Metodologie lingvistiky: základy a poznámky (hnd) FČ 1 Úvod: Věda a její pojmosloví Atributy vědy: -racionální, empirické poznávání reality -poznání spolehlivé a ověřitelné, možnosti predikce -orientace na abstraktní struktury a vztahy, objekty a procesy -jednotlivé vědy jsou charakterizované předmětem a metodou -metody často vázané na rysy předmětu 2 Obecné principy vědy Věda: Problém/y a řešení, výzkum Data → problém → hypotéza → teorie Empirie a analýza/syntéza, dedukce/ indukce, generalizace, analogie/anomálie Teorie a hypotéza: nerozpornost /konzistentnost, ekonomičnost, ověřitelnost, popř. vyčerpávající povaha Occamova břitva: redukce teorie na nejmenší množství pojmů Hypotéza (podmíněné vysvětelní faktu/ů, vztahující se obv. k nevysvětleným faktům) Hypoteticko-deduktivní metoda, založená na centrální hypotéze, je základem vědy a výzkumu Aspekty teorie: explanace, predikce, testovatelost, má systematizovat vědění/poznání, musí být obecnější než fakta Explanační síla teorie je různá míra její schopnosti podat vědecké vysvětlení Explanace: -A-explanandum vs B-explanans, resp. A-explicandum vs B-explicans, tj. co se má vysvětlit (A) a čím se to vysvětluje (B). Typy explanace: deduktivní, probabilitní, funkční, genealogická Základní požadavek: pevná a jednoznačná terminologie Teorie: Takový celek, vnitřně nerozporný soubor tvrzení, který vyplývá z organizace, uspořádání částí či podcelků, systém otevřený a zavřený, dává se do vztahu k hierarchii. Mezi schopnosti teorie mj. patří: explanace predikce testovatelnost, verifikovatelnost Struktura: obv. jen soubor vztahů, vzájemných souvislostí mezi prvky s určitou funkcí (účelem) n. určitý způsob organizace prvků v celek, a to obv. mj. vždy jen mezi malým výběrem prvků ze systému Definice: jedna z hl. částí základů teorie, definicí striktně není jen identifikace a výčet či kvantifikace, definovatelnost je podmíněná kontextem Různé typy definice, eg. stipulovativní-deskriptivní, extenzionální-intenzionální, operační aj.) Analogie: -Dnes však je to princip sledovaný i synchronně všude ve funkci a stavbě (tj. v langue i parole) (opak: anomálie, nepravidelnosti) i při jejich analýze. Ve skutečnosti lze místo o užití analogie mluvit spíše jen prostě o hledání nejpravidelnějšího způsobu přiřazení určité společné vlastnosti prvkům aj., Porušením analogie, tj. vznikem a existencí anomální formy, může vývojově vzniknout napětí z nesouměrnosti více forem, které může být vyrovnávané procesem kompenzace tím, že se vytvoří či modifikují i další formy třídy. To má své důsledky pro jejich třídění i povahu samotné třídy. Obecně je třeba analogii vidět v základu každého jazykového pravidla, včetně transformačně-generativního. Výsledek zkoumání analogie vede ke zkoumání vztahů mezi rezultáty, entitami aj, zvl. vztahů příčinných Kauzalita a její podmínky v explanaci a predikci: a- podmínka postačující: když A, tak i B (A stačí), b-podmínka nutná: když A, tak i B (A je nutné), c- podmínka postačitelná a nutná: A tehdy a jen tehdy, když B (A je postačitelné a nutné) Inference je jeden z druhů empirické generalizace Intenze a extenze pojmu Empirický cyklus ve vědě: 1-observace/pozorování faktů (a tvorba hypotéz): validita a reliabilita (platnost vůči cíli vs spolehlivost) 2-indukce (formulace hypotéz) 3-dedukce (z nich odvození ověřitelných předpovědí) 4-verifikace, ověřování předpovědí 5-evaluace, vyhodnocení výsledků ověřování Klasifikace obecná: jednoduché rozdělení n. uspořádání n. systematická klasifikace (jevy se podle svých vlastností řadí do tříd a hierarchie), známá zvl. taxonomická klasifikace z přírodních věd (C. Linné): Říše (Regnum) → Kmen (Phylum) → Oddělení (Divisio) → Třída (Classis) → Řád (Ordo) → Čeleď (Familia) → Rod (Genus) → Druh (Species), popř. další subspecifikace → Poddruh (Subspecies) → Odrůda/varieta (Varietas) → Pododrůda (Subvarietas) → Forma (Forma). Vlastnosti hierarchie: asymetrie, reflexivnost, tranzitivnost a mezi úrovněmi (hierarchickými třídami) jsou, s výjimkou nejnižší, vždy vztahy povahy jedno-mnohoznačné. Venn-Eulerovy diagramy. Často nejednoznačné, existují vzájemné průniky: 1- X je částí průniku A a B a je zčásti i částí B 2- X je částí průniku A a B a je i plně částí A 3- X je pouze částí průniku