Uvědomuji si vliv přirozené
autority dospělých
Myslím na to, že jsem pro děti vzorem.
Přijímám zodpovědnost za to, co dětem
říkám a co si myslím. Nepřispívám svými
názory a postoji k reprodukci genderových
stereotypů. Vím, jak funguje princip
sebenaplňujícího proroctví.
Kdo jsou pro mě normální
kluci a normální holky?
Přemýšlím, jaké dívčí a chlapecké chování
považuji za normální. Odkud se bere
normativita? Jakými mechanismy se
ve společnosti udržuje představa o správném /
vhodném ženském a mužském chování?
Vyhýbám se výrokům typu: To je normální. /
To je přirozené. / Souvisí to s pohlavím. /
Může za to příroda. / Už od pravěku měly ženy
chránit krb a muži na starosti lov. / Říká se,
obecně se ví, vědci zjistili…/ Věda potvrzuje…
Potvrzuje výjimka pravidlo
nebo ho popírá?
Nesnižuji projevy konkrétních chlapců
a dívek, kteří se svým chováním vymykají
tradičnímu dívčímu nebo chlapeckému
chování označením pouhá výjimka,
potvrzující pravidlo.
Neříkám věty typu: On je netypický
chlapec, často pláče. / Ona se pere, je
to spíš takový kluk.
Respektuji různé formy dívčího a chlapeckého
chování, neuchyluji se k výrazům, jako
Chlapci dělají / jsou / umí / nejde jim…, Dívky
dělají / jsou / umí / nejde jim… Uvědomuji si
vliv tzv. sebenaplňujícího proroctví.
Oceňuji různost
Snažím se s dětmi posouvat hranice tradičního
vnímání mužských a ženských rolí. Mluvím
s dětmi o netradičních ženských a mužských
povoláních/kariérách. Buduji společně s dětmi
strategie proti obtěžování a netoleruji žádnou
formu sexistického chování.
Silné x slabé pohlaví
Vyhýbám se označení dívek a chlapců jako
silného a něžného/slabého pohlaví.
Nahrazuji dělení na kluky a holky
kreativnějšími formami skupinové práce.
Ve třídě upřednostňuji kooperaci před
soutěžením.
Používám sebereflexi
Přemýšlím, zda některým dětem nedávám
více zpětné vazby než jiným ve smyslu: více
pozornosti / více chvály za pilnost / více
chvály za originalitu či nápaditost
Dávám pozor
na dvojí metr!
Hlídám si, aby se mi nestávalo, že dívkám
a chlapcům pokládám odlišné otázky,
protože u nich a priori očekávám jiný
zájem související s jejich pohlavím. Např.
techničtější otázku chlapcům, otázku
po estetickém působení dívkám.
Dávám pozor, abych nepřipisovala odlišné
příčiny úspěchu a neúspěchu dívkám
a chlapcům na základě jejich pohlaví.
Například: špatná známka u chlapce = Měl
by na to, kdyby nebyl lajdák. Špatná známka
u dívky = Nemá na matematiku buňky.
Dobrá známka u chlapce = Je to přirozený
talent. Dobrá známka u dívky = Je pilná.
Myslím na to, že žák je
mužského rodu
Mám ve třídě 20 žáků. A kolik je ve třídě
dívek? Pokud používáme generické
maskulinum, zneviditelňujeme přítomnost
dívek a žen.
Zkouším s dětmi testy, dokazující tuto
skutečnost. Vyhýbám se generickému
maskulinu, pokud oslovuji smíšené publikum.
Mluvím o sobě v ženském rodě,
pokud jsem žena.
Usiluji o partnerský vztah
mezivyučujícímia žactvem
Kriticky reflektuji svou dominantní pozici
autority. Učím děti klást relevantní otázky.
Ptám se jich pravidelně na jejich názor.
Dávám dětem prostor, ať spoluvytvářejí
pravidla, formu, obsah a kritéria
hodnocení výuky. Přenáším zodpovědnost
za učení na děti.
Strategie
citlivky
Dodržuji pravidla pro
zpětnou vazbu
Používám popisný jazyk. Nehodnotím osobu,
ale její chování, výsledky, postup práce.
Nepoužívám nálepky, např. jsi šikulka.
Vyhýbám se přílišnému zdůrazňování osobní
roviny: udělala jsi mi radost apod.
Učím děti otevřenému
jednání i aktivnímu
naslouchání
Podporuji děti v naslouchání, kladení otázek
i vyjadřování svých názorů.
Ukazuji jim na svém vlastním příkladu, že mít
jiný názor než ostatní/většina, je v pořádku.
Místo normální říkám běžnější nebo méně
časté. Používám věty typu: Tobě se to možná
nelíbí, ale mně ano. / O některých lidech se to
možná dá říct, ale ne o všech. / Je to tak často,
ale ne vždy.
Mluvím za sebe
Vyhýbám se zobecňování svých osobních
zkušeností s konkrétními dětmi/lidmi.
Zpochybňuji výroky dětí, které jsou
založené na generalizaci.
Všímám si, zaznamenávám,
inspiruji se, tvořím
Všímám si, jak se ve společnosti hovoří/
píše o ženách a o mužích a zajímám
se o kontext: Co bylo řečeno? Jak?
Co nebylo řečeno? Proč?
Přemýšlím, co moje společnost považuje
za normální ženské a mužské
chování/role/vlastnosti.
Porovnávám informace z více zdrojů.
Zapisuji si, kdy mi v poslední době
„cvrnknul“ gender do nosu.
Hledám v alternativních zdrojích, abych
měl/a po ruce dostatečné množství ženských
i mužských osobností, se kterými se mohou
dívky a chlapci identifikovat.
Upravuji si genderově zatížené materiály,
aby inspirovaly stejnou měrou dívky
i chlapce. Vytvářím vlastní genderově
citlivé materiály.
© Anna Babanová, 2016