Psaní čárky před spojkami jako a než Spojka jako Pokud spojka jako uvozuje celou větu, čárku píšeme: Zvládli jsme to stejně rychle, jako se to podařilo jemu. Některé evropské země, jako jsou Rakousko, Maďarsko, Česko a Slovensko, nemají moře. Uvozuje-li jako pouze větný člen při srovnávání, čárka se nepíše: Dosáhl stejného počtu bodů jako já. Spojkou jako se uvádějí i nevětné příklady tvořící přístavkové spojení. Čárka se píše tehdy, jestliže příklad jen sdělení doplňuje a lze jej vynechat, např. Některé klasické pohádky, jako Popelka a Šípková Růženka, byly zfilmovány (= například jmenované pohádky). Čárku nepíšeme, jestliže příkladová část je nezbytnou součástí sdělení, bez ní by věta dávala jiný smysl, např. Pohádky jako Popelka a Šípková Růženka byly zfilmovány (= pohádky takového typu, jaké byly jmenovány). Kdybychom spojení po spojce jako vypustili, věta by zněla Pohádky byly zfilmovány a to by znamenalo zase něco jiného (= všechny pohádky). Spojka než Pro kladení čárky před spojku než není rozhodující počet slov, který po ní následuje. Záleží na tom, zda tato slova tvoří větu, nebo nikoli. V prvním případě je čárka namístě: Starosta udělal pro tuto věc víc, než mu předpis ukládal. Následuje-li po spojce než pouze větný člen, a to jiný než přísudek (srov. níže typ víc ležel(,) než seděl), tzn. že tato část věty neobsahuje určité sloveso, čárka před spojku nepatří: Má lepší auto než já. Příspěvek se zhodnotí mnohem více než většina jiných finančních investic. Věty, v nichž jsou spojkou než spojeny dva nerozvité přísudky nebo přísudky rozvité společným větným členem při stejném podmětu, lze chápat jako spojení složek několikanásobného přísudku a psát je bez čárky: Víc ležel než seděl, nebo jako souvětné spojení dvou vět a psát je s čárkou: Víc ležel, než seděl. Psaní čárky před spojkami nebo a či Spojka nebo Základní poučka zní: pokud je spojka nebo užita ve významu slučovacím, čárku před ní nepíšeme, pokud je ve významu vylučovacím, čárku píšeme. Ne vždy je ovšem lehké rozpoznat, o který význam jde. Typickými slučovacími spojkami jsou a, i: koupím jablka a (i) hrušky, tzn. obojí. Zvolíme-li však spojku nebo, o „čisté“ slučování nejde: nekoupíme oba druhy ovoce, ale pouze jeden. Pomocí spojky nebo vyjadřujeme volbu mezi dvěma eventualitami. Podstatné je, že eventuality jsou libovolně zaměnitelné a je lhostejno, která z nich bude platit, které dáme přednost (v konečném důsledku mohou nastat i obě). V takovýchto případech se čárka před nebo neklade: Podejte nám zprávu písemně nebo telefonicky. Za škodu na životě nebo na zdraví lidí náhrada nepřísluší, vznikla-li pracovním úrazem nebo při lovu živočicha. Jinak je tomu však ve spojeních: Pospěšte si, nebo vám ujede vlak. Přijedete dneska, nebo vás máme čekat až zítra? Peníze, nebo život! Zde už nejde o libovolně zaměnitelné eventuality, ale o zřejmý protiklad (poměr vylučovací), a čárka před nebo je proto namístě. Obvyklé je též psát čárku, následují-li po spojce nebo výrazy spíše, vlastně, lépe: Uvádíte, že velmi zřídka, nebo vlastně nikdy se nespoléháte na jednoho dodavatele. Spojka či Spojka či je spojce nebo v mnohém podobná. Také pomocí či spojujeme libovolně zaměnitelné eventuality, popř. výčet možností, a čárku nepíšeme: Rukavice na kolo či do posilovny. Čárku před či píšeme, chceme-li naznačit protiklad, např. v nadpisu výrazně polemického článku: Silniční zákon – 12 bodů k bezpečí, či k šílenství? Odsun, či