Kterým větným členem je podtržené slovo?

Rozvíjející větné členy spojte s jejich členem řídícím a určete, jak je vyjádřena závislost.


Lucie zůstala sedět u telefonu se sluchátkem v ruce. Odkud asi přichází taková záře? Po celém údolí
rozlila se mlha jako potopa. Děvče ukládalo modré šaty do široké almary. Na moři plují velké lodě
se zelenými světly. Cesta vedla na dně pusté rokle. Svahy se pomalu snižovaly do údolí. Až k horám
rozprostírala se tato pohádková země. Kamarádi snášeli své raněné spolubojovníky na nosítkách do
údolí. Jednoho rána spatřily chodské stráže z vrcholků hor táhnout vojska  krále Vladislava do
Němec. Umounění uhlíři na ztracených pasekách pálili milíře. Také je tu občas vylekal hejkal. Někdy
jim kolo vyjelo z cesty. Zvědaví horníci vlezli stodolou do tajné chodby. Matka přisunula mísu
s chlebíčky blíž k profesorovi. Otec zamířil ke svému vozu. Všichni se octli v Borovské ulici,
pusté a nevlídné. Ze střechy bylo slyšet drápavé krůčky holubů.

Nemůže se tu přece takhle tlouci až do rána! Jel jen po paměti. V těchto místech je silnice rovná
jako prut. Lucie jen polkla seškrceným hrdlem. Pokoj už vypadal docela k světu. Kolikrát si později
Martin vzpomněl na tento okamžik! Děti v celých houfech pochodovaly úzkou uličkou. Tváře jim
planuly svěžím ruměncem. Jak hrdě vždy hraničáři koukají! Děvče jen přecházelo sem a tam. Vozovka
byla hladká jako kluziště. Jejich spor zase skončil sliby. Ta mlha leze člověku až do kostí. Ne
nadarmo chodili všichni z okolí k jeho matce pro radu. Mlha jako by vesnice od sebe na hony
vzdálila. Takové malé rybky měří kolem dvaceti centimetrů. Houby začnou růst ve velkém až v září.
Šel dál jen co noha nohu mine. Zkoušku jsem tentokrát udělal jen taktak. Vesnice je už vzdálena jen
co by kamenem dohodil. Cesta před ním byla ještě jakž takž viditelná. Instinktivním pohybem
přitáhla si Marie přikrývku až k bradě. Náměstí šumí prázdnotou a zpěvem tekoucí vody. Písemku
zvládl s odřenýma ušima. Svitavské údolí zářilo ostrými barvami.