit
s oslovením typu: „Dobrý den pane
Nováku, jsem pan Novotný“, aby nevidomý
věděl, že pozdrav patří jemu.
Při odchodu z místnosti je vhodné nevidomého
upozornit na to, že dotyčná
osoba opouští místnost.
4. Podání ruky na pozdrav nahrazuje
nevidomému vizuální kontakt. Při
setkání stačí nevidomému oznámit
„podávám Vám ruku“. Při rozhovoru
je velmi důležitý oční kontakt s nevidomým.
Není tedy vhodné odvracet při
rozhovoru tvář, protože to nevidomí
obvykle poznají.
5. Při vyšetření je nezbytné pacientům
vysvětlit, co se bude dít, při
instrumentálním vyšetření je třeba
stručně popsat jak použité přístroje,
tak vlastní činnost. Pro nevidomého
pacienta jsou informace typu „teď to
píchne, teď to bude tlačit, teď vás to
bude trochu pálit“ nezbytné.
6. Dveře do místností by měly zůstávat
buď zcela otevřené nebo zcela
zavřené.
7. Věci nevidomého by měly zůstat
na svém místě. S věcmi nevidomého
je dobré nemanipulovat bez jeho
vědomí.
8. Při komunikaci s nevidomým lze
bez obav použít slov: vidět, kouknout
se, mrknout, prohlédnout si.
Tato slova používají nevidomí k vyjádření
způsobu vnímání: cítit, hmatat,
dotýkat se.
9. Nevidomý člověk s vodícím psem má
přístup do zdravotnických zařízení. Na
vodícího psa není vhodné mlaskat,
hvízdat, hladit ho, krmit ho nebo
na něj mluvit bez vědomí majitele.
10. Při jednání by měl být nevidomý
objednán na určitou hodinu. Tu je
vhodné dodržet, aby se předešlo jeho
nervozitě v neznámém prostředí. Je
vstřícné nevidomému pacientovi
v čekárně sdělit, že o něm víme.
1. Zdravotnický pracovník se s nevidomým
vždy předem stručně
dohodne o způsobu doprovázení.
Obvyklý způsob spočívá v tom, že
průvodce nabídne nevidomému rámě
a ten se ho při chůzi lehce za loket
přidržuje. Průvodce jde vpředu, nikdy
nevidomého nepostrkuje, nepopotahuje
ani jinak se s ním nesnaží
manipulovat.
2. Při vstupu do místnosti (např.
ordinace) průvodce dveře otevírá
a nevidomý dveře zavírá. Proto je
výhodné, aby doprovázený byl na straně
závěsů (pantů) dveří; není-li tomu
tak, před dveřmi si vymění místa tak,
že nevidomý za průvodcem přejde na
druhou stranu. Průvodce nevidomého
neprotlačuje dveřmi ani jej neobchází.
3. Před vstupem na schodiště průvodce
zpomalí nebo úplně zastaví
a upozorní nevidomého na směr schodiště:
„schody nahoru“ apod. Dále mu
řekne o prvním a posledním schodu
každého schodišťového ramene.
4. O nástupu do auta (sanitky) se
průvodce a doprovázený předem
stručně dohodnou. Praktické je, aby
průvodce položil ruku nevidomého na
horní hranu otevřených dveří automobilu,
případně upozornil na výši
schůdků. Vlastní nástup pak nechá na
nevidomém. Je rovněž vhodné předem
se dohodnout, kdo zavře.
5. Při procházení úzkým průchodem
jde průvodce vždy první. Průvodce
naznačí pohybem paže, za niž se nevidomý
drží, aby se zařadil za něj
a šel za ním v zákrytu.
6. Chce-li si nevidomý sednout, položí
průvodce ruku nevidomého na
opěradlo. Nevidomému stačí sdělit:
„zde je židle, toto je opěradlo“ a on
sám si zjistí její polohu a posadí se.
7. Průvodce nevidomému stručně
popíše místnost, kde se budou
zdržovat. To platí i o toaletě. Zde by
měl průvodce nevidomému sdělit, o
jaký druh toalety se jedná. Zkontroluje
čistotu a řekne mu, kde je papír,
splachovací zařízení apod.
