1
Pedagogická diagnostika
Pedagogická fakulta
Katedra sociální pedagogiky
Tomáš Kohoutek
kohoutek.t@gmail.com
Organizace výuky v ZS 2016
1. 10. 8:25 – 11:15
úvod, seznámení s obsahem předmětu,
se zaměřením účastníků, výběr témat,
zadání seminárního úkolu; téma 1
12. 11. 17:55 – 19:15
téma 2, seminární úkol (varianta kresba,
metoda)
2
Cíle
Studenti se seznámí
- s možnostmi a úskalími pedagogicko-psychologické
diagnostiky,
- se zásadami práce s diagnostickými metodami,
- s užitím diagnostických metod
- Velký důraz bude kladen na analýzu dětské kresby
Na konci kurzu bude student schopen
- využívat klinické metody (rozhovor, pozorování) a
- testové metody (osobnostní dotazníky) k výzkumným
účelům.
Literatura
SVOBODA, Mojmír et
al. Psychologická diagnostika děti a
dospívajících.
Miovský, Michal (2006). Kvalitativní
přístup a metody v psychologickém
výzkumu.
Studijní materiály, aktualizace dle
dohody
3
Požadavky pro absolvování
Aktivní účast
Seminární úkol (varianty)
Kresba a pokus o analýzu – formulaci výsledků
(možnosti: kresba postavy tužkou a diagnostika
vývojové úrovně; kresba rodiny nebo
začarované rodiny a pokud o úvahu o sociálním
kontextu života autora; kresba dětí ze
specifických skupin…)
popis problému, řešení s pomocí diagnostiky;
formulováno jako kazuistika psaná z pozice
pedagoga nebo „objednávka“ pro
psychodiagnostika z téže pozice
návrh metody (dotazník, osnova rozhovoru,
sociometrická technika formou hry…)
Osnova
Diagnostická činnost a diagnostická metoda; předmět a
subjekt diagnostiky, vztah pedagogické a pedagogickopsychologické
diagnostiky
Hlavní kategorie proměnných v diagnostice
Zásady práce s diagnostickými metodami
Užití diagnostiky v praxi; cíle a postupy, strategie
Základní vlastnosti testů
Klasifikace diagnostických metod
1) Klinické metody:
a) Pozorování
b) Rozhovor (fáze rozhovoru, techniky vedení rozhovoru,
technika kladení otázek, technika jednoduché akceptace,
technika zachycení a objasnění, technika parafrázování,
technika interpretace, technika ujištění, technika
používání pomlk, registrace rozhovoru, anamnéza)
c) Analýza spontánních produktů - dětská kresba a
možnosti jejího využití v diagnostice
2) Testové metody - co lze měřit testem? Reliabilita a
validita testu. Jak interpretovat testové nálezy
4
Témata (jinak)
Diagnostika jako obor, pedagogicko-psychologická a
pedagogická diagnostika: vztahy a trendy
Cíle ped. diagnostiky, obvyklé oblasti – „Proč nemusí
diagnostika vést k diagnóze“ ☺
V jaké roli se můžeme s diagnostikou setkat (– „od
managera po oběť“)
Objekt a subjekt diagnostiky
Diagnostika jednotlivce, skupiny, procesu, vlastní
diagnostika
Metody a nároky na ně kladené
Laická, intuitivní a „vrozená“ diagnostika
Charakteristické (nebo ideální?) rysy pedagogické
diagnostiky
komplexnost - projevy žáka je třeba interpretovat v kontextu
vnějších vlivů (rodina, společnost, škola, osobost jedince)
respekt k dosavadnímu individuálnímu vývoji žáka - postupy jsou
plánovány tak, aby odpovídaly dané úrovni dítěte bez ohledu na
jeho kalendářní věk
vědomí dlohodobosti procesu - jde vždy o sled kroků, na základě
diagnózy volí pedagog optimální metody, které se mohou v
průběhu vývoje žáka měnit
sledování validity diagnostických testů - testy a zkoušky musí
diagnostikovat jev, na který jsou zaměřeny
zajištění reliability - určitý příznak musí být měřen s takovou
přesností, aby bylo jisté, že tentýž příznak se projeví i s určitým
časovým odstupem
záruka objektivity - při diagnostice je třeba minimalizovat
subjektivní postoje pedagoga, který by neměl podlehnout např.