A a B 4- X zahrnuje průnik A a B, ale také další části A a B 5- X zahrnuje zčásti průnik A a B, zčásti i další části A a B a zčásti je taky samostatný (tj. není částí A a B) 3 Lingvistická metodologie obecně Lingvistika Sociální věda, faktuální disciplína usilující o větší formální povahu, (ale jen lingv. deskriptivní), obecně je deduktivně-empirická, hl. složkou je analýza dat, nejnověji zvl. dat velkých, vyvozování závěrů-inference, opřené zvl. o srovnání ne/shodného, posouzení rozsahu platnosti a generalizaci důsledku, i. je hl. cestou k explanaci/explikaci Lingvistická východiska Systém vs proces -Jazyk a nejazyk, kód (systém) -Jazyk a metajazyk, umělý a přirozený -Forma a význam, funkce, langue-parole (systém vs text a úzus, emický-etický ) Procesuálně, psycholingvisticky: -Pojmenování - usouvztažnění Mathesius: funkce pojmenovací a usouvztažňující/strukturní -Motivace významové ve stupních: pojmenování popisné vs značkové Cíl analýzy jazyka Identifikace jevů/forem a pravidel popř. zákonitostí, ev. i predikce, též kombinatorická schémata Analýza: rozklad na složky ale naopak i zařazení do vyšší třídy/skupiny, zvl. typologické - příbuznost genetická/typologická, rodiny Problém identity a nalezení opakujícího se téhož, eg. nepravidelný morfem. šev rus-ký Funkce: souvislosti s jinými částmi: -3 roviny: dolů, nahoru a horizontálně, matka-mat-ka, mōth-er, sta mod-ōr, l. māt-er, ale i metro, materie, i. nedoložené -Analogie a anomálie, největší anomálie je v IF, specificky inkompatibilita a nekompozičnost analogie a anomálie též -Dedukce- indukce: problémy generalizace -Indukce: partikulární/zvláštní → obecné/zákonité, zobecnění (:generalizace) Dedukce: (obecné, pravidlo) → partikulární, jednotlivost (:vyvození) Indukcionismus, založený jen na hromadění fakt bez představy celku, je oproti opačnému převažujícímu dedukcionismu v zásadě menšinový, hypotéza deduktivního základu věd Synchronie vs diachronie -Typy lingvistické/typy jazyků: aglutinace, analytické/izolační, flexe, polysyntéza, introflexe -Jednotky a roviny: akust. hláska/písmeno: fonologie, fonetika, diftong, přízvuk, intonace, tóny slabika, morfém a typy: morfologie vokálová harmonie slovo, lexém, kořen: lexikon, lexikologie, pojmenování/nominace věta: syntax Diachronie: dtto ale v pohybu -Etymologie, lidová e. -Vývoj: prajazyk a rekonstrukce, zákony, ekonomie jazyková -Diachronie synchronie -Fysei-thesei Analogie vs anomálie, největší anomálie je v IF Zvl. hláskové posouvání, kontrakce, kontaminace, metateze, přejímání, vyrovnání, krácení, asimilace, disimilace, (obv. nežádoucí) kontaminace, aferéze haplologie, krácení, přechod do jiného paradigmatu (úměra) Synchronie -Komutační test záměny, důležitost pozice a sousedství ?? -Paradigma - syntagma -Význam, sémantika, ale funkce? -Rekce, řízení aj., shoda -Závislosti, nejen kongruence (mj. Hjelmslev) -Variace, varieta, varianta -Jazyková stavba (systém): co je konstantní, tj. prvky (konečný počet), jejich poměr a pravidla jejich kombinace -Jazyk a text, langue a parole Struktura Text je sřetězení formálních kombinatorických struktur do většího celku. Text smysluplný mívá svou strukturu. Text mluvený má zvl. na úrovni věty svou prozodii, intonaci. Struktura je syntagmatický řetěz, část textu/parole. Je tedy dána různými kombinacemi prvků různého druhu, popř. i řádu (např. slova a klauze), ne však libovolně. Omezení tvorby kombinací (minimální strukturou je už binární syntagma) je dáno kompatibilitou sémantiky a funkce prvků (včetně valence). Systémová opozice prvků se ve struktuře mění ve vztah (někdy též kontrast) prvků pojímaných jako komponenty (složky, popř. konstituenty) syntagmatu. Pro strukturu (stejně jako pro systém) platí holistický princip (Gestalt), chápající ji jako útvar a celek, který není jen pouhou sumou svých částí. Ve fungování struktury (stejně jako systému) se obdobně spatřuje uplatnění principu synergismu, daného společným účinkem a vlivem částí, který je dohromady větší než jejich pouhý mechanický úhrn. Kombinatorické struktury též jako konstrukce, tradičně např. konstrukce endocentrická a exocentrická Metody analýzy textu: matematické, zvl. statistické (distribuce a četnost výskytu), porovnání nezávislosti dvou proměnných, ev. komputační (algebraické, transformace, algoritmy, generování a restrikce) a kombinatorické (kalkuly permutací) M. psychologické: faktorová analýza, závislosti na více faktorech, zvl. u málo známých oblastí n. teorie prototypů, sém. diferenciál aj. M. jiné: logické (množiny, funkce, korelace aj.) M. sociolingvistické (též korpus) Pozn. Stejný text, data lze analyzovat podle více kritérií a tedy různé metodologie, vždy ale jen důsledně celý, nikdy ne jen jednu jeho část a druhou podle kritéria jiného, to lze dělat jen pro srovnání a vedle Pozn. 2 Problém Chomského mentalismu, ideálního rodilého mluvčího, modelových bezkontextových umělých vět pro rozbor, variability faktů, role intuice Jazyková data a zdroje jazyka Texty mluvené/psané: odlišná metodologie, srov. i vzájemný ohled na přízvuk: enklitika a proklitika Metody dřív: excerpta, elicitace , dnes korpus, tam ale mj. problémy vzorku a reprezentativnosti dat Donedávna jen manuální, ale dnes korpus, vždy ale texty, problém odstraněného kontextu Volí se data podle cíle, ale při neutr. reprezentaci (tj. včetně frekventovanosti, polysémie, derivační potencialitě, komunikační šíři, matajazykovosti aj.), pro začátek a orientaci: jen vzorek -Data, prvotně vždy v lineární podobě textu, jsou výsledkem složitého a mnohonásobného kódování jazykových prvků do sítě mnoha vztahů. Operace, jimiž jsou jazykové prvky, pojaté jako znaky, do textu kódovány, jsou obecně dvojího druhu. Je v něm ovšem třeba lišit, jde-li o vlastní kódování a tedy i tvorbu textu (postup onomaziologický, tj. od významu/funkce k formě), nebo o proces dekódování a tedy i o vlastní analýzu textu ( pak jde o postup sémaziologický, tj. od formy k významu/funkci). -Výběr z dat optimálně: reprezentativní, náhodný, ev. typický a výběrový podle potřeby 4 Analýza, segmentace textu a korpusová konkordance Analýza: Základ analýzy: Zjištění shod dat a rozdílů a vzájemných vztahů vč. distribuce, hledání syntagmat Identita prvku aj: stejná distribuce (fyzicky), stejná funkce a/n hodnota (sémioticky) Identita není stejnost (ta dána hl. opakováním téhož za stejných podmínek) Vztah forma – význam viz sémaziolgie vs onomaziologie ↔ Analýza formálněji: (A) rozklad jazykových dat postupně (jde-li o víc jejich úrovní) v nejnižší a pro analýzu relevantní složky (prvky, jednotky), (B) nalezení, identifikace všech souvislostí a vztahů mezi nimi a vůči okolí/kontextu, především na základě analogie (: zvl. dedukce), (C) klasifikace vztahů a především dat (D) snaha o zobecnění (generalizaci) (: zvl. indukce) situace z (B) a (C), příp. s tvorbou hypotézy Jazykové operace znakové I onomaziologicky II sémaziologicky ------------------------------------------------------------------------------------- A Paradigmatické : -substituce (-princip selekce) -klasifikace (: princip opozice) B Syntagmatické : -kombinace -analýza (: princip kontrastu) (fúze/diskrétní forma) Typy analýzy: a-vědecká, zvl. dnes korpusová b-aplikovaná, zvl. pedagogická (jiná pro rodilé mluvčí (L1) a jiná pro „nerodilé“ mluvčí (L2, 3...)) c-jiná, eg. popularizace Formální ohledy analýzy: varianty/invariant (alo-formy, reprezent. tvar, alolex, alomorf ) diskrétní komponenty, reprezentatívní tvar Sémantické a funkční ohledy: odlišení kontext. platnosti a smyslu (vč. elipsy) odlišení polysémie, specificky nejednoznačnosti, expresivita identifikace prvků aj: přiřazení významu/funkce k nim a třídám Příprava textu k analýze: regularizace (odstranění chyb), standardizace (vs různé způsoby zápisu) desambiguizace Korpusová analýza patří mezi vědecké, je přímo závislá na datech a ověřitelných kontextech. Tradiční analýza cílící na diskrétní jednotky (např. slova či tvary) mívá často za cíl poznání jejich formální povahy. Avšak vyčerpávající analýza usilující o význam jednotky, slova aj. je optimálně možná až na podkladě hromadných korpusových dat, zvl. v podobě konkordance ukazující chování sledované formy v kontextu a tak i její význam a funkci. Ilustraci viz níže (přetištěno z Čermák 2017) Jazyková analýza výběrové konkordance (linout se) 1. která vycházela z dílny ve dvoře , < linula> se celou budovou a provázela mě po 2. tří týdnů . Je to úplně jasné ? " " < Linout> se . . . ? " " Musí se projevit , 3. místo muezzinovy výzvy