1 Rod podstatných jmen
Podstatná jména (substantiva) jsou ve francouzštině rodu mužského a ženského. Pozor, ne vždy se rod podstatných jmen ve francouzštině a češtině shodují (např. ta opera x un opéra). 

Substantiva ve francouzštině předchází člen. Rozeznáváme:
člen neurčitý : un, une  
člen určitý : le, la, l’ (v případě substantiv začínajících na samohlásku – vokál) 

Je vhodné učit se podstatné jméno v kombinaci s neurčitým členem, protože v případě členu určitého stojícího před podst. jménem začínajícím na samohlásku (členu elidovaného) není poznat  o jaký rod se jedná (l’usine x une usine ; l’hôtel x un hôtel).
 
Vlastní jména  (apelativa) (Charles, Eloise, Paris) člen nemají, stejně jako slova monsieur, madame a mademoiselle v případě oslovení a ve významu určitém (Pan Dupont je doma / Monsieur Dupont est à la maison. x  Hledá nějakého pána. / Il cherche un monsieur.)    

Člen určitý se klade před substantiva, o kterých již byla řeč. (Voici un livre. C’est le livre de Simone.) 

Člen neurčitý se klade všude tam, kde hovoříme o věcech či osobách zatím blíže neurčených, neznámých či nově jmenovaných (přirovnání s použitím neurčitého zájmena nějaký v češtině je vhodné, ale nefunguje univerzálně, protože použití francouzského neurčitého členu je mnohem širší. (Voici un livre. C’est le livre de Simone.)