Skloňování 2. část Skloňování adjektiv přídavná jména měla ve stsl. ještě skloňování jmenné, ale starý indoevropský systém jmenné deklinace adjektiv už nebyl úplný dobře byla zachována adjektiva o-/a-kmenová a jo-/ja-kmenová i adjektiva s kmenotvornou příponou -ьjo-/-ьja-. Z ostatních typů se zachovalo několik adjektiv i-kmenových, ale jen v ustrnulém nominativním tvaru adjektiva o-/a-kmenová se skloňovala stejně jako substantiva dobrъ jako rabъ, dobra jako žena, dobro jako lěto k tvrdým adjektivním o-/a-kmenům patřila také adjektiva s významem přivlastňovacím tvořená příponami -ovъ, ova, ovo a inъ, ina, ino, např. Isusovъ, Isusova, Isusovo, Mariinъ, Mariina, Mariino jo-kmenová adjektiva typu pěšъ, pěša, pěšě - patřila k nim též přivlastňovací adjektiva typu gospodiňъ, gospodinja, gospodinje (pánův) 1.Stupňování adjektiv komperativ se tvořil dvojím způsobem: kratší typ – sufix se připojoval přímo ke kmeni (-í, -´ší, -´še) delší typ - komparativní sufix se k adjektivnímu kmeni připojoval nepřímo (-ějí, -ější, -ějše), tento typ byl běžnejší než první stupňovala se také adverbia původu adjektivního, komparativ se tvořil podle obojího typu: kratší : prežde (dříve), poslěžde (později) delší: dobrěje (lépe), pozděje (později) Přehled skloňování Skloňování složené •složená deklinace se vyskytuje hlavně u adjektiv • •je vývojově mladší než deklinace jmenná a zájmenná • •kromě jazyků slovanských mají složené skloňování jazyky baltské a jazyky skupiny árské, které patří rovněž k jazykům satemovým • •významem a syntakticky se baltské a slovanské skloňování složené podobá řeckému adjektivu se členem, tj. se zájmenem ukazovacím v platnosti členu •i v současném běžném mluveném jazyce je časté užívání ukazovacího zájmena “ten”, např: Ten černý! - Přejete si ten hnědý svetr? - Dejte mi raději ten modrý. -ve stsl. biblických a liturgických překladech z řeckých originálů odpovídá složený tvar adjektiva vždy řeckému adjektivu se členem -rozdíl oproti řečtině je ve způsobu kladení zájmena -v psl. i v jazycích baltských se zájmeno *jь , *ja, *je kladlo za přídavné jméno. -během dalšího hláskoslovného vývoje splývaly koncovky jmenných tvarů a tvary postpozitivního zájmena, takže původní forma je již ve stsl. patrná málokde - všechny pády však nevznikaly prostým složením obou kompotent, někde je první část složeného tvaru pouhý adjektivní základ Složené skloňování bylo - stejně jako jmenné – bylo jednak tvrdé, jednak měkké: Vzor adj. tvrdých maskulinum feminimum neutrum 1. novъ jь nova ja novo je novy jь 2. nova jego novy ję nova jego 3. novu jemu nově ji novu jemu 4. novъ jь novǫ jǫ novo je novy jь 6. nově jemь nově ji nově jemь 7. novy jimь novo jǫ novy jimь -složené skloňování měly také přechodníky přítomné a přechodníky minulé -tyto tvary se skloňovaly podle měkkého vzoru složeného skloňování - tázací zájmeno kotoryjь, kotoraja, kotoroje mělo pouze složené skloňování - rovněž některé číslovky mají složené skloňování - především číslovky řadové (drugaja, drugoje, treťaja, tretěje...) Vzor ajd. měkkých maskulinum feminimum neutrum 1. pěšь jь pěša ja pěša je pěši jь 2. pěša jego pěšę ję pěša jego 3. pěšu jemu pěšiji pěšu jemu 4. pěšь jь pěše je pěši jь pěšǫ jǫ 6. pěši jimь pěši ji pěši jimь 7. pěši jimь pěša jǫ pěši jimь Časování Prasovanské časování -zachovává větší bohatství typů a tvarů: 1.slovesa atematická se od sloves tematických rozlišují zvláštními koncovkami 2.systém tematických sloves je diferencovanější než dnes 3.zachování některých tvarů, které v pozdějším vývoji