Klidná výchova • •Daniel J. Siegel, M.D., je americký psychiatr, zakladatel oboru interpersonální neurobiologie. Vystudoval Harvardovu univerzitu. Působí jako klinický profesor psychiatrie na Lékařské fakultě Kalifornské univerzity v Los Angeles (UCLA). • •Klidná výchova = snaha vést děti k disciplíně s úctou a péčí a zároveň vymezovat jasné a důsledné hranice. • •Založeno na poznatcích o celistvém mozku. •Zásady a strategie, které do značné míry odstraní vypjaté emoce, jež tak často provázejí výchovu k disciplíně. Obálka titulu Klidná výchova k disciplíně http://www.drdansiegel.com/uploads/DrDS-HandsomeBlazerWhiteShirtFolageBG.jpg •Mozek se vyvíjí a je změnitelný! •Dětský mozek je jako dům ve výstavbě. •Dolní patro sestává z mozkového kmene a limbické oblasti, které dohromady tvoří dolní část mozku, často nazývanou „plazí mozek“ a „starý savčí mozek“. Tyto nižší oblasti jsou dobře vyvinuté už při narození. •Tento dolní mozek považujeme za mnohem primitivnější, protože řídí nejzákladnější nervové a duševní pochody: silné emoce, pudy. Často je zdrojem reaktivity a jeho mottem je ukvapené: „Pal! Skvěle funguje u těch nejmenších dětí. •Avšak horní patro je u novorozenců nevyvinuté a začíná růst v kojeneckém věku a v dětství. Horní patro tvoří mozková kůra neboli kortex. To odpovídá za vyšší mozkové funkce: plánování, racionální rozhodování, myšlení,… • •Máme často chuť otočit se k devítiletému klukovi, zatímco utěšujeme jeho pětiletou sestřičku, které se před chvílí trefil do oka polystyrenovou kuličkou vystřelenou z nehorázné blízkosti, a zeptat se ho: „Co sis, prosím tě, myslel?“ Chlapeček nám samozřejmě odpoví: „Já nevím.“ Nebo: „Já jsem nemyslel.“ A s největší pravděpodobností bude mít pravdu. •Čeho chcete dosáhnout, jestliže vaše dítě zlobí? •Je vaším konečným cílem vyvození důsledků za nevhodné chování? •Je vyvození důsledků stejné jako potrestání? • •„Jestliže jsme rozzlobení, můžeme mít chuť dítě potrestat. Tuto chuť v nás může vyvolat podrážděnost, netrpělivost a vztek nebo pouhá nejistota. Je to naprosto pochopitelné – a dokonce běžné. Jakmile se však uklidníme, je nám jasné, že naším konečným cílem není vyvození důsledků.“ (s. 14). Tělesné tresty – pohled D. Siegela •Mozek si vykládá bolest jako hrozbu. Rodič, který dítěti způsobí fyzickou bolest, ho staví před neřešitelný biologický paradox. •Na jedné straně máme všichni vrozený pud hledat u rodičů ochranu, když jsme zranění nebo máme strach. Na druhé straně dítě zraňujeme, což může být pro dětský mozek velmi matoucí. • Jeden mozkový obvod dítě nutí, aby se pokusilo uniknout rodiči, který mu způsobuje bolest, zatímco druhý ho nutí k opaku: aby u téhož rodiče vyhledalo bezpečí. Je-li tedy rodič zdrojem strachu nebo bolesti, mozek může začít fungovat dezorganizovaně, protože neexistuje řešení. •Stresový hormon kortizol, který se uvolňuje s tímto dezorganizovaným vnitřním stavem a opakovanými interpersonálními zážitky vzteku a děsu, může mít trvalý negativní dopad na vývoj mozku, protože kortizol je pro mozek toxický a brání zdravému růstu. Tvrdé a přísné tresty ve skutečnosti mohou způsobit závažné změny na mozku, například odumírání mozkových spojů, ba dokonce i mozkových buněk. (s. 47). A co tedy? •Krátkodobý cíl: Tím nejzjevnějším cílem v těchto situacích je však navázat spolupráci a pomoct dítěti, aby se chovalo přijatelně (například používalo laskavá slova nebo odkládalo špinavé prádlo do koše), a nikoli nepřijatelně (tedy aby nikoho nebilo nebo nebralo do ruky žvýkačku, kterou někdo nechal na stole v knihovně). Dlouhodobější: učit děti, aby si pěstovaly dovednosti a schopnosti spolehlivě zvládat náročné •Dlouhodobý cíl: účinná výchova k disciplíně znamená, že zabraňujeme špatnému chování a podporujeme dobré - jde o učení dovednostem, které dětem v budoucnu pomohou lépe se rozhodovat a ovládat. •Čím více pomáháme budovat mozek dítěte, tím méně se musíme snažit o dosažení krátkodobého cíle – o navázání spolupráce. Spolupráce Budování dovedností Jak na to? •1 )Navažte s dítětem kontakt a 2) přesměrujte jeho chování. • •„Jsme naší pozorností.