Učitel a způsob výchovy Mgr. et Mgr. Lucie Grůzová Styl výchovy • •Jeden a týž výchovný prostředek – požadavek, napomenutí, vysvětlení, trest aj. – od jednoho učitele má dobrý účinek, kdežto od jiné osoby nebo v jiné situaci je bez účinku, popřípadě vede k opačnému výsledku, než byl sledován. •Čáp, Mareš, 2001 Související obrázek Výsledek obrázku pro hra na styly výchovy Související obrázek Samostatná práce •Jak jste byli vychováváni vy? • (samostatně) • •Jak chcete působit na děti teď? • (ve trojících) Styl (způsob) výchovy •Vyčleňuje z vysoce složitého souboru výchovných procesů klíčové momenty: zejména emoční vztahy dospělých a dětí, jejich způsob komunikace, velikost požadavků na dítě, způsob jejich kladení a kontroly. Projevuje se též reagováním na dítě. •Poměr způsobu emočního vztahu a řízení ParentingStyle.gif Tradiční rozdělení •Autokratický styl – při tomto stylu vychovatel hlavně rozkazuje a zakazuje. Mnoho sám mluví, nepustí druhé ke slovu. Klade podmínky pro dosažení něčeho žádoucího, příjemného, např. pochvaly. Hojně vyhrožuje, varuje, trestá. Málo respektuje přání a potřeby dětí. Má zásadně jiná, širší a vyšší práva než děti. Dává dětem málo příležitosti k samostatnému jednání, způsobu řešení úloh apod. Při tomto stylu výchovy se ale zejména děti nevychovávají k samostatnému, iniciativnímu a tvořivému řešení problémů, rozhodování a jednání. Je to styl výchovy, který odpovídá přípravě pro podřízenou roli v nedemokratické společnosti, a ne k přípravě občana demokratického státu. •Liberální výchova – tato výchova je pro děti méně frustrující než autokratický styl, ale má i nepříznivé účinky. Vychovatel klade nízké požadavky, popřípadě nekontroluje jejich plnění. Nízká je výsledná úroveň vědomostí a dovedností dětí, zejména se nerozvíjí jejich svědomitost a vytrvalost. • •Sociálně – integrační styl – v tomto stylu přiznává vychovatel dětem lidská práva a důstojnost, respektuje v nich osobnost, bere je vážně, zejména je neponižuje. Podporuje jejich samostatnost a iniciativu. Působí spíše příkladem než množstvím příkazů a zákazů. Proto hojně užívá návrhů, otázek, podnětů pro děti, aby samy přemýšlely a účastnily se rozhodování. Nemluví stále sám a nechává mluvit děti. Pokud je nutno potrestat, volí formu, která dítě neponižuje. • Projevy kladného emoční vztah k dítěti •Oční kontakt •Laskavý pohled a tón řeči (dotek, pohlazení) •Naslouchání dítěti •Verbalizování toho, co dělá malé dítě – tím dospělý projevuje, že dítě sleduje, že má o něj zájem •Parafrázování slovních sdělení – dospělý opakuje, co dítě řeklo, tím opět projevuje zájem, a pomáhá dítěti upřesnit, lépe pochopit, o čem samo mluví •Spoluprožívání emocí, živé emoční reagování na situace a události •Kladné hodnocení dítěte, jeho dobrých výsledků •Klima pohody při společných činnostech Podmínky působící na způsob výchovy •Vlastnosti a zkušenosti vychovávajících •Vzájemné vztahy a interakce mezi vychovávanými a vychovávajícími •Vlastnosti a zkušenosti vychovávaných dětí •Události a změny v podmínkách v nejbližším prostředí dítěte •Širší sociokulturní podmínky