Práce s mapou
Mapa - definice na úvod
„Mapy mluví napříč jazykovými bariérami.“
Carl Sauer
Podle České národní definice ČSN 730402 je mapa
"zmenšený generalizovaný konvenční obraz Země, nebeských těles, kosmu či jejich částí, převedený do roviny pomocí matematicky definovaných vztahů (kartografickým zobrazením), ukazující podle zvolených hledisek polohu, stav a vztahy přírodních, socioekonomických a technických objektů a jevů“.
Podobně Mezinárodní kartografická asociace /ICA/ definuje mapu jako „zmenšené zevšeobecněné zobrazení povrchu Země, ostatních nebeských těles nebo nebeské sféry, sestrojené podle matematického zákona na rovině a vyjadřující pomocí smluvených znaků rozmístění a vlastnosti objektů vázaných na jmenované povrchy."
Specifika práce s mapou
aneb Čtyři vlastnosti map, které by měli učitelé rozvíjet u žáků rozvíjet při každé práci s mapou
- Ptačí perspektiva
Všechny mapy jsou kresleny z přímého pohledu z výšky. Tato vlastnost umožňuje uživateli vidět i znaky, které mohou být při pohledu ze země skryté. S tímto pohledem dále souvisí i znázornění nadmořské výšky pomocí vrstevnic.
- Uspořádání (umístění prvků na mapě a orientace mapy)
Každý prvek mapy má své přesné umístění. To je dáno buď zeměpisnými souřadnicemi, nebo vztahem k jinému místu. S uspořádáním objektů na mapě souvisí také orientace mapy. V našich podmínkách je důležitou znalostí především to, že všechny mapy, pokud nemají směrovou růžici, jsou orientovány k severu. Pokud by mapa byla orientována k jiné světové straně, musí být opatřena směrovou růžicí. Důležitou dovedností, kterou by si měl každý dříve či později osvojit je sledování cesty bez nutnosti otáčet mapu vzhledem ke skutečnosti.
- Mentální mapování
Mentální mapu můžeme charakterizovat jako obraz, který si vytvoříme na základě informací získaných při různých činnostech v prostoru, je ovlivněn naším vztahem k danému místu a objektům, které se v něm nachází. Jedná se tedy v podstatě o vnitřní reprezentaci vnější skutečnosti v mozku člověka, obsahující různá zkreslení úhlů, vzdáleností i tvarů a velikostí. Mentální mapu si ale můžeme vytvořit nejen na základě toho, co vidíme ve skutečnosti, ale také na základě zprostředkované informace, kterou může být například geografická mapa.
Mentální mapou ve výuce zeměpisu může být například zakreslení cesty z domu do školy nebo zpaměti nakreslit, jak vypadá Česká republika, Evropa nebo celý svět.
Mentální mapy nám mohou sloužit jako vhodný nástroj pomocí kterého lze zjistit, jak mají žáci rozvinuté prostorové myšlení, jak vnímají prostor, ve kterém se pohybují, nebo jakou mají paměť při vybavování mapy neznámého území.
Úkol pro vás: Nakreslete zpaměti mapu světa na papír formátu A4. Nedívejte se přitom do atlasu ani nevyhledávejte na internetu. Tvorba takové mapy by vám neměla zabrat více jak 15 minut. Hotové mapy sdílejte se svými spolužáky a porovnejte je. Pro porovnání můžete vzít v úvahu různá kritéria (barevnost, popisky, velikost kontinentů, uspořádání kontinentů, vykreslené detaily apod.).
Úkol pro žáky základní školy: Zakreslete vaši cestu z domu do školy. Zakreslete park před školou. Zakreslete mapu města XY, případně části obce XY.
- Kartografický jazyk
S výše uvedeným mentálním mapováním také úzce souvisí kartografický jazyk, tedy bodové, liniové a plošné prvky, znázorněné v kvalitativní nebo kvantitativní podobě, doplněné o alfanumerické znaky a kompoziční prvky mapy, jako jsou měřítko, legenda a směrová růžice. Znalost a osvojení kartografického jazyka je klíčová právě při čtení mapy. Jestliže žáci ovládají kartografický jazyk, mají základní předpoklad k osvojování a následnému rozvíjení kartografických dovedností.
