•Hygiena je dodržování zásad pro uchování zdraví a prevence infekčních onemocnění. • •V původní terminologii se jedná o obor zabývající se faktory •ovlivňujícími tělesné zdraví i duševní pohodu člověka, •současné pojetí může být synonymem pro udržování čistoty. • •Z hlediska osobního se hygiena zabývá kvalitou vody a ostatních nápojů, potravin a stravování, oblečením, prací a tělesnou námahou vůbec, spánkem, čistotou těla, užíváním tabáku, narkotik atd. a duševním zdravím. • •Z hlediska veřejného se okruh zájmů oboru týká klimatických podmínek, charakteru stavebních materiálů a uspořádání obydlí, topení, větrání, odstraňování odpadů, lékařských znalostí o výskytu a prevenci chorob (v tom se dotýká oboru epidemiologie). • •Historie hygieny •Kodexy hygieny můžeme nalézt v hinduistických textech, koupání je jednou z pěti hinduistických denních povinností. • •Pravidelné koupele byly výdobytkem římské civilizace. Lázně, které byly postaveny v městských oblastech, měly sloužit široké veřejnosti pro udržení osobní čistoty. •Římská města měla dobrý systém kanalizace a sběrná místa pro obsah latrín. •Až do konce 19. století měli k dispozici toalety obvykle jen bohatí občané. • •Chudší většina měla jen určené místa v půdě za staveními, která sloužila těmto účelům. • • •Kořeny hygieny a epidemiologie: • •již Hippokrat z Kósu zkoumal vztahy mezi výskytem nemocí a vlivem prostředí. • •Medicína v islámském světě ve středověku byla na vysoké úrovni a už v té době byly známy některé způsoby přenášení infekčních chorob. • •Perský lékař Avicenna ve svém popsal přenos tuberkulózy a pohlavních nemocí, šíření chorob prostřednictvím vody a půdy. Zavedl rovněž karanténní opatření, metodu analýzy rizikových faktorů a diagnostické postupy. • •Ve 14. století během epidemie moru na Pyrenejském poloostrově zapsal Ibn Khatima domněnku, že nakažlivé choroby jsou způsobeny drobnými organismy, které při kontaktu s lidským tělem způsobují propuknutí nemoci. •John Graunt (1620–1674) sestavil jednu z prvních statistik úmrtnosti a zprostředkoval přehled vývoje známých i nově vzniklých nemocí. Dnes jej považujeme za zakladatele demografie a spoluzakladatele statistiky. Edward Jenner (1749–1823) britský vesnický lékař proslavil se zavedením první vakcíny proti pravým neštovicím. Zjistil, že dojičky krav neonemocní pravými neštovicemi a záměrně naočkoval chlapci hnis z vřídku způsobeného kravskými neštovicemi. Chlapec sice onemocněl kravskými neštovicemi, avšak za šest týdnů se zcela uzdravil. Jenner ho poté infikoval vakcinační dávkou pravých neštovic. Podle předpokladu u chlapce nemoc nepropukla a tento pokus je považován za první skutečnou vakcinaci. Již Číňané však aplikovali materiál z pustul a krust z uzdravujících se nemocných do jiných jedinců s cílem, aby se nemoc nešířila dál. Rovněž v Turecku měli podobnou metodu očkování, která spočívala v záměrném nakažení jedince variolou z uzdravujících se pacientů, (dnes to nazýváme variolizací). •John Snow (1813–1858) - otec epidemiologie • •proslavil se zastavením postupující epidemie cholerz v Londýně v roce 1854. • •Jako zdroj nákazy určil vodu v obecním čerpadle a včasným odstraněním jeho kliky zamezil dalšímu šíření nemoci. • •Sestavil mapu dané oblasti se zaznačeným výskytem případů cholery a poznačil si odkud získávají obyvatelé Londýna pitnou vodu (kartogram). • •Tato událost je považována za vznik epidemiologie jako samostatné vědní disciplíny.