{ Základy kvalitativního výzkumu Jana Obrovská, 7.10. 2016 Ñ„Kvalitativní výzkum je podle mnohých Ñemergencí vzorů z dat. To je ale samozřejmě Ñblbost. My těm datům musíme výrazně pomoci – pátrat po smyslu, propojovat, dávat do souvislostí.“ Ñ Ñ (docent Konopásek, kurz Kvalitativní analýza dat) ÑVýzkumník musí strávit velké množství času v terénu ÑMusí věnovat ještě větší množství času analýze dat – pokud nepracujeme v týmu, je to „lonely business“ ÑMusí napsat dlouhý článek/diplomku, protože jeho zjištění jsou podepřeny dlouhými citacemi z dat a často konfrontují různé perspektivy ÑMusí být připraven následovat flexibilní plán výzkumu, který se neustále mění a vyvíjí, protože kvalitativní výzkum nemá striktní pravidla Ñ Nebezpečí kvalitativního výzkumu ÑKvalitativní přístup je proces zkoumání jevů a problémů v autentickém prostředí s cílem získat komplexní obraz těchto jevů založený na hlubokých datech a specifickém vztahu mezi badatelem a účastníkem výzkumu. Záměrem výzkumníka je za pomocí celé řady postupů a metod rozkrýt a reprezentovat to, jak lidé chápou, prožívají a vytvářejí sociální realitu. Ñ Ñ (Švaříček, Šeďová, 2007:17) Ñ Co je to kvalitativní výzkum? ÑSpecifika a přednosti kvalitativního výzkumu Ñ -přináší hlubší porozumění žitým zkušenostem jedince -zohledňuje definice situací a významy používané jedinci v jejich „přirozeném“ prostředí -zjišťuje, jak aktéři rozumějí sociálním situacím a které důvody je vedou k určitému jednání -zohledňuje vliv kontextu a prostředí na to, co si lidé myslí a jak jednají! Ñ Ñpodle Marshall, C., Rossman, G. B. 1995. Designing Qualitative Research. Thousand Oaks: Sage. Ñ Ñ Ñbadatel v kvalitativním výzkumu klade důraz na perspektivu zkoumaných, ale nesmí na ní ulpět Ñ Ñnestačí popsat, co jedinec dělá či co si myslí Ñ Ñje třeba se ptát: kde se bere pohled jedince na danou skutečnost/jev/událost? Co ho přimělo jednat a myslet určitým způsobem? Ñ Ñsmyslem je odhalit významová schémata, sociální struktury, kulturní předpoklady, které způsobují daný způsob myšlení či jednání Ñ Ñvýzkumník tedy není novinářem či reportérem, který položí otázky a sepíše odpovědi do článku Ñ Ñ O čem kvalitativní výzkum je a o čem není -deduktivní versus induktivní strategie výzkumu -lineární versus cirkulární plán výzkumu -náhodný versus záměrný výběr případů do zkoumaného vzorku -zobecnitelnost zjištění versus platnost zjištění zejména pro daný případ/kontext (málo informací o mnoha jedincích versus mnoho informací o málo jedincích) -snaha eliminovat efekt tazatele versus subjektivita a biografie výzkumníka jako součást výzkumného procesu Ñ Kvantita versus kvalita Kvalitativní výzkum následuje induktivní výzkumnou strategii Ñ ÑDEDUKTIVNÍ STRATEGIE Ñ ÑTEORIE Ñ ÑHypotézy Ñ ÑPozorování Ñ ÑPřijaté/zamítnuté hypotézy Ñ ÑINDUKTIVNÍ STRATEGIE Ñ Ñ ÑPozorování Ñ ÑNalezené pravidelnosti Ñ ÑPředběžné závěry Ñ ÑTEORIE Ñ ÑPLÁN KVALITATIVNÍHO VÝZKUMU Výzkumný problém Výzkumná otázka Téma Volba výzkumného designu Strategie výběru případů Techniky sběru dat Sběr dat v terénu Analýza dat Výzkumná zpráva/bakalářská práce/článek Konceptuální rámec Ñ ÑKvalitativní výzkum postupuje cirkulárně, tj. nemá pevný začátek a konec! Výzkumný plán je méně standardizovaný. Výzkumník se vrací k předchozím fázím, opakuje je a