Pedagogicko–psychologická
diagnostika
PhDr. Denisa Denglerová, Ph. D.
Struktura výuky ve zkráceném semestru
Přednášky a samostudium z doporučené literatury
Semináře – bližší seznámení se s několika
psychodiagnostickými metodami:
Klinické metody – pozorování, rozhovor, anamnéza,
analýza spontánních produktů
Testové metody:
osobnostní dotazník ICL
Rorschachův test
test inteligence
orientační screening dětí ohrožených CAN
Odevzdání seminárních prací nejpozději do 16. března!
Zkouška – písemná, prvních 14 dní v dubnu!
Základní studijní literatura
Urbánek, Denglerová, Širůček (2011). Psychometrika.
Portál
Kapitoly 1-6, tzn. po stranu 155
Svoboda (2010). Psychologická diagnostika dospělých.
Portál
Úvodní kapitoly – cca po stranu 50 plus adekvátní
kapitoly k probíraným testům
Psychologická diagnostika
Diagnostická činnost – souhrn operací, postupů a technik,
jejichž cílem je stanovit diagnózu (psychický stav jedince)
Diagnostická činnost – proces, který jde od metody k
reakcím (chování) a od reakcí k vlastnostem osobnosti. První
část měření a pozorování, druhá část interpretace a
hodnocení
Psychodiagnostika – pokus o vědecké řešení problému, jak
předpovědět to, co se stane určitému člověku (skupině) v
budoucnosti (Helmstadter)
Největší užitek – predikce na základě toho, co se stalo v
minulosti za podobných podmínek
Účel psychodiagnostických metod
Prognóza (predikce) – např. přijímací zkoušky,
konkurz…
Diagnóza – snaha po zlepšení situace a vybrání
vhodného zákroku (např. terapeutického), v podstatě
obsahuje i modul prognózy
Výzkum – cílem není změření individuí, ale spíše
zjišťování různých atributů u záměrně zvolených skupin
(např. mužů, 6letých dětí, národnostní menšiny,…)
Výzkum a data, která přinese, jsou východiskem pro
konstrukci nových psychodiagnostických metod
Diagnóza
Diagnóza může mít určité cíle:
určení stupně vývoje
zjištění příčin odchylného vývoje od věkové normy
zjištění individuálních zvláštností osobnosti
zjištění podstaty, podmínek a příčin individuálních
rozdílů
prognóza či predikce
Diagnóza statická x Diagnóza dynamická
(popisující status quo) (postihuje jevy ve
vztazích a ve vývoji)
Klasifikace diagnostických metod
Klasifikace na základě povahy měřeného rysu
(Cronbach, 1960)
míry typického chování (obvykle osobnostní
charakteristiky, postoje, hodnoty, zájmy…) – neexistují
správné odpovědi, odhalování pozice na pomyslné škále
(diagnosticky cenná je extrémní pozice)
míry maximálního výkonu – jasné správné odpovědi
(klíč), předpoklad, že osoba ze sebe vydá ten nejlepší
možný výkon, typické pro testování kognitivních funkcí,
vědomostní testy apod.