slovanských jazyků vymizely: ●duál ●jednoduché tvary minulého času ●složený tvar pro vyjádření děje předcházejícího ●větší počet slovesných tvarů neurčitých Tvoření slovesných tvarů ●tvořily se ok kmene prézentního i infinitivního ●dělení podle kmene prézentního na dvě skupiny: 1.bez kmenotvorné přípony - slovesa atematická (5 sloves) jesmь, věmь, damь, jamь, imamь 2. s kmenotvornou příponou - slovesa tematická (všechna ostatní) Třída kmenotvorná přípona prézent. infinitiv. Skupina Vzory I. -o-/-e- Ø -a- A B nes-ϙ/nes-e-ši - -nes-ti zov-ϙ/zov-e-ši - zЪv-a-ti II. -no-/-ne- -nϙ- A (kořen na souhl.) B (kořen na samohl.) dvig-nϙ/dvig-ne-ši- dvig-nϙ-ti mi-nϙ/mi-ne-ši mi-nϙ-ti III. -jo-/-je- Ø -a- A a) kořen na samohl. A b) kořen na soul. B a)kořen na samohl. B b)kořen na souhl. zna-jϙ/zna-je-ši-zna-ti žьň-jϙ/žьň-e-ši-žę-ti la-jϙ/la-je-ši-la-ja-ti plač-ϙ/plač-e-ši-plak-a-ti IV. -i- -i- -i- -ě- A B p roš-ϙ/pros-i-ši-pros-i-ti trьpí-jϙ/trьp-i-ši-trьp-ě-ti Poznámky k tvoření jednotlivých slovesných tvarů - slovesnými tvary se vyjadřovaly stejné mluvnické kategorie jako dnes: 1) osoba 2) číslo 3) způsob 4) slovesný rod - mluvnické kategorie se vyjadřovaly obdobně jako dosud – tvary jednoduchými a složenými •Rozdíl ve vyjadřování kategorie času: •- minulý děj • 1) vyjádřen tvary jednoduchými: aoristy a imperfektem • 2) větší počet tvarů složených -futurum •Vyjádření času: • 1) tvary jednoduché určité • -prézens, imperativ, aoristy, imperfektum • 2) tvary složené • -perfektum, plusquamperfektum, futurum, futurum exactum, kondicionál, pasívum opisné • Tvary určité jednoduché 1)čas přítomný = prézens -koncovky jiné u sloves atematických x tematických a) koncovky indikativu prézenta sloves atematických osoba singulár plurál duál příklad sing. pl. du. 1. -mь -mЪ -vě damь damЪ davě 2. -si -te -ta dasi daste dasta 3. -stЪ -ętЪ / -ϙtЪ -te dastЪ dadętЪ daste b) koncovky indikativu prézenta sloves tematických •osoba •singulár •plurál •duál •Sing. •Příklad • • • • • • • Osoba Singulár Plurál Duál Sing. Příklad Pl. Du. 1. -ǫ -me -vě nesǫ neseme nesevě 2. -ši -te -ta neseši nesete neseta 3. -tъ -ǫtъ -te nesetъ nesǫtъ nesete (tř. I. – III.) ętъ (tř. IV.) prosętъ •2) Imperativ •- pračeské imperativní tvary zachovávají ještě velmi dobře stav praslovanský •- většinou se vykládá z indoevropského optativu •- tvořil se s příznakem -oḭ, vzniklý z kmenotvorné přípony -o- a z vlastního optativního formantu -i- v oslabeném stupni • -oḭ- se měnilo v -i-, nebo v -ě- • -ě- mají koncovky 1. a 2. os. plur. imperativu sloves I. a II. třídy (nesěmъ, nesěte, dvigněmъ, dvigněte) a 1. a 2. duálu (nesěvě, nesěta, dvigněvě, dvigněta) • •- ve III. třídě, kde je kmenotvorná přípona jo-/-je-, se změnil formant ͯ-joḭ- přehláskou v ͯ-jeḭ a dále v –i •- u sloves III. třídy je zakončení –imъ, -ite; -ivě, -ita, podobně je tomu tak i u sloves IV. třídy •2 typy tvoření imperativu: •První typ má koncovky: •2., 3. sg. –i; 1. pl. –ěmъ, 2. pl. –ěte; •1. du. –ěvě, 2. du. –ěta (slovesa I. a II.tř.) •Druhý typ má koncovky: •2., 3. sg. –i; 1. pl. –imъ, 2. pl. –ite; •1. du. –ivě, 2. du. -ita • •• •Formant –i- a –ě- je původem dvojhláska, a proto před ním u sloves s kořenem zakončeným velárou nastala 2. palatalizace •Např. rekǫ-rešti má tyto tvary imperativu; sloveso pomogǫ – pomošti • •ár •plurál • • • • Osoba Singulár Plurál Duál 1. _ rьcěmъ rьcěvě 2. rьci rьcěte rьcěta 3. rьci _ _ Osoba Singulár Plurál Duál 1. _ pomodzěmъ pomodzěvě 2. pomodzi pomodzěte pomodzěta 3. pomodzi _ _ Jednoduché tvary minulého času •dvojí tvary pro