Teorie a metodika výchovy

1. Co je dramatická výchova?

Video: Obecná škola (Jan Svěrák, 1991)

Úkol: Jaké vidíte možnosti a výhody, které přináší dramatická výchova?​ 
 

 

 

Dramatická výchova je učení zkušeností, tj. jednáním, osobním nezprostředkovaným poznáváním sociálních vztahů a dějů, přesahujících aktuální reálnou praxi zúčastněného jedince; Je založena na prozkoumávání, poznávání a chápání mezilidských vztahů, situací a vnitřního života lidí současnosti i minulosti, reálných i fantazií vytvořených (Machková, 1998). Dramatická výchova je učení se přímým prožitkem, vlastní zkušeností při jednání (Macková, 1995).
 
  • Historie dramatické výchovy (srov. Machková, 1998; Pavlovská In Střelec, 2004)

Úkol: Do jakého historického období podle vás spadají počátky dramatické výchovy?​

 

Dramatická výchova má kořeny již ve středověku, kdy byly hry známých dramatiků využívány při studiu latiny. Nejprve byly čteny, pak také ztvárňovány pantomimicky nebo dnes běžnou formou představení. Školní dramatika se objevovala ve školství doby reformace, u jezuitů, humanistů i v dalších obdobích historie.
 
Významným dílem přispěl k vývoji pedagogického pojetí divadla Jan Amos Komenský (1592 – 1670). V roce 1656, za jeho pobytu v Blatném Potoce, vyšla jeho Brána jazyků otevřená, kterou inscenoval s tamějšími dětmi pod názvem Schola ludus (Škola hrou neboli Živá encyklopedie, to jest Procvičení Brány jazyků na divadle). Komenský neschvaloval uvádění římských komedií ve školách, jak tomu bylo do té doby. Přijal proto z divadla jen vnější formu. Napsal o tom ve Škole vševědné: „(…) my zde nechválíme řemeslného divadelnictví, nýbrž přípravu k vážným věcem prostřednictvím her (způsobem přiměřeným tomuto věku).“ (Machková, 1998, s. 9). Tím také odlišil divadlo jako umění od divadla jako pedagogického prostředku.
 
Dramatická výchova v dnešní podobě je u nás známá asi od poloviny 60. let minulého století, ve světě asi o čtyřicet let dříve. Její základ tvoří: aktivní učení, učení praxí, zkušeností, spojení rozvoje osobnostního a sociálního, spontaneita a individuální přínos jedince, příprava pro život.

ÚkolShrňte stručně historii dramatické výchovy.​​

 

 
1.2 Paradivadelní systém a výchovná dramatika (srov. Valenta, 1993, s. 21-28)
 
Výchovná dramatika je jedním z paradivadelních systémů, které mají s divadlem společnou hru v roli. Působí na člověka prostřednictvím hraní rolí.
Mezi paradivadelní systémy patří:
  • výchovná dramatika
  • inscenační metoda (dramatizuje učivo předmětů tak, aby žáci mohli vstoupit do rolí vytvářených adekvátně charakteru učiva)
  • simulační hry (využívají simulovaného vstupu žáka do sociální role)
  • psychodrama (je především terapeutický nástroj, při němž pacient hraje sebe samého – přispívá k poznání svých obtíží)
  • sociodrama (hraní rolí v situacích, které zahrnují normy dvou nebo více skupin nebo kultur s cílem porozumět jim)
  • sociálně psychologický výcvik
  • osobnostní a sociální výchova   

ÚkolJaký z uvedených modelů byste využili při práci na utváření klimatu školní třídy a při řešení výchovných problémů ve třídě? ​

 

 
1.3 Cíle dramatické výchovy (srov. Pavlovská In Střelec, 2004, s. 104-105)​
 

ÚkolZamyslete se nad tím, jaké jsou podle vás cíle dramatické výchovy, a pak je srovnejte s níže uvedenými cíli.​ ​

 
 
Dramatická výchova klade důraz na jednání a aktivitu, využívá přímého prožitku a vlastní zkušenosti, úzce souvisí s dramatickým uměním. Cílem je vychovat člověka tvořivého, vnímavého, citlivého, empatického, schopného kontaktu a slovní a mimoslovní komunikace, člověka, který se umí orientovat v běžných i méně běžných životních situacích a mezilidských vztazích, který se umí rozhodovat a jednat svobodně a zároveň odpovědně.
 
