KAPITOLA 10. Environmentální výchovná působení v životě školy (Environmentální výchova a výchova pro 21. století)
|
 Klíčová slova: ekologická výchova, trvale udržitelný rozvoj, globální výchova Časový rozsah: 1 hodina (45 min.) |
Cíle: Na konci studia této kapitoly dokážete vysvětlit vztah mezi termíny ekologická a environmentální výchova. Budete vědět, v čem ekologická a environmentální výchova spočívá a jaké jsou jejich cíle. Dokážete popsat a vysvětlit souvislost environmentální výchovy s dalšími výchovnými působeními.Koncepce environmentální výchovy: Výchova pro 21. století
Video: Taking Class Outdoors with Environmental Education. School of environmental studies, Apple Valley, Minnesota
 |
Úkol: Zkuste popsat, jaký je podle vás smysl environmentální výchovy. |
 |
Kontrolní list:
1. Vysvětlím, v čem spočívá ekologická výchova.
2. Rozumím vztahu mezi termíny environmentální a ekologická výchova.
3. Znám souvislost environmentální výchovy s dalšími směry výchovného působení.
4. Vím, co je úkolem environmentální výchovy. |
 Shrnutí: Osvojit si ekologickou kulturu znamená poznávat obecné zákonitosti vývoje přírody a společnosti, chápat jejich vzájemnou souvislost, uvědomit si hodnotu přírody a být přesvědčen o nutnosti harmonie ve vztazích člověka k člověku a člověka k přírodě. Má složku poznávací, postojovou a činnostní. Environmentální věda (environmentalistika) je nauka o životním prostředí; využívá poznatků vědního oboru ekologie, zkoumá mechanismy působení člověka na ekosystémy, zabývá se prevencí znečišťování životního prostředí, nápravou vzniklých škod a prevencí nežádoucích zásahů. Ekologická (environmentální) výchova v nejširším slova smyslu je veškeré výchovné a vzdělávací úsilí, jehož cílem je především zvyšovat spoluodpovědnost lidí za současný i příští stav přírody a životního prostředí; rozvíjet tvořivost, citlivost a vstřícnost lidí k řešení problémů péče o přírodu; Utvářet ekologicky příznivé hodnotové orientace, které kladou důraz na dobrovolnou střídmost, na nekonzumní, duchovní kvality lidského života; Hledat příčiny ekologické krize a cesty k jejímu řešení; rozvíjení uceleného, uvědomělého, aktivního a tvůrčího vztahu člověka ke světu (tj. k přírodě, k lidem a k sobě samému). Environmentální výchova souvisí s dalšími směry výchovných působení (např. s výchovou mravní, hodnotovou, osobnostní, pracovní, tělesnou, estetickou, mediální, multikulturní aj.). Úkoly ekologické výchovy znamenají poskytnout potřebné vědomosti o vztahu člověka k životnímu prostředí z různých hledisek, které se v praxi prolínají. |
 Použitá a doporučení literatura: Činčera, J. Environmentální výchova: od cílům k prostředkům. Brno: Paido, 2007. ISBN 978-80-7315-147-8. Horká H. Teorie a metodika ekologické výchovy. Brno: Paido, 1996. ISBN 80-85931-33-8. Horká H. Ekologická dimenze výchovy a vzdělávání ve škole 21. století. Brno: MU, 2005. ISBN ISBN 80-210-3750-4. Horká H. Ekologická výchova na 1. stupni základní školy. Brno: MU, 1993. ISBN 80-210-0742-7. MÁCHAL, A. Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Brno: Rezekvítek, 2000. ISBN 80-902954-0-1. |