Literatura nBENEŠ, J. Člověk. Praha : Mladá fronta, 1994. nHAJN, V. Antropologie. I. Olomouc : UP, 1998. 2. vydání. ISBN 80-7067-901-8. nHAJN, V. Antropologie. II. Olomouc : UP, 1996. ISBN 80-7067-601-9. nJOHNSON, P. E. Spor o Darwina. Praha : návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-57-0. nKUČEROVÁ, S. Úvod do pedagogické antropologie a axiologie. Brno : MU, 1990. ISBN 80-210-0141-0. nLOEWENSTEIN, B. W. My a ti druzí. Brno : Doplněk, 1997. ISBN 80-85765-64-0. nMURPHY, R. F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha : Slon, 1998. ISBN 80-85850-53-2. nOAKLEYOVÁ, A. Pohlaví, gender a společnost. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-403-6. nPELCOVA, N. Filozofická a pedagogická antropologie. Praha : Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0076-5. nRIDLEY, M. Genom. Životopis lidského druhu v třiadvaceti kapitolách. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-507-5. nSOKOL, J. Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha : Portál 2002. ISBN 80-7178-627-6. nSOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. Praha : Portál, 2000. ISBN 807178-328-5. nVODÁKOVÁ, A., VODÁKOVÁ, O., SOUKUP, V. (eds.) Sociální a kulturní antropologie. Praha : Slon, 2000. ISBN 80-85850-29-X. nWOLF, J. Člověk a jeho svět. Praha : Karolinum, 1999. ISBN 80-7184-871-9. n n nČasopisy: Cargo, Nová Akropolis, Sedmá generace, Koktejl, Lidé a Země, National Geographic, Vesmír, Univerzitní noviny (MU Brno) nwww stránky: nwww.antropologie.cz nwww.mkc.cz nwww.national-geographic.cz nwww.akropolis.cz nwww.anthro.net nwww.vesmir.cz STRUČNÁ ANOTACE PŘEDMĚTU nÚvod do problematiky antropologie jako komplexní vědy o člověku. nRámcové seznámení se základními pojmy, postavením antropologie v systému společenských a přírodních věd, antropologie obecná a biologická, kulturní, sociální, pedagogická. Základní pojmy antropologie n(řec. anthropos = člověk, logos = slovo, rozum, vědění), nobecná věda o člověku, společnosti a kultuře. nPředmětem výzkumu je člověk nejen jako biolo-gická bytost, ale také jako tvůrce a produkt kultury. nVěda o člověku, rozumí se o „zdravém“ člověku, tj. nejen antropologie fyzická, zabývající se biologií člověka, ale v širším smyslu věda poznávající jak biologické, tak i kulturní a sociální zvláštnosti života lidské společnosti na Zemi. n nV poslední době je antropologie chápána též jako soubor věd o člověku, nzahrnující antropologii obecnou, biologickou, kulturní, sociální, užitou, dále etno-logii a etnografii, částečně i psychologii aj. nObecně též věda o člověku a jeho díle, komplex věd o člověku (Wolf, J. a kol. 1977). nCo je člověk? nToto téma se stalo obsahem mýtů starých kultur, náboženských soustav starověkých civilizací a předmětem reflexe (rozvažování, přemýšlení) filosofů a teologů antiky a středověku. nPrimární zvláštnost, která tradičně odlišila antropologii od jiných disciplín humanistických je důraz na kulturní relativnosti, důkladná zkouška kontextu, a cross-cultural srovnání. nBiologická antropologie (také fyzická antropologie) nSoudní antropologie nPaleoethnobotany nLingvistická antropologie nSynchronická lingvistika (nebo deskriptivní lingvistika) nDiachronická lingvistika (nebo diachronická jazykověda) nEthnolinguistics nSociolinguistics nArcheologie n Antropologická pole a subfields Kulturní antropologie (také společenská antropologie) nAntropologie umění nAplikovaná antropologie nMezikulturní studie nKybernetická antropologie nAntropologie vývoje nDvojí teorie dědičnosti nEnvironmentální antropologie nEkonomická antropologie nEkologická antropologie nEtnografie n nEthnomusicology nAntropologie feministky nPohlaví nČlověk behavioral ekologie nLékařská antropologie nPsychologická antropologie nPolitická antropologie nAntropologie náboženství nAntropologie veřejnosti nUrban antropologie nVizuální antropologie n Aristoteles jako první použil pojem antropologie jako komplexní studium člověka. Lidský organismus studovali již antičtí lékaři a přírodovědci (Hyppokrates, Erasistratos, Galénos aj.). n nVe středověku, díky církvi, ustupuje zájem o lidské tělo do pozadí, ale v renesanci se opět uplatňuje výzkum lidského organismu. Historický vývoj nV 16. až 17. století byly definovány základy anatomie: A. Vesalius (fysiologie, embryologie), W. Harwey (biologická taxonomie), dále J. Ray, C. Linné. n n V 18. století byly vytvořeny předpoklady pro systematické studium evoluce živočišných druhů: G. L. Buffon, J. B. de Lamarck. Byla formulována teorie biologické evoluce (Ch. Darwin a A. R. Wallace) nAntropologie jako samostatná věda vzniká rovněž v 18. století, kdy roku 1775 J. F. Blumenbach znovu zavedl původní Casmannův pojem. Antropologie byla tehdy řazena mezi tři hlavní biologické obory: nantropologie, zoologie, botanika nZa další mezník v upevňování antropologie jako přírodovědecké discipliny bylo vydání díla Systema Naturae švédského badatele Carla Linne v roce 1735, který včlenil člověka do živočišné říše, zařadil je do řádů primátů a nazval jej homo sapiens – „člověk rozumný“. nTím bylo zakončeno přípravné údobí ustavení antropologie jako vědy o člověku bez teologického nádechu, která hodnotí člověka čistě z hlediska novodobé přírodní vědy. nV tomto pojetí byla antropologie rozdělena do tří hlavních oddílů: nprehistorická antropologie netnická antropologie nfysická antropologie. nVe druhé polovině 19. století vzniku metodologie měření antropologických znaků, jsou zaváděny exaktní měřící přístroje a grafy (P. P. Broca, zakladatel antropometrie a jeho žáci). nV současné době se antropologie chápe jako syntetická disciplína (soubor disciplín), která se zaměřuje na biolo-gickou a kulturní podstatu člověka. n¨V zemích kontinentální Evropy se antropologie považuje za přírodní vědu, která zkoumá variabilitu, morfologii a fyziologii lidského organismu (Vodáková a kol. 2000). nFylogenetický a ontogenetický vývoj, vznik lidských plemen a ras, kvantitativně a kvalitativně hodnotit tělesné znaky a rozměry a jejich variabilitu. n „Starý svět“ upřednostňoval především antropologii fysickou, která neměla přímé vazby například na etnologii, archeologii nebo lingvistiku nVe Velké Británii a USA se konstituuje široce koncipovaná antropologie jako obecná věda o člověku, společnosti a kultuře. Začíná se formovat jako biosociokulturní disciplína, která zahrnuje dimezi biologickou a sociální, kde se integrují poznatky přírodních i společenských věd. nV anglosaském světě se v Antropologii kladl zvýšený důraz na společenský a kulturní rozměr člověka. n„Nový svět“ dává přednost mnohem širšímu vymezení antropologie, kde výsadní postavení zaujímá kulturní antropologie. Tato dichotomie (dvojdílnost, dělení), přetrvává do dneška. V USA, “antropologie” je tradičně rozdělena nfyzická antropologie nebo biologická antropologie, studuje chování primáta, evoluci člověka, osteologiy, genetiku populace; nkulturní antropologie, Oblasti studované kulturními antropology zahrnují sociální sítě, rozšiřování, společenské chování, vzory příbuznosti, právo, politika, ideologie, náboženství, víry, vzory ve výrobě a spotřebě, výměna, socializace, rod, a jiné výrazy kultury, se silným důrazem na důležitosti fieldwork nebo účastníku-pozorování nlingvistická antropologie, který studuje změnu v jazyce přes čas a prostor, sociální použití jazyka a vztah mezi jazykem a kulturou; a narcheologie, to studuje materiální pozůstatky lidských společností. Archeologie sama je normálně zpracovaná jako oddělené (ale příbuzné) pole ve zbytku světa, ačkoli blízko příbuzná antropologickému poli hmotné kultury. Vzhledem k oblasti zkoumání rozlišujeme tyto součásti antropologie: nfilozofická – tematická oblast filozofie – zabývá se výkladem podstaty a smyslu existence člověka, v úzkém slova smyslu vznikla jako reakce na rozvoj speciálních výzkumů o člověku jako o bytosti ve snaze dát rozmanitým dílčím poznatkům o člověku obecný filozofický rámec. nekologická – zkoumá kultury jako adaptivní systémy nbiologická – zabývá se studiem člověka z biologického pohledu, jeho fylogenetickým i ontogenetickým vývojem, morfologií a fyziologií a variabilitou (genotyp, fenotyp) nsociální a kulturní – souborná věda o člověku, zabývá se zkoumáním vývoje, struktur a fungování socio-kulturních systémů v čase a prostoru (Soukup, 2000), dalšími subdisciplínami mohou být antropologie eko-nomická (ekonomické systémy), lingvistická (vztahy jazyka, kultury a myšlení), politická (politické sys-témy), psychologická (osobnost a kultura v různém kulturním kontextu) pedagogická (člověk jako jedinec v systému věd o výchově) n n nNa základě hledání kompromisu mezi evropským a americkým přístupem publikoval klasifikaci antropologie v roce 1960 J. M. White. Hovoří o čtyřech hlavních oddílech antropologie: nFysická antropologie nKulturní antropologie nSociální antropologie nUžitá antropologie (aplikovaná) Fysická antropologie nje též označovaná jako biologie člověka, studuje fosilní pozůstatky našich předků, tělesné rozměry a ostatní fysické rysy člověka, jejich změny a vývoj, mechanismus dědičnosti fysických vlastností a srovnání vlastností primátů a současného člověka. nMůžeme ji tedy definovat jako vědu studující biologické vlastnosti lidí a příbuzných primátů v přírodním a společenském kontextu. Má některé specializovanější obory jako např. paleoantropologie (zkoumá zákonitosti evoluce člověka), etnická antropologie (studium lidských ras), ekologická antropologie. Kulturní antropologie nje to směr studující původ a historii lidských skupin, jejich vývoj, strukturu a fungování v čase a prostoru. nPředmětem výzkumu je kultura. Kulturní antropologie studuje např. indiánské kultury v povodí Amazonky, kulturu černošského gheta v americkém velkoměstě či kulturu vysokoškolských studentů. Kulturní antropologie se spíše zabývá charakterem společnosti jako celek. nKulturou se rozumí definovatelná skupina lidí vyznávající podobné hodnoty, žije obdobným stylem života, hovoří stejným jazykem, dialektem, slangem nebo používá jednotnou terminologii. (jen přibližné vymezení pojmu nenahrazující vlastní definici) Sociální antropologie nje obor zkoumající malé, uzavřené společnosti chápané jako komplexní sociální struktury. nStuduje příbuzenské a společenské vztahy. Tento termín používají někteří autoři zaměnitelně s termínem kulturní antropologie, přestože mnozí je z důvodů metodických rozdílů rozlišují. n(jedná se o rozdílné evropské a a americké pohledy) Aplikovaná antropologie nse snaží využívat své poznatky v praxi. V souvislosti se severoamerickým pojetím, kdy antropologie byla v USA důležitým mocenským nástrojem se aplikovaná antropologie ocitala často v morálním dilematu zda poznatky aplikovat či ne. nJejím hlavním úkolem je na základě objednávek státních, mezinárodních nebo soukromých institucí vypracovávat expertní zprávy, antropologické projekty a podobně. Metody výzkumu nterénní výzkum (systematický sběr antropologických dat, který využívá přímé pozorování, dotazníkové šetření, interview, testy, autobiografickou metodu, genealogickou metodu ad.), nkomparativní a statistická metoda Vztahy antropologie k dalším vědním disciplínám – přírodní a společenské vědy: biologie, lékařské vědy, filo-zofie, sociologie, psychologie, pedagogika, ekonomie, politologie ad. antropologický pohled nJiné vědy studují lidi příliš samozřejmě. (Historie, ekonomika, psychologie, sociologie, dokonce biologie a chemie mohou studovat lidi.) nV čem je antropologie různá? nAntropologie přistoupí k tématu a studuje lidi a jejich chování. Antropologický pohled má tři součásti: nKomparativní