8. Při delším pobytu musí být pacient
seznámen s orientační situací
místnosti, aby byl následně samostatný
- jak vypadá pokoj, kde se nachází
jeho lůžko a noční stolek, kde je umyvadlo,
jak najde WC a umývárnu, kde
se nachází ambulance, „sesterna“,
jak se obsluhuje zařízení na přivolání
zdravotní sestry v případě nouze.
9. Průvodce upozorní nevidomého na
netradiční zábranu na chodníku. Při
pohybu venku pomůže nevidomému
včasné a nedramatické slovní upozornění
na výkop, lešení, stavební zábor
nebo neobvykle zaparkované auto.
10. Průvodce své průvodcovství nevidomému
nabízí, nikoli vnucuje.
IV. V. VI.Desatero
komunikace
s pacienty
s pohybovým
postižením
Desatero
komunikace
se seniory
(geriatrickými
pacienty)
se zdravotním
postižením
Desatero
komunikace
s pacienty
se syndromem
demence
1. Zdravotnický pracovník komunikuje
při zjišťování anamnézy
zásadně s pacientem s pohybovým
postižením a nikoliv s jeho případným
doprovodem.
2. Při nezbytné manipulaci s pacientem
(uložení na lůžko aj.) mu vysvětlíme,
co konkrétně potřebujeme,
a požádáme jej, aby nám říkal, jak
máme postupovat. Většina pacientů
přesně popíše způsob manipulace.
3. Dbáme, aby pacient s pohybovým
postižením měl ve svém dosahu
nezbytné kompenzační pomůcky.
Tím zvyšujeme jeho jistotu a pocit
soběstačnosti.
4. Pokud potřebujeme vykonat zdravotnický
úkon (odběr krve, aplikace
injekce apod.), požádáme pacienta,
aby si sám – pokud je to možné
– zvolil místo vpichu či jiného zákroku.
Pacient obvykle ví, které místo je
nejvhodnější.
5. Zásadně dbáme na to, aby pacientovi
s pohybovým postižením byly
sanitním vozem současně dopravovány
i nezbytné kompenzační pomůcky.
Zajistíme, aby „vozíčkář“ měl
ve zdravotnickém zařízení k dispozici
svůj vozík.
6. Při delším pobytu ve zdravotnickém
zařízení zjistíme, které bariéry
v pokoji a jeho okolí brání relativně
samostatnému pohybu pacienta
a snažíme se je odstranit.
7. Maximálně se snažíme, aby pacient
nebyl trvale upoután na lůžko,
pokud to není nutné.
8. Jen v nejkrajnějším případě používáme
takové pomůcky jako je
permanentní močový katetr apod.
Je to velmi ponižující pro všechny
pacienty.
9. Při podávání stravy se vždy informujeme,
zda pacient je schopen se
najíst, nakrájet si jídlo apod.
10. Zvláště při delších vyšetřeních dbáme
na časový prostor na použití
WC.
1. Respektujeme identitu pacienta
a důsledně jej oslovujeme jménem
nebo odpovídajícím titulem.
Nevyžádaná familiární oslovení „babi“,
„dědo“ jsou ponižující.
2. Důsledně se vyhýbáme zdětinšťování
starého člověka. Ani
s nemocnými se syndromem demence
nehovoříme jako s dětmi (formou, ani
obsahem).
3. Při komunikaci s pacienty a při
jejich ošetřování cílevědomě chráníme
jeho důstojnost; snažíme se
vyloučit podceňování a nepodložené
přisuzování závažných funkčních deficitů
(např. v kognitivní oblasti).
4. Respektujeme princip zpomalení
a chráníme seniory před časovým
stresem; počítáme se zpomalením
psychomotorického tempa a se zhoršenou
pohyblivostí.
5. Složitější nebo zvláště důležité
informace (termíny vyšetření, přípravu
na ně, způsob užívání léků)
několikrát zopakujeme či raději
ještě napíšeme na papír.
6. Aktivně a taktně ověříme možné
komunikační bariéry (porucha sluchu,
zraku apod.) a tomu přizpůsobíme
komunikaci.
7. K usnadnění komunikace se zdržujeme
v zorném poli pacienta,
mluvíme srozumitelně a udržujeme
oční kontakt. Při pochybnostech ověřujeme
správné využití kompenzačních
pomůcek.
