PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI
Úvodem


Kontakt
¨Mgr. et Mgr. Jan Mareš, Ph.D.
¤mares@ped.muni.cz
¨Mgr. Tomáš Kohoutek, Ph.D.
¤kohoutek@ped.muni.cz
¨PhDr. Táňa Fikarová, Ph.D.
¤fikarova@ped.muni.cz
¨PhDr. Josef Lukas, Ph.D.
¤lukas@ped.muni.cz
¨

Co číst?
¨ Victor J. Drapela: Přehled teorií osobnosti. Portál 1997, překlad: Karel Balcar.
¨Calvin S. Hall, Gardner Lindzey: Psychológia osobnosti: úvod do teórií osobnosti. Bratislava: SPN
1997.
¨Vladimír Smékal: Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno:
Barrister&Principal, 2002.
¨
¨Pavel Říčan: Psychologie osobnosti. Praha, Grada 2010
¨Milan Nakonečný: Psychologie osobnosti. Praha: Academia, 2009.

Co je osobnost?
¨V běžné mluvě pojem osobnost spíše synonymem úspěchu (osobnosti kulturního života, sportu…)
¨Individuálně specifická představa o druhých lidech
¤(řada pojetí – teorie mysli, „folk psychology“…)
¨
¨Drapela (1997) subjektivně vnímána jako jednotný a pevný celek; ve skutečnosti spíše proces;
dynamický zdroj chování, identity a jedinečnosti
¨Helus (1982) osobností se člověk nerodí, nýbrž stává (tzv. potenciální osobnost)

Psychologická pojetí osobnosti – řada různých pojetí
¨Rozdělení podle řady různých kritérií
¨Podle Smékal (2005) – šest složek osobnosti:
1.Stavba těla: Jak vypadá?
2.Temperament: Jak rychle a intenzivně prožívá, reaguje a jedná?
3.Zaměřenost: Co chce a co nechce, za čím jde a co odmítá?
4.Schopnosti a dovednosti: Co umí a dovede, co neumí a nedovede?
5.Charakter: Jaký ten člověk je, co je zač? (jeho mravní zásady, jeho pocit odpovědnosti…)
6.Životní dráha: Odkud a kam jde?
7.

Osobnost jako psychologický konstrukt
¨Individuální specifika chování a prožívání zahrnující dílčí složky a struktury psychiky
¤Idiografické a nomotetické paradigma (Allport, 1937)
nNomotetické hledá obecné zákony a principy aplikovatelné na různé lidi (konstrukty jako
extroverze, sebeaktualizace aj.)
nIdiografické se snaží popsat a pochopit specifické projevy konkrétní osobnosti
n
¨Různá pojetí osobnosti (volně dle Bahbouha):
¤Založená na motivaci (Freud, Murray)
¤Založená na učení (Watson, Dollard a Miller)
¤Založená na sebeuvědomění (Frankl, Laing, May, Rogers)
¤Založená na poznání (Kelley, Piaget)
¤Založená na pojetí celostního psychologického pole sil a vztahů (Kurt Lewin, Joseph Murphy)
¨Přístupy k poznávání osobnosti:
¤Biologický (člověk jako živý organismus – např. evoluční psychologie, sociobiologie)
¤Experimentální (zkoumá duševní funkce a jejich projevy v chování; vzorem jsou přírodní vědy; brain
sciences atd.)
¤Sociální (osobnost utváří a je utvářena sociálními vztahy)
¤Psychometrický (matematicky vyjádřená syntéza projevů osobnosti)
¨Základními znaky osobnosti jsou:
¤Individualita (jedinečnost)
¤Organizovanost a integrace
¤Vývoj
¤Konzistentnost

Může se osobnost člověka vůbec měnit?
¨V principu tři možné odpovědi:
1.Osobnost se nemění, je stabilní; proto v psychologii používáme pojem osobnost.
2.Osobnost se mění po celý život, vyvíjí se. V některých obdobích rychleji a výrazně, v jiných
pomalu a téměř nepozorovaně.
3.Osobnost má z hlediska struktury různé úrovně: některé se příliš nemění, jiné se mění výrazněji.
¨Do značné míry i otázka vymezení klíčových pojmů (osobnost, změna, stabilita…)
¤

Může se tedy osobnost měnit?
¨Tři úrovně osobnosti (McAdams, 1994)
¤dispoziční rysy (dispositional traits)
¤osobní zaměřenost (personal concerns)
¤životní příběh (life narrative).
¤
¨Takže – ano i ne.
¤

Dispoziční rysy (McAdams)
¨Relativně nezávislé na vnějších vlivech a kontextu
¨Zdrojem srovnání lidí mezi sebou
¨Do jisté míry vrozené, během života relativně stabilní
¨V psychologii označovány jako rysy osobnosti
¤např. Big Five (pětifaktorový model osobnosti - dimenze neuroticismus, extraverze, otevřenost vůči
zkušenosti, přívětivost, svědomitost)

Osobní zaměřenost (McAdams)
¨Co čeho chce člověk v určitém období svého života dosáhnout,
¨Ale také, co nechce dělat, čemu se chce vyhnout.
¨Konkretizace v podobě plánů, osobních cílů, i strategií.
¨
¨Kontextově ovlivněné i závislé
¨
¨Řada teorií např.: osobní usilování o něco (Emmons, 1986), perspektivní motivace člověka
(Pavelková, 1990, 2002), osobní projekty (Palys, Little, 1983), aktuální životní úkoly (Cantor,
1990)
¨
¨Ovlivnitelné

Životní příběh (McAdams)
¨Integrace, jednota, soudržnost dílčích složek, celková zaměřenost osobnosti, její životní
směřování, smysl života.
¨Tato úroveň se týká proměn jedincova „já“(self), včetně jeho identity.
¨Identita je zde chápana jako vnitřní, rozvíjející se příběh, který v sobě integruje
rekonstruovanou minulost, vnímanou přítomnost a anticipovanou budoucnost do koherentního,
životadárného mýtu; tento životní mýtus posiluje daného člověka (McAdams, 1994, s. 306)

Stabilita a změny
¨V různých složkách osobnosti různé, i z hlediska rychlosti a obsahu (srv. novorozenec, kojenec;
dospívání…)
¨Osobnost nemůže být rigidně stabilní; musí reagovat na změny v sociálním (aj.) okolí
¤Vývojová, sociální psychologie
¨

Změny osobnosti
¨nezbytné v případech, kdy se člověk ocitne před novým, závažným adaptačním problémem (Weinberger,
1994, s. 339). V zásadě tři možnosti
¤systematickým dlouhodobým úsilím lidí kolem jedince (rodičů, učitelů, psychologů, trenérů)
¤jednorázově - vlivem těžké životní události, zažitého traumatu (nemoc, úraz, vážná nemoc či úmrtí
v rodině, dopravní neštěstí, přírodní katastrofa atp.)
¤z iniciativy jedince samotného, který se snaží sám na sobě pracovat.
nKdyž vykrystalizuje jeho nespokojenost s dosavadním stavem – crystallization of discontent
(Baumeister, 1994)
¤

Facilitace změny
¨Když jedinec očekává, že v daném aspektu osobnosti vůbec může dojít ke změně
¨
¨Otázka subjektivního vnímání změny