[1] • •Ignác Filip Semmelweis (1818-1865) • •zkoumal příčiny epidemií horečky omladnic v nemocnicích. •Vyslovil teorii, že tuto nemoc přenáší sami lékaři během ošetřování pacientek, •a ustanovil hygienické zásady, jak epidemii potlačit. •vývoj z hlediska původu nemocí, metody zpracování potravin a očkování) • •- objevil, že převařením mléka dochází k likvidování většiny přítomných mikroorganismů, a tím se snižuje jeho kazivost (též víno, pivo). Tento proces se dnes nazývá pasterizace. • •- Popsal jako první proces anaerobiózy (Pasteurův efekt), podařilo se mu s jistotou prokázat správnost teorie zárodků (infekce přenášené mikroorganismy), prokázal, že fermentace je výsledkem bakteriální činnosti. •Pasteur vyvinul vakcínu proti vzteklině. • •Používal oslabené kmeny pěstované na králících, z kterých byla použita na samotnou vakcínu postižená vysušená nervová tkáň. • •Louis Pasteur (1822–1895). •byl francouzský mikrobiolog Dlouhá pasterizace (LTLT) - Jedná se o ošetření potravin nízkou teplotou po relativně dlouhou dobu (např. u mléka 30 minut a 63°celsia). Šetrná pasterizace (HTST) - Potraviny jsou vystaveny vyšší teplotě po výrazně kratší dobu (u mléka 72°celsia po dobu 15-30 vteřin). Do této metody spadá také blesková pasterizace (3 - 10 vteřin), která se používá pro ošetření ovocných šťáv. Vysoká pasterizace (UHT) - Metoda používající se téměř výlučně u mléka a smetany, a to kvůli prodloužení trvanlivosti. Potravina je vystavena teplotě 135 - 150°C po dobu jedné sekundy. Po naplnění do sterilních obalů pak vydrží skladování při pokojové teplotě v průměru 90 dnů. Dalšími způsoby, které se využívají hlavně u masa, koření, ovoce a zeleniny je pasterizace ozářením. Při tomto procesu jsou suroviny vystaveny gama-záření, které reguluje mikroorganismy a prodlužuje trvanlivost. Pasterace horkou parou a následné prudké schlazení studenou vodou se používá u červeného masa a ničí choroboplodné zárodky Salmonelly, Listerie a E.coli. •MAX JOSEF VON PETTENKOFER (1818–1901) – „VELEKNĚZ“ HYGIENY •Úspěšné protiepidemické zásahy pro Mnichov •stává se prvním německým profesorem hygieny •V r.1879 zakládá Hygienický ústav, zavádí objektivní vyšetřování faktorů prostředí a hodnocení jejich vztahu ke zdraví. • •Jako první definoval různé hygienické limity, které jsou dodnes pokládány za základ zdravotního zabezpečení pitné a odpadní vody, půdy, ovzduší, obydlí a potravin. • •Epidemiologická analýza tyfových a cholerových onemocnění a epidemií ho vedla k poznatku, že nejčastějším zdrojem nákazy se stává „pitná voda“, do které se nákaza dostává půdou •„Umění léčit dokáže zmírnit mnoho bolestí, •o to krásnější je umění, •které dokáže zabránit nemoci dříve než tato vypukne“. osobnost jednoho ze zakladatelů moderní hygieny Maxe von Pettenkofera. A to včetně známé události z jeho života, kdy Pettenkofer – chtěje dokázat svou teorii, že samotný bacil Vibrio cholerae není schopen vyvolat choleru, dokud v organicky (fekálně) kontaminované půdě „nevyzraje“ ve skutečnou patogenní substanci – vypil během veřejné přednášky dne 7. 10. 