8. Bez ověření nedoslýchavosti nezesilujeme
hlas; porozumění řeči se
ve stáří zhoršuje v hlučném prostředí,
proto „nepřekřikujeme“ jiný hovor,
rozhlas, televizi, ale snažíme se hluk
odstranit.
9. Dopomoc při pohybu, odkládání
oděvu či při uléhání na lůžko vždy
nabízíme (úměrně zdravotnímu
postižení pacienta) ale nevnucujeme;
umožňujeme používání opěrných
pomůcek (hole, chodítka).
10. Při ústavním ošetřování by komunikace
i ošetřovatelská aktivita
měla cílevědomě směřovat k podpoře
a k udržení (obnově) soběstačnosti
seniora nikoli předčasně
předpokládat její ztrátu a vést k
imobilizaci.
1. Při komunikaci omezujeme rušivé
a rozptylující vlivy prostředí (např.
rozhlasové vysílání), ujistíme se, že
pacient dobře slyší, že má správně
nastaveny kompenzační pomůcky (naslouchadla)
a že netrpí komunikační
poruchou ve smyslu afázie.
2. Pacienta povzbuzujeme vlídným
zájmem, usilujeme o klidné chování
a pozitivní výraz, omezujeme
prudké pohyby a přecházení, zůstáváme
v zorném poli pacienta.
3. Mluvíme srozumitelně, pomalu
a v krátkých větách.
4. V hovoru se vyhýbáme odborným
výrazům, žargonu, ale i frázím či
ironicky míněným protimluvům.
Používáme výrazy pacientovi známé
a přiměřené.
5. Používáme přímá pojmenování,
vyhýbáme se zájmenům a pokud
lze, tak na předměty, osoby, části
těla, o nichž hovoříme, ukazujeme.
Pokud pacient něco správně nepochopil,
použijeme pokud možno jinou
formulaci a neopakujeme stejná slova.
6. Aktivně navazujeme a udržujeme
oční kontakt a průběžně ověřujeme,
zda pacient našim informacím
správně porozuměl, důležité údaje
píšeme navíc na papír. Pro získání
pozornosti, případně pro zklidnění,
používáme dotek.
7. Využíváme neverbální komunikaci,
mimiku, dotek a tyto projevy sledujeme
a umožňujeme i u pacienta;
jsme vnímaví k projevům úzkosti,
strachu, deprese, bolesti.
8. Dáme zřetelně najevo, zda odcházíme
jen na chvíli nebo zda konzultace
skončila.
9. Pacienta nepodceňujeme, komunikaci
neomezujeme, ale přizpůsobujeme
jeho schopnostem. Pacienty
informujeme o povaze a důvodu
vyšetření či léčebného výkonu, během
vyšetření s nimi komunikujeme, uklidňujeme
je, postup komentujeme.
10. Aktivně chráníme důstojnost lidí
trpících syndromem demence,
bráníme jejich ponižování, posilujeme
jejich autonomii a možnost rozhodovat
o sobě.
ADRESÁŘCENTERSLUŽEBPROZDRAVOTNĚPOSTIŽENÉ
1)Kraj-HlavníměstoPrahasesídlem:
16000Praha6Wuchterlova11233324406233324406jzavadilova@tiscali
PSČMÍSTOULICETELEFONFAXE-MAIL
11000Praha1Rybná24(Pha1,7)224828431224828431spsr-p1@volny.cz
12000Praha2Balbínova6(Pha2,3)224253877224253877szdppraha2@razdva.cz
14800Praha4Jarníkova1895(Pha4,11,12)271911670271911670czp-p4@volny.cz
15000Praha5Zborovská46(Pha5,13)257315430257315430czpp5@centrum.cz
16000Praha6Wuchterlova11224323433224323433czp.praha6@tiscali.cz
19000Praha9Lovosická40/440(Pha8,9,14)284810936284810936centrum.praha9@volny.cz
10100Praha10Moskevská61(Pha10,15)272741825272741825spsr-p10@volny.cz
2)Středočeskýkrajsesídlem:
19000Praha9USkládky4284818767284818787dsotkovska@seznam.cz
PSČMÍSTOULICETELEFONFAXE-MAIL