“ D. Siegel •„Podle našeho názoru výchovu vystihuje jedna stručná větička: Navažte kontakt a přesměrujte chování. Nejprve bychom vždy měli dítěti nabídnout uklidňující kontakt a potom přesměrovat jeho chování. I když s chováním dítěte nesouhlasíme, vždy chceme přitakat jeho emocím a způsobu prožívání.“ (s. 252) • • Cvičení • •Kazuistika kontext: •Zpočátku mi vadilo, že můj šestiletý syn porušil několik pravidel, na kterých jsme se dohodli. Nepozorovaně zmizel od stolu a bez dovolení si hrál na iPadu. Také vyndal iPad z ochranného obalu, i když věděl, že to nemá dělat. Žádný z prohřešků nebyl závažný. Šlo o to, že nedodržoval dohodnutá pravidla. •Posadili jsme se se Scottem vedle něj na pohovku a já jsem se zvídavým tónem jednoduše zeptala: „Copak se tu přihodilo?“ Mému synovi se okamžitě roztřásl dolní ret a vhrkly mu slzy do očí: „Jen jsem si chtěl vyzkoušet Minecraft!“ Neverbální komunikace byla odrazem jeho vnitřního svědomí a vlastních nepříjemných pocitů, a slovně přiznal svou vinu. •V jeho výroku bylo implicitní sdělení: „Vím, že jsem neměl odejít od stolu a vzít si ten iPad, ale když já jsem si hrozně moc chtěl nahrát! Nedokázal jsem se ovládnout.“ • •Co je navázání kontaktu a co přesměrování? •Proto jsem mu řekla: „Ta hra tě opravdu zajímá, viď? Jsi zvědavý, co hrají větší kluci?“ Scott navázal na moje slova a řekl něco v tom smyslu, jak je super, že v té hře si člověk může vybudovat celý svět plný různých staveb, tunelů a zvířat. Syn se na nás zaraženě podíval, nejdřív na mě, potom na Scotta, s otázkou, jestli je mezi námi opravdu všechno v pořádku. Potom přikývl a pousmál se. A jelikož jsme svého syna dobře znali a věděli jsme, jak mu v tuto chvíli je, opět stačilo říct jen pár slov. Scott se jen zeptal: „Ale co naše pravidla?“ V tu chvíli se náš syn upřímně rozplakal. Už jsme nemuseli skoro nic říkat, protože si vzal ponaučení. • Kontakt: Kdy? •Je moje dítě připraveno mě slyšet, připraveno učit se, připraveno pochopit, co mu říkám? •Jestliže dítě není připraveno, pak je s největší pravděpodobností správné posílit kontakt. •Navázáním kontaktu se dítě posouvá od reaktivity (snahy nekontrolovaně reagovat) k receptivitě (vnímavosti) Kontakt: Přemýšlejte jak věci říkáte •Představte si, že vaše tříleté dítě nechce nasednout do autosedačky. •Existuje několik různých způsobů, jak mu sdělit naprosto totéž: •S vytřeštěnýma očima, mácháním rukou a hlasitým, rozčileným tónem: „Nasedni do autosedačky!“ •Se zaťatými zuby, přimhouřenýma očima a tónem, v němž je slyšet potlačovaná zlost: „Nasedni do autosedačky.“ •S uvolněným výrazem v obličeji a laskavým tónem: „Nasedni do autosedačky.“ •S šibalským výrazem v obličeji a legračním tónem: „Nasedni do autosedačky.“ Přesměrujte chování 1-2-3 •Přesměrovat je, aby používaly „horní patro“ a mohly činit vhodnější rozhodnutí, která se pro ně časem stanou druhou přirozeností… (s. 163). • •1-2-3 •1 definice : Výchova je učení. •1. Proč se moje dítě takto chovalo? (Co se v něm odehrávalo? Jaké mělo emoce?) •2. Jaké mu chci dát ponaučení? •3. Jak to nejlépe mohu udělat? • •2 zásady : •1. Počkejte, až bude dítě připravené (a vy též) – bude možné aktivovat „horní patro“. •2. Buďte důslední, ne však přísní. • •3 výsledky vnitřního nazírání – přesměrování: aktivujte „horní patro“: •1. Vhled : Pomáhá dítěti pochopit vlastní pocity a reakce na náročné situace. •2. Empatie : Učí dítě reflektovat, jaký má jeho jednání dopad na druhé. •3. Náprava : Zeptejte se dítěte, co může udělat, aby věc napravilo. Přesměrujte chování •Zjišťujte proč (motivy), •než abyste se ptali: •Proč jsi to udělal?