III. TYPOLOGIE PEDAGOGICKÉ DIAGNOSTIKY
A)
Diagnostika neformální – mikrodiagnostika - průběžné diagnostikování: vědomostí,
dovedností, názory, představy, postoje, přesvědčení, disciplína, psychomotorické dovednosti,
postavení žáka v kolektivu…Implicitní, skryté.
Je možné dělat zásahy okamžitě v průběhu výuky. Mojžíšek to nazývá jako
mikrodiagnostikování (krátké) – v průběhu výuky. Zelinková toto nepokládá za diagnózu.
! Doporučení: občas si udělat drobnou poznámku, záznam o dítěti, které nás překvapilo…
(lístečky, sešit, portfolio…)
Diagnostika formální: jasně ohraničená diagnostická situace v určitých etapách vyučování.
Existuje o ní zápis, záznam, používá specifické metody. Explicitní, navenek se projevující.
Pedagogický zásah není možné udělat okamžitě po diagnostikování, ale s odstupem, až se
údaje zpracují. (diktát, test, písemka,…)(GAVORA, 2001)1
Kdo se na diagnostice podílí: učitel, kolegové, psycholog, lékař, jiní odborníci
B)
Formativní diagnostikování: pomáhá učitelovi při formování žáka. Slouží mu jako zpětná
vazba o jeho práci. Na jeho základě dělá učitel opatření.
Sumativní diagnostikování: cílem je zjistit dosaženou úroveň žáka za určité období
(zpravidla na konci určité etapy vyučování). Sumarizuje informace o žákovi. Formálně se
zpravidla vyjadřuje známkou, body…
C)
Normativní – výsledek jedince je srovnáván s výsledky reprezentativního vzorku populace ve
stejné zkoušce. Srovnání mezi vrstevníky.
Odpovídá na otázku, zda dítě dosahuje úrovně svých vrstevníků. Slouží spíše potřebám
společnosti, posuzování možností studia, k přechodu na náročnější typ školy…
Kriteriální – jde o srovnání s vnějšími měřítky, s objektivně vymezenými úkoly. (zvládá
psaní i,y…)
Individualizovaná – srovnávání dítěte pouze ve vztahu k sobě samému, bez porovnávání
s vrstevníky.
Sleduje se dosažená úroveň za určitý časový úsek. Nutné u dětí handicapovaných,
talentovaných, neúspěšných. Pracuje s definováním úspěchů, pozitiv jedince…
Diferenciální – slouží k rozlišení obtíží, které mohou mít stejné projevy, ale různé příčiny.
Např. nekázeň a zvýšená pohybová aktivita dítěte mohou být projevem jak ADHD, tak
nesprávného výchovného vedení nebo obojího.
1 1
GAVORA. P. Diagnostikovanie a hodnotenie žiaka vo vyučovaní. In. KOLLÁRIKOVÁ, Z., PUPALA, B.
Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, 2001. s. 233.
Přístup k diagnostikování
Edumetrický – používá kvantitativních metod (čísla, testy…)
Kazuistický – zaměřuje se na jeden případ. Cílem je kvalitativní posouzení
případu. Kazuistika = případová studie – podrobný popis případu (zahrnuje i
výsledky kvantitativních metod).