modifikuje. Ñ ÑTÉMA ÑVÝZKUMNÝ PROBLÉM/CÍLE VÝZKUMU ÑVÝZKUMNÁ OTÁZKA ÑTVORBA KONCEPTUÁLNÍHO RÁMCE ÑVOLBA VÝZKUMNÉHO DESIGNU ÑTECHNIKY SBĚRU DAT ÑSTRATEGIE VÝBĚRU PŘÍPADŮ ÑSBĚR DAT V TERÉNU ÑANALÝZA DAT ÑVÝZKUMNÁ ZPRÁVA/BAKALÁŘSKÁ PRÁCE/ODBORNÝ ČLÁNEK Ñ Ñ Ñ Ñ Ñ ÑMODEL VÝZKUMU Ñpreempirická fáze: oblast výzkumu+literatura+kontext → téma → výzkumné otázky → jaká data potřebujeme k zodpovězení Ñempirická fáze: design→ sběr dat → analýza dat → odpověď na otázky Ñ Ñpodle Punch, K. 2008. Úspěšný návrh výzkumu. Praha: Portál. ÑDesigny/metodologické tradice kvalitativního výzkumu Ñ ÑBiografie ÑDiskurzivní analýza ÑEtnografie ÑFenomenologie ÑPřípadová studie ÑZakotvená teorie Ñ Ñvelmi podrobné zkoumání a porozumění jednomu nebo několika málu případů Ñpřípadem je provázaný systém s vymezenými hranicemi (prostorové, časové, sociální, politické, ekonomické apod.) Ñzkoumání sociálního jevu se děje v reálném kontextu, za co možná nepřirozenějších podmínek jeho výskytu Ñpro zisk relevantních údajů jsou využívány veškeré dostupné zdroje i metody sběru dat (pozorování, analýza dokumentů, rozhovory, častý je smíšený design – kombinace kvantitativní i kvalitativní metodologie) Ñje třeba integrovat informace získané různými metodami sběru dat, nevyvozovat dílčí závěry z různých zdrojů dat izolovaně Případová studie Ñzohledňujeme výzkumné otázky a cíle Ñ Ñzáměrný výběr – volíme případ, u něhož se vyskytuje zkoumaný jev či fenomén (např. škola, v níž došlo k násilným událostem) Ñ Ñochota vybraného případu se na studii podílet – tento požadavek není triviální! Jak vybrat případ? ÑExtrémní případ – přítomnost neobvyklého jevu nebo vysoká intenzita studovaného fenoménu ÑTypický případ – studovaný objekt vykazuje průměrné charakteristiky ÑKritický případ - splňuje maximum vlastností považované v dané teorii za relevantní, slouží k potvrzení nebo rozšíření teorie o daném jevu ÑLongitudinální případová studie – volíme tehdy, pokud předpokládáme vývoj případu nebo chceme-li zhodnotit efekty nějaké změny/intervence Ñ Typy případů Ñinduktivní analýza, při které se témata pozvolna vynořují z nasbíraného materiálu („agregace kategorií“ podle Stakea aneb otevřené kódování – viz blok k analýze dat) Ñvyžaduje kreativitu, aby bylo možné nestrukturovaná kvalitativní data významově uspořádat a propojit pomocí vyprávění o sledovaném případě Ñanalýza datového materiálu má vést k odhalení a k popisu klíčových témat Ñna rozdíl od některých designů v KV zde není specifikován sled jednotlivých kroků Ñ Jak analyzovat data v případové studii Ñ1. Není dostatečně systematická, postup je nahodilý Ñ není to tak, výzkumník musí dokumentovat vše co dělá a jasně to ve výsledné studii zdůvodnit Ñ Ñ2. Jak můžeme zobecňovat, když zkoumáme jen jeden případ? Ñ našim cílem je prohloubit teorii, nikoli zobecňovat na populaci a přinášet odpovědi na otázky typu „kolik“ „jak často“ „jak moc“atd. Ñ Ñ3. Udělat případovou studii je jednoduché, člověk prostě řekne, jak to je Ñ případová studie je velmi náročná na kvality výzkumníka, neboť její postup není nijak rutinizován, je třeba se v každé fázi procesu rozhodovat, co dál. Ñ Otázky a odpovědi k případové studii ÑJe jasně definován případ/y? ÑJe případ použit k porozumění nějakému fenoménu (tzv. instrumentální PS) nebo je