Mapová kompozice
povinné prvky každé mapy vedoucí je správnému čtení mapy. Jejich chybné nebo dokonce úplně chybějící zobrazení může vést k zavádějícím zjištěním. Mezi prvky mapové kompozice patří:
• Legenda
Legenda je základním prvkem mapy, který objasňuje a vysvětluje právě použité znaky a symboly. Legenda by měla být úplná, což znamená, že musí být splněno pravidlo: co je v mapě, musí být v legendě a naopak.
• Měřítko
Stejně jako legenda je i měřítko povinným kompozičním prvkem každé mapy. Při práci s měřítkem je důležité si uvědomit především to, jak staré děti s danou mapou pracují. Pro mladší žáky je jednodušší používat měřítko grafické. S číselným měřítkem se řada žáků detailně seznámí až na druhém stupni základní školy.
• Barevnost – použité barvy v mapě
Použití vhodných barev je důležité především u znázornění výškopisu. Přestože existuje řada barevných hypsometrií, které vychází z platných zásad a definic, v každé zemi existuje jedna obecně platná barevná hypsometrie používaná pro znázornění výškopisu. Je proto vhodné této barevné stupnice se držet a používat ji, aby nedocházelo k matení čtenářů mapy.
• Použité symboly
Při tvorbě map je důležité dodržovat nejen zavedenou barevnost pro jednotlivé prvky, ale také symboliku. Jestliže chceme v mapě vyznačit park, je například nevhodné znázornit ho pomocí symbolu stromečků. I když v parku stromy jsou, hodně stromů pohromadě značí většinou les.
• Směrovka, směrová růžice
Směrová růžice je z hlediska kompozičních prvků doplňkovým prvkem, což znamená, že nemusí být povinně uváděna u všech map. V prostředí české kartografie se mapa bez směrovky považuje za mapu orientovanou k severu. Jestliže je mapa orientovaná k jiné světové straně je nezbytně nutné uvést směrovou růžici. Při určování směru rozlišujeme hlavní a vedlejší světové strany. Zde je také důležité mít na paměti, že žáci se nejprve učí určovat směr podle hlavních světových stran. Určování vedlejších světových stran přichází ve školní výuce zeměpisu v pozdějším věku.
Mapa představuje jeden z nejdůležitějších didaktických prvků ve výuce zeměpisu. V ostatních předmětech, například v dějepisu nebo ve výuce cizích jazyků, slouží mapa pouze jako zdroj informací a případně jako zdroj lokalizace jevu. Ve výuce zeměpisu je však důležitým nástrojem poznání.
Jak pracovat s mapou?
Čtení mapy
Jedná se o poměrně složitou a obsáhlou činnost, při které se v mapě vyhledávají a určují zakreslené geografické jevy, zjišťují se vzájemné polohové vztahy těchto jevů a na základě těchto informací se poznatky popisují a vysvětlují. Aby člověk mohl správně mapu číst, musí nejprve znát měřítko, případně i kartografickou síť a smluvené mapové značky. Žáci by se v této souvislosti měli naučit lokalizovat jev, pojmenovat nalezený objekt a udělat jeho stručnou charakteristiku včetně vztahů k dalším objektům a jevům.
Úkol pro vás: Pod textem najdete dokument, který procvičuje čtení mapy. Pracujte s mapou v atlase České republiky. Na jejím základě si zjistěte základní informace o místě vašeho bydliště. Pomocí podobných úkolů rozvíjíte u žáků dovednost čtení mapy, která je klíčovou pro výuku vlastivědy na 1. stupni základní školy.
Orientace na mapě
Předpokladem je, že žák rozumí konstrukci mapy, využívá údajů o geografických jevech a objektech a také vidí terén. Porozuměním konstrukce mapy rozumíme uvědomění si rozdílnosti měřítek, generalizace a zkreslení map. Zároveň je nutné rozumět zeměpisné síti natolik, aby bylo možno určit světové strany na mapě, znát příslušný mapový klíč a to, jak je na mapě znázorněn terén. Výsledkem těchto znalostí a schopností je pak představa o prostorovém rozmístění zeměpisných jevů, objektů a dějů na povrchu Země.
