Pojetí identity v psychologii
(identita učitele)
Semestr: podzim 2015
Pojetí identity 1
Identita učitele – jedna z možných identit člověka, jehož
povoláním je učitelství; utváření adekvátního pojímání
sebe sama jakožto učitele…
Identita zmiňována v kontextu psychologie
osobnosti, vývojové psychologie a v kontextu
sociální psychologie – malé průniky zkoumání!
Člověk hledá identitu, aby si potvrdil
legitimitu vlastní existence nejen před sebou samým, ale
i ve společnosti, ve které žije (Bačová, 2003)
Pozn.: identitu hledá každý, i když o tom (hlavně v rámci níže představených
psychologických konceptech) vlastně nepřemýšlí...
Pojetí identity 2
Dva základní postuláty (k diskusi?):
1) žádný jedinec nemá pouze jednu identitu, naopak u něj
existuje velké (často obtížně specifikovatelné) množství
identit (také tzv. mnohonásobné identity);
2) jedinec vnímá svoje různé identity na základě dvou
dimenzí:
 sociální – odvozena od členství v různých sociálních
skupinách; (také tzv. vztahové či rolové identity; souvisí s
potřebou identifikace)
hlavní vnitřní faktor formování těchto identit je
„představa“ jedince o tom, jak by se měl v určité roli*
chovat; vnějšími faktory jsou vztahy s ostatními lidmi
(především s těmi, kteří zastávají obdobnou roli)
 osobní – založena na specifických psychologických
(osobnostních) charakteristikách, které jedince
prostřednictvím jeho vlastního osobitého vnímání odlišují
od ostatních lidí (Howard, 2000).
* Pozn.: nutno rozlišovat sociální identitu a sociální roli
Pojetí identity 3
Širší a užší rámec zkoumání identity
učitele:
 užší zohledňuje především sociální identitu
(odrážející pojetí role učitele)
 širší bere v potaz i osobní identitu učitele
- významy, které jedinec připisuje sám sobě;
- konzistentním, ale i nekonzistentním spojením
sociální identity a sebepojetí jedince;
- „osobní mýtus, který člověk konstruuje, aby
definoval, kdo je“ (McAdams, 1993)
Vývoj identity (Erikson)
Otázka: získání identity x celoživotní vývoj identity?
Hledání identity v adolescenci (Erikson – vývojový úkol)
Dosažení identity znamená získání
 pocitu vlastní jedinečnosti (individuality);
 pocitu vlastní celistvosti (wholeness and synthesis), tj.
sjednocení různých dílčích zkušeností se sebou samým;
 pocitu určité osobní stability a sjednocení vlastní zkušenosti
v čase (minulost, přítomnost a perspektiva sebe sama)
(sameness and continuity);
 pocitu vlastní sociální hodnoty a podpory od druhých (social
solidarity).
Dosáhnout identity znamená propojit tyto pocity a
zkušenosti do smysluplného celku.
Difůze identity – neúspěšné propojení pocitů, zmatek v
přijímání sebe sama….
Stavy identity (Marcia) 1
Proces hledání (exploration) + přijetí závazku (commitment)
Rozptýlená identita (identity diffusion) – nepřítomnost
hledání a nepřítomnost závazku; jedinec se příliš
nezabývá vlastní budoucností ani sebereflexí, je
orientovaný na prožívání toho, co se děje „zde a nyní“.
Nemá potřebu nějak se zakotvit či vymezit. Je snadno
ovlivnitelný druhými, často mění svoje názory a
přesvědčení a často mění svoje chování podle toho, v
jaké skupině se aktuálně nachází.
Předčasně uzavřená identita (forclosure) – přijetí
závazku při nepřítomnosti explorace. Přijetí závazků a
obrazu sebe a světa bez aktivního hledání, bez krizí a
pochybností. Identifikace s konkrétními vzory, s
normami a postoji, jejichž nositeli jsou pro něj důležití
lidé či instituce (rodiče, škola, přátelé, církev apod.).
