• Hodnoty ega se mění pouze v situacích ego-angažovaných, jelikož nejsou na rozdíl od ego-neangažovaných psychologicky neutrální.
• Je důležitá sociální inteligence, tj. schopnost uvědomit si, jak se v jaké situaci chovat s ohledem na potřeby druhých, ale také aby bylo dosahováno seberealizačních cílů.“
• „Situace jako interakce interakcí“ by měla v pedagogické činnosti probíhat jako společné hledání a objevování a vzájemné obohacování.
• „Situace jako inspirace“ je nástroj pro působení, které má napomáhat k nezávislosti a svébytnosti.“
• Měly by být použity inspirační prvky s vědomím pedagoga, že žák se neučí jen manuálním a mentálním schopnostem, ale zároveň se učí být sám sebou s pomocí pedagoga.

1. Navázání kontaktu: Velmi důležitým prvkem pro navázání kontaktu je klima. Na začátku vyučovací hodiny je velice důležitý pedagogův jednoznačný přístup. Děti velice obtížně vstřebávají mnohoznačnost, ať už se objevuje v mimice učitele nebo v jeho samotných projevech. Pro učitele je důležitá autentičnost a přiměřená autorita.

2. Definování situace: Učitel by měl rozlišovat určité typy situací, ve kterých musí pokaždé zaujmout jiný postoj. Dále by neměl informováním nahrazovat výchovné působení. Někdy je potřeba místo domluvy zrealizovat situaci, která žákovi zinscenuje prožitek. V dnešních školách se můžeme setkat s tzv. jevem „obrana já“. Učitel chybně vnímá situaci, a tím pádem ji i chybně interpretuje. Tyto situace se mu jeví jako subjektivně obtížně zvladatelné. Učitel se soustředí na zachování sebevědomí a přiměřeného sebepojetí.

3. Deklarování vzájemných očekávání: Vztah znamená vzájemnost ve stimulaci, inspiraci, prožívání atd. Vše, co činí jeden partner, se vztahuje k druhému. Očekávání nevychází pouze ze sdělování přímo, používá se i nepřímých nebo manipulativních technik. Dimenzi sdělování očekávání můžeme rozdělit na záměrné a nezáměrné. V popředí problému se nachází výkonová očekávání. Tato očekávání se vztahují ke kvalitě výkonu a formě chování. Vytváří se tím tzv. „škatulkování“. Žákovi, který je u učitele zapsán jako nadaný, se někdy může odpustit nezdařená písemná práce na základě vysvětlení, že to bylo příliš těžké. Na druhou stranu žákovi, který se učiteli jeví jako méně nadaný, muže být i za kvalitně napsanou práci nedostatečně pochválen a ohodnocen.

4. Společná aktivita: Společná aktivita pomáhá utvářet osobnost člověka, ale ne vždy se dítě nachází v příznivých podmínkách. Aktivita podle J. Čápa (1983, s. 102) je obecnou vlastností člověka či osobností ve smyslu působícího formativního činitele a také ve smyslu aktivita-pasivita, jako vlastnost nebo rys osobnosti. Situace, které omezují aktivity, jsou následující: přílišné organizování volného času, veliké nároky na počet zájmových kroužků, požadavek maximálního výkonu v jedné činnosti, neporozumění žákovým zájmům a nepovolení dětem, aby si ve volném čase dělaly, co samy uznají za vhodné. Iniciace a usměrňování aktivit musí umožňovat sebeprojev, komparaci, konfrontaci a konsenz. Nesmí se také opomíjet autonomie a autenticita žáka.

5. Společné zhodnocení: Společným zhodnocením se myslí zhodnocení významu a smyslu aktivity. Umožňuje začlenit aktuálně nabyté zkušenosti do dosavadní struktury životní zkušenosti.

6. Ukončení kontaktu: Za ukončení kontaktu je považováno zhodnocení kontaktu předchozího, vyjádření k pojetí aktuální situace a zároveň i vyjádření představy o pojetí situace následné. Z charakteru závěru se odvíjí pro partnery motivace k dalšímu setkání.