1892 sklenici vody s čistou kulturou V. c h o l e r a e, kterou R. Koch izoloval od nemocného z tehdy aktuální hamburské cholerové epidemie. Pettenkofer tento pokus přežil (i když následující týden měl průjem a plynatost) prý díky Kochovi, který věděl, na co má být kultura použita, a proto ji připravil oslabenou. Určitě by se našly i další příklady, ale těchto pár stačí k tomu, abychom si položili otázku, co tyto osoby vedlo, resp. obecně co lidi vede k tomu, aby za nějaký vědecký názor nebo nový vědecký poznatek, který se vůbec nemusí týkat jejich osobního života, byli ochotni riskovat život? Takovou otázku si před námi položilo nespočet moudrých hlav, ale vždy může být užitečné vlastní myšlenkové cvičení. Pomoci zde mohou i Pettenkoferova slova, kterými komentoval svůj pokus s cholerou: „I kdybych se mýlil a tento experiment by ohrozil můj život, hleděl bych smrti klidně do očí, protože by to nebyla žádná lehkomyslná sebevražda; zemřel bych ve službě vědy podobně jako voják na poli cti. Zdraví a život jsou vskutku velmi vysoká pozemská dobra, ale přece jenom ne pro lidské bytosti ta nejvyšší. Člověk, který chce stát na vyšším stupni než zvíře, musí být ochoten obětovat dokonce i svůj život a zdraví pro vyšší ideály.“ (4) K těmto vyšším ideálům řadil Pettenkofer „náboženství , vlast , právo, svobodu, vědu a umění a jejich nespočet odnoží a aplikací v lidském životě“ (4). Kéž by takových lidí bylo ve společnosti víc, nejen mezi vědci, ale i politiky a samozřejmě – s ohledem na „místo určení“ tohoto článku – také mezi hygieniky. Že bychom toho chtěli od lidí v dnešní pragmatické době trochu moc? Možná. Ale třeba by pro začátek stačilo, kdyby více z nich mělo na věc vůbec nějaký vlastní názor a dokázalo si za ním stát. Tak se totiž propojuje věda a život. Protože jak říká Václav Cílek ve své poslední knize: „Pro většinu lidí je věda to, co vědci dělají ve výzkumných ústavech. Jenže tam se vyskytuje jen ve své koncentrované podobě. Ve skutečnosti věda přebývá v hlavách všech vzdělaných i nevzdělaných lidí. Někde převažuje, jinde je jen trpěným nájemníkem v přízemí iracionality. Věda jako z působ kritického myšlení, poctivého přebírání informací o vnějším světě či jenom jako schopnost mít vlastní názor podložený víc fakty než pocity, je něco, co nejméně od renesance pomáhá vytvářet evropskou civilizaci.“ (1) v jeho představách jedovatým výparem z vlhkých půd prosycených rozkládajícími se organickými hmotami a odpadem. Na teorii „miazmy“, bohužel, mylnì setrvával i poté, co R. Koch v roce 1883 určil za pùvodce cholery Vibrio cholerae. Setrvání Maxe von Pettenkofera na tomto mylném výkladu pùvodce napø. cholery ho vedlo k onomu slav •Základní zásady primární prevence jsou obsaženy již ve starověkých kulturních •a náboženských tradicích i v některých preventivních návodech ze středověku. pokrok hygieny nastal s rozvojem přírodních věd koncem 18. století. •Ve druhé půli 19. století se hygiena profilovala jako vědecký medicínský obor a začala být samostatně vyučována na evropských univerzitách. osobnost jednoho ze zakladatelů moderní hygieny Maxe von Pettenkofera. A to včetně známé události z jeho života, kdy Pettenkofer – chtěje dokázat svou teorii, že samotný bacil Vibrio cholerae není schopen vyvolat choleru, dokud v organicky (fekálně) kontaminované půdě „nevyzraje“ ve skutečnou patogenní substanci – vypil během veřejné přednášky dne 7. 