Seminář 13. listopadu proběhne formou samostudia z důvodu imatrikulace studentů 1. ročníku. Sami si tedy nastudujte učivo o souhláskách a slabice. Na 20. listopadu si připravte otázky, pokud jste něčemu nepozoruměli.

Fonetika a fonologie

• souhlásky, klasifikace souhlásek

Souhlásky - latinsky konsonanty, základem výslovnosti je šum, vznikající vytvořením překážky výdechovému proudu (činností rtů, jazyka,...).
Klasifikace souhlásek - https://books.google.cz/books?id=0ha71JHBN8kC&pg=PA27&hl=cs&source=gbs_selected_pages&cad=2#v=onepage&q&f=true
Je důležité, abyste znali klasifikaci souhlásek podle místa tvoření, podle způsobu tvoření (zde stačí rozdělení na závěrové, polozávěrové a úžinové - podrobnější klasifikaci nemusíte umět), podle sluchového dojmu (rozdělení na třené a ražené + budete vědět, které souhlásky jsou sykavé a které polosykavé) a podle znělosti. Klasifikace podle místa tvoření znamená, která část úst se podílí na tvorbě souhlásky (např. při výslovnosti "t" je jazyk přilepen na přední zuby, proto je to souhláska přední zubodásňová). Klasifikace podle způsobu tvoření znamená, zda je výdechovému proudu postavena úplná, nebo částečná překážka (např. "t" vyslovíme až po uvolnění úplné překážky, proto je závěrové, zatímco při výslovnosti "s" vzduch proudí kolem překážky, jedná se o překážku částečnou čili "s" je úžinové). S tímto souvisí dělení podle sluchového dojmu. Souhlásky závěrové jsou dle sluchového dojmu ražené a souhlásky polozávěrové a úžinové jsou třené.

Budete tedy schopni klasifikovat souhlásky tímto způsobem:
j - souhláska předopatrová, úžinová, třená, znělá

Souhlásky znělé a neznělé
Zda je souhláska znělá, nebo neznělá, závisí na přítomnosti základního tónu tvořeného v hlasivkách. Vyzkoušejte si to následujícím způsobem: Položte si ruku na temeno hlavy nebo zepředu na krk. Nadechněte se a po dobu několika sekund "syčte". Totéž vyzkoušejte s hláskou "z". Měli byste zjistit, že při syčení necítíte rukou žádné vibrace - jedná se o hlásku neznělou, zatímco při vyslovování "z" jste vibrace zaznamenali - jedná se o hlásku znělou (vibrace způsobuje činnost hlasivek).
Mnoho souhlásek tvoří korelační páry lišící se pouze znělostí. Při výslovnosti slov dochází k jejich zaměňování kvůli spodobě znělosti (o tom na příštím semináři). Např. slovo "bod" vyslovujeme [bot]. Nahradíme zde znělé "b" neznělým "t".
Zde jsou všechny párové souhlásky:
 

ZNĚLÁ	NEZNĚLÁ
b	p
d	t
ď	ť
g	k
v	f
z	s
ž	š
h	ch
ř	ř̭
ʒ (výslovnost dz)	c
ʒ̆ (výslovnost dž)	č

Některé souhlásky nemají své neznělé protějšky. Říkáme jim jedinečné souhlásky neboli sonory. Jsou vždy znělé: j, l, r, m, n, ň.

• slabika

Slabika nemá lexikální význam. Je základem rytmu řeči. Slabika vždy musí obsahovat vrchol neboli jádro slabiky. Tím je samohláska, dvojhláska nebo slabikotvorná souhláska. Rozlišujeme slabiky otevřené, končící samohláskou, dvojhláskou nebo slabikotvornou souhláskou (např. po-le, rou-ra, Br-no), a slabiky zavřené, končící souhláskou (např. pes). Pokud začíná první slabika ve slově samohláskou nebo je před slabikou začínající samohláskou šev slova, vyslovuje se s rázem [ʔoko], [doʔučovat]. V cizích slovech se na švu i + vokál (samohláska) vyslovuje hiátové j - např. ve slovech demokracie, hiát, Marie, studium, hyena, tedy [demokracije], [hiját], [marije], [studijum], [hijena].

Úkoly na seminář 20. listopadu:

• Klasifikujte souhlásky: c, ň.
• Vymyslete: 1) trojslabičné slovo, které obsahuje pouze otevřené slabiky; 2) dvojslabičné slovo, které obsahuje pouze zavřené slabiky; 3) slovo, které obsahuje otevřenou slabiku končící slabikotvornou souhláskou.