25601BenešovuPrahyVlašimská1922317723506317723506szdp.bn@worldonline.cz
26601BerounHavlíčkova8311625025centrum.sluzeb@tiscali.cz
27202KladnoHřebečská2680312682244312682244szdp-kladno@volny.cz
28002KolínSluneční76321723933321723933czpkolin@persobal.cz
28401KutnáHoraSedlecká670327514779327514779czp.kh@cbox.cz
27601MělníkKosmonautů3017315624406315624406melnik@centrumsluzeb.cz
29301MladáBoleslavNaRadouči1081326324021326324021czp.mb@3w4u.cz
28802NymburkBoleslavskátřída467325513331czp.nbk@tiscali.cz
19000Praha9USkládky4(PhaV,Z)284818767284818787jhukelova@seznam.cz
26101PříbramT.G.Masaryka100318624834pribram@tiscali.cz
3)Jihočeskýkrajsesídlem:
37001ČeskéBudějoviceStaroměstská2608386353940czpjkcb@volny.cz
PSČMÍSTOULICETELEFONFAXE-MAIL
37001Čes.BudějoviceStaroměstská2608386535940czpjkcb@volny.cz
38101Čes.KrumlovKaplická586380711764380711764cpzp.ck@volny.cz
37701Jindřich.HradecJanderova147/II384361723
39701PísekPalackéhosady166382212343382212343cszp-pisek@quick.cz
38301PrachaticeKasárenská164388316009388316009czpjkpt@tiscali.cz
38601StrakoniceStavbařů213383321931383321931centrum.zp@strakonice.cz
39003Tábortř.ČSA2289381254240381254240czpjk_ta@volny.cz
4)Plzeňskýkrajsesídlem:
32600PlzeňKoterovská134377440943377440854plzen@czppk.cz;reditel@czppk.cz
PSČMÍSTOULICETELEFONFAXE-MAIL
34401DomažliceMsgr.Staška265379724387379724387domazlice@czppk.cz;blahutova@czppk.cz
32600Plzeň-jihKoterovská134377440943377440943plzenjs@czppk.cz;hrdlickova@czppk.cz
32600Plzeň-městoKoterovská134377440854377440854mesto@czppk.cz;francova@czppk.cz
33701RokycanyMasarykovonám.215/I371723759371723759rokycany@czppk.cz;hrneckova@czppk.cz
34707TachovBělojarská1451374722189374722189tachov@czppk.cz;dobrotova@czppk.cz
33901KlatovyVídeňská9376323527376316331klatovy@czppk.cz;horyna@czppk.cz
5)Karlovarskýkrajsesídlem:
36005KarlovyVarySokolovské54353234666353234666karlovyvary@sluzbypostizenym.cz
PSČMÍSTOULICETELEFONFAXE-MAIL
35001ChebKamenná40354433024354433024cheb@sluzbypostizenym.cz
36009KarlovyVaryVítězná56353234666353234666karlovyvary@sluzbypostizenym.cz
35601SokolovRokycanova17/56352628788352628788sokolov@sluzbypostizenym.cz
6)Ústeckýkrajsesídlem:
41255ÚstínadLabemŠtefánikova25475201019475211836ulahel@tiscali.cz
PSČMÍSTOULICETELEFONFAXE-MAIL
40501Děčín28.října29412510107412510107centrumdecin@krcentum.com
43012ChomutovKochova1185474624028474624028centrumchomutov@krcentrum.com
41201LitoměřiceTeplická1671/1416737751416737751centrumlitomerice@krcentrum.com
44001LounyPalackého2502415652902415652902centrumlouny@krcentrum.com
43401MostJ.Kubelíka1542476708913476708913centrummost@krcentrum.com
41501TepliceRovná277417533726417533726centrumteplice@krcentrum.com
40001ÚstínadLabemŠtefánikova25475211836475211836centrumusti@krcentrum.com
7)Libereckýkrajsesídlem:
47001ČeskáLípaKonopeova812487853481487853481cs_cl@volny.cz
PSČMÍSTOULICETELEFONFAXE-MAIL
47001ČeskáLípaKonopeova812487853481487853481cs_cl@volny.cz
46601Jablonecn.NisouSkřivánčí12483711337483711337czpjbc@volny.cz
46001LiberecZahradní415/10485104044485104044czplk@volny.cz