10. 1892 sklenici vody s čistou kulturou V. c h o l e r a e, kterou R. Koch izoloval od nemocného z tehdy aktuální hamburské cholerové epidemie. Pettenkofer tento pokus přežil (i když následující týden měl průjem a plynatost) prý díky Kochovi, který věděl, na co má být kultura použita, a proto ji připravil oslabenou. Určitě by se našly i další příklady, ale těchto pár stačí k tomu, abychom si položili otázku, co tyto osoby vedlo, resp. obecně co lidi vede k tomu, aby za nějaký vědecký názor nebo nový vědecký poznatek, který se vůbec nemusí týkat jejich osobního života, byli ochotni riskovat život? Takovou otázku si před námi položilo nespočet moudrých hlav, ale vždy může být užitečné vlastní myšlenkové cvičení. Pomoci zde mohou i Pettenkoferova slova, kterými komentoval svůj pokus s cholerou: „I kdybych se mýlil a tento experiment by ohrozil můj život, hleděl bych smrti klidně do očí, protože by to nebyla žádná lehkomyslná sebevražda; zemřel bych ve službě vědy podobně jako voják na poli cti. Zdraví a život jsou vskutku velmi vysoká pozemská dobra, ale přece jenom ne pro lidské bytosti ta nejvyšší. Člověk, který chce stát na vyšším stupni než zvíře, musí být ochoten obětovat dokonce i svůj život a zdraví pro vyšší ideály.“ (4) K těmto vyšším ideálům řadil Pettenkofer „náboženství , vlast , právo, svobodu, vědu a umění a jejich nespočet odnoží a aplikací v lidském životě“ (4). Kéž by takových lidí bylo ve společnosti víc, nejen mezi vědci, ale i politiky a samozřejmě – s ohledem na „místo určení“ tohoto článku – také mezi hygieniky. Že bychom toho chtěli od lidí v dnešní pragmatické době trochu moc? Možná. Ale třeba by pro začátek stačilo, kdyby více z nich mělo na věc vůbec nějaký vlastní názor a dokázalo si za ním stát. Tak se totiž propojuje věda a život. Protože jak říká Václav Cílek ve své poslední knize: „Pro většinu lidí je věda to, co vědci dělají ve výzkumných ústavech. Jenže tam se vyskytuje jen ve své koncentrované podobě. Ve skutečnosti věda přebývá v hlavách všech vzdělaných i nevzdělaných lidí. Někde převažuje, jinde je jen trpěným nájemníkem v přízemí iracionality. Věda jako z působ kritického myšlení, poctivého přebírání informací o vnějším světě či jenom jako schopnost mít vlastní názor podložený víc fakty než pocity, je něco, co nejméně od renesance pomáhá vytvářet evropskou civilizaci.“ (1) Výchozím podkladem při stanovení dávky čerstvého vzduchu pro osoby v prostoru je podmínka, kterou stanovil ... Max von Pettenkofer v roce 1877: koncentrace oxidu uhličitého ve vnitřním vzduchu nemá překročit 0,1 % obj. (Pettenkoferovo číslo). Odpovídající dávka venkovního vzduchu pro osoby nevykonávající fyzickou činnost je cca 25-34 m3/h.os. Max von Pettenkofer stál konstruuje „Respiraèní aparát“ na principu absorpce CO 2 . Robert Koch (1843–1910) německý lékař a mikrobiolog, zakladatel bakteriologie a nositel Nobelovy ceny. Objevil původce tubrkulózy (Kochův bacil), cholery a sněti. Tuberkulín, který dnes používáme jako diagnostickou látku v testu, kdy prokazujeme přítomnost protilátek proti TBC v těle pacienta. Kochovy postuláty (kritéria pro uznání mikroorganizmu jako původce nemoci): - Mikrob musí být nalezen ve všech případech nemoci - Mikrob musí být izolován z infikovaného hostitele a být kultivovatelný in vitro. -Čistá kultura mikroorganismu musí vyvolat typické příznaky onemocnění - Mikroorganismus musí být znovu získatelný z experimentálně infikovaného jedince. 1 Hygiena v řecké mytologii 2 Hygiena obecná a komunální HOK 3 Hygiena práce 4 Hygiena výživy 5 Hygiena duševní (mentální) 6 Hygiena veterinární 7 Epidemiologie -studium toho, co postihuje lid Hygiena je pojmenována podle bohyně zdraví, kterou byla podle řecké mytologie Hygieia, je znázorňována v podobě sličné ženy. Jejím symbolem je had pijící krev z misky, kterou bohyně drží v ruce. H.Obecná Zkoumá zákonitosti vztahů mezi člověkem a prostředím. HOK provádí státní zdravotní dozor a preventivní dozor v oblasti životního prostředí a jeho podmínek Sleduje životní podmínky a jejich vliv na zdraví člověka. •Oblasti dozoru HOK: Služby péče o tělo • holičství, kadeřnictví, pedikura, manikura, kosmetika, masáže, solaria, apod. • schvalování provozních řádů dané provozovny Posuzování výstavby občanské vybavenosti • budovy, sportovní a kulturní zařízení, prodejny, EIA, atd. Posuzování žádostí integrovaného povolení • o podmínkách provozu zdroje hluku nebo vibrací, jestliže nelze dodržet hygienické limity, • provádění kontrolní činnosti z hlediska ochrany veřejného zdraví Zdravotnictví a ústavy sociální péče • stanoviska k privátním ordinacím lékařů, lázeňským léčebným domům aj. Odpady • vyjádření k provozním řádům zařízení sběru a výkupu odpadů, hodnocení zdravotních rizik •při nakládání s odpady Odpadní voda • Posuzování projektových dokumentací a kolaudace kanalizací a čistíren odpadních vod. Pitná voda • monitoring jakosti pitné vody ve vodovodech Pohřebnictví • schvalování pohřebišť, povolování exhumací, Koupací oblasti, koupaliště, bazény, sauny •Cílem hygieny je zlepšování životních podmínek jako předpokladu zlepšení •zdravotního stavu populace a tím i kvality života. •Faktory prostředí: •teplota, ovzduší, světlo, hlučnost, prašnost, aj. Člověk tvoří s prostředím dynamický systém vázaný výměnou látek, Prostředí působí na člověka zejména svým vlivem na zdravotní stav somatický či psychický, na hospodářské činnosti člověka, na civilizační a kulturní úroveň i na vytváření jeho životního stylu. člověk je se svým okolím pořád v interakci. Na jedné straně je okolím pozitivně nebo negativně ovlivňován a na druhé straně toto prostředí neustále pozměňuje, ať kladně nebo záporně. Člověk velmi aktivně zasahuje do prostředí s cílem adaptovat jej svým potřebám. Jako faktory prostředí označujeme: teplotu, Ovzduší, záření, hlučnost, Prašnost DÝCHÁNÍ •Atmosférický vzduch má přibližně toto složení: 21% O2 0,04% CO2, 79% N2. •Průměrné složení vydechnutého vzduchu je: 16,5% O2, 3,51% CO2, 80% N2. •Při zvyšování tělesné námahy spotřeba kyslíku prudce vzroste • 0.045%=450ppm=0.45promile DÝCHÁNÍ •Při klidném dýchání nadechuje a vydechuje dospělá osoba asi 6-7 litrů vzduchu za minutu Množství nadechnutého nebo vydechnutého vzduchu při jednom dechu je asi 0,5 l. •V klidu spotřebuje dospělý asi 0,25 l kyslíku a vydechne asi 0,2 l kysličníku uhličitého. • Vliv tělesné námahy na spotřebu kyslíku: • • Práce [kgm/min] Spotřeba O2 [ml/min] Tepová frekvence [tepů/min] V klidu 267 64 288 910 103 540 1430 122 900 2143 161 1260 3007 173 •Hygienické předpisy stanovují množství čerstvého vzduchu, které je potřeba do pobytových prostor přivádět buď podle podlahové plochy, vnitřního objemu budovy či předpokládaného počtu osob. • •V ČR je třeba řídit se zejména nařízení vlády č.361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, případně vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 410/2005 Sb. o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. • •Oba předpisy odvozují intenzitu větrání ve veřejných prostorech dle množství osob a jejich činnosti – od hodnoty 20-30m3/hod na žáka ve školských zařízeních až po 150m3/hod v diskotékách. • • •U bytových zatím kromě normy ČSN 73 0540-2 (poněkud vágně definující intenzitu větrání dle velikosti obestavěného prostoru) neexistuje předpis, který by větrání jednoznačně řešil. •Spotřeba kyslíku lidským jedincem je poměrně malá, pohybuje se kolem hodnoty 20-25 litrů za hodinu, takže hlavním důvodem, proč větrat, je odvod látek, vznikajících jednak v důsledku pobytu osob (oxid uhličitý, vodní páry či odéry -pachy), jednak jako produkty prostředí (organické těkavé sloučeniny - VOC, oxid uhelnatý, atd.). • •Pokud není v budově kromě lidí jiný významný zdroj znečištění, lze regulaci množství výměny vzduchu vázat na koncentraci oxidu uhličitého, který má přímou vazbu na metabolizmus člověka – na každých 5 spotřebovaných molekul kyslíku vyprodukuje lidský organizmus 4 molekuly CO2 •Množství vyprodukovaného CO2 na osobu činí podle aktivity 10 až 75 litrů za hodinu. • • •Člověk tedy produkuje tento plyn ve významném množství •a v závislosti na aktuální fyzické zátěži, takže je CO2 poměrně dobrým indikátorem potřeby větrání. • •Toho si již všiml –první hygienik- Max Joseph von Pettenkofer (1818-1901), který na základě průzkumu ve školách, kdy zjišťoval souvislost mezi koncentrací CO2 a procentem osob, nespokojených s vnitřním klimatem, jako mezní přijatelnou hodnotu stanovil koncentraci 0,1 % (1000 ppm) CO2. • •Také prezentovaná měření, prováděná v experimentálních objektech, zcela potvrzují velmi těsnou a rychlou vazbu mezi přítomností a množstvím osob a změnou koncentrace CO2 v měřených prostorech. •Základní myšlenka pro ventilaci podle Pettenkofera je ta, že lidé by měli vnímat kvalitu vzduchu jako přijatelnou od prvního okamžiku při vstupu do místnosti. •Situace, která je založena na posouzení kvality ihned po vstupu do místnosti, se nazývá myšlenka prvního dojmu. •Pettenkofer si uvědomil, že koncentrace CO2 silně korelují s vůní lidských pachů. • •Soulad s CO2 koncentrace limit, dobrou kvalitu vnitřního ovzduší je způsobeno nízkou zaručena jinými látkami. přepočet koncentrace škodliviny udané v objemových jednotkách ppm na hmotnostní jednotky mg/m3 molarni hmotnosti jsou z tabulek a ten objem je konstanta (vždy se počíta s 22,41) ppm = molarni hmotnost / molarni objem pr. 1ppm SO2 = (32*1+16*2) / 22,41 = 2,86 mg/m3 •Odérové mikroklima je složka prostředí tvořená odéry - toky odérových látek v ovzduší, které exponují subjekt a spoluvytváří tak jeho celkový stav. Odéry jsou plynné složky ovzduší vnímané jako vůně nebo zápachy, produkované člověkem nebo jeho činností, příp. uvolňované ze stavebních konstrukcí. • •Do interiéru budov vstupují odéry jednak z