Helénistická estetika Helénistické období •od poloviny 4. století př. n. l. do konce 1. století př. n. l. • •Alexandr veliký dobývá a spojuje tehdejší svět • •Nejdůležitější témata filozofie – ctnost a příroda • •Zakládání nových filozofických škol – inspirace v Sokratovi Kynická škola (4.st. p. n. l.) – Diogenés ze Synópé •Kynikové – zastánci prostého života bez jakýchkoliv vymožeností, návrat k přírodě • •Diogenés ze Synópé • •Kynickou filozofii demonstroval • ve svém životním stylu • • Epikurejská škola (konec 4. st. p. n. l.) • •EPIKÚRÉS 341 - 270 př. n. l. • •Krása má svou hodnotu pouze v případě, že nám poskytuje slast • •slast = 1. zásada morálky • •Rozvíjí úvahy o strachu ze smrti a bohů Jak dosáhnout blaženosti •nejvyšší hodnotou života je dosažení eudaimonie = blaženosti •„Zdraví těla a klid duše je svrchovaný cíl blaženého života.“ • •Čtyři zásady: •1 - boha není třeba se bát •2 - smrt se nás netýká •3 - cesta k dobru je snadná •4 - bolest lze snadno překonat • Důležité motto -„Žij skrytě“ •Epikúrova zahrada • • Stoicismus (4. st. př. n. l. – 2. st. n. l.) •spojení přírodní filosofie a filosofie, která se zabývá člověkem • •Základem světa - PNEUMA – božská prapodstata • •Bůh je přítomen ve všem kolem nás • •Nejvyšší krásou je krása přírody • •Krása člověka má duchovní charakter Eklekticismus •MARKUS TULLIUS CICERO 106 - 43 př. n. l. • •Krása je objektivní hodnotou věcí • •Snaha o oddělení řemesla a umění • •Vztah umění a přírody – zdůrazňuje aktivní roli umělce při vytváření uměleckého díla a diváka při jeho vnímání VITRUVIUS - 70 př. n. l. - 25 př. n. l. •Deset knih o architektuře – základní učebnice antické architektury • •Tři základní požadavky na kvalitní architektonické dílo – trvanlivost, užitečnost, krása • •V tomto díle první zmínka o perspektivním zobrazení • • • • Vitruviova teorie architektury •Je přesvědčen o existenci objektivních zákonitostí a proporčních vztahů, bez nichž nelze postavit krásnou budovu • •proporční vztahy v architektuře odvozuje z proporcí lidského těla • •Vitruvianský muž – Leonardo da Vinci Helénistické x řecké klasické umění •řecké klasické umění – zobrazení ideálu, princip kalokagathia, důstojný klid • •Feidiás - Athéna Parthenos •Polykleitos - Doryforos nesoucí kopí • • •klasické sochy jako vzory krásy těla i ducha • • Helénistické umění •V tomto období dochází k míšení kultur - civilizační a kulturní prvky řecké se prolínaly s orientálními • •Odlišnost od klasicismu - potřeba zobrazovat silné emoce a hrůzné výjevy, realističnost • •Hlavní umělecké médium představují sochy Láokoón a jeho synové - Hagésandros, Polydóros a Athénodóros Lýsippos - řada portrétů Alexandra a jezdecké sochy Monumentální sochařství •Rhodský kolos - Chárés z Lindu • Sochy obyčejných lidí Novoplatonismus NOVOPLATONISMUS - učení o stupňovitosti jsoucna (3. st. n. l.) •v tomto období se filozofie stává teologií • •Novoplatonismus usiluje o to, aby se stal alternativou ke křesťanství • •důraz na prožívání a emoce (odklon od rozumu) • •Novoplatonismus má mystický charakter • •ztotožňování duchovního s dobrým a tělesného se zlým • • • • Plotínos •jeho filozofie založena na duchovní bázi • •jeho spisy - Ennenady (devítky) - 6 dílů po 9 částech • •nový pojem Jedno (Hen) = všeobjímající bytí – spojení nejvyšších idejí (pravda, krása, dobro) • •Jedno (Hen) – je základem světa • • • • Stupňovité uspořádání bytí • •1) Jedno •2) Duch •3) Duše světa •4) Individuální duše •5) Hmota • •člověk cítí touhu po návratu do nejvyšší sféry bytí (Jedno) • •řešení = cesta kontemplace – několik stupňů poznání • • 1. Očištění se od smyslovosti • 2. Osvícení, v němž se duše povznese nad vše hmotné • 3. Extáze, která vede k nazření podstaty (hen) Estetika - koncepce krásy • •Ukazatelem krásy není harmonická vyváženost • •Krása spočívá ve vnitřní duchovní kráse předmětu • •Pouze duše dokáže rozeznat krásu Umění •Umělecké dílo je odrazem ducha • •Umělec vkládá do materiálu ideu, která pochází z vyšší sféry bytí • •Umění stojí mezi fyzickým světem a duchovní sférou • •Nejdůležitější a nejvlastnější úlohou umění je vytváření krásy Vliv Plotínova myšlení na estetiku umění ve středověku •Vypracoval podrobný soubor pravidel pro malířství • •Malířství se musí vyhýbat zobrazování toho, co je důsledkem nedokonalosti našeho zraku • •Zobrazování věcí ve stejné rovině, rovnoměrné osvětlení, ideální forma a barva objektu, pohled zblízka… • •Malířství musí ukazovat jen zářivý povrch věcí Synagoga Dura-Európos – (3. stol. n. l.) – nástěnné malby Hlavní znaky tohoto typu malířství •Postava separována od svého okolí • •Eliminace hloubky obrazu • •Tělesa ztrácí svou hmotnost • •Zobrazení duchovního světa • •Reálné formy nahrazeny schématy Byzantské umění (6. st. n. l.) -San Vitale v Ravenně