Klasifikace diagnostických metod
Klasifikace na základě způsobu měřeného rysu
Individuální administrace x skupinové zadávání
Metody typu tužka-papír x počítačově administrované testy
x performanční metody
Verbální metody x neverbální metody (na pomezí verbální
instrukce a práce s neverbálním materiálem)
Klasifikace na základě způsobu skórování výsledků
Objektivní metody (libovolná testující osoba dospěje ke
zcela stejnému výsledku) x subjektivní metody
hodnocení ponecháno na osobě, která skórování
provádí)
Klasifikace diagnostických metod
Klasifikace na základě času určeného k práci s
diagnostickou metodou
rychlostní test – složen z jednoduchých položek
(předpoklad, že je jsou schopni vyřešit všichni v dané
populaci), získaný skór závisí na tom, kolik úloh daná
osoba vyřeší v omezeném čase
silový test – sada s obtížnějšími úlohami s teoreticky
neomezeným časem řešení
oba principy se v praxi mohou kombinovat
Klasifikace diagnostických metod
Klinické metody
Pozorování
Rozhovor
Anamnéza
Analýza spontánních produktů
Testové metody
Výkonové testy
Testy inteligence
Testy speciálních schopností (paměť, kreativita,
verbální schopnosti, organicita…)
Testy vědomostní (didaktické testy)
Testy osobnosti
Projektivní testy (verbální, grafické, testy volby)
Objektivní testy
Dotazníky
Posuzovací stupnice
Přístrojové metody (detektor lži)
Klinický x statistický přístup v diagnostice
Statistický přístup – využívá matematické modely, na
jejichž základě se formuluje prognóza týkající se nějaké
skupiny (postupně může specifikovat až k jednotlivci)
Klinický přístup – cílem je prognóza týkající se jednoho
konkrétního klienta
získáváme co nejvíc informací z mnoha různých zdrojů o
jedné osobě
Klinický x statistický přístup v diagnostice
Statistický přístup Klinický přístup
Intenzivní zkoumání několika rysů Extenzivní informace o jediné osob
Všechny informace v podobě členství
ve skupinách Lze použít libovolná data
Predikce založená na počtu
pravděpodobnosti Predikce založená na znalostech
teorie chování
Predikci jako formální důsledek
pozorování může provést i úředník Predikci jako kreativní akt musí
provést vysoce zkušená osoba
Nelze upotřebit řídké (nahodilé) jevy Nahodilé jevy lze upotřebit
Psychometrika
Psychometrika je disciplína zaměřená na tvorbu, adaptaci,
úpravy a hodnocení psychodiagnostických metod.
Obor zabývající se teoretickými otázkami měření v
psychologii, a teprve druhotně aplikací těchto teoretických
principů v praxi.
K tomu účelu používá množství matematických a statistických
postupů, které byly v průběhu vývoje této disciplíny
vytvářeny pro konkrétní potřeby psychologické praxe.
Normativní měření – výsledky jsou interpretovány z hlediska
chování či výkonů jiných osob ve stejné situaci
Ipsativní měření – se interpretuje na základě výkonu stejné
osoby v různých situacích
Měření v psychologii a příbuzných vědách
Stevensova definice měření – přiřazování číslic objektům
a událostem na základě pravidel
Tato definice je problematická, ne každé přiřazování
číslic je měření, ale klasická psychometrika s ní stále
pracuje, proto je potřeba tento koncept pochopit, ač je
pomýlený a být si jeho nedostatků vědom
Stevensovy úrovně měření
Nominální
Ordinální
Intervalová
Poměrová
Kontrolní otázka – jaké jsou jejich míry středu?
Měření v psychologii a příbuzných vědách
Přímé (porovnání dvou stejných atributů) x nepřímé
měření (srovnání konkrétního atributu s jiným atributem)
Na míry psychických charakteristik se usuzuje
prostřednictvím odpovědí na nějaké otázky či reakcí na
určité situace, tzn. jedná se vždy o nepřímé měření!
Problém – vztah mezi výsledky té dané reakce a
hodnotami měřeného atributu.
Výsledky měření navíc ovlivňovány mnoha nežádoucími
vlivy.
K jejich alespoň částečné eliminaci slouží popis chyb
měření.
Klasifikace chyb měření
Konstantní (systematické) chyby – nejzávažnější
chyby týkající se samé podstaty měření v psychologii,
existuje vůbec to, co měřím?
„Inteligence je to, co měří inteligenční testy.“
S jejich eliminací souvisí validita.
Osobní chyby – zapříčiněné osobou zadavtele či
hodnotitele.
S jejich eliminací souvisí objektivita.
Klasifikace chyb měření
Náhodné (proměnné chyby) – odlišnost naměřených
hodnot v závislosti na velikosti měřené hodnoty a
přesnosti použitého měřidla.
Eliminací se zabývá reliabilita.
Interpretační chyby - spočívají v nedodržení
požadavku, aby se hodnota naměřená testem vždy
interpretovala v nějakém vhodném kontextu.
Eliminací se zabývá normalizace (standardizace).
Testové metody
Test – standardní postup, při kterém u probanda navozujeme
diagnosticky cenné jevy, které registrujeme tak, že je možné výsledky
různých probandů srovnávat. (Říčan)
Test – objektivní a standardizované měření vzorců chování.
(Anastasiová)
Test je standardizovaná metoda pro vyšetření duševních funkcí,
schopností a osobnosti s možností zachytit jejich stav, změny a
poruchy. (Kondáš)
Test musí splňovat čtyři kritéria – objektivita, standardizace, reliabilita,
validita!!!