k modlitbě " < linuly> " bojovné písně srbských zločinců 4. moci . Znovu se zastavil , znehybněl a < linula> se z něj pára . Tentokrát jsem přispěchal 5. který se z kumštýřova bytu často < linul> . Podle policejních protokolů jim 6. prostě se vroucný jazyk mého dětství < linul> z úst prodavače sýrů a pekaře . Samohlásky 7. Na rostoucí kukuřici se den za dnem < linula> sluneční záře , až se po okrajích 8. vyzdobili lodě a domky . Osadou se dva dny < linuly> vábné vůně , to jak se připravovalo 9. " klasika " , která se tak halasně < linula> z okna Sophiina pokoje několik set 10. Street a zaslechnu , jak se z kolovrátku < line> stejná písnička , která před lety 11. Vypne rádio ; hudba , která se z něho < line> , mu už nepřipadá jako řeka , po jejímž 12. ( jako třeba Blue Smoke ) neustále < line> namodralý hašišový dým . . . Zdejší 13. se z nich celou dobu nezadržitelně < linul> , tak náhle ustal . Bylo to , jako 14. tak z reproduktorů , z nichž se občas < line> Hitlerův řev nebo zvuky detonací , 15. hedvábí z kouzelné mošny . Když z oblaků < linou> se tóny jaspisové flétny , usedám 16. plápolat ohně a za chvíli se odevšad < line> libá vůně rýžové paelly a dalších 17. protože se v té výhni srpnového poledne < linula> zázračná vůně čerstvého chleba . Prošla 18. autobusu pro 106 lidí se z reproduktorů < line> komentář - napravo hlavní administrativní 19. andělíčků , odkud se z reproduktůrků < line> hudba . " Nejdřív mě přiměl , abych 20. na bigbítovou notu , a tak se sálem < linuly> písničky Jiřího Konvrzka , Jakuba 21. je to zčásti vzpomínka a zčásti se < line> z otevřených dveří jeho dílny , kde 22. tlumené a nepřímé a z reproduktorů se < linula> směs jazzu a populárního rocku . Osazenstvo 23. a z několikacentimetrové škvíry se < linulo> ven světlo . Taky tam potichu hrála 24. trpaslíků při kuchtění . Vzduchem se < linula> libá vůně pečínky . Orli jim tam nanosili 25. kufříku z jemné teletiny , z něhož už se < linulo> Boogie pro bicí od Gena Krupy . Mrkl 26. lidských osudů a omylů a z jeho okének se < linuly> bledé pramínky světla . Kdyby se té 27. světlo barvy růžového vína , jež se < linulo> zpod rolety v Sophiině okně a oznamovalo 28. poněkud laciný . Tvoje láska nechť se < line> po všech živoucích tvorech . V určité 29. tlačítko zvonku Josefova bytu , odkud se < linula> vůně až na chodbu . Otevřel nám Josef 30. nesmírně hodní . Všude po chodbách se < linul> silný prdelní pach . Vypadalo to , 31. celém stanu . Z hrudi Fuzzyho Stona se < linuly> zvuky připomínající malý dýchavičný 32. zakýval hlavou . Z kouta dvorku se < linul> štiplavý pach vařících se pórků a 33. zažehnuté svíce , prostřený stůl , kolem se < linula> vůně bílého chleba , na stole bělostný 34. plotny , míchala jeho obsah a z hrnce se < linula> vůně . Krejčí přistoupil k soudku 35. toho zaměstnával nos . Kolem Žanety se < linula> vůně kaštanů , která mohla být stejně 36. vějí větrové trub a píšťal , jímž se < line> světlo a stéká z pahorků elektráren 37. času však nemluví zřetelně . Slova se < linou> v prudkých přívalech . Celá sousloví 38. kvůli všem těm zamotanejm věcem , co se < linuly> z tý skříně a co mě do tohohle srabu 39. sudů s velkými otvory , z nichž se < linula> charakteristická vůně odleželých ryb 40. vzniká opravdový mumraj . Okolím se < line> vůně jídla a všichni vypadají spokojeně 41. zavodňovacích kanálech rýžových polí se < line> oporný zápach nové asijské druhy tripla 42. " ( jako u nás například Červená se < line> záře - pozn . překl .) . V Goldbergových 43. starými tisíce let . Zvuky , které se < linou> z počítače , tam nevznikly . Vznikly 44. neodmyslitelně patří . Do toho všeho se < linula> vůně pečených klobás a skořice ze 45. amplion před restaurací , z níž se < line> libá vůně grilovaného hovězího . Mezi 46. Bílá hora ? Naopak Vítkov ? Červená se < line> záře ? Pes jitrničku sežral ? Naší 47. světlo jak ve dne , nádherná záře se < line> kilometry daleko . . . Při tomto ovšem 48. . Z jeho velkých otevřených oken se < line> hlučný punk až k Florianovi . Je odsud 49. místnosti a monotónní hudbu , která se < line> z prázdného hotelového baru . " Zavolat 50. teď oba přisazovali ; všechno se teď < linulo> ze saxofonu , už ne melodie , ale 51. zde se z tmavého dubového ostění tiše < linuly> zvuky písně Hřbitove , hřbitove . 52. hlavou . Z jeho zpěněných úst se však < linula> tato líbezná slova : " Nic si z toho 53. Lily Marlene . . . " Sotva se začala < linout> vzhůru ta sladkobolná píseň , déšť (1) (pečínka, vůně kaštanů:) „vonět příjemně a jemně“, (2) (sluneční záře, nádherná záře:) „svítit jemně a příjemně“, (3) (hudba, tóny flétny:) „znít jemně a příjemně“ 5 Segmentace jako základ analýzy Izolace a identifikace prvků v textu, tj. odlišení od jiných Je dvojí izolace: prvků do vlastní roviny a komponentů do rovin/ nižších, hlídat roli kontextu Segmentace celku obvyklá: 1-odlišení presupozice, anafory aj. vlivů kontextu, ale i socioaspektů 2-vlastní rozklad textu, aktu aj na syntagmata, ev. syntakt. analýza 3-identifikace relačních prvků mezi syntagmaty uvnitř a mezi 4-rozklad na komponenty jako konečné prvky analýzy, zvl. za využití opozic 5-určení relace mezi komponenty, zvl. koordinace a závislosti 6-určení derivovanosti od předchozího syntagmatu (báze) 7-určení relace komponentů k celku, zvl. podle ne/analogie funkce komponentu a celku 8-odlišení relací, zvl. komponentů do textu (přímo či modifikované), vnášených sem ze systému (zvl. valence a kolokability) od relací textových Poznámky k segmentaci a analýze Jazykový význam, který není téměř nikdy plně určitý a ostře definovaný, je zásadně kompoziční povahy a po identifikaci jeho výše naznačených složek umožňuje uskutečnit vlastní analýzu (denotačního základu) do složek menších a nižších, korelovaných s jednotlivými formami. Techniky a metody sémantické analýzy jsou však předmětem diskuse Po odlišení kontextového významu a evaluativnosti stále platí, že, význam není součtem významů složek (Gestalt). -Je-li zjištěn dvojí vztah při segmentaci pro něco, je to signálem absence exaktnějšího kritéria (eg. doplněk) -Třeba odlišit kognitivní složky (čistě významově-sématicko-funkční) od pragmatických, zvl. s ohledem na vnášení subjektivní evaluativnosti do textu autorem. Nejčastěji se pro pragmatické aspekty užívá volný termín konotace. Lexikální sémantika. Omezená lexikální pole lze analyzovat technikou komponenční analýzy, tj. rozkladu systémového významu (obv. však jen denotativní složky) lexému do minimálních distinktivních komponentů získaných zjištěnými protiklady (např. 4 lexémy muž, žena, chlapec, dívka jsou takto rozlišitelné ne/účastí 3 komponentů "lidská bytost, femininum, dospělost"). Sémanticky primitivní pojmy jsou předpokládaně univerzální pojmy (představované lexémy), které jsou v jádru každého jazyka. Poznámka terminologická. Algoritmus je komplex operací, zvl. syntagmaticko- paradigmatických, spočívající v řetězu substitucí a kombinací v přesném sledu a za přesných podmínek/pravidel. 6 Klasifikace lingvistická, konkrétní 1-zařazení jednotlivých, segmentací zjištěných prvků do tříd/paradigmat na základě společného rysu 2-přiřazení těmto třídám/paradigmatům jejich funkce v systému a/n stavbě textu Typy klasifikace: formální, funkční, sémantická, diachronní, typologická, frekvenční Poznámky k různosti koncepcí a problému interpretace výsledků analýzy: -Problém slova: je holičkách, všanc, namále slovo? Problém kombinace -Problém povahy slova a víceslovného lexému (je bát se jedno slovo?), víceslovných jednotek je mnohem víc (u synsémantik, v souvislosti s, ne že by, ba ani) než jednoslovných, což se obv. dosud neuznává -Problém priority kritérií: proč není u leckoho třikrát, čtyřikrát numerale, ale adverbium? Tedy: má (synt.) funkce vždy přednost? -Čím vyšší rovina tím více teorií a tím jsou spornější, zvl. syntaktických teorií je mnoho (doplněk ano či ne?) a novější rozpracování není jednoznačné ani jednoznačně přijímané: eg. hranice větných členů, psychol vs syntax (eg. agens-patiens ), povaha vedl. vět (?souvětí podmětové), hyposyntax a dědění -Poznámka k prezentaci výsledků analýzy, zvl. pedagogické: příklad/y n. výčet?, cf. uzavřené a otevřené paradigma 7 Speciální pojmy analytické Třída/paradigma. Je to homogenní množina, skupina prvků (libovolné roviny) se společnou funkcí/sémantikou všech prvků a opozicí mezi nimi (projevující se obv. vzájemnou substituovatelností v téže funkční pozici Paradigma se mj. liší i počtem členů, velikostí, Hjelmslev: otevřené a zavřené