RJ1058/01 Seminář z úvodu do
studia ruštiny 1
prezenční studium
Anton Poludněv
Program
• PSANÝ JAZYK
▪ Fonická a grafická forma
• ZPŮSOBY PSANÍ
▪ Logografie
▪ Sylabografie
▪ Abeceda
2
PSANÝ JAZYK
• Historické období: období, o kterém máme
písemné zprávy.
• Předhistorické období: období, o kterém
usuzujeme na základě studia kosterních
zbytků, primitivních zbraní, nádob a umělých
předmětů.
3
Psaný jazyk
• Epigrafie: znakové nápisy vytesané či
vyškrabané do kamene, keramiky apod.
▪ Petroglyfy: nápisy ve skále/kamenu.
• Paleografie: staré rukopisné písemnosti na
papíru, papyru, kůži, hliněných tabulkách,
březové kůře (берестяные грамоты).
4
Psaný jazyk
• Grafika: soubor způsobů a prostředků záznamu
fonologických jednotek v písmu. Jsou to části
znaků, znaky a některé další prostředky jejich
organizace.
▪ Písmo: soubor písmen.
• Gramatologie: obecná nauka studující písmo v
nejširších souvislostech.
▪ Grafémika: systém skutečného písma.
▪ Metagrafémika: grafické prostředky jiné než písmo.
• Interpunkce: prostředky sloužící organizaci textu.
▪ Subgrafémika: primitivní předchůdce písma.
5
Fonická a grafická forma
FONICKÁ STRUKTURA GRAFICKÁ STRUKTURA
VZTAH K VÝZNAMU
text ⸺⸺
mluvní akt piktogram/ideogram
slovo logogram
morfém logogram
VZTAH KE ZVUKU
slabika sylabogram
foném grafém
fón fonetický znak
6
Čermák (2001:30)
ZPŮSOBY PSANÍ
1. (Piktografie: obrázkové „písmo“)
• Grafický znak (obrázek) zaznamenává předmět.
• Nemuselo se nutně vázat na žádný jazyk.
2. Logografie (logografický systém): slovní písmo
• Grafický znak (logogram, resp. piktogram/ideogram)
zaznamenává slovo/morfém.
3. Sylabografie (slabičný systém): slabičné písmo
• Grafický znak (sylabogram) zaznamenává slabiku.
4. Abeceda (alfabetický systém): hláskové písmo
• Grafický znak (grafém) zaznamenává foném.
7
Logografie
• Piktografie  logografie: starý Egypt,
Mezopotámie (vliv Egypta?), stará Čína.
• Piktogram/ideogram: názorný obrázek
představy pojmu, zvl. ve starověkých písmech.
• Logogram: názorný obrázek označuje slovo.
▪ Co slovo, to znak.
8
Logografie
• Nejstarší piktografická/ideografická písma:
▪ 3 200 př. n. l.: sumerské klínové písmo [1]
▪ 3 000 př. n. l.: staroegyptské písmo [2]
▪ 2 000 př. n. l.: čínské písmo [3]
9
[1]
[2]
[3]
Logografie
• R. 1820: Jean-François Champollion (1790–
1832) rozluštil egyptské hieroglyfy.
• R. 1857: dokončeno rozluštění sumerského
klínového písma (dlouhý kolektivní proces).
• Čínské písmo (po mnoha reformách) je živé
dodnes.
10
Sylabografie
• Sylabogram: grafický znak zachycuje
zvukovou slabiku, vztah k významu nemá.
• Úspornější systém: několik stovek slabik (vs.
neomezený počet slov)
▪ Klínopis: chetitština, sumerština, akkadština,
asyrština, perština.
▪ Západní semitština
▪ Japonská kana: hiragana, katakana ( čínské
písmo)
▪ Inuit
11
Sylabografie
• Abugida: podtyp sylabogramu založený na
kombinaci CV.
▪ Etiopština (tzv. ge’ez) [1]
▪ Dévanagárí: indické písmo (doslova písmo božského
města) používané v klasickém sanskrtu, dodnes se používá
v hindštině. [2]
12
[1]
[2]
Sylabografie
• Mayské písmo: logosylabický systém
• 2. pol. 20. st.: Ju. V. Knorozov (Юрий
Валентинович Кнорозов, 1922–1999)
přichází se sylabickou hypotézou a publikuje
překlad mayských rukopisů.
13
Abeceda
• Grafém (písmeno, litera): minimální
distinktivní jednotka písma.
• 13. st. př. n. l.: Féničané s využitím egyptských
hieroglyfů vytvořili hláskovou abecedu o 22
písmenech.
▪ Systém abdžád: grafémy označující slabiky se
začaly užívat (jenom) pro označení konsonantu,
vokál se přestal označovat.
▪ Dodnes arabština a hebrejština
14
Abeceda
• Řekové doplnili fénickou abecedu o písmena
pro vokály.
▪ Fénická písmena nevyužitá v řečtině + nová
písmena
▪ Celkem 24 písmen
15
Abeceda
• Řecká abeceda měla dvě větve:
▪ Západní: latinka (→ čeština pod vlivem němčiny)
▪ Východní: hlaholice [1], cyrilice [2] (→ ruská
azbuka)
16
[1]
[2]
Bibliografie
ČERMÁK, F. (2001). Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky.
Vyd. 3., dopl. Praha : Karolinum. ISBN 8024601540.
ČERNÝ, J. (1996). Dějiny lingvistiky. Olomouc : Votobia. ISBN
80-85885-96-4.
ČERNÝ, J. (1998). Úvod do studia jazyka. Olomouc : Rubico.
ISBN 80-85839-24-5.
VEČERKA, R. (2006). Staroslověnština v kontextu slovanských
jazyků. Praha : Euroslavica. ISBN 808549471X.
VEČERKA, R. (2006). Vývoj slovanské jazykovědy v českých
zemích. Brno : Masarykova univerzita. ISBN 8021039531.
VEČERKA, R. (2009). Jazyky v komparaci. Praha : Euroslavica.
ISBN 9788085494877.
17
Děkuji za pozornost!
Спасибо за внимание!