|
2.1 Poruchy chování podle stupně společenské závažnosti (srov. Procházková In Pipeková, 1998; Vojtová In Střelec, 2005 aj.):
-
Disociální chování: nespolečenské, nepřiměřené chování, které se dá zvládnout přiměřenými pedagogickými postupy. Objevuje se ve školní a rodinné výchově: např. kázeňské přestupky, neposlušnost, vzdorovitost, negativismus, lež apod.
-
Asociální chování: je v rozporu se společenskou morálkou. Nositel tohoto chování se výrazně odlišuje od společenského průměru. Porušuje normy morálky, ale ne za hranici právních předpisů. Např. útěky, záškoláctví, demonstrativní sebepoškozování, alkoholismus.
-
Antisociální chování: jakékoli protispolečenské jednání bez ohledu na věk jedince, původ a intenzitu činu. Svými důsledky poškozuje společnost i jedince, ohrožuje nejvyšší hodnoty včetně lidského života a dochází k porušení právních zákonů. Např. krádeže, loupeže, vandalství, sexuální delikty, vraždy apod.
2.2 Poruchy chování podle věku jedince (srov. Procházková In Pipeková, 1998):
-
Dětská delikvence (kriminalita, prekriminalita) – věk 6-15 let: Typickým znakem je skupinovost, malá připravenost. Často se jedná o aktivity proti majetku v osobním i společném vlastnictví.
-
Juvelní delikvence (kriminalita mladistvých) – věk 15-18 let: Období dospívání je kritické období - sociální změny, zvětšuje se vliv vrstevníků atd. Např. násilí proti jednotlivci, opilství a výtržnictví, rozkrádání, toxikománie, prostituce.
-
Kriminalita dospělých – věk nad 18 let |