paradigma. Podle počtu případů rezultátu analýzy: obecná formulace (a typický příklad: tradice gramatik) vs výčet -Kolokační paradigma: souhrn kolokátů/slov kombinujících se (uzuálně) s klíč. slovem: pes a zvuky, úhrn kolokačních paradigmat cca = jeho úzus a celková kolokabilita. Ta je pro každý lexém jedinečná a nezaměnitelná. -Vztah velikosti tříd rezultátu (jednotky, desítky, stovky aj.) a výjimek. Kombinace/Syntagma/kolokace, spojení a vztahy mezi členy/kolokáty, funkce celku Funkce je (syntagmaticky pojatá a stálá, resp. obvyklá) role/úloha prvku v dané pozici v obecné struktuře textové, tedy vyšším útvaru (ve kterém pro ni platí rys substituovatelnosti prvků) Paradigmatika je úhrn všech tříd/paradigmat takto (tj. mj. funkčně) vymezených a uspořádaných do hierarchie podle rovin/úrovní (= abstrakce + hyponymie). Cílem klasifikace (strukturalistů) je celková systematika/ paradigmatika (zvl. Hjelmslev). Často platí zjednodušeně: klasifikace = věda. Logicko-sémiotické vztahy dvou/více prvků/složek navzájem: běžný vztah 2/více rezultátů analýzy: a-volná variace ("překrývání", též: distribuční ekvivalence) b-průnik/přesah ("částečné překrývání") c-inkluze ("jeden součástí druhého") d-komplementární distribuce ("jeden se vyskytuje, když se nevyskytuje druhý") 6 Shrnutí, Analytikovo desatero a Murphyho zákony Strukturní lingvistika 1-Usiluje o explicitnost a jednotu metodologie všude. 2-Má za cíl: deskriptivní klasifikační model → důraz na paradigmatiku; dnes: začíná i rozvoj syntagmatiky (valence aj.) Je to induktivní a induktivistický model (observace → analýza/klasifikace → induktivní generalizace) nemůže být obecný. 3-Pracuje se systémem a funkcemi jeho prvků (jednotek): vztahy/opozice mezi prvky tyto prvky zároveň i vymezují a obecně řadí do tříd, rovin a hierarchizovaného systému 4-Její jednotka je funkční (-émická, -ém, eg. lexém), odvozená z pojetí útvaru (Gestalt), tj. pozorovaných a rekurentních celků analýzy a ten zobecněn z variability (jednotek -etických); jednotka má především funkci strukturní a (u vyšších jednotek, od slova nahoru) i komunikativní (tu v návaznosti na K. Bühlera rozvinul R. Jakobson). 5-Je sémiotická, považuje jazyk za znakový systém; i podstata vlastní komunikace je sémiotická. 6-Vidí jazyk jako totalitu/celek s vnitřními transformacemi mezi částmi (byť pod různými jmény) a principem autoregulace (v jazyce existuje homeostáze, Piaget). 7-Nesnaží se určit odpovědi na otázku proč, tj. hledat "zdůvodněnost", explanaci samotné existence jazykového jevu mimo jazyk, především mimojazykovou realitou Poznámka filozofa vědy (Piaget): Vcelku je strukturalismus spíše metoda než doktrína. Je proto pochopitelné, že strukturalismus je také jedinou koncepcí a teoretickým přístupem, který je široce užívaný i mimo lingvistiku. ------- ---- ---- PRVNÍ ANALYTIKOVO DESATERO. (FČ 93, 4.1) 1 Ujasni si cíl a smysl práce, mj. po zvážení toho, co se už udělalo a co je nosné, a utvoř si jako východisko i pracovní hypotézu. Musíš si být vědom toho, co vlastně děláš a kam jdeš. Bez toho si radši nic nezačínej, nemá to obvykle cenu. 2 Podle povahy cíle a materiálu zvol přístup a kritéria. Úhel pohledu předurčuje úhel záběru, a těch je vždycky víc. Není proto nutně ten druhý hlupákem jen proto, že se na věc dívá jinak. Rozhoduje cíl a funkčnost přístupu. 3 Podle cíle a povahy materiálu se rozhodni, jaký rozsah materiálu potřebuješ. Nejde-li o jeho vyčerpání, pak se vyhýbej materiálu jak příliš malému, tak příliš velkému: malý nic neukáže, a velký tě zasype a pohřbí. 4 Máš-li už teď za to, že tvůj kantor či jiná autorita nemá pravdu - protože neomylný není nikdo -, pokus se mu to dokázat. Sporné stránky a věci, kterých si všímej zvlášť a které si také jasně pojmenuj, můžou vést k otevření nového pohledu i kritérií. Musíš být ale důsledný. 5 Ujasni si, které jevy, jednotky, vztahy ap. budeš sledovat a na základě kterých kritérií, a v materiálu je spolehlivě a vždy podle stejného metru odliš od ostatního. Ty nejasné dej zatím stranou, jsou nejtěžší, ale také nejslibnější. 