51301SemilyArchivní570481653454czpsm@volny.cz
8)Královéhradeckýkrajsesídlem:
50002HradecKrálovéFr.Šrámka1647495538867495538867szdphk@volny.cz
PSČMÍSTOULICETELEFONFAXE-MAIL
50002HradecKrálovéFr.Šrámka1647495538867495538867szdphk@volny.cz
50601JičínŽeleznická1057493532182493532182szdpjc@mybox.cz
54728NáchodPalachova1303491426027491426027czpnachod@seznam.cz
51601Rychnovn.Kněž.Palackého694494535494494535494martin.galus@sendmail.cz
54101TrutnovHorská5/1499813032499813032centrumsluzebtrutnov@volny.cz
9)Pardubickýkrajsesídlem:
53002Pardubicenábř.Závodumíru1961466335630?czp.pk@quick.cz
PSČMÍSTOULICETELEFONFAXE-MAIL
53701ChrudimRooseweltova594469620320469620320chrudim@centrumsluzeb.cz
53002Pardubicenábř.Závodumíru1961466335630466335630szdp.pardubice@quick.cz
56201ÚstínadOrlicíČsl.Armády1181465525324ustinadorlici@centrumsluzeb.cz
10)KrajVysočinasesídlem:
67401TřebíčKomenskéhonám.12568841034568841034szdptr@volny.cz
PSČMÍSTOULICETELEFONFAXE-MAIL
58001HavlíčkůvBrodDobrovského2915569427614569427614czp.hb@volny.cz
58647JihlavaVrchlického57567303685567303685cszp.ji@centrum.cz
39301PelhřimovPražská1655565324806565324806cszp.pe@quick.cz
67401TřebíčKomenskéhon.12568841034568841034szdptr@volny.cz
59101Žďárn.SázavouKomenského1566625703566625703czp.zdar@volny.cz
11)Jihomoravskýkrajsesídlem:
61200BrnoPalackéhotř.11541242314541214162szdp-brno@braillnet.cz
PSČMÍSTOULICETELEFONFAXE-MAIL
67801Blanskonám.Republiky1516485585516413329
60200Brno-městoPalackéhotř.11541242314541214162szdpbrno@volny.cz
60200Brno-venkovPalackéhotř.11549250532549250532
69002BřeclavStromořadí5519373079519373079
69501HodonínPalackého14518352544518352544centrumhodonin@quick.cz
66902ZnojmoZámečnická10515224924515224924cszpznojmo@volny.cz
12)Olomouckýkrajsesídlem:
75000Přerovnám.Svobody4581206925581206925czpolomoucky@tiscali.cz
PSČMÍSTOULICETELEFONFAXE-MAIL
79001JeseníkTovární234584412216584409408cszp.186@tiscali.cz
77200Olomouc8.května5585223970585223062czpolomouc@tiscali.cz
79601ProstějovKostelecká4165/17582345712582345712czp-pv@volny.cz
75000PřerovNám.Svobody4581206925581206925czpolomoucky@quick.cz
78701ŠumperkKozinova13583212019583212019czpsumperk@seznam.cz
13)Moravskoslezskýkrajsesídlem:
74706NovýJičínSokolovská9556709403556709403novy_jicin@centrumsluzeb.cz
PSČMÍSTOULICETELEFONFAXE-MAIL
73801BruntálDukelská2PS17/C554718068
73801Frýdek-MístekKolaříkova653558431889558431889szdpfm@raz-dva.cz
74701NovýJičínSokolovská9556709403556709403novy_jicin@centrumsluzeb.cz
74706OpavaLiptovská21553734109553734109spsr-op@volny.cz
70200OstravaBieblova3596115318596115318centrumzpov@razdva.cz
14)Zlínskýkrajsesídlem:
75501VsetínRokytnice153571415074571415074vsetin@czp-zk.cz
PSČMÍSTOULICETELEFONFAXE-MAIL
76701KroměřížNáměstíMíru1551573336306573336306kromeriz@czp-zk.cz
68601UherskéHradištěPalackéhon.293572553417572553417hradiste@czp-zk.cz
75501VsetínRokytnice153571415074571415074vsetin@czp-zk.cz
76001ZlínŠtefánikova167576011498576011498zlin@czp-zk.cz
KancelářNRZPČR–NÁRODNÍRADAZDRAVOTNĚPOSTIŽENÝCHČR,Partyzánská7,
17000Praha7-Holešovice,tel.:266753424,nrzp@nrzp.cz,www.nrzp.cz