Pozorování, rozhovor Ve skutečnosti nejrozšířenější postupy, pozorujeme a
rozhovory vedeme i zcela mimoděk, bez záměru „něco
diagnostikovat“
Na rozdíl od používání textů a dotazníků se od nás
zcela přirozeně očekává, že pozorovat a hovořit
budeme
Už proto velmi důležité kultivování schopnosti
pozorovat (a vypozorovat to podstatné) i vést
rozhovory; není dobré být subjektivní, osobně zaujatý
nebo nepozorný pozorovatel ani bezradný,
nesrozumitelný nebo sugestivní tazatel, zaměňovat
rozhovor s výslechem apod.
Pozorování
Základní metoda
…které se nevyhneme: v nejširším smyslu
přirozená tendence každého člověka
Možnosti kultivace a formalizace:
Pozorovací schémata (např. deskriptivně
analytický systém N.A. Flanderse)
Rizika: výběrovost toho, co pozorujeme
nebo jsme schopni zaznamenat, „osobní
rovnice“, subjektivní zkreslení
Důležité: reflexe vlastní pozice pozorovatele
Pro pozorování je důležitý záznam
Průběžně pořizované poznámky
Zvukový záznam
Videozáznam
Podrobnější analýza pořízeného
záznamu nám může pomoci
zorientovat se i v tom, co jsme
bezprostředně „přehlédli“
Příklad pozorovacího schématu –
systém N. A. Flanderse (1970)
Řeč učitele:
1. Akceptuje žákovy city
2. Chválí a povzbuzuje
3. Akceptuje žákovy
myšlenky nebo je rozvíjí
4. Klade otázky
5. Vykládá, vysvětluje
6. Dává pokyny nebo
příkazy
7. Kritizuje nebo
prosazuje vlastní autoritu
Řeč žáka:
8. Odpovídá
9. Hovoří spontánně
10. Ticho. Pauzy.
Zmatek. Nesrozumitelná
komunikace.
Každému intervalu (3
sekundy) se přiřadí
odpovídající kategorie,
sleduje se frekvence procento
výskytu každé
pozorované kategorie a
návaznosti jednotlivých
projevů.
Rozhovor
Důležité reflektovat:
účel (proč)
pozici (s kým hovoříme, co to pro něj
znamená)
kontext (je pro sdělování
příznivý/nepříznivý?)
míru formalizace (strukturovanosti)
…že jde o komunikační situaci (má svůj
logický průběh, nároky i zdroje chyb)
Komunikace mezi lidmi
pan Vyspan Vysíílajlajííccíí pan Ppan Přřijijíímajmajííccíí
vzkaz,vzkaz,
komunikkomunikéé
zpzpěětntnáá
vazbavazba
kkóódovdováánníí dekdekóódovdováánníí
komunikakomunikaččnníí
baribariéérara
Komunikace
Neverbální
Verbální
Komunikace jednáním
Kromě přímo sdělovaných informací
komunikace zahrnuje…
Metakomuniační klíče (tón, úsměv…)
Sdělování emočního stavu
Sdělování vztahů a postojů k tématu rozmluvy
Sdělování vzájemných postojů
Sdělování sebepojetí
Sdělování vztahů, které si přejeme udržovat
Sdělování pravidel o dalším průběhu komunikace
Nic neříkající sdělování
...Není možno nekomunikovat
Neverbální komunikace
sdělování pohledy
sdělování výrazem obličeje (mimika)
sdělování pohyby
sdělování fyzickými postoji (posturologie)
sdělování gesty (gestika)
sdělování dotykem (haptika)
sdělování vzájemným přiblížením či oddálením
(proxemika)
sdělování úpravou zevnějšku
…
Rozhovor
Různá míra formálnosti a „záměru
zkoumat“
Individuální nebo skupinový
Probíhá jednorázově nebo v
opakovaných sezeních
Direktivní nebo nedirektivní
Různá míra přípravy a postupu při
vedení – nestrukturovaný,
strukturovaný, polostrukturovaný
Nestrukturovaný rozhovor
Podobá se běžnému nahodilému rozhovoru
Důraz na přirozenost konverzace, nenucený průběh…
Nemáme připravený plán (zpravidla ani dílčí okruhy),
držíme se hlavního tématu
Jasná musí být představa, co se chceme dozvědět, na jakou
otázku hledáme odpověď a proč (nikoli jak se k tomu
dobereme)
Zvláštní forma: narativní interview – zde spíše tazatel
podněcuje k vyprávění, než aby probíhala konverzační
výměna; tazatel parafrázuje, doptává se na nejasnosti,
podněcuje… ale nesugeruje, nepřerušuje, nezasahuje do
dějové linie
Výhody: flexibilita, možnost improvizace, mnoho informací
o vypravěči
Nevýhody: poznáme ve fázi zpracování a analýzy dat
Polostrukturovaný rozhovor
Postupuje se podle závazného schématu – okruhů otázek