nHolistický nRelativistický Cross-cultural nebo komparativní nantropologie vyšetřuje lidi v každé formě, kterou oni vezmou. naspekt antrop. perspektivy, kdy se získávají důkazní materiály pro své generalizace z celého světa a v časovém prostoru nsnaží se generalizovat něco podstatného o lidství nsnaží se dojít k nějakému gen. závěru zahrnujícímu poznatky z kultur v čase a prostoru n n nVychází s faktů, že njsme zainteresovaní nvidět celé spektrum lidských těl a chování, nsnažit se učit, že rozsah lidstva = všechny cesty, kde „my“ můžeme být člověk. nHlavní otázkou je pak: nCo je „možné“ pro lidi a co je „nutné“ pro lidi? Holistický nantropologie se pokouší líčit každou část kultury ke každé jiné části. nTím se rozumí, že různé části kultury jsou propojené na každého z nás jinak a že jisté kombinace inklinují k tomu nastat nebo nenastat nholismus, filozofie celku, celistvosti, vyvíjející se od 20. let 20. stol. Termín zavedl J. Ch. Smuts; nKaždý z nás je zainteresován v tom jak je kultura lidí propojená na jejich prostředí Relativistický pohled ntoto je většina hluboké přesto sporné části antr. pohledu. nRelativismus znamená, že vlády nebo normy nebo hodnoty kultury jsou příbuzné s tou specifickou kulturou. nJinými slovy, říkat, monogamie může být normální nebo přednostní v jedné kultuře, ale mnohoženství může být normální nebo přednostní v jiném. nOdlišné kultury věří jiným věcem nebo hodnotovým jiným věcem nebo dokonce znamenají jiné věci s možností totožnosti Současná sociální a kulturní antropologie Základní směry a školy v současné sociální a kulturní antropologii nEvolucionistická antropologie nDifuzionistická antropologie nKonfiguracionismus nPsychologická antropologie nFunkcionalistická a strukturálně funkcionalistická antropologie nNeoevolucionistická antropologie nNová etnografie Evolucionistická antropologie naplikace biologické evoluční teorie Ch. Darwina, přenesení myšlenky biologické evoluce na všechny oblasti lidské činnosti (vše jde od jednoduchého ke složitějšímu, od stejnorodého ke různorodému a vývojově vyššímu) nrozpracování teorie endogenní (vnitřní) kulturní změny, kde zdrojem je lidská inovace a základní formou je lidská invence Difuzionistická antropologie nteorie exogenní kulturní změny, která je založena na vzájemném kontaktu mezi příslušníky různých kultur – šíření kultury v geografickém prostoru npředpokladem bylo, že žádná kultura nemůže být pochopena, pokud nebude výčet jejích kulturních prvků kompletní a tedy nedocházelo k formulaci obecné teorie nv popředí zájmu byla zejména problematika akulturace (vzájemné přejímání a splývání rozdílných kultur) Konfiguracionismus npodstata kultury je dána v konfiguraci hodnot, norem, idejí a vzorů chování nsystémová analýza a snaha interpretovat konkrétní kultury prostřednictvím kategorií: kulturní vzor a kulturní integrace nzákladní teoretická východiska kofiguracionismu ndůraz na systémovou analýzu kulturních vzorců a konfigurací nzájem o studium procesů kulturní změny a akulturace nkulturní determinismus jako explanační model nempirický výzkum principů integrace kultury netnopsychologický výklad vztahu osobnosti a kultury Psychologická antropologie nsystematické studium struktury a funkce procesů vnímání a myšlení v konkrétním kulturním kontextu njde zejména o výzkum vztahů osobnosti a kultury, dále výzkumy kognitivních procesů, studium biologických a kulturních determinant lidského chování a prožívání, analýza frustrací, deprivací a duševních nemocí v různých společnostech atd. nvyužití psychologických metod a technik v antropologickém výzkumu kultury – ovlivnění psychologickými teoriemi neobehaviorismem a psychoanalýzou nrozhodující roli při formování lidské osobnosti představuje kultura, kterou si člověk osvojuje v procesu socializace a enkulturace (učení se v espolečnosti a jiné kultuře) npsychologická