zajímavý sám o sobě (tzv. „intrinsic“ PS)? ÑObsahuje jasný popis případu? ÑJsou identifikována klíčová témata vzhledem k případu? ÑJsou na základě analýzy dat formulována doporučení? ÑJe výzkumník reflexivní vzhledem ke své pozici v průběhu výzkumu? Ñ ÑPodle Cresswell, John W. 2007. Qualitative Inquiry and Research Design. Choosing among Five Traditions. London: SAGE. Ñ Ñ Kritéria dobré případové studie Ñproblémový žák (student, klient vzdělávacího programu) – např. Jaká je efektivita podpůrných opatření při integraci žáka s poruchou chování ve třídě? Ñ Ñskupina žáků, třída, školní komunita – např. Jakou roli hraje etnicita ve vztazích mezi romskými a majoritními žáky na desegregované základní škole? Ñ Ñučitel nebo skupiny učitelů – např. Jaké jsou způsoby využívaní pomůcek pro žáky s PAS učiteli, kteří prošli školením a učiteli, kteří školením neprošli? Ñ Ñškola nebo skupiny škol – např. Jaké specifické manažerské strategie používá vedení malotřídních základních škol? Příklady případů v pedagogickém výzkumu ÑVýzkumné otázky: -Co se stalo? - -Co bylo součástí reakcí na tento ozbrojený útok? - -Jaká témata se objevila v reakcích v osmi měsících, které následovaly po útoku? - -Jaké teoretické koncepty nám mohou pomoci pochopit reakci na útok? Ñ Ñ (podle Asmussen, K. J., Cresswell, J. W. 1995. „Campus Response to a Student Gunman.“ Journal of Higher Education 66: 575-591.) Případová studie: Reakce univerzitního kampusu na ozbrojený útok ÑDetailní popis události – co se stalo, co následovalo (takřka hodinu po hodině), jaké byly bezprostřední reakce vedení univerzity, studentů, jejich rodičů, univerzitních novin atd. ÑPřípadem je univerzitní komunita , časově je případ ohraničen osmi měsíci ÑZpočátku studie byly realizovány rozhovory s vedením univerzity a reportéry studentských novin, později byly realizovány polostrukturované rozhovory s různými aktéry (otázky: Jaká byla vaše role v incidentu?, Jaký byl dopad incidentu na univerzitní komunitu?, Jaké širší důsledky může incident vyvolat?) ÑDále byla realizována pozorování a analýza dokumentů a vizuálních materiálů Části studie ÑOdmítnutí ÑStrach ÑBezpečnost ÑTvorba plánu Ñ Ñ- rozlišení organizačních a psychosociálních aspektů reakcí na násilný incident Témata Ñcílem etnografie je „hustý popis“ – detailní a věrohodný popis způsobu života určité skupiny lidí (chování, zvyků, jednání, jazyka, interakce, soc. struktury, přesvědčení, hodnot, postojů a názorů) Ñvyžaduje dlouhodobý pobyt ve zkoumané komunitě, skupině, instituci Ñpředpokladem je budování vztahů důvěry Ñdůraz na významy a interpretace (perspektivu) aktérů Ñholistická a komplexní povaha výzkumu →→→ košatost dat Ñzkoumání každodennosti v „přirozených“ podmínkách Etnografie ÑFlexibilní design výzkumu a aspekt improvizace Ñ ÑKombinace různých technik sběru dat: různé druhy pozorování a rozhovorů, aktivity (slohovka, hry, tematický blok), sociometrie Ñ ÑTriangulace aneb výhody různorodých datových zdrojů Ñ Metodologická specifika etnografie ÑVstup do terénu: otevřený versus skrytý výzkum, vztahy s dveřníkem (gatekeeperem), jak se „poflakovat kolem“ a nebudit představu slídila? ÑPozicionalita: jak je má role výzkumnice čtena okolím? Na čí straně jsem? Stát se „domorodcem“, nebo zůstat „cizincem“? ÑPříklady testování