Památce Karla Hynka Máchy


V hojnosti Jeho roucha

Nad námi nepřeberná noc


Ucítíš vcházet nátlak proměny

Sílu která naplňuje spící

V tom tichu bohatém

V té díži báječné

V té noci ohromné

V té díži kde se mísí těsto hvězd


V rozmachu čistě máchovském

Zde nejsou myrty psány

Přes srdce žádných bytostí


A pata zániku vždy jinam obrací

Jeho lunou zbičované kroky



(K. Biebel, Zrcadlo noci)









Návrat


My máme sváteční prostírání?

Kde celou dobu bylo?

Kde tyhle věci čekají

na svou chvíli?

Nikdy jsem nenarazil

na ta místa –

musí být hlubiny bytů,

o kterých nemám ani potuchy.


Uhýbám se svými lokty a popelem.

Žena z dálky

nese

světlounké prostírání.





Linka


Tmavá linka na střepu

mínojské keramiky


ještě neříkej –

s tebou to nebyl život



(P. Hruška, Darmata)