Cíle dramatické výchovy pro jednotlivé typy škol, stupně škol a různé organizace jsou vymezeny pouze rámcově, neboť konkretizace cílů závisí na třídě žáků, na její konkrétní skladbě a na míře zkušeností s tímto druhem práce. Je na učiteli, aby konkretizoval cíle i obsah učiva a zvolil témata, která jsou pro danou skupinu nejen zajímavá a potřebná.
 
Jde především o to, aby dítě bylo schopno:
  • orientovat se v sobě
  • vnímat skutečnost kolem sebe a porozumět jí
  • tvořivě řešit problémy
  • aktivně a odpovědně používat získané poznatky a dovednosti
  • jasně a zřetelně formulovat své myšlenky a beze strachu je prezentovat
  • respektovat názory druhých
  • soucítit s druhými lidmi
  • spolupracovat na společném díle a nést za něj odpovědnost

 

1.4 Metody dramatické výchovy (srov. Macková, 1995; Machková, 1999; Pavlovská In Střelec, 2004)
 
Záleží na učiteli, které metody pro splnění výchovně vzdělávacích cílů zvolí.
  1. Běžně používané výukové metody:
Vypravování, rozhovor, diskuse, řešení problému, hry a rozcvičky tělesné výchovy, metody výtvarné, hudební a literární výchovy apod.
  1. Specifické metody dramatické výchovy:
Cvičení: Prostřednictvím cvičení získáváme a rozvíjíme dovednosti, především jejich technickou stránku. V dramatické výchově se věnujeme rozvoji řeči, pohybu, pozornosti, paměti, smyslové citlivosti, představivosti, soustředění, uvolnění atd. Při realizaci jednotlivých cvičení by neměla chybět motivace, která spolu s pestrostí programu zařazených cvičení přispěje k udržení zájmu dětí.
 
Hry: K získání a rozvoji dovedností nám v dramatické výchově dobře poslouží také nejrůznější hry s pravidly. Můžeme je využít také k motivaci a psychofyzickému naladění skupiny pro další práci. Používáním této metody se děti zároveň učí pochopit, přijmout a během hry používat stanovená pravidla, což je důležité pro společnou práci v dramatické výchově. Můžeme použít hry slovní a pohybové, hry na rozvoj pozornosti, paměti, představivosti, fantazie a tvořivosti.
 
Dramatická hra: Je to námětová hra založená na mezilidském kontaktu a komunikaci, na setkávání různých lidských jedinců v situacích, osob, které na sebe vzájemně působí, řeší střetávání svých postojů a potřeb, přání a směřování a vytvářejí tak děje. Podstatou dramatické hry je hra v roli, kterou můžeme členit na:
  • Hru v situaci – žáci jednají v navozené situaci buď sami za sebe, nebo v roli někoho jiného, často to bývají situace z běžného života.
  • Alterace – žáci přebírají určitou sociální roli a na základě svých zkušeností se snaží vytvořit nejtypičtější chování dané postavy. Velmi důležitá je výměna rolí, kdy mají žáci možnost vyzkoušet si roli svého spoluhráče.
  • Charakterizace – žáci přebírají cizí sociální roli s určitými charakterovými rysy, názory a problémy. Velmi důležité je vnitřní porozumění a vcítění se do dané postavy.
Jestliže děti v navozené situaci jednají samy za sebe, objevují a zkoumají především své schopnosti, dovednosti, názory a postoje. Jednají-li v přijaté roli, zkoumají osobnost někoho jiného, snaží se pochopit jeho názory a postoje.
 
Hra patří k tomu typu činností, které mají místo ve všech kulturách světa a má naprosto dominantní zakotvení v dětství, kde tvoří základní kámen i osu vývoje dítěte (Koťátková, 1998, s. 9). Dramatická hra je řízenou strukturovanou činností, která, aby mohla nést označení hra, musí plnit základní atributy hry (Koťátková, 1998, s. 9):
  • poskytnout prostor pro spontánní prožívání, pro radost z dění, zaujetí a tvůrčí aktivitu. K těmto základním znakům hry se přidávají
  • specifické atributy, určující dramatický charakter hry: napětí z očekávání, které přináší zadávání tématu, možnosti podílet se na utváření dramatického motivu, nahlížet na realitu prostřednictvím fantazie, podílet se na rozhodování a plánování hry, prožívat pocity vlastních improvizačních schopností a identifikace s rolí, podílet se na souhře rolí.