mé pozice: autentizace omluvenky u Radky a Mario si chce jít pro svačinu oknem ÑReflexivita – prozkoumávání pozice výzkumníka ve vztazích, jeho subjektivity a identity Ñ Etické aspekty (nejen) etnografie Ñ„(...) teorie induktivně odvozená ze zkoumání jevu, který reprezentuje. To znamená, že je odhalena, vytvořena a prozatímně ověřena systematickým shromažďováním údajů o zkoumaném jevu a analýzou těchto údajů." Ñ (Strauss, Corbin, 1999, s. 14) Zakotvená teorie Ñdo zkoumaného pole vstupují výzkumníci s maximální nepředpojatostí a bez předem definovaných kategorií (jde o radikálně induktivní přístup, který byl podroben kritice) Ñsystematická a standardizovaná analýza dat (otevřené kódování, axiální kódování, selektivní kódování – viz blok k analýze dat) Ñmetoda konstantního srovnávání: datové úryvky jsou porovnávány mezi sebou, dále jsou porovnávány s koncepty, jež jsou jim nadřazeny, a rovněž tyto nadřazené koncepty jsou neustále komparovány jeden s druhým Ñtvorba memo-poznámek – zárodků hypotéz a teoretických argumentů Ñvýstupem je konceptuální schéma/paradigmatický model, který zahrnuje vztahy mezi klíčovými proměnnými včetně intervenujících faktorů; teorie určená k dalšímu testování Specifika zakotvené teorie Ñsběr dat Ñkódování – hledání významných témat v datech Ñteoretické vzorkování – zaplňujeme mezery v datech a ptáme se, jaká další skupina případů by mohla přinést nové relevantní poznatky; sytíme kategorie, které jsou osou vznikající teorie; pokud nové případy zahrnuté do analýzy přestávají přinášet nové informace, považujeme vzorek za teoreticky nasycený Ñtvorba teorie jakožto sady tvrzení o vztazích mezi kategoriemi (proměnnými) Ñ Fáze v zakotvené teorii ÑDatové úryvky (indikátory) ÑKódy (koncepty) ÑKategorie (proměnné) ÑCentrální kategorie ÑNová teorie Fáze v zakotvené teorii ÑPozorování Ñ ÑHloubkový rozhovor Ñ ÑOhnisková skupina (focus group) Ñ ÑNevtíravé techniky (např. analýza dokumentů) Ñ Ñ Techniky/metody sběru dat v kvalitativním výzkumu Ñzúčastněné pozorování: dlouhodobé, systematické a reflexivní zachycení probíhajících aktivit přímo ve sledovaném terénu Ñpozorovatel se snaží učinit věci známé a triviální nesamozřejmými a podívat se za jejich prvotní interpretace Ñpozorování umožňuje zachytit neuvědomované rutinní jednání; skutečnosti, o nichž se jedinci zdráhají mluvit v rozhovorech; nečekaná témata, o nichž předchozí výzkumy či teoretická literatura dosud nereferovaly; „neviditelné“ jedince a marginalizované skupiny Pozorování ÑZúčastněné a nezúčastněné pozorování – spolupřítomnost badatele s účastníky výzkumu versus použití videokamery; různá míra zapojení výzkumíka od nezúčastněnosti po plné zúčastnění ÑPřímé a nepřímé pozorování – fyzická přítomnost výzkumníka versus zprostředkovaný záznam dění ÑStrukturované a nestrukturované pozorování – zatímco při strukturovaném pozorování se badatel zaměřuje na typy jednání, které umožňují zodpovědět výzkumné otázky a postupuje podle předem stanoveného plánu, při pozorování nestrukturovaném se řídí jen vágně definovanými otázkami a je otevřen neočekávaným situacím ÑOtevřené a skryté pozorování – při otevřeném pozorování jsou účastníci výzkumu otevřeně informováni o roli badatele, zatímco při skrytém pozorování je jeho identita utajena Typy pozorování