Stavy identity (Marcia) 2
Stav moratoria – přítomnost explorace a nepřítomnost
závazků. Typickou charakteristikou je aktivní hledání,
otevřenost vůči nové zkušenosti a přemýšlení o sobě
samém, zkoušení nových rolí, objevování nových
hodnot a rozvíjení různých zájmů. Adolescent si
nechává „prostor“… akceptované společností!
Dosažení identity (identity achievement) – hledání
dokončeno; závazky přijaty. Životní zkušenosti a
perspektivy vytváří smysluplný celek, dostavují se
pocity, které vyjadřují integritu osobnosti: pocit vlastní
jedinečnosti, zážitek kontinuity a sebeakceptace a také
pocit sounáležitosti s určitými lidmi, skupinami,
hodnotami a ideály.
+ současná pojetí – vynořující se dospělost (Arnett, 2004), která má
pět charakteristik – hledání identity, nestabilitu, zaměření se na sebe,
pocit „mezi" (ani adolescent, ani dospělý) a šíře možností, ze kterých si
může „ne-dospělý“ vybírat.
Profesní identita – užší pojetí
Profesní identita učitele (tři složky) – jak učitel vnímá sebe
jakožto experta na svůj obor, pedagogického experta a
didaktického experta (Beijaard et al., 2002).
Tři pozice, ve kterých se učitel v každém okamžiku při
vyučování nachází (Bizjajeva, 2004) – měl by působit
současně jako:
 expert na předávání informací (musí vědět, co a jak ve
svém oboru vyučovat);
 expert na komunikaci (v ideálním případě vnímající
většinu existujících vztahů mezi ním a žáky);
 a zároveň jako „vědec-analytik“, sledující a hodnotící
své vlastní chování, myšlení i prožitky, spojené
s procesem výuky, jakoby nezávisle na sobě samém
z pozice pokud možno „nestranného“ vědce
(sebereflexe?)
Profesní identita – rozšířené pojetí
Výše zmíněnou profesní identitu ovlivňuje:
 kontext vyučování – atmosféra a klima třídy (veškeré
interakce mezi učitelem a jeho žáky; vliv kultury školy
(normy a hodnoty sdílené lidmi spojenými se školou)
 učitelovy zkušenosti – zahrnuje veškerý vývoj učitele,
především cestou získávání zkušeností a dovedností
 „biografie“ učitele – úzká souvislost profesní identity se
všemi okolnostmi učitelova života, jeho psychosociálním
vývojem, životním příběhem…
Life story – popsání a pochopení vývoje učitele nejen
jakožto profesionála, zabývajícího
se vyučováním (profesní identita),
ale i jakožto člověka, pomocí
vyprávění příběhů.
V příbězích se objevuje vše → →
Profesní identita v životním příběhu
Tzv. „narativní identita“ – vzniká prostřednictvím
vyprávění životního příběhu a je formována komplexem
interakcí mezi učitelovými představami, prožitými
událostmi, signifikantními druhými a celým kontextem
sociálních zvyků a obyčejů (Ezzy, 1998).
Identita založena na skutečných událostech, které jsou
však „fiktivně“ interpretovány, konstruovány jedincem
v interakcích a dialogu s ostatními (i se sebou samým).
otázka možnosti zkoumání „skutečné“ identity člověka
Tak jako je „konstruován“ život, osobnost a identita
jedince, tak i samotné vnímání vlastního životního
příběhu je produktem neustálého konstruování a
rekonstruování (sociální konstrukcionismus…)
Dojem, že si pouze „žijeme svůj život“ je tedy nepřesný, protože si náš život
i jeho vnímání konstruujeme v závislosti na životech jiných, na
sociálních institucích atd.
Profesní identita v životním příběhu 2
Kontinuita já (profesní i osobní identita) je umožněna
vyprávěním (i „přemýšlením o“) vlastním životního
příběhu, neustálou interpretací a reinterpretací
minulých a současných zkušeností, ale i
předpokládaných vidění vlastní budoucnosti.
Pro učitele tedy může sdělování vlastního příběhu
představovat přínos nejen pro jeho hlubší chápání
profesionálního vývoje, ale i pro porozumění vývoji
osobnostnímu.