Popis cesty do školy očima dítěte první třídy Je to hrozný, školu vidím každej den a to nejen v týdnu, ale taky v sobotu a v neděli. Bydlím totiž na ulici, na které ta škola přímo je. Vopruz! Takže každý ráno vstanu a hned ji vidím! Protože k ní vede dlouhatánská ulici a na jednom konci ulice je náš barák a na druhý škola. Do školy jdu většinou po chodníku, jak jinak taky, teda pokud mě zrovna kámoš nehodí do křoví a já pak dostanu výprask od sousedky, že jí ho ničím. Hned nalevo přes silnici je hospoda, tam občas chodí taťka a mamka mu pak nadává. Jdu rovně, pořád vlastně jen rovně, žádná zatáčka tam není, až nahoře. Ale podél ní vlastně taky nejdu, takže jdu pořád rovně. Podél celé cesty do školy jsou řadový domy a mezi těma domama je Jednota, tam si chodím pro to, co doma nemůžu jest. Naproti obchodu je školka, tam jsem chodil předtím, než jsem šel do školy, ale teď už jsem VEĽKEJ! No a jdu, jdu pořád rovně, sem tam na mě čeká někde kámoš, ale já chodím pozdě, takže ve většině případů na mě žádnej nečeká. No a až dojdu do té zatáčky, tak tam je přechod, tam přejdu. Ale musím se vždycky podívat, jestli nejede auto, sice tam je třicítka, ale taťka říká, že tam jezdí jak prasata. Sem tam vidím nějakou super bouračku u nás na ulici, protože tam lidi prej nedávají přednost. No a jak přejdu ten přechod, tak jdu jen rovně po chodníku a už jsem v té naší žluté škole. Vlastně někdy nechodím po chodníku, ale jak nestíhám, tak jdu přes trávník. Před školou máme velkej zelenej trávník a to pak paní učitelka Smejkalová řve. To je ta, jak když s ní máme pozemky, tak jí donesem semínka z domu, zasázíme a ona to pak všechno sní. Taky vypadá jak koule. No a ze školy jdu stejně. Cesta do školy Moje cesta do školy mi pěšky trvá hodně dlouho, a proto jezdím autobusem. Vyjdu si o deset minut dřív, než mi jede autobus, seběhnu kopec, kde bydlím, sejdu po rozbitých schodech a jdu směrem k zastávce. Tam potkám své kamarády ze školy. Společně pak jedeme autobusem a povídáme si. Cestou ještě dvakrát někde zastavujeme, ale to mi nevadí. Nejdříve jedeme dlouhou ulicí, na které nic kromě domů není. Potom projíždíme městem, jedeme přes kruháč s kytkama, pak přes most nad řekou a potom alejí kaštanů. Tam odpoledne potom sbíráme kaštany. Ve škole bývám vždycky brzo, a tak jdeme ještě na kolotoč, který stojí u školy. To je fajn, ale jsou tam často starší spolužáci. Z kolotoče odcházíme někdy pozdě, ale vždycky jsme ve škole včas. Cesta domů mě ale baví ví, to vždycky chodíme pěšky a hrajeme po cestě hry. Popis cesty do školy Do školy chodím každý den od pondělí do pátku. Musím sejít čtyři patra, protože náš dům nemá výtah. Bolí mě hned nohy. Projdu kolem sousedů, kteří ještě spí, a já jim závidím. Vyjdu ven a musím jít dlouhou cestou podél malých obchůdků, které mají také ještě zavřeno. Cesta touto ulicí trvá dlouho a mně se nechce. První jdu kolem obchodu s botami. Tam se moc nedívám, protože mám svoje boty. Pak je pekárna, to vždycky dostanu hlad a těším se na svačinu, kterou mi mamka dala do batohu. Ale můžu ji sníst až o přestávce. Pak jsou ještě nějaké obchody, ale ty už si nepamatuju. Na konci ulice zahnu doprava. Teda jen někdy. Občas to vezmu zkratkou přes parkoviště, kde je závora. Ale většinou ne. Jdu doprava a tam má někdo moc hezké květinářství. Když je venku teplo, hezky to tam voní. Jsou tam kytky různého druhu, které vůbec neznám. Mamka by mi řekla, co je to za kytky. Pak přijdu na zastávku, kde čekám na tramvaj, která mě přiveze přímo před školu. Čekání je nuda. Občas tam potkám nějakého kamaráda, ale jen někdy. Hned jak přijede tramvaj, tak nasednu a najdu si místo, kam se posadím, protože mám těžkou aktovku. Pak se většinou dívám z okna, ale okolí moc nevnímám. Jen vím, že je po cestě vidět z okna restaurace a kousek lesa. Vysednu za tři zastávky. Přejdu přechod a jsem ve škole. Moje první cesta do školy Tak už je to tady. Moje první cesta do školy. Ráno vstát pravou, pořádně se nasnídat, vyčistit zuby a nezapomenout maminku. Ta se těší víc než já. Já mám trochu strach. Prý se tam po obědě nespí, ale co, už