ÑMapování kontextu – např. zachycuji fyzické uspořádání třídy nebo sociální složení žáků školy, aniž jde přímo o zkoumané téma ÑPozorování se zřetelem na hlavní výzkumnou otázku/ studovaný jev; může být vedeno předem připravenými tématy ÑZaměřenější pozorování se zřetelem na specifické výzkumné otázky/studované jevy – podrobný popis specifických situací; dochází k objevování nových témat ÑSelektivní pozorování situací, které potvrzují zjištění včetně těch, která s nimi nejsou v souladu (protipříklady/negativní příklady) Ñ Fáze pozorování ÑDobré terénní poznámky jsou: Ñ -Detailní -Deskriptivní -Kompletní – tj. pořízené během sledovaných aktivit nebo bezprostředně po jejich skončení a doplněné ideálně v ten stejný den, kdy jsme pozorování realizovali -Interpretace/analytické postřehy jsou jasně odlišitelné od deskripce či hustého popisu -Prosté hodnotících soudů -Srozumitelné, aby je bylo možné analyzovat i s časovým odstupem (pozor na zkratky) Terénní poznámky Ñnestandardizované dotazování jednoho účastníka výzkumu jedním výzkumníkem pomocí několika otevřených otázek Ñcílem je porozumět pohledu jiných lidí a pochopit jejich interpretace událostí/fenoménů/procesů Ñpolostrukturovaný rozhovor s předem připraveným souborem otázek a témat versus nestrukturovaný rozhovor založený na jedné široké otázce Hloubkový rozhovor Ñmít vhled do teoretické literatury, která se věnuje dané oblasti zájmu Ñznát dobře zkoumané prostředí a kontext Ñpřipravit si tematické okruhy a otázky, které korespondují s výzkumnými otázkami – tzv. scénář rozhovoru Ñvybavit se nahrávacím zařízením, raději dvěma, a náhradními baterkami J Ñvést rozhovor přibližně 45-90 minut s dospělými informanty, s žáky kratší dobu Ñnajít vhodné, pro informanta příjemné prostředí s dostatkem soukromí k realizaci rozhovoru Ñnaplánovat si rozhovor tak, abyste po něm měli ještě čas na doplnění vlastní reflexe a terénních poznámek Ñ Ñ Jak se připravit na vedení rozhovoru Ñpředstavit výzkumný projekt, jeho cíle a průběh a předat informantovi tyto informace ve vytištěné podobě Ñujistit informanta o anonymitě výzkumu Ñujistit se, že informant s realizací rozhovoru souhlasí a že mu nevadí pořízení záznamu rozhovoru na diktafon Ñnechat informantovi podepsat informovaný souhlas nebo nahrát jeho souhlas na diktafon Jak začít hloubkový rozhovor Ñneklást sugestivní otázky . Např.: Jak vnímáte své vzdělávací potřeby? V čem byste se potřeboval zlepšit? Kde cítíte rezervy? Ñneklást více otázek zároveň Ñformulovat otázky srozumitelně, tj. běžným jazykem, nikoliv vědeckým jazykem s využitím odborných pojmů a konceptů Ñvyvarovat se projektivních otázek směřujících k budoucím jevům či hypotetickým situacím: např. Kdybyste se stala ředitelkou, jak byste řešila tuto situaci? Ñdoptávat se informanta na zdánlivě samozřejmé jevy, abychom detailně zachytili významy, které s nimi spojuje. např. Kdo je to podle vás problémový žák? Jaké má charakteristiky? Jak jej rozeznáme od neproblémového žáka apod. Na co si dát pozor při vedení hloubkového rozhovoru Ñ„Proč ne?“, „Proč si to myslíte?“ Ñ„Zmínil jste, že raději pracujete s tvořivými žáky, co to pro vás znamená, tvořivý žák“? Ñ„Můžete to rozvést?“, „Tomu nerozumím, co jste tím chtěl říct?“„Rozuměl jsem tedy správně, že...?