Cvičení na mapě
Díky nim můžeme rozvíjet a procvičovat geografické myšlení, tedy chápat přirozené vztahy a souvislosti v prostoru a čase, studovat tyto vztahy, jevy a souvislosti a vytvářet o nich ucelené závěry. Cvičení mohou být různého charakteru:
o cvičení v měření na mapách – zaměřené na měření vzdáleností a ploch;
o cvičení v určování zeměpisné polohy – určování zeměpisné šířky a délky daného místa a tím stanovení konkrétní polohy objektu či jevu;
o cvičení ve vyhledávání v mapě – pomocí zadaných zeměpisných souřadnic je úkolem žáků vyhledání příslušného místa v mapě;
o cvičení v lokalizaci – vyhledávat a ukazovat na mapách různé jevy povrchu, orografické celky, města, státy, případně pak umět srovnávat polohu daných míst a jevů a vyčíst z mapy podnebí, čí délku dne a noci.
Vrstevnice
(autorky textu: Ilona Kašpárková, Kateřina Mrázková)
ČSN 73 0401 Názvosloví v geodézii a kartografii vymezuje pojem vrstevnice jako čáru na mapě, zobrazující množinu bodů o stejné, účelně zaokrouhlené výšce.
Je nutno si uvědomit, že tyto čáry ve skutečnosti neexistují. Jsou pouze geometrickým znázorněním terénního reliéfu v mapě - na dvojrozměrném papíře znázorňují trojrozměrný reliéf.
Vrstvenice členíme:
- Základní vrstevnice
Vrstevnice s rozestupem odpovídajícím základnímu intervalu. Jsou vyznačeny souvislou uzavřenou čárou.
- Zdůrazněné vrstevnice
Jsou vrstevnice, u kterých je výška dělitelná násobkem základního intervalu (obvykle pětinásobek). Jsou vyznačeny souvislou uzavřenou tlustou čárou.
- Doplňkové vrstevnice
Používají se v případech, kdy je vyžadována vyšší detailnost popisu reliéfu. V praxi se vyskytují zejména jako poloviční nebo čtvrtinový interval základního intervalu. V mapě jsou vyznačeny tenkou přerušovanou čarou.
- Pomocné vrstevnice
Používají se pro místa s nestálým reliéfem (např. povrchová těžba). Nejsou nijak spojeny se základním intervalem.
Tvary reliéfu znázorněné pomocí vrstvenice:
Náměty na práci s vrstevnicemi:
Úkol 1: Rozpulte dostatečně velkou bramboru (představuje zmenšené pohoří), položte ji plochou stranou na papír a obkreslete její obvod. Propíchněte ji v nejvyšším bodě párátkem kolmo dolů, i skrz papír. Na papíře vyznačte v tomto bodě křížkem kótu. Postupně ji vodorovně krájejte a jednotlivé kousky vždy obkreslete do základního obvodu. Výsledkem jsou jednotlivé vrstevnice. Vysvětlete, proč jsou na některé straně zhuštěny.
Pomůcky: papír, brambora, párátko, nůž
Úkol 2: Vytvořte model „svého“ ostrova. Model ostrova vytvoříte z vrstev kartonu, které nalepíte na sebe. Následně jednotlivé vrstvy, které vymezují vrstevnice, barevně odlište.
Pomůcky: tužka, karton, podložka, odlamovací nožík či řezátko, nůžky, lepidlo na papír, temperové barvy, pastely nebo pastelky
Úkol 3: K jednotlivým písmenům v mapě přiřaď příslušný tvar reliéfu.
Na výběr: sedlo, hřbet, údolí, vrchol
A
B
C
D
Úkol 4: Mezi kterými místy jdeš do kopce, z kopce či po rovině?
a) ze Zeleného Dolu na Richterovy boudy jdeš
b) z Richterových bud na Výrovku jdeš
c) z Výrovky do Chalupy Na Rozcestí jdeš
d) z Chalupy Na Rozcestí na Liščí horu jdeš
Úkol 5: Přiřaďte k sobě navzájem si odpovídající dvojice řez terénem a vrstevnicové zobrazení. (Převzato z Hofmann, Korvas: Orientace v terénu)