Můžeme měnit pořadí okruhů podle aktuální potřeby
Můžeme přizpůsobovat znění otázek aktuální situaci
Zaznamenáváme i informace, které původně nebyly
součástí sledovaných okruhů
Pokládáme i doplňující otázky
Můžeme rozdělit na strukturovanější a méně
strukturovanou část (aktivní více dotazovaný / tazatel)
Výhody: oproti nestrukturovanému snadnější
vyhodnocování, oproti strukturovanému flexibilita, citlivost
k situaci a možnost podle potřeby měnit schéma
Nevýhody: při nezvládnutém vedení podobné jako u
nestrukturovaného
Strukturovaný rozhovor
Na pomezí mezi rozhovorem a dotazníkem
Pevně dané schéma, které neumožňuje velké změny a
úpravy
Nejnáročnější na přípravu
Náročný i na strandardní podmínky (doba, tazatel,
projev tazetele…)
Omezený prostor pro rozvíjení dalších zajímavých
témat
Omezený prostor pro individualitu tazatele i
dotazovaného
Nevýhody společné spíše s nevýhody dotazníků
OTEVŘENÉ – charakter odpovědi není určen
UZAVŘENÉ – omezené varianty odpovědí:
Ano/ne (dichotomické, alternativní)
Mnohonásobná volba (výběr z několika nabídnutých variant)
ŠKÁLOVÉ (posuzovací, ratingové) – přímá kvantifikace
SPECIÁLNÍ (PSYCHOLOGICKÉ) – vědomé porušení
„pravidel“ >> skrytí pravého účelu >> verbální chování
Např. projektivní, asociační (konotační)
Manipulativní, experimentální (např. nucená volba,
sugesce)
Formy (formáty) otázek
Typy otázek (Miovský, 2006)
Zjišťovací, rozhodovací (Byl jste
tam?, Sledujete televizi?)
Alternativní (Máš raději maminku
nebo tatínka?)
Doplňovací (Kdo…? Kde…? Kdy…?
Jak..? Proč…?)
Naváděcí (!!!nikoli návodné –
Můžete mi o tom prosím říci více…?)
Typy otázek (Svoboda, 1999)
Přímé (Myslíte si, že…?)
Nepřímé (Myslíte si, že je správný
názor, že…?)
Projektivní (Co si myslíte o lidech,
kteří tvrdí, že…?)
…kromě otázek (další techniky při
vdení rozhoru)
„technika“ není jen technická záležitost
technika kladení otázek
technika jednoduché akceptace
technika zachycení a objasnění
technika parafrázování
technika interpretace
technika ujištění
technika používání pomlk
??? – často zásadní otázka registrace
(záznamu) rozhovoru
Fáze rozhovoru
Příprava – rozhovoru jako takového, tazatele na setkání s
dotazovaným/i
Realizace rozhovoru:
Úvodní část: má zajistit kontakt, motivovat; čas pro
informování (o očekáváních, účelu rozhovoru, o sobě), získání
souhlasu s rozhovorem a záznamem…
Vzestup a upevnění kontaktu – „zahřívací kolo“: obecnější,
méně citlivá témata; také zjištění ochoty respondenta hovořit,
info o jeho komunikačním stylu, slovníku…
Jádro rozhovoru: obsahem jsou cílové tématické okruhy,
důraz se přesouvá na validitu odpovědí; obecně snaha
propojit informace s konkrétní zkušeností respondenta (ne
„takhle nějak obvykle…“ ale „jak to bylo naposledy…“ atd.);
prokládání zatěžujících,konfliktních apod. témat méně
závažnými, „oddechovými“ podle potřeby
Závěr a ukončení: důležité i z etických důvodů – dotazovaný
nemá odcházet rozrušený, poděkování, domluva, co dál…
Anamnéza
Životopisná metoda zachycující vývoj (,,historii")
osobnosti od početí do současnosti.
Používá se zejména ve zdravotnictví, psychologii a
speciální i sociální pedagogice.
Provádí se většinou ústní formou, ale není vyloučena ani
forma písemná.
Snímání anamnézy je doprovázeno pozorováním, jehož
výsledky se též zaznamenávají.
Součást kazuistiky – „zprávy o případu“, která zahrnuje i
vývoj spolupráce a ideálně i informace o pozdějším
vývoji (katamnéza)
Schéma kazuistiky (podle V. Smékala)
1.Základní údaje
2. Anamnestické údaje:
a) Rodové dispozice
b) Ontogenetický vývoj
c) Scholarita
d) Prostředí
e) Socioekonomické podmínky
f) Meziosobní vztahy a komunikace
3. Chronologické záznamy
4. Odborný nález
5. Katamnéza (sledování vývoje po ukončení intervence,
spolupráce…)
6. Závěrečné údaje
7. Přílohy