“ Ñ„Říkal jste, že jste přišel o zaměstnání, co bylo dál?“ Ñ„Lidé v podobné situaci jako vy zažijí ledacos, například se ocitnou ve vězení, máte tu zkušenost?“ Ñ„To ,co jste řekl je zajímavé, ale většina lidí by s tím nesouhlasila, nemyslíte?“, či „To je pravda, tak by to asi mělo být, ale skutečnost je jiná, ne?“ (konfrontace) Ñ Ñ Umění „sondování“ Ñ ÑUjistěte informátora, že neexistují dobré nebo špatné odpovědi ÑZačněte nepřímou, „zahřívací otázkou“ ÑBuďte v průběhu rozhovoru flexibilní ÑNeskákejte do řeči, nechte informátorovi čas na jeho výpověď ÑDávejte informátorovi pozitivní zpětnou vazbu („Vaše odpovědi mi pomáhají poznat, co se u vás děje….“ „Myslím, že jsem se od vás dozvěděl mnoho užitečného…“) ÑPozor na neverbální komunikaci a roli vaší vlastní osoby ÑPořizujte si terénní poznámky v průběhu rozhovoru ÑUsilujte o emoční uzavření rozhovoru Ñ Ñ Praktické rady při vedení rozhovoru ÑPo realizaci rozhovoru je třeba pořídit jeho přepis ÑPři přepisu zaznamenávám nejen to, co bylo řečeno, ale i smích, pomlky a pauzy v řeči, nervozitu v hlase (možnost se řídit různými seznamy přepisovacích značek) ÑV případě velkého objemu dat je vhodné zvážit selektivní přepisy ÑPřepisy rozhovorů je třeba anonymizovat! Tj. změnit jména a názvy osob, míst a institucí ÑPřepisování rozhovorů je časově velmi náročná činnost – deset minut rozhovoru může trvat přepsat až hodinu a půl ÑJe vhodné využít software určený k přepisování: např. programy F4, Transcriber apod. Ñ Přepisy rozhovorů Ñvedení rozhovoru s dětmi je velmi náročné Ñžáci silně pociťují mocenské asymetrie mezi nimi a dospělými (výzkumníky) Ñodpovídají zpravidla stručně Ñje vhodné volit alternativní výzkumné metody: ohniskové skupiny, projektivní techniky, analýza úkolů, divadlo utlačovaných apod. Ñk jejich výhodám patří, že jsou pro žáky záživnější a zábavnější než individuální rozhovory Ñ Rozhovory s žáky? Ñv jejich průběh získáváme informace za využití dynamiky skupinových interakcí, které vznikají během debaty na určené téma (ohnisko) Ñna výzkumníkem zvolené ohnisko se nabalují další témata relevantní pro samotné účastníky Ñpočet účastníků se pohybuje mezi 5 až 15, doporučuje se nicméně menší počet Ñhlavní roli plní moderátor ohniskové skupiny, vhodná je přítomnost pomocného moderátora a pozorovatele, který zaznamenává atmosféru a nonverbální komunikaci ve skupině Ohniskové skupiny Pravidla ohniskové skupiny ÑVÝHODY: Ñ- šetří čas Ñ- rychle získáme pestrou škálu postojů k danému tématu Ñ- účastníky zpravidla baví Ñ ÑNEVÝHODY: Ñ- klade velké nároky na moderátora Ñ- nevhodná pro výzkum kontroverzních a citlivých témat Ñ- účastníci, jejichž názor je v menšině, se nechtějí zdiskreditovat Ñ Výhody a limity ohniskových skupin ÑAnalýza dokumentů a statistik– např. školních vzdělávacích programů Ñ ÑPořizování a analýza artefaktů – např. slohových prací na téma „můj nejlepší kamarád/ka“, kreseb na téma „moje rodina“ Ñ ÑAnalýza internetových diskusí, blogů, facebooku– např. sebeprezentace dětí s postižením na jejich facebookových profilech Ñ ÑObsahová (kvanti) a diskursivní analýza textů– např. prezentace inkluzivního vzdělávání v denících Mladá fronta Dnes a Hospodářské noviny v období leden až prosinec 2014 Ñ ÑSekundární analýza dat (kvanti) Nevtíravé techniky výzkumu Ñ Děkuji za pozornost