6 Udělej první klasifikaci podle analogie, ve které by mělo platit svůj k svému a uvaž i souvislosti, možnou hierarchii a systematizaci nalezených výsledků, tj. tříd jevů. 7 Při práci měj pořád na paměti shody i rozdíly. Co je obecně shodné, se musí vždy v detailech taky lišit aj. Jde o poměr a míru. 8 Vrať se ke spornému a nejasnému a hledej zárodky analogie i zde; po posílení dat a rozšíření o nový materiál lze i to zpracovat. Není-li to možné, hledej chybu svou/jiného a obvykle i zkřížení a smíšení starých kritérií, které pak musíš odlišit. Nepomůže-li to, jde asi o výjimku či jev mimo rámec zvoleného přístupu. 9 Nezapomeň si své výsledky, které je dobré vyjádřit mj. i statisticky, testovat co do jejich spolehlivosti a shody s východisky. Způsob ověření by měl být co nejobjektivnější. Proto na otázku PROČ ? nenabízej jen odpověď PROTOŽE SI TO MYSLÍM, jestli se nechceš znemožnit. 10 Své výsledky se pokus vyložit, interpretovat. Smyslem rozumné práce je vždy objektivně něco poznat lépe, ne však nad svými výsledky fantazírovat. Poznáním ovšem není, když myšlenku, byť jen částečně, ukradneš druhému bez citace. Strach, že už není co objevit, je naivní. Pravdou je spíš to, že to málo, co se ví a zná, si příliš často troufale absolutizujeme jako konečné. Murphyho zákony Bibliografie -Čermák F., Research Methods in Linguistics. Essential Principles, Based on a General Theory of Science, Karolinum 2002, čes: Základy Lingvistické Metodologie. Nástin hlavních principů na pozadí obecné teorie vědy Karolinum Praha 1993 -Čermák F., Korpus a korpusová lingvistika, Karolinum Praha 2017 -Dörnyei Zoltán, |Research Methods in Applied Linguistics Oxford U.P. 2007 -Sebastian M. Rasinger, 4008, Quantitative Research in Linguistics, An Introduction 2nd ed. Continuum -Lia Litosselliti, ed, Research Methods in Linguistics, 2010, Continuum London MURPHYHO ZÁKONY (aneb když se věci nedaří). V kontrastu k předchozím kapitolám řekněme oficiální vědy je dobré pro vyrovnání rovnováhy i naznačení toho, že vědci jsou taky jen lidé, dodat snad ještě jednu, byť povahou poněkud odlišnou. S její moudrostí, ne tak zcela odlišnou od domácí cimrmanovské, se musí ovšem každý vyrovnat po svém (raději později než vůbec nikdy). Neví se sice, jestli legendární pan Murphy vůbec žil, a je to vlastně jedno; poznání relativnosti věcí i relativnost poznání daná nezdarem jsou kumulativní zkušeností mnoha lidí, kteří svou smůlu přežili ve znamenitém duševním zdraví a dovedli ji vystihnout i vtipným aforismem. Následující výběr je jen stručným vzorkem z palety zkušeností vědce i člověka v situaci, kdy se to prostě zvrtlo. (A. Bloch. Murphy's Law Complete. All the reasons why everything goes wrong ! Mandarin London 1990) -Murphyho zákon: Jestli se může něco podělat, tak se to podělá. Koroláry: -1-Nic není tak lehký, jak to vypadá. -2-Všechno trvá dýl, než si myslíš. -3-Jestli existuje možnost, že se podělá víc věcí, pak se podělá ta, která natropí nejvíc škody. -4-Zjistíš-li čtyři možné způsoby, jakými se určitý postup může podělat, a obejdeš je, pak se pohotově objeví pátý. -5-Necháš-li věci být, mají sklon se vyvíjet od špatnýho k horšímu. -6-Kdykoliv se chceš do něčeho pustit, je třeba napřed udělat něco jinýho. -7-Každé řešení plodí nový problémy. -8-Nic se nedá udělat tak bezpečně jak pro malý dítě, protože malý děti jsou tak důmyslný. -9-Příroda vždycky fandí skrytý vadě. -10-Matka příroda je potvora. -Kvantifikační revize Murphyho zákona: Všechno se podělá vždycky najednou. -O'Toolův komentář k Murphyho zákonu: Murphy byl optimista. -Bolingův postulát: Jestli se cítíš dobře, nic si z toho nedělej. Vono tě to přejde. -Soddův druhý zákon: Dřív nebo později musí dojít k nejnemožnějšímu souběhu okolností. -Simonův zákon: Všechno, co dáš dohromady, se dřív nebo později rozpadne. -Murphyho termodynamický zákon: Pod tlakem se věci zhoršují. -Mikschův zákon: Jestli má řetěz jeden konec, pak má i druhý konec. -Bellův teorém: Když je těleso ponořené do vody, zazvoní telefon. -Youngův zákon: Na všechny velký objevy se přišlo omylem. Korolár: Čím jsou dotace větší, tím dýl trvá, než k tomu omylu dojde. -Williamsův a Hollandův zákon: Nashromáždíme-li dost dat, dá se statistickými metodami dokázat cokoliv. -Hoarův zákon velkých problémů: Uvnitř každýho velkýho problému je malej problém, kterej se proklubává ven. -Meskimenův zákon: Nikdy není dost času to udělat správně, ale vždycky je čas na předělání. -Čtvrtý zákon revize: Po usilovný a pečlivý analýze vzorku se vždycky dozvíš, že to je vzorek nesprávnej a k problému se nevztahuje. -Peerův zákon: Řešení problému mění povahu problému. -Maierův zákon: Pokud fakta s teorií nesouhlasí, je třeba se jich zbavit. -Finaglovo krédo: Věda má pravdu. Fakty se nesmíš nechat oklamat. -Zákon zjevení: Skrytá vada nikdy nezůstává skrytá. -Boobův zákon: Vždycky najdeš to, co hledáš, až na posledním místě, kam se podíváš. -Zákon hledání: První místo, kde něco hledáš, je taky to poslední místo, kde čekáš, že bys něco našel. -Maryannův zákon: Vždycky můžeš najít to, co nehledáš. -První komputerový axióm Leo Beisera: Když to ukládáš do paměti, pamatuj si, kam to ukládáš. -Rozšířený Murphyho zákon: Pokud se může podělat celá řada věcí, pak k tomu dojde v tom nejhorším možným pořadí. -Poslední zákon: Pokud se víc věcí, který se mohly podělat, ještě nepodělalo, pak by jim krajně prospělo, kdyby to udělaly. -Evansův a Bjornův zákon: Bez ohledu na to, co se podělalo, vždycky se najde někdo, kdo věděl, že k tomu dojde. -Gattusova extenze Murphyho zákona: Nikdy není nic tak zlý, aby to nemohlo bejt horší. -Robertův axióm: Existují jen omyly. Bermanův korolár k Robertovu axiómu: Omyl jednoho jsou data druhého. -Finaglovo osmé pravidlo: Týmová práce je nezbytná. Aspoň máš na koho co svádět. -Pátý zákon nespolehlivosti: Mýlit se je lidské, ale na to, aby se věci daly pořádně zvorat, potřebuješ komputer. -Základní postuláty rozvinuté teorie systémů: -1-Systém je všechno. -2-Všechno je součástí většího systému. -3-Vesmír je nekonečně systematizován jak nahoru (větší systémy), tak dolů (menší systémy). -4-Všechny systémy jsou nekonečně složité (Iluze jednoduchosti pramení z toho, že pozornost soustřeďujeme na pár proměnných). -Murphyho princip neurčitosti: To, že se něco podělalo, můžeš poznat až tehdy, když uděláš divnej počet chyb. -Smithův zákon: Žádnej skutečnej problém nemá řešení. -Burkeho pravidlo: Nikdy nevytvářej problém, na kterej neznáš odpověď. Korolár: Vytvářej jen takový problémy, na který znáš odpověď. -Ruckertův zákon: Řešení problému je v nalezení řešitelů. -Schankerovo konverzívum k Hoarovu zákonu velkých problémů: Uvnitř každýho malýho problému je větší problém, kterej se proklubává ven. -Sevareidův zákon: Hlavní příčinou problémů jsou řešení. -Fox o problematice: Zbavíme-li se problému, jeho řešitelé zůstávají dál. -Matzova zásada: Závěr je místo, kde tě přemýšlení začalo unavovat. -Tenenbaumův zákon opakovatelnosti: Nejzajímavější výsledky se stávají jen jednou. -Stenderupův zákon: Čím dřív začneš zaostávat, tím víc času budeš mít na dohánění. -Princip spolehlivosti: Mezi přírodními a Murphyho zákony je ten rozdíl, že u přírodních zákonů se můžeš spolehnout na to, že se věci dají zkurvit pokaždé stejným způsobem. -První zákon vědeckého pokroku: Pokrok vědy lze měřit tempem, jímž se k dotud uznávaným zákonům hromadí výjimky. Koroláry: -1-Výjimky jsou vždycky nad zákony v početní převaze. -2-I k etablovaným výjimkám existují výjimky. -3-Než člověk dokáže všechny výjimky zvládnout, všichni už zapomenou pravidla, k nimž se vztahovaly. -Parkinsonův první zákon: Práce se rozpíná tak, aby vyplnila čas určený k jejímu provedení; věc, která se má udělat, se prokazatelně nadouvá co do své důležitosti a komplexnosti přímo úměrně času, který na její dokončení máš. -Zappův zákon: Na světě existují jen dvě univerzální věci: vodík a hloupost. -Hanlonova břitva: Nikdy nepřipisuj zlomyslnosti to, co se dá adekvátně vyložit pitomostí. -Olivierův zákon: Zkušenost je to, čeho se nedobereš dřív, než když to už nepotřebuješ. -Aquinův axióm: Co projde bohovi, neprojde volovi. -Oppenheimerův zákon: Neexistuje žádná okamžitá zkušenost. -Kierkegaardův postřeh: Život lze pochopit jen dozadu, ale je třeba ho žít dopředu. -Baruchův postřeh: Když nemáš nic jinýho než kladívko, pak ti všecko připadá jako hřebík. -Segalův zákon: Má-li člověk jedny hodinky, ví, kolik je hodin. Má-li člověk dvoje hodinky, není si nikdy jistej. -Youngův třetí zákon: Až když zakopneš o vlastní boty, pak teprve je začneš brát do ruky. -Howdenův zákon: Na to, abys hodil dopis, si vzpomeneš, až když schránka není nikde v dosahu. -Millerův zákon: Jak je louže hluboká, zjistíš, až když do ní šlápneš.