Teorie a metodika výchovy

3. Výchovné vlivy sociálního prostředí a volného času

3.1 Kdo se podílí na výchově dětí spolu s rodinou? (Střelec, 2005, s. 117):
 
  • škola a učitelé
  • světské a církevní organizace určené výhradně dětem a mládeži
  • speciální státní, soukromé a nadační instituce s participací na výchově handicapovaných dětí a mládeže
  • sportovní, zdravotnické, ekologické, odborové a další organizace, které se orientují v rámci své programové činnosti také na výchovu dětí a mládeže
  • hromadné sdělovací prostředky – rozhlas, televize, film a tisk
  • další lokální a regionální faktory společenského prostředí
3.2 Sociální prostředí
 
Sociální svět je vše co žáka v jeho nejbližším okolí obklopuje, a skrze vzájemné interakce ovlivňuje, podílí se na jeho rozvoji osobnosti a utváření nových vazeb s ostatními lidmi.
 
3.2.1 Školní prostředí (srov. Knotová In Střelec, 1998, s. 175-176):
  • Škola je vždy součástí lokálního prostředí, které je školou ovlivňováno a samo ji také ovlivňuje.
  • Od školy se očekává nejvýraznější vliv na rozvoj osobnosti jedince, má stanoveny výchovné cíle, vlastní organizaci, metody i techniky práce.
  • Specifikum spočívá v tom, že je založena na interakci dvou generací: dospělých a dětí.
  • Škola nezabezpečuje jen vzdělání, ale plní také výchovnou roli.
  • Důležitá je spolupráce s rodinou, která je často jen formální. Efektivnosti výchovně vzdělávací činnosti napomáhá intenzivní vzájemný kontakt mezi učiteli, rodiči a žáky.
  • Sociální klima školy odráží mj. vztahy mezi členy sociální skupiny, atmosféru ve vyučovacích hodinách i mimo ně, organizaci školy, vymezenost a jasnost pravidel atd.
  • Dotváří jej materiální vybavení, kvalita přírodního okolí atd.
3.2.3 Vrstevnické skupiny (srov. Knotová In Střelec, 1998, s. 177-178):
  • Malé neformální sociální skupiny. Dítě projevuje zájem o další děti a společnou aktivitu ve věku okolo tří let.
  • Dospívající se v nich seskupují dobrovolně, spontánně a přirozeně na základě přirozené potřeby navazovat kontakt se svými vrstevníky. Obvykle mají společný zájem. Tyto skupiny mají svůj způsob komunikace, svou hierarchii a své cíle.
  • Má silný vliv na jedince
3.2.2 Lokální prostředí (srov. Knotová In Střelec, 1998, s. 177):
  • Významný socializační činitel vedle rodiny a školy. Jedná se o skupinu lidí, žijící v organizovaném prostředí, s nímž jedinec dochází každodenně do kontaktu. Jde spíše o označení geografické příslušnosti, než o společný životní styl.
  • Podstatné prostředí, které nás ovlivňuje je spíše pracovní prostředí a další místa, kde se scházíme s lidmi na jiném základě, než je lokalita. Na venkově však lokální prostředí může být více ovlivňující a spojovat lidi s podobným životním stylem.
  • Každý jedinec je součástí určitého lokálního prostředí, je členem určité lokální společnosti, v níž jsou předávány určité kulturní hodnoty.
  • Ovlivňuje především jazyk, předává hodnoty, ideály, vzory chování, umožňuje sdílet znalosti, zkušenosti, regionální tradice.
 

Úkol: Zamyslete se nyní na základě prostudovaného textu znovu nad tím, jaký Popište pozitiva a rizika působení sociálního prostředí na jedince a jakou úlohu má učitel v jejich ovlivňování.

 

 
3.3 Volný čas (srov. Pávková et al., 2008, s. 28-30)
  • Volný čas je jedním z významných ukazatelů životního stylu. Způsob trávení volného času však někteří lidé přeceňují, jiní naopak podceňují. Ideální je však rovnováha povinností a volného času.
  • Nezastupitelnou roli na budování zvyklostí způsobu trávení volného času hraje rodina.
  • Záliby a koníčky nemusí sloužit jen k odreagování a odpočinku, ale mohou se člověku stát oporou v těžkých životních situacích atp.
  • Cílem je vychovat člověka, který dokáže se svým volným časem rozumně hospodařit, uvědomuje si jeho životní hodnotu, má pestré a mnohostranné zájmy a také jeden hluboký, celoživotní zájem. Cílem jedinec aktivní, nejen přijímající podněty, ale schopný vyvíjet úsilí, věnovat se činnostem, které přinášejí uspokojení a poskytují příležitost k navazování nových kvalitních vztahů mezi lidmi.
Výchova ve volném čase je vzhledem k věku jedince širší, probíhá jak u dětí a mládeže tak u dospělých a seniorů.
 