negativnímu očekávání
(dle Průchy, 2009)
5
Diagnostika jako disciplína a
diagnostická činnost
Pedagogická disciplína zabývající se otázkami diagnostikování
subjektů převážně ve školním prostředí. Formuluje teorii
pedagogického diagnostikování a způsoby interpretace
pedagogických diagnóz. (Průcha, Walterová, Mareš 2003)
Pedagogickou diagnostiku provádí pedagog ve třídě a v případě
potřeby speciální pedagogové a psychologové v pedagogickopsychologické
poradně.
Diagnostikou rozumíme poznávání, analýzu, interpretaci a
hodnocení edukační reality, převážně se zaměřením na
jednotlivce, popř. v kontextu skupiny. Zabývá se aktuálním
výkonem jedince a analyzuje ho v souvislosti s osobnostním
vývojem a vnějšími vlivy, jenž na tento vývoj spolupůsobí. Na
základě získaných údajů zahajuje bezprostřední intervenci,
navrhuje použití dalších metod a postupů a
vypracovává individuální vzdělávací plán. Směřuje k maximálnímu
uspokojování žákových vzdělávacích potřeb. (Průcha, 2009)
(Fišerová, H. – portál RVP, 2012)
DIAGNOSTIKA
„Diagnostics“ vs. „assessment“
v lékařství chápána jako klasifikace, zařazení jevu do určité
třídy. V psychologii a pedagogice nejde jen o zjišťování
abnormit, ale o rozpoznávání kvality a úrovně některých
psychických funkcí, zjišťování individuálních zvláštností.
Označení „diagnostika“ může být tedy dokonce zavádějící, jde-li o
záměnu za „labelování“; „assessment“ (posuzování) je po stránce
obsahu patrně výstižnější termín (!!assessment vs. rating)
Další pojetí „diagnostiky“ – reflexe; sebereflexe; sledování
normálního vývoje; identifikace silných stránek; východiska
pro prognózu, pro prevenci…
6
Diagnostika vs. labeling
Odbornou pedagogicko psychologickou
diagnostiku osobnosti dětí, mládeže i
dospělých nesmíme zaměňovat s
labelingem, což je subjektivistické
štítkování, etiketizování a nálepkování
osobnosti, které často stigmatizuje
postižené jedince na dlouhou dobu.
(rváč, lenoch, trojkař, mentál, sociál,
zbohatlík).
Zaměření pedagogické diagnostiky
(dle Zelinkové, 2001)
a) d. normativní
Výsledek diagnostikování je srovnáván s výsledky reprezentativního vzorku
celé populace v určitých zkouškách. Zjišťuje, zda žák a jeho výkony jsou
srovnatelné s většinou populace stejného veku. Např. posuzování možností
dalšího studia.
b) d. kriteriální
srovnávání s vnějšími měřítky, s objektivně vymezenými úkoly. Zvládá nezvládá
dítě osobní hygienu? Zvládá - nezvládá násobilku? Zkoušky
vycházejí z analýzy určité dovednosti a směřují k určení úrovně, na níž se
dítě nachází .
c) d.individualizovaná
Neužívá žádné srovnávání, ale sleduje postup a dosaženou úroveň za určitý
časový úsek. Je předpokladem pro pozitivní motivaci k dalšímu snažení,
rozvoji. Je velmi potřebná u méně úspěšných nebo jakýmkoliv způsobem
znevýhodněných. dětí. Správně stanovená diagnóza může předejít vzniku
možných problému ve vývoji.
d) d. diferenciální
Slouží např. k rozlišení stávajících a přetrvávajících obtíží, které mohou mít
stejné projevy, ale různé příčiny.
