• Autorita formální tradiční, je založená na postavení nositele autority v hierarchii nebo na jeho příslušnosti k určité sociální skupině, bez ohledu na jeho osobní kvality.
• Autorita neformální může být autoritou racionální, kterou jedinec získal, protože vzhledem ke svým vlastnostem nebo jiným odborným předpokladům je pro určitou funkci logiky nejlepším kandidátem, nebo autoritou charismatickou, danou zvláštními povahovými rysy jejího nositele.

• Autorita skutečná spočívá v tom, že podřízení respektují stanovenou strategii, projevují vstřícnost k pokynům.
• Autorita zdánlivá umožňuje, že ve skupině existují projevy nedůvěry podřízených, neochota ke spolupráci. Přes existenci symbolů uznání nemá nositel autority v náročné situaci u spolupracovníků oporu.

• Autorita přirozená vyplývá ze spontánnosti, osobnostních rysů či profesních dovedností nositele.
• Na získané autoritě se podílí výchova a individuální cílevědomé úsilí. Mnohdy staví na autoritě přirozené, kterou může nositel upravovat nebo omezovat.

• Osobní autorita představuje přirozený vliv pramenící z individuálních vlastností, schopností a dovedností jedince, z jeho osobního vkladu do sociální situace.
• Poziční autorita znamená míru vlivu, kterou jednotlivec získává díky svému postavení v systému organizace.
• Funkční autorita představuje vlivnost danou plněním úkolů, kvalitou výkonu určité sociální role nebo funkce.

• Statutární autorita je získávána automaticky s přidělením funkce.
• Charismatická autorita vyplývá z naší osobnosti, její sílu ovlivňuje náš vzhled, vyzařovaná energie, naše postoje, sebevědomí, komunikativní dovednosti, laskavost i takt.
• Odborná autorita je získávána profesními znalostmi a dovednostmi.
• Morální autorita je určena tím, jaký máme vztah k sobě samým, druhým lidem a ke světu.

• Škola představuje pedagogicky upravené prostředí, uplatňuje se především autorita duchovní a mravní a neměla by se uplatňovat autorita mocenská a právní.
• Na jejím vytváření se podílí vedení školy stejně jako učitelé a žáci.
• Každá škola si vytváří pravidla chování jako je školní řád a respektuje obecně platná pravidla, jako jsou povinná školní docházka, která neumožňuje žákovi vybrat si, zda bude či nebude do školy chodit, nemůže si svobodně vybrat, co se bude učit.

• Vnitřní autorita zahrnuje postoj žáků i učitelů ke škole, kvalitu a náročnost vyučování atd.
• Vnější je pak určována tím, jak na ni mohou pohlížet lidé, kteří s touto školou nepřicházejí do přímého styku. Například jak se škola umísťuje na sportovních nebo vědomostních soutěžích, kolik žáků se dostalo na prestižní gymnázia apod.

V čem spočívá autorita školy?