Objektivita
Test je objektivní, pokud jeho výsledky jsou nezávislé na osobě, která
jej předkládá a vyhodnocuje. Instrukce a podmínky pro práci s testem
musí být pro všechny testované osoby stejné.
Objektivita testu zahrnuje též možnost či nemožnost záměrného
zkreslení výsledku testu vyšetřovanou osobou. Častá snaha
dosáhnout lepších či horších výsledků testu.
Pomocné škály, lži-skóre, atd…
Paradox objektivity
objektivita při vyhodnocení testu x možnost záměrného zkreslení ze
strany vyšetřovaného
Standardizace
Dva významy:
1. Širší pojetí – standardizace jako souhrnné označení pro zjištění
reliability, pro validizaci, stanovení norem, prověření účinnosti
jednotlivých částí testu, stanovení jednotné instrukce a způsobu
administrace.
2. Užší pojetí – standardizace jako normalizaci, tedy stanovení norem
testu.
Normalizace – možnost srovnání individuálních výsledků s normami
získanými vyšetřením velkého reprezentativního vzorku osob. Norma
chápána statisticky jako průměrný výkon či typická reakce příslušné
populace.
Hrubé skóry se převádějí na vážené skóry, typickým zástupcem jsou
percentily, decily…
Reliabilita
Reliabilita – spolehlivost, se kterou test měří, posouzení
vhodnosti nástroje, makropohled x mikropohled, gumové
měřidlo. Jde o přesnost měření bez ohledu na to, co test
měří.
Opakovaná měření – výsledkem průměr.
Fyzikální měření - každý výsledek se skládá z pravého
skóru a chyby měření!
Měření v psychologii - celkový rozptyl naměřeného skóru
se skládá z rozptylu pravých skórů a rozptylu chyb!
Reliabilita jako stabilita v čase
Silný předpoklad – měřený atribut se v čase nemění.
Cokoliv co zapříčiňuje změnu skóru v opakovaných
měřeních se tedy považuje za chybu.
Stabilita v čase – „test-retest“ reliabilita, korelační
koeficient nesmí klesnout pod 0,8, výsledek testu je
určován respondentem, jeho výkonem či vlastnostmi a
nepodléhá vlivu náhodných faktorů.
Délka časového odstupu mezi dvěma testováními.
Reliabilita paralelních forem
Ekvivalence – metoda paralelních testů (alternativních
forem), výsledky téhož testu, sejmutých v krátkém
časovém odstupu, koeficient ekvivalence nesmí klesnout
pod 0,8.
Tento postup odhadu reliability předpokládá, že chybou
měření je jakýkoli rozdíl ve skórech získaných pomocí
obou forem testu.
Empirické posouzení reliability paralelních forem se v
rámci klasického postupu analýzy položek provádí
pomocí jednoduché statistické analýzy. Porovnávají se
průměry a rozptyly jednotlivých položek a také korelace
mezi všemi položkami v obou formách.
Reliabilita metodou split-half
„Split-half“ metoda, půlení testu, vychází z
předpokladu homogenity testu. Delší test (více položek)
bude vždy reliabilnější než jeho kratší verze.
Reliabilita jako vnitřní konzistence – test se neskládá
„jen“ ze dvou částí, ale z mnoha položek měřících v
podstatě stejný atribut. Mezi všemi částmi se tedy
logicky požadují vysoké korelace, test pak můžeme
považovat za vnitřně konzistentní.
Validita
Validita – platnost testu – udává, zda test skutečně měří, to co měřit
má, resp. co deklaruje. Jedná se o korelaci mezi testem a vnějším
kritériem.
Různé druhy validity:
empirická (praktická)
paralelní (souběžná)
predikční (prognostická)
pojmová (konstrukční)
inkrementální
Zdroje validity
obsahové zdroje - obsah situace testování a chování
probanda v této situaci
empirické zdroje - vztahy mezi testovým skórem a skóry
vnějších kritérií
konstruktové zdroje - vztahy atributu s jinými atributy v
rámci příslušné teorie
Historie testování
před naším letopočtem – Čína testování státních úředníků, vysoká
úmrtnost
1890 – J. M. Cattel poprvé použil slovo test
1905 Binet-Simonův test – zachycení dětí do zvláštní školy ve
Francii
1916 – poprvé použil inteligenční kvocient, poměr mentálního a
chronologického věku
Army Alfa
Army Beta