7
Pedagogická a pedagogickopsychologická
diagnostika
Rozvoj disciplíny u nás výraznější od 60. let v
souvislosti s rozvojem pedagogicko-psychologického
poradenství
Některá pojetí považují PD spíše za klasickou PPD
aplikovanou v pedagogické praxi (Hrabal, 2002)
Otevřená pak ale zůstává otázka rozdílných cílů,
kompetencí, ale i metod
Široká definice: „(P.d. je) speciálně pedagogická
disciplína, která se zabývá objektivním zjišťováním,
posuzováním a hodnocením vnějších a vnitřních
podmínek i průběhu a výsledku výchovně
vzdělávacího procesu. Na základe těchto zjištění jsou
potom vyslovovány prognostické úvahy a navrhována
pedagogická opatření“ (Chráska, 1998).
Důraz v PD…
Úzce vymezený: výkon (výsledky)
Podmínky výkonu: osobní - schopnosti,
styl, specifická znevýhodnění…
Podmínky sociální (rodina, třída, škola)
Interakce
Zdánlivě méně významné důrazy: účel
diagnostiky, „subjektivní stránka“ onoho
„objektivního procesu“
8
Přístupy (obdobně jako v dg.psychologické a
pedagogicko-psychologické)
Individuální (kazuistický) + testový
(metrický, statistický)
Zaměření na jednotlivce – skupinu –
interakci, jev, proces
Zaměření na sebe a na druhé
Zaměření na úzce vymezený problém a na
kontext
Kvalitativní + kvantitativní
Praktický, zaměřený na intervenci +
výzkumný
Diagnostický proces začíná tím, že si
uvědomíme, ŽE chceme
diagnostikovat (co a proč) – pak
následuje otázka JAK.
(Nebo dokonce tím, že si uvědomíme,
že už diagnostikujeme)
9
Postupy – míra obecnosti
METODOLOGIE
METODIKA
METODA
KONKRÉTNÍ „NÁSTROJ“
METODA
Představuje zcela konkrétní cestu, způsob, nástroj,
pomůcku k řešení dílčího odborného, vědeckého ,
vědeckého výzkumného či experimentálního problému.
Metody jsou specifické dle jednotlivých věd teoretické
(např. analýza, syntéza) a empirické (např.
výkonové). Odpovídají na otázku ,,jak".
V psychologii je tradiční dělení metod na
psychometrické (testové) a klinické (např. rozhovor).
Toto rozlišení má řadu paralel i v pedagogice.
Orientační tabulka.
10
Metody
pozorování - jedna z nejvýznamnějších metod pedagoga, umožňuje získat
údaje za delší časové období, sledovat reakce na odlišné události v
bezprostředním kontextu školní reality
anamnéza - je předpokladem pro respektování dosavadního individuálního
vývoje dítěte, rodinná anamnéza shromažďuje údaje o rodině, osobní
anamnéza zachycuje údaje o vývoji jedince nutné k pochopení jeho
současného stavu
rozhovor - poskytuje bezprostřední odpovědi, odhaluje aktuální prožívání
žáka (rodičů), pedagog může využít i strukturovaný rozhovor (vhodně
sestavené otázky směřující k řešení určitého problému)
dotazník - pokud umožňuje výběr z předem formulovaných odpovědí,
umožňuje lepší zpracování, volné odpovědi mají naopak autentickou hodnotu
(závisí ovšem na schopnosti respondenta vyjádřit se)
didaktické testy - druh zkoušek, které se skládají z různých úkolů,
standardizované testy mají jasný způsob zadávání a vyhodnocují se pomocí
stanovených kritérií, nestandardizované testy jsou méně náročné na
vyhodnocení, mohou mít ale nižší validitu
sociogram - pomocí otázek kladených žákům postihuje klima ve třídě a
vztahy mezi žáky
analýza prací žáků (žákovské portfolio) - ukazuje úroveň osvojení učiva,
odráží kvalitu práce učitele
analýza pedagogické dokumentace - s její pomocí si lze lépe uvědomit
širší rámec výuky
hra - významný diagnostický prostředek, sledujeme výběr her, uplatnění
fantazie, soustředění, motoriku, úroveň komunikace, sociální kontakty
(Průcha, 2009)