ÚkolJaké znáte metody dramatické výchovy a v čem spočívají jejich specifika?​ ​

 

1.5 Formy dramatické výchovy (srov. Pavlovská In Střelec, 2004, s. 106-108)
 
Dramatická výchova ve škole:
V mateřské škole nebývá dramatické výchově většinou vymezen přesný čas, ale jde spíše o vhodně zařazované dramatické činnosti, které se mohou uplatňovat v různém rozsahu.  V mateřské škole jde o využívání dramatické výchovy jako pedagogického principu.
 
Do výuky na základní škole může být dramatická výchova podle RVP začleněna trojím způsobem:
  • Jako samostatný předmět s přesně vymezeným časem v rozvrhu a danými osnovami.
  • Jako metoda práce je použitelná v kterémkoli vyučovacím předmětu, který doplňuje, např. v českém i cizím jazyku, ve vlastivědě, dějepisu, zeměpisu, rodinné a občanské výchově, ale i v matematice a fyzice.
  • Jako pedagogický princip, jako styl práce, jež prostupuje veškerým vyučováním.
Na středních školách se můžeme setkat s dramatickou výchovou jako s volitelným předmětem.
 
Dramatická výchova v mimoškolní (zájmové) činnosti:
  • V literárně-dramatickém oboru základní umělecké školy
  • V divadelních, loutkářských a recitačních souborech
  • V dramatických kroužcích na školách, v Centrech volného času a v různých klubech a institucích

ÚkolPopište, jak se liší realizace dramatické výchovy v MŠ, ZŠ a SŠ.​ ​

 

1.6 Průběh realizace dramatické výchovy (Macková, 1995)
  • Důležitým okamžikem je volba tématu. Výběr závisí na každém učiteli. Velkou roli při výběru tématu hraje především skupina, školní třída. Záleží na vyspělosti dětí, jejich zájmech, situaci v kolektivu dětí.

  • Od počátku práce s tématem je nutné děti motivovat, neboť jejich zájem v průběhu práce klesá, a chce-li se učitel dopracovat k nějakému výsledku, nesmí podlehnout tomu, že dětem se už „nechce“.

  • Na konci je třeba reflexe, neboli úvahy po ukončení dramatické hry a může mít nejrůznější podobu. Vždy je ale třeba poskytnout dětem prostor, aby se mohly nějak vyjádřit k tomu, co právě proběhlo. Hlavními tématy by mělo být: Co jsme zjistili o tématu a jak probíhala společná práce.

 

ÚkolShrňte pravidla pro průběh realizace dramatické výchovy.​ ​

 

 
1.7 Učitel dramatické výchovy​

ÚkolShrňte pravidla pro průběh realizace dramatické výchovy.​ ​

Učitel dramatické výchovy by měl splňovat jednak požadavky týkající se každého učitele, tzn. umět komunikovat s lidmi, mít k nim pozitivní vztah, mít všeobecný rozhled, být morálně způsobilý, znalý efektivních metod vyučování a citlivý při hodnocení žáka, a jednak by měl být učitel dramatické výchovy speciálně vybaven dispozicemi jako je rozvinutá schopnost vcítění, tvořivost a imaginace, hravost, schopnost naslouchat, jasně a srozumitelně sdělovat, ochota přijímat nové podněty, mít jistou míru dramatického talentu, schopnost pracovat koncepčně, zvládat základní elementy režijní práce (Pavlovská In Střelec, 2004, s. 108).
 
Při rozhodování, jakou roli učitel při hře přijme, má v podstatě na vybranou, bude-li (Macková, 1995):
  • Autoritou, někým, kdo bude mít rozhodující slovo
  • Spojencem dětí, někým, kdo jim pomáhá
  • Jedním z nich, někým, kdo si je s nimi roven, je jedním „z davu“
  • Nejslabším, někým, komu naopak musí děti pomáhat a starat se o něj

 

 
 
Přestávka: Nacházíte se přibližně v polovině této kapitoly, udělejte si nyní krátkou aktivní přestávku.
Doporučená aktivita:  Nacházíte se přibližně v polovině této kapitoly, udělejte si nyní krátkou aktivní přestávku. Doporučená aktivita: HIIT trénink (high intensiy interval training) Tento trénink spočívá ve střídání rychlého (maximálního) tempa s pomalým a je možné jej aplikovat jak na silový trénink, tak na aerobní aktivity jako je běh, kolo nebo plavání. Oproti běžnému aerobnímu tréninku je zde velká časová úspora, kdy nám trénink nezabere ani 15 minut. 
HIIT 6 - 20s cvik; 10s pauza, opakovat 3x, potřebný čas: 6 minut
Horolezec
1
20s
Angličáci
1
20s
Dřepy
1
20s
Běh do schodů
1
20s