antropologie se 70. letech 20. stol. profiluje jako samostatná subdisciplína kulturní antropo-logie Funkcionalistická a strukturálně funkcionalistická antropologie nBritská sociální antropologie npředmětem zájmu britských sociálních antropologů se ve 20. letech stal výzkum kulturních prvků z hlediska jejich přínosu pro fungování sociokulturních systémů nhlubší pochopení a vědecké vysvětlení kulturních institucí, vzorů chování a idejí je založeno na vymezení funkcí, které plní v rámci daného sociálního systému nStrukturální antropologie (Francie – 60. léta 20. století) nhlavním zdrojem byla filozofie a Durkheimova sociologická škola (zejména její komparativní výzkumy sociálních, symbolických a náboženských institucí), moderní lingvistika a institucionalizace francouzské etnologie – založení Etnologického institutu) nobecné principy antropologického strukturalismu npři analýze sociokulturních systémů je kladen důraz na prvotnost vztahů před prvky systému 􀂡􀀃dominuje synchronní metoda výzkumu – historicko-genetický přístup ustupuje do pozadí nza rozhodující determinantu lidského chování a prožívání jsou považovány nadindividuální objektivní struktury, které tvoří podstatu sociokulturní společnosti npředmětem výzkumů jsou vnitřní vztahy mezi prvky daného systému (hlavním představitelem byl C. Lévi-Strauss) Neoevolucionistická antropologie n60. léta – obnovení zájmu o principy evolučního myšlení nzákladní principy: nzákladním atributem evoluce kultury je růst komplexnosti kulturních systémů nevoluci společnosti charakterizuje pokrok od jednoduchých ke složitějším společenským organismům nkulturní evoluce představuje posun od homogenity k heterogenitě nrozhodující hybnou silou kulturní evoluce jsou materiální faktory 4 nstudium kulturní evoluce v kategoriích lidského pokroku ndějiny lidské kultury lze studovat z makroevoluční perspektivy jako evoluci obecných vývojových trendů nebo z mikroevoluční perspektivy jako evoluci různých kultur v různých ekosystémech n nkultura představuje extrasomativní (nadbiologický) adaptivní systém, který lidským populacím rozšiřuje spektrum jejich možností, hybnou sílou dějin jsou materiální faktory (zejména technologie) nuniversální evolucionismu – L. A. White; nmultilineární evolucionismus – J. Steward nsměry: nEkologická antropologie nkulturní ekologie, nkulturní materialismus nNová archeologie, analytická archeologie n Nová etnografie n rozvíjí se od 60. let – kritika výzkumných metod tradiční antropologie, snaží se studovat kulturu jako ideový systém nzahrnuje široké spektrum metod a technik výzkumů člověka a kultury zdroje – filozofie (novokantovské školy, německá a francouzská hermeneutika, anglická analytická filozofie a obecné sémantiky), kognitivní psychologie nsociální a politické pozadí – procesy modernizace v zemích třetího světa a zásadní proměny vztahu vyspělých a rozvojových zemí nsnaha zúžit pojem kultury tak, aby zahrnoval méně a odhaloval více (vytvořit užší, více specializovanou a teoreticky efektivnější kategorii) npředpokladem je, že jednotlivé kultury jsou jedinečnými systémy znalostí, symbolů, kategorií, pravidel a organizačních principů chování, které si člověk osvojuje jako člen určité společnost nzákladní jednotkou antropologického výzkumu je „otázka – odpověď“ nkognitivní antropologie – vnímání a interpretace reality (kultura – systém sdílených znalostí) nsymbolická antropologie chápe kulturu jako ideový systém (systém symbolů a významů) nkulturní gramatika – pevný a omezený soubor pravidel a principů. n závěr nAntropologie je hledání toho, co je všem lidem jakožto lidem společné. nSoučasný význam spočívá v hledání lidské podstaty bytí a žití nVšichni lidé mají společnou stavbu těla a funkce jeho orgánů, společný původ a zděděné vzorce chování, ve všech lidských společnostech můžeme nalézt podobné instituce, rituály, tradice,…