Výchova mimo vyučování má širší obsahové zaměření. Výchova mimo vyučování probíhá mimo povinné vyučování, mimo bezprostřední vliv rodiny. Nejedná se pouze o odpočinek, relaxaci, zájmovou činnost, ale zahrnuje také sebeobsluhu dítěte, přípravu na další vyučovací hodiny a další (Hájek et al., 2008, str. 67).
  • Cíl výchovy mimo vyučování: vést jedince k osvojování si hodnot a napomáhat tak rozvoji jeho psychických i fyzických kvalit.
  • Úkol výchovy mimo vyučování: kompenzace jednostranné zátěže, rozvoj žádoucích zájmů, umožňuje získat praktické životní zkušenosti, uspokojení touhy po seberealizaci, sebeúctě, kompenzace nedostatků sociálního prostředí, rozvoj organizátorských schopností, využití praktických dovedností, vést k vzájemné spolupráci, aktivitě, toleranci a respektování práva každého občana.
 

Úkol: Zamyslete se nyní na základě prostudovaného textu znovu nad tím, jaký Popište pozitiva a rizika působení sociálního prostředí na jedince a jakou úlohu má učitel v jejich ovlivňování.

 

3.4 Volnočasové aktivity
 
Seriózním volnočasovým aktivitám bývá přisuzována řada vlastností (Stebbins, 1992) jako vytrvalost, podobnost s osobním kariérním postupem, značné úsilí, jedinečný étos myšlenek a hodnot sdílející komunity, silná identifikace a hrdost účastníků aktivity, trvající výsledky přispívající k některé složce zdraví účastníků).
 
Příležitostné volnočasové aktivity bývají definovány (Stebbins, 1997) jako okamžité, relativně krátkodobé potěšující aktivity vyžadující minimum tréninku aby bylo možné si je užít, a obvykle přicházející v podobě hry, relaxace, pasivní zábavy, aktivní zábavy, sociální komunikace, senzorické stimulace, příležitostně dobrovolné a potěšující aerobní aktivity.
 
  • Silnější vazba k volnočasovým aktivitám může být spojována se zvyšováním pocitu spokojenosti, zdraví, a schopnostmi vyrovnávat se se stresem (Mannell, 2000 In Shen – Yarnal, 2010).
  • Účast na volnočasových aktivitách předpokládá vědomé úsilí a zahrnuje charakteristiky, jako vytrvalost, seberealizace, sebevyjádření, socializace, podpora.
  • Výsledky účasti na volnočasových aktivitách pak zahrnují např. radost z výsledku a dokončení, sebeobohacení, sebeúcta, pocit sounáležitosti, radost a potěšení (srov. Shen – Yarnal, 2010, s. 176).
 
Zájmové činnosti (srov. Němec, 2002; Pávková, 1999; Spousta, 1994):
 
Zájmové činnosti chápeme jako cílevědomé aktivity zaměřené na uspokojování a rozvíjení individuálních potřeb, zájmů a schopností. Mají silný vliv na rozvoj osobnosti a na správnou společenskou orientaci. Aktivní účastí na zájmové činnosti se jedinec učí plánovat činnosti a řešit vzniklé problémy. Vytváří si dovednosti stanovit si cíl, promýšlet cesty k jeho dosahování, postupovat podle předem stanoveného plánu, překonávat překážky a objektivně hodnotit výsledky vlastní činnosti.  
 

Úkol: Popište, proč jsou pro jedince důležité volnočasové aktivity?

 

 

3.5 Výchova formální, informální a neformální (Hofbauer, 2004, s. 18-19):
 
Výchova formální
  • Jedná se o aktivity, které jsou uskutečňovány ve školách nebo odborných vzdělávacích zařízeních.
  • Tato výchova je podporována státem a věkově rozdělena.
  • Dokončení je potvrzeno dokladem o absolvování (vysvědčení, osvědčení atp.)
  • Řadí se sem vzdělávání, které je uskutečňováno ve škole, dálkové studium na středních a vysokých školách a další.
Výchova informální
  • Označována jako výchova rozptýlená.
  • Jedná se o získávání vědomostí a rozvoj osobnosti bez institucionálního začlenění.
  • Je to učení, které vyplývá z každodenního kontaktu a zkušeností s rodinou, přáteli, vrstevnickými skupinami dětí a mládeže, prací, médii a vlivy dalších činitelů.
  • Zpravidla jde o nezáměrné, neorganizované, nekoordinované působení v běžných životních situacích.
  • V určitých případech může probíhat cíleně.
 
Výchova neformální
  • Je cílená a strukturovaná aktivita, která probíhá mimo formální výchovný systém.
  • Zpravidla neprobíhá ve škole a není zakončena udělením osvědčení.
  • Jedná se např. o zájmové kroužky, umělecké soubory, sportovní družstvo nebo členství ve sdružení dětí a mládeže.   

Úkol: Popište rozdíl mezi pojmy výchova formální, neformální a informální.

 

 

 

 

 

 

Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše