Výslovnost zdvojených souhlásek

Dvě stejné souhlásky se mohou vyslovovat:

a)      zdvojeně

–         tam, kde by mohlo dojít k závažným změnám smyslu, např. podaný – poddaný, raci – racci;

–         ve tvarech podstatných a přídavných jmen: pecce (pecka), cvrččí;

–         na švu složených slov: dvojjazyčný, půllitr,

–         ve tvaru rozkazovacího způsobu před koncovkou -me: oznamme;

–         v profesionálních projevech také na švu předpon (před-, od-, nad-, pod-, roz-, bez-) a
slovotvorného základu: poddůstojník, rozzářil.

b)      nezdvojeně

–         na švu slovotvorného základu a přípony: kammený [kamení], babiččin [babičin], vyšší
[viší].

Zjednodušování souhláskových skupin

a)      zjednodušeně lze vyslovovat spojení ts a tš (obvykle na švu slovního základu a přípony):
dětský [děckí] i [ďetskí], větší [vječí] i [vjetší];

b)      souhlásku lze vypustit u slov: dcera [cera], srdce [srce], ctnost [cnost], přijď [přiť];

c)       dvojí výslovnost mají slova: džber [džber] i [žber], džbán [džbán] i [žbán];

d)      zjednodušují se skupiny tří souhlásek v množném čísle přídavných jmen: lašští [lašťí],
kroměřížští [kromňeříšťí], dětští [ďečťí];

e)      ve tvarech pomocného slovesa být (jsem, jsi, jste, jsme, jsou) se připouští zjednodušená
výslovnost bez j: [volal sem]; j se však zachovává v tvarech záporných a tam, kde plní funkci
plnovýznamového slovesa: [čerťi jsou].