vyjádření minulosti: aorist a imperfektum •aorist: asigmatický (silný) a sigmatický (slabší) kratší a delší. • • • • • Singulár Plurál Duál 1. -ъ -omъ -ově 2. -e -(e) -te -(e) -ta 3. -e -ǫ -(e) -ta •Aorist asigmatický (silný) -tento typ aoristu se tvořil v slovanských jazycích jen od sloves I. a II. třídy se základem souhláskovým • • OSOBA Singulár Plurál Duál 1. nesъ nesomъ nesově 2. nese nesete neseta 3. nese nesǫ nesete •Aorist sigmatický (slabý) je častější, tvořil se z kmene infinitivního a byl dvojí: a.kratší • - formant -s- se připíná přímo k základu; • - k formantu -s- přistupují osobní koncovky přímo, bez další kmenotvorné přípony -typické je pro tento druh aoristu dloužení koncové samohlásky e > ē > ě (věsъ) -k, g, ch > ve formantu -s- > -ch- rekǫ-rešti (říci) - aorist I. rěchъ. -ve 3. pl. těchto sloves je I. palatalizace: rešę • • • • • OSOBA Sg. Pl. Duál 1. x)věsъ/z vēd-som/ věsomъ věsově 2. vede (vždy asigmat) věste věsta 3. vede(vždy asigmat) věsę věste •b. delší - mezi základ a formant -s- se vkládá kmenotvorná přípona -o- • • Singulár Plurál Duál 1. nes-o-chъ nesochomъ nesochově 2. (nese) nesoste nesosta 3. (nese) nesošę nesoste Imperfektum -tvořilo se z kmene prézentního tematických sloves -koncovky byly stejné jako u aoristu; jen v 2. a 3. osobě singularu zůstává formant -ch-; před koncovým -e nastává 1. palatalizace takže vzniká koncové –še -kmenotvorná přípona byla -ě- nebo -a- • • • Sg. Pl. Du. 1. nesěachъ nesěachomъ nesěachově 2. nesěaše nesěašete nesěašeta 3. nesěaše nesěachǫ nesěašete •Imperfektum s kmenotvornou příponou -a- • • Sg. Pl. Du. 1. znaachъ znaachomъ znaachově 2. znaaše znaašete znaašeta 3. znaaše znaachǫ znaašete Plusquamperfektum •- tvořilo se z příčestí minulého významového slovesa a imperfekta slovesa pomocného • -učenici jego ošьli běachǫ vъ gradъ •(Učedníci jeho odešli (byli odešli) do města) Budoucí čas - futurum I. •- futurum se vyjadřovalo: • •a) prézentem sloves dokonavých •b) tvary složenými • •- z potřeby vyjádřit budoucí děj i u sloves nedokonavých byly vytvořeny tvary složeného futura z infinitivu slovesa významového a pomocného slovesa • „inamь” mám •eventuelně méně často - „choštǫ“ chci • •sloveso “bodǫ” (budu) se k tvoření opisného futura používá později • • •příklady: • •“kamenьje vъpěti imaъ” “kamení bude volat” •“namъ chošteši sę javiti” “zjevíš se” •“dzvězdy načьnǫtъ sъ nebese padati” “hvězdy začnou padat s nebe” Kondicionál •- vyjadřoval podmíněnost děje •- byl tvořený z příčestí minulého /l-ového/ slovesa významového a ze zvláštního tvaru pomocného slovesa byti •Tvary kondicionálu slovesa byti: • • • • Sg. Pl. Du. 1. bimь bimъ bivě 2. bi biste bista 3. bi bǫ /novotvar: bišę biste •Příklad: •Gospodi, ašte bi bylъ sьde, ne bi mojь bratъ umrьlъ. •“ Pane, kdybys tu byl, bratr můj nebyl by umřel.” • JMENNÉ TVARY SLOVESNÉ •patří sem infinitiv, supinum, participia • 1) infinitiv: •tvoří se koncovkou –ti připojovanou k infinitnímu kmeni sloves, např. nesti •prasl. infinitiv není pokračováním infinitivu indoevr., společné zakončení máme pouze s větví baltskou, od původu je to patrně dativ slovesného substantiva nebo nějaký útvar příslovečný •v mnoha případech se ho používá stejně jako v současné češtině, ale vedle toho i v některých zvláštních případech: infinitiv s významem účelovým (“mající uši slyšeti=ten, kdo má uši k slyšení”); pomáhá futuru některých sloves • 2) supinum: •tvoří se koncovkou –tъ připojenou k infinitivnímu kmeni slovesa, místo infinitivního –i •od původu je to patrně akuzativ slovesného substantiva •v stsl. se užívá se slovesy s významem pohybu nebo vybídnutí k pohybu, předmět rozvíjející supinum je v genitivu (je to tzv. genitiv supinový) •v stsl. se běžně tvoří od sloves dokonavých i nedokonavých, v staré češtině jen od sloves nedokonavých •v dalším vývoji bylo vytlačeno infinitivem nebo vymizelo • 3) participia: •patří sem l-ové, m-ové, n-ové, t-ové, nt-ové, s-ové A) l-ové (=činné, minulé) – participium perfecti activi se tvoří příponami –lъ, -la, -lo, -li, -ly, -la, (-la, -lě, -lě pro duál), připínají k infinit. kmeni •prasl. l-ová participia jsou slovanský neologismus, morfologicky jsou to adjektiva o-kmenového a a-kmenového skloňování, používá se pro vytvoření: • a) perfekta – s prézentem slovesa býti, př. přišel jsem – doslova “jsem přišlý” • b) plusquamperfekta – s minulými časy slovesa býti, př. přišel běch=byl jsem přišel • c) futura II. (exactum) – s budoucími tvary slovesa býti, vyjadřuje předčasnost v budoucnosti • d) kondicionálu – s podmiňovacími tvary slovesa býti, př. přišel bim=přišel bych, v současných slovanských jazycích prakticky neexistuje, náš kondicionál je tvořen aoristovými tvary •B) m-ové (přítomné trpné) – participium praesentis passivi se tvoří příponami –mъ, -ma, • -mo, které se připínají k prézentnímu kmeni sloves; • skloňuje se jako tvrdé adjektivum, specificky stsl. knižní novotvar •C) n-ové a t-ové (minulé trpné) – participium perfecti passivi se tvoří příponami –tъ, -ta, • -to, -nъ, -na, -no, -enъ, -ena, -eno; • skloňuje se jako tvrdá adjektiva, tvoří opisné pasivum nebo samostatně jako přívlastky či doplňky, tvoří se od nich přídavná jména slovesná (ijo-kmeny neuter) •D) nt-ové (přítomné činné) – participium praesentis activi se tvoří příponami -y, -ϙšti, -y •E) s-ové (minulé činné) – participium praeteriti activi se tvoří příponami -ъ, -ъši, -ъ; -ь, • -ьši, -ь; -vъ, -vъši, -vъše • participia nt-ová a s-ová jsou pokračovatelem stejně starých participií indoevropských, skloňují se jako měkká adjektiva, vyvinuly se z nich činné přechodníky, zpřídavnělé přechodníky • staroslověnština 1. os. sg. / Infin. stará čeština 1. os. sg. / Infin. nová čeština 3. os. sg. / Infin. I.Aa vedǫ vesti pekǫ pešti mьrǫ mrěti pьnǫ pęti vedu vésti peku péci mru mřieti pnu pieti mažu mazati nese nésti bere bráti umře umříti peče péci maže mazati b plovǫ pluti berǫ bьrati zovǫ zъvati plovu plúti beru bráti zovu zváti II.A dvignǫ dvignǫti tisknu tisknúti tiskne tisknouti B minǫ minǫti minu minúti mine minouti začne začíti III.Aa kryjǫ kryti kryju krýti kryje krýti Ba kupujǫ kupovati kupuju kupovati kupuje kupovati IV.A prošǫ prositi prošu prositi prosí prositi CHARAKTERISTIKA SLOVNÍ ZÁSOBY •nové tvoření slov kompozicí (2 kořeny a 2 kmenotvorné přípony, 1 koncovka) a derivací (především sufixací), též obohacování výpůjčkami z jazyků germánských, íránských •existence ablautu, kmenostupu: střídání hlásek v kmeni slova (nesu – přináším – nosím) •rozšiřování i sémantickými změnami: • 1)rozšiřování a zužování významu (žito – žíti, strava, zúžení na druh obiloviny; zápasit – druh boje, kdy se drželi za pasy, tedy rozšířením významu) • 2)zhoršení významu; př. páchnout – cítit, vonět • 3)lidová etymologie – nesprávná analýza slova, př. z ruštiny bodrý pův. znamenalo čilý, bdělý, ale lidem to znělo jako dobrý, tj. smysl jako poctivý, dobrácký • 4)tabu – z polynézštiny “zákaz”, nechtěli něco vyslovit, báli se, že tím tu skutečnost vyvolají, že slovo má přímý vztah ke skutečnosti, např. medvěd – jedlík medu a ne ursus – nahrazení daného slova jiným