Summerhill school Kultura školy •„Kultura škol je vnitřním fenoménem, který je primárně vytvářen a využíván v oblasti řízení a vztahu k vlastním zaměstnancům školy. Jedná se o souhrn představ, přístupů a hodnot ve škole všeobecně sdílených a relativně dlouhodobě udržovaných.“ (Jakubíková, 2001). • •Relativně stálý faktor, který obsahuje přesvědčení a hodnoty, porozumění, postoje, významy, normy, symboly, rituály, ceremonie, preferovaná chování, a který se projevuje v chování lidí ve škole (Pol, 2005) Summerhill school •A. S. Neill (1883-1973) •pracoval v oblasti výchovy plných čtyřicet let. •Vybudoval něco jako „školu pro zatoulaná mláďata“. •Můžete si se svým životem dělat, co chcete, pakliže ovšem nenarušíte svobodu někoho jiného. •Summerhill school: •Založena 1921 v Německu, několikrát se stěhovala, v současnosti Leiston, Suffolk, Anglie. Neill ji vedl až do své smrti 1973. •Demokratické školy https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9e/SummerhillSchool.jpg/350px-SummerhillScho ol.jpg Myšlenky • V Summerhillu neexistuje pojem "ročník" nebo "forma vzdělávání". Místo toho jsou děti umístěny v souladu s jejich schopností v daném předmětu. Není neobvyklé, aby v jedné třídě byli žáci velmi různého věku, nebo aby žáci ve věku 13 nebo 14 let složili maturitní zkoušku. •"Chtěl bych, aby Summerhill vyráběl spíše šťastné metaře než neurotické učence." - A. S. Neill •"Nikdo není dost moudrý nebo dost dobrý, aby formoval charakter jakéhokoliv dítěte. To špatné, co se děje s naším nemocným, neurotickým světem, je dáno tím, že jsme byli formováni. Dospělé generaci, která viděla dvě velké války a jak se zdá, se chystá spustit třetí, by nemělo být svěřeno ani formování charakteru krysy " - A. S. Neill •"Když jsme s mojí první ženou školu zakládali, bylo naší hlavní myšlenkou, aby škola byla vhodná pro dítě - namísto toho, aby se dítě přizpůsobovalo škole." - A. S. Neill Systém řešení konfliktních situací •Školní shromáždění se konají třikrát týdně. •Žáci i zaměstnanci zde mají rovný hlas při rozhodnutích, která ovlivňují jejich každodenní život, diskutují o problémech a vytvářejí či mění školní řád. •Pravidla odsouhlasená na těchto shromážděních jsou široká - od sjednání přijatelného času odchodu do postele až po povolení nahoty kolem bazénu a ve třídě. •Schůzky jsou také příležitostí pro komunitu hlasovat o postupu u nevyřešených konfliktů, jakými jsou pokuty za krádež (obvykle je pokutou povinnost zaplatit způsobenou škodu). •https://youtu.be/vBjQAeJIa30?t=1194 • Dva způsoby… •Veřejní ochránci práv •V první úrovni by měl stěžovatel jít za veřejným ochráncem práv k vyřešení konfliktu. Veřejní ochránci práv jsou voleni výborem starších členů komunity, jejichž úkolem je zasahovat do sporů. •Soudní dvůr •Soudní dvůr je školní shromáždění, které se zabývá lidmi, kteří porušují školní pravidla. Pokud není žádný jasný důkaz o tom, kdo je vinen (například v případě nepozorované krádeže), je často jmenován "vyšetřovací výbor". •Píše, že ti nejhorší k nim přišli ze škol při ženských klášterech. To bylo ještě za starých časů, samozřejmě. Píše, že to trvalo i šest měsíců, než překonaly všechen ten hněv a vzdor, který v sobě nastřádaly. Šest měsíců se bouřily, šest měsíců bojovaly proti systému. Nejhorší byla dívka, která si vždycky vzala kolo a jela do města, a to místo školy i místo čehokoli jiného. Ale když už děti jednou tu svou vzpouru překonaly, všechny se chtěly učit. Dokonce začaly i protestovat: „Jak to, že dneska nemáme školu?“ Ale věnovaly se jen tomu, co je zajímalo. Změnily se. Zezačátku se rodiče velmi báli posílat svoje děti do takové školy. Říkali: „Jak je můžete vychovávat, když nemusí dodržovat žádnou disciplínu? Musíte je přece učit, vést je.“ •„Každé dítě má v sobě boha. Naše pokusy dítě nějak formovat promění toho boha v ďábla. Do mé školy přicházejí takové děti, malí ďáblíci – nenávidí svět, jsou destruktivní, neumí se chovat, lžou a kradou a neustále se zlobí. Za šest měsíců jsou to šťastné, zdravé děti, které by neudělaly nic špatného.“ • •A. S. Neill • • • V jedné scéně jde jeden mnich na piknik či na procházku se skupinkou chlapců ve věku tak od osmi do desíti let. Jsou na pláži a jdou napřed, zatímco bratr jde ještě asi se třemi čtyřmi chlapci úplně poslední. Chlapci potkají starší ženu, prostitutku, a pozdraví ji: „Ahoj,“ a ona odpoví: „Ahoj.“ A zeptají se: „Kdo jste?“ Ona odpoví: „Prostitutka.“ Nevědí, co to je, ale předstírají, že to ví. Jeden z chlapců, který vypadá, že ví možná o trochu víc než ostatní řekne: „Prostitutka je žena, která dělá určité věci, když jí někdo zaplatí.“ A zeptají se: „Uděláte určité věci, když vám zaplatíme?“ „Proč ne,“ zazněla odpověď. A tak se složili, peníze jí předali a zeptali se: „Budete tedy dělat určité věci, teď, když jsme vám dali peníze?“ Odpoví: „Jistě, děti, co mám udělat?“ Napadlo je jen to, že by se mohla svléknout. Tak se svlékla. Dívají se na ni, nahou ženu ještě nikdy neviděli. Neví, co mají dál dělat, tak řeknou: „Mohla byste nám zatančit?“ „Jistě,“ odpoví ta žena. A tak kolem ní utvoří kroužek, zpívají a tleskají, prostitutka se vlní v bocích a všichni se úžasně baví. A najednou to uvidí ten mnich. Přiběhne a křičí na tu ženu. Žena se musí hned obléknout. A vypravěč říká: V tom okamžiku byly ty děti zkažené. Do té chvíle byly nevinné, krásné.