vyhnání? Podobně též Být, či nebýt? Psaní čárky před spojkami anebo, aneb, čili, neboli Spojka anebo Spojka anebo je podle SSČ spojkou vylučovací, proto před ní píšeme čárku, jestliže uvádí alternativy, které se navzájem vylučují. Vylučovací vztah je často podpořen užitím buď u prvního členu spojení: Je odpočinek právem, anebo povinností člověka? Napíšu, anebo alespoň zavolám. Vyjádření se spojkou anebo také často poklesá k vyjádření pouhé eventuálnosti. V takovém případě čárku nepíšeme: Dědeček přijede dnes anebo zítra. Koupíme si na chalupu kočku anebo psa. Spojky aneb, neboli, čili Spojka aneb je v současné češtině knižní, dnes je její užití omezeno na označení podtitulu uměleckého díla, článku apod. Složku za aneb můžeme chápat jako jinou variantu názvu i jako součást názvu, proto ji lze psát s velkým i s malým písmenem. Čárka se před aneb nepíše: Fidlovačka aneb Ž/žádný hněv a žádná rvačka, Desetkrát v ordinaci aneb K/kolik zaplatíte. V tomto významu se někdy užívá též spojek čili a neboli: Lesk a bída krajů čili/neboli/aneb M/mnoho psů – zajícova smrt. Spojky neboli a čili vyjadřují totožnost, čárku před nimi nepíšeme: diabetes čili (neboli) cukrovka, kaleidoskop čili (neboli) krasohled. Spojka čili se někdy používá stejně jako aneb a neboli v podtitulech uměleckých děl, článků apod.: Umělohmotná skalka neboli/čili/aneb D/důkladný úklid (viz bod 1.1). Psaní čárky před výrazy eventuálně, respektive, případně Spojovací výrazy eventuálně, respektive, případně Příslovce eventuálně, případně, popřípadě a modální částice respektive uvozují dodatek týkající se dalších případů, které „bereme v úvahu“. Takováto spojení vyjadřují určitou eventualitu a je možno je chápat dvěma způsoby: a) jako několikanásobný větný člen, b) jako volně připojený větný člen, přinášející dodatečnou informaci. Tomu odpovídá také interpunkční řešení, čárku před nimi píšeme vždy: Nezapomeňte si zítra vzít deštník, eventuálně pláštěnku. Nechte mi vzkaz ve schránce, případně u sousedky. Jestliže věta za spojením uvozeným těmito výrazy dále pokračuje, čárka za nimi už nutná není: Helena, popřípadě Eva a Vašek(,) se určitě dříve či později na večírku objeví. Zelenou pláštěnku, eventuálně deštník a holínky(,) ti připravím ráno do předsíně. Stojí-li před spojovacím výrazem závislé věty (např. před spojkou že) zesilující nebo vytýkací výrazy (tj. výrazy respektive, eventuálně apod.), klade se čárka už před vytýkací, nikoli až před samotný spojovací výraz: Potvrdil, že navštíví místní úřad velmi brzy, respektive že se o to pokusí již zítra. Psaní čárky před včetně Ve spojení s jmennými výrazy ve 2. p. má včetně funkci předložky. Vzniklé předložkové spojení lze do věty začlenit volně nebo těsně, a tedy psát s čárkou nebo bez ní: Celková cena je 560 Kč(,) včetně dopravy. Prohledal všechny kapsy(,) včetně té roztržené. K protestu se připojila řada lidí(,) včetně nás. O psaní či nepsaní čárky zde rozhoduje především to, zda pisatel chápe celek s včetně jako informačně závažný, či nikoliv. Pokračuje-li za celkem s včetně věta a chápe-li se jako volně vložený, je třeba jej oddělit čárkami z obou stran: Všechny, včetně bratra, zaměstnal ve své firmě. Celek vložený dovnitř věty lze rovněž chápat jako informačně závažný a čárkami jej neoddělovat: Všechny včetně bratra zaměstnal ve své firmě. Čárkou neoddělujeme včetně ve funkci příslovce užívaného ve spojeních udávajících rozsah: Práci odevzdejte do 12. 5. včetně.