• Jádrem učitelské autority není vlastnost, se kterou by se někdo narodil a jiný ne, ale vzájemný vztah (Svobodová In Střelec, 2005, s. 87). Vytváří se až poté, co si učitel získal respekt, eventuelně i sympatie, navodil situaci důvěry a bezpečí významným způsobem zefektivňuje práci ve skupině.
• Autoritu učitele u žáků vytváří zejména způsob, jakým vyjadřuje svůj status, úroveň řízení činností ve třídě, účinnost jeho přístupů k nežádoucímu chování žáků (srov. Průcha, Walterová, Mareš, 2001).
• Nalezení ideální hranice mezi formální a neformální autoritou je těžký úkol pro každého učitele.
• Učitelova autorita vzniká postupně – učitel si drží odstup (vytváří podmínky pro partnerské chování), může být vlídný a přátelský, ale i důsledný, prosazuje své představy o výchově, stanovuje svá pravidla.
• Učitel má jako vychovatel za žáka zodpovědnost, ale postupně dává žákovi možnost vyjadřovat své názory a přejímat tak za své činy zodpovědnost.
• Učitel se musí chovat v souladu se statusem srozumitelně a přehledně, aby slovům odpovídaly i postoje, gesta, mimika nebo zbarvení hlasu.
• Učitelská autorita by měla být kombinací obou typů s využitím v různé podobě a v různých situacích.
• Učitel určuje cíle a obsahy učení, je odpovědný za volbu adekvátních metod a stanovuje rámcová pravidla spolužití.
• V demokratické škole nejde o zrušení učitelovy autority, ale o postupné nahrazení kvalitním partnerským vztahem učitele a žáka, který napomůže k žákovu osamostatnění.
• Vlastnosti učitele podporující autoritu: spravedlivost, důslednost, spolehlivost, emocionální vyrovnanost, vědomosti a odbornost, rozhodnost, komunikativnost.
• Učitel, který přichází do nové třídy na začátku školního roku, si nese s sebou formální část své autority v podobě učitelské role.
• K roli učitele patří i požadavky jak na jeho osobnostní vlastnosti, tak na odbornost a kompetence.
• Učitel musí zvládnout kázeň ve třídě, zorganizovat hodinu i obsahově správně vyučovat.
• Měl by použít metody, které by byly efektivní a přiměřené pro dané téma, složení třídy i její klima.
• Z jeho počínání žáci usuzují na jeho vlastnosti i odbornost a začne postupně utvářet vztah, který vede v krajních mezích přijetí či nepřijetí.
• Jestliže ho většina žáků přijme, je na dobré cestě k vytvoření funkční učitelské autority, která jednou z podmínek pro optimální efektivitu práce.   

Úsměv Mony Lisy (Mona Lisa Smile, 2003, Mike Newell)

​

Úkol:  Popište, jakými prvky získává učitel v těchto ukázkách autoritu?

• pozitivní přístup k výchově (pozitivní myšlení, schopnost vidět okolní svět pozitivně reálně),
• humor a nadhled (příjemná atmosféra),
• individualizace (závisí na temperamentu, různosti učebních stylů jednotlivých žáků, jejich vlastního tempa práce, vědomostí a zkušeností, schopností a zájmu),
• vlídná laskavost (dodržování určitých pravidel),
• podporování sociálních dovedností (učit děti přirozenému mluvené bez parazitních slov – vlastně, jako,… a vulgárních výrazů a srozumitelně formulovat svůj názor, umět pozdravit, oslovit, slušně se zeptat, omluvit se…),
• variabilita (předvídání a akceptování různosti, tolerance, aktivní zapojení),
• svoboda (uplatňuje se nedirektní přístup učitele k dětem při zachování jeho řídící role ve školní práci, možnost projevit svůj názor, poslouchat návrhy ostatních, dodržovat dohodnutá pravidla),
• kooperace (spolupráce, součinnost, pomoc, rada, obhajoba vlastního a přijetí cizího názoru…),
• hravost (aktivní spoluúčast, emotivita, prožívání),
• vlastní zkušenost, činnost a aktivita (spojené s řešením problému, při vyrábění, navrhování, konstruování, v dramatizaci a tvořivém psaní, v zájmovém nebo projektovém vyučování, kombinuje, zjišťuje, srovnává, koriguje názory, asociuje – vliv na žákovo sebevědomí, odpovědnost a samostatnost i vůli a vztahy k okolí),
• smysluplnost a srozumitelnost (veškeré školní práce),
• integrace učiva a výuka v tématických celcích (chápání souvislosti a návaznosti, k vytvořené systému informací, k pochopení celistvosti světa..).

Na základě prostudovaného a vašeho zamyšlení se nad příběhem učitele v ukázce, vyjmenujte základní prvky pro budování učitelské autority.

• Výchova jako služba (učitel pomáhá, je zprostředkovatelem, vede, usměrňuje).
• Výchova jako pomoc (rozhled a vzdělání učitele doplňuje obsah učiva a žák se lépe rozhoduje o způsobu učení).
• Výchova provázející (vytváří podmínky, které vedou k tomu, že se snaží dítě o pomoc u dospělého, u kterého má důvěru).
• Výchova jako nadřazenost, řízení, ovládání (typická pro učitele. Kteří těžko získávají autoritu, jsou nejpřísnější a stroze hodnotí).
• Výchova jako manipulace (snazší u malých dětí).