jsem velký kluk, všichni mi to říkají, to zvládnu. Zavřít dveře, zas ta pravá noha. Krok za krokem, okolo domova důchodců, obchodu, hotelu a cukrárny. Hmmmm, tam bych klidně šel, ale maminka řekla ne. Cesta se mi dneska zdá strašně pomalá. Mám batůžek s Pokémony, doufám, že nebude mít nikdo stejný, vybírali jsme ho tak dlouho. Ale kdyby ho někdo měl, fakt chci vědět, který Pokémon je jeho oblíbený a kolik jich už chytil. Je chladno, musel jsem si vzít čepici a teplejší bundu. Nechtěl jsem si brát moc věcí. Slyše! jsem, že tam nemají věšáčky na oblečení s obrázky. Zajímalo by mě, jak si tedy poznám ten svůj. Asi v tom bude nějaký fígl. Mamince se třese ruka, nebo je to moje? Držím se pevně. Okolo vidím i jiné děti, jak jdou bud' s maminkami nebo tatínky stejným směrem. Můj tatínek dnes nemohi, musí do práce. Tak důležitý den, a on si klidně jde do práce. Aspoň že má maminka rozum. Ráno jsme mu psali SMSku a mamka mu poslala můj obrázek s taškou a pytlíkem na papučky. Nevím, k čemu mu to bude, ale měl radost. Zato já radost nemám. Fanda klidně mohl zůstat ve školce a já musím sem. Co když se mi ty ostatní děcka nebudou líbit? Raději bych se otočil a vzal to zkratkou zpět do školky. A místo toho škola. Jaká asi bude paní učitelka? Ta naše měla hnědé vlasy a byla moc hodná, tahle bude určitě vypadat stejně. Všechny paní učitelky vypadají stejně. Když jsme se byli s rodiči poprvé ve škole kouknout, neustále se mě tam nějací lidé ptali na hodně otázek, nakonec se bavili i s maminkou a tatínkem, a ti se mě zeptali, jestli sem chci od příštího roku chodit. Myslím, že jsem se ale rozhodnout nemohl, na rozdíl od Fanouška, jelikož já tady jsem i přes to, že jsem nechtěl. Škola se mi nelíbí. Je velká, chodí do ní spousta starých dětí a říká se, že se tam nesmí o hodině mluvit. Aspoň Maruška to říkala, když přišla s tetou k nám na návštěvu. Jí se tam ale líbí. Má samé jedničky. Sice pořádně nevím, co to je, ale chci je taky. Ještě dvě zatáčky a škola už je za rohem. Okolo ní jsou keře a stromky, jeden z nich sázel můj tatínek, taky sem dřív chodil a povídal, že měl školu rád, a já jí budu mít rád taky. V dlaždičkách jsou praskliny a mně se zamotal sáček do nohou, když jsem je pozoroval a snažil se na ně nešlápnout. Stálo mě to jedno odřené koleno. Maminka říkala, že bych to ani nebyí já, kdybych nepřišel první den do školy jako vandrák. Už se blížíme. Vidím přední záhony, pak střechu, okna vyšších pater, a nakonec celou školu. Stojíme před uličkou, která je zakončená hlavním vchodem. Maminka pokračuje dál a mně taky nic jiného nezbývá. Než překročím poprvé práh, řekne: „Toníčku, hlavně pravou!" V rcívuy-jbew; vvuA£eV vstávat br^. Jako-obvykle*, ale/ještě dřív. Vn^ska/jsem/ už nemuA4>ehdc^ školky. Poprvé/ %ď~txi roky, co-jsewvtam/ chodil/. V ne^kcojsem/totiž poprvé/ Šel der školy. Škola/, kam/teď budwchodit, je/na/opačném konírně sta/, kde/to-vůbec/ ne^náwu. Koště stí/jsem/cU%e&Ježte nemwsebjít sám/. Byla/ se/ wvnow moje/ vvm^vxihka/. Jeli/ jsme/ autobujsem/, který jsme/ málem/ ne^tXhU/. Všecko- bylo-jaksijiné/. A utobws- mě h na/ sobě nápsárxržúslo-7, to-já/už poznám/. Mám/totíž sedm/roků. BýVto-orar\iový autobws' a>mox>se/ mně KbíX>. Pomerav\čová/je/mumJMčí^ux/oblíbená/. Ve^l náspan/ridíč, který si celovúc^^wpobrukoval/. MamÁhka/se/u^vnívala/a/jdjsem/se/kKyukahyohr^a/ y průzkumnýchdůvodů a/iproto-, ie/bryy buxdu/je^dítsám/. Nejprve/jsme/vyjeli/ y ncusí/ctvrti, kterou/ jnám/jako- své/ boty. pak to- počalo- být yajvmwvější/. T raj^vedlu/kolem/boháč ské/čtv to-mi/mamÁjnka/vysvětlila/, kdyl ýpoyyrováía/, jah %íráwv ncv ty obr í> domy. Ř íká/ se/jiwv víly. To-je/ skoro-Jako- víly, ode/ krátce/. Mejvíos& wú/ale/\íhíd most, na/kterýj'sme/vyjelotukový'm/potočeným/ podmxrstewv. Byby odtamtud/vidětskoro-ai ^a/město-, kde/máme/^ohradu/a/kcvmjsem/ v létě chodil/hlavně ybabíikow, kdyl mě Mldalu/. Mcunínko/tottí, muno-před/hltwníAn/Vchcnlewv. Všade/se/tc^hemžílo-aktovkami/a/pytlíky spapuiemí/. Snad/ jsem/tetrvsvůj v\£^apowiAŕ&^ Kle/, mamÁjnka/~ho-schovala/ k sobě d&své/obívpra&yvnvkahelky. A jsme/tw. Teďjen/najetna&/prvňá