venku, jednak zevnitř - ze vzduchotechnických zařízení, stavebních materiálů, zařizovacích předmětů a hlavně z činnosti člověka. • •Mimo běžné odéry (kouření, vůně jídel) se v interiéru vyskytují i styreny, formaldehydy a odpary z nátěrů, tedy látky dříve neznámé. • •Odérová složka determinuje výměnu vzduchu v interiéru. Není to ani potřeba kyslíku pro dýchání, ta je ve srovnání s požadavky na odstraňování odérů minimální (potřebné množství vzduchu je pouze cca 1 m3.h-1 na osobu), ani potřeba odstraňování toxických plynů, které se běžně v těchto interiérech nevyskytují. V interiéru vzniká při pobytu lidí CO2 a tělesné pachy - antropotoxiny, které jsou obecně indikátorem kvality vnitřního vzduchu. •Pro aktivní větrání okny: •Doba potřebná pro větrání k úplné výměně vzduchu v místnosti při nárazovém větrání (úplně otevřené okno) je závislá na venkovní teplotě (v zimě 5min, na jaře a podzim 15 min,v létě 25 až 30 minut) • •Už mírný vítr (cca. 5 km/h) může výměnu vzduchu zdvojnásobit. •Nejsilnější hnací silou pro větrání je „termika“. Čím je větší rozdíl teplot mezi interiérem a exteriérem, tím větší je snaha teplého vzduchu uniknout otevřenými okny. • • • •Závěr: •Jako kriteriální a měřitelná hodnota se udává tzv. Pettenkoferovo kritérium. Jde o koncentraci 0,10 % (1000ppm) CO2 (1877) • •Pro průběžné odstraňování běžných tělesných pachů klasický Pettenkoferův normativ požaduje 15-25 m3.h-1 na osobu. • •Splnit, aby takový proud vzduchu zajistil komfort obyvatel lze dosáhnout pouze pomocí řízeného větrání. • •Tato hodnota je stále základní veličinou standardů většiny vyspělých států. Vychází z ní standard ASHRAE, DIN aj.. • •1 osoba - CO2 (podle aktivity) 10 až 75 l za hodinu. • •Ve čtyřčlenné domácnosti je proto potřebné množství čerstvého vzduchu za den 2000 a 3000 m3, aby koncentrace CO2 zůstala pod kritickou hodnotou. • •To znamená, že výměna vzduchu je potřebná v bytě s 75 m2 každých 1,5 až 2 hodiny a v rodinném domě se 140 m2 asi každé 3 hodiny. Množství vyprodukovaného CO2 na osobu činí podle aktivity 10 až 75 l za hodinu. Ve čtyřčlenné domácnosti je proto potřebné množství čerstvého vzduchu za den 2000 a 3000 m3, aby koncentrace CO2 zůstala pod kritickou hodnotou. To znamená, že výměna vzduchu je potřebná v bytě s 75 m2 každých 1,5 až 2 hodiny a v rodinném domě se 140 m2 asi každé 3 hodiny. 75 litrů*24hodin 1800 litrů CO[2] denne 4lidi 7200litrů 1m3=1000l 7,2m^3 0,1procent ---7,2m^3 100procent ---x x=7200m3 vzduchu --půlka -3600m3 denne , byt 75m2*3m=225m3 3600/225=32-16krát úplná výměna vzduchu denně 0,6 za hodinu celá místnost za 2 hodiny HUSTOTA VODNÍ PÁRY VE VZDUCHU • • • • GRAFICKY • • • • Jaká bude hustota vodní páry ve vzduchu s teplotou qa = 20 °C a relativní vlhkostí φ = 50 % ? v = 8,6 g/m3 GRAFICKY • • • • Jaká bude teplota rosného bodu vzduchu s teplotou qa = 20 °C a relativní vlhkostí φ = 50 % ? qdp = 9,2 °C •Dávky vzduchu na osobu na pracovišti podle typu prováděné činnosti, •resp. energetického výdeje zaměstnance, jsou uvedeny v nařízení vlády č. 361/2007 Sb.: • •50 m3.h-1 na zaměstnance tříd I nebo IIa (přibližně práce v sedě spojená s lehkou manuální činností), 70 m3.h-1 na zaměstnance tříd IIb až IIIb (přibližně práce vstoje občasně spojená s pomalou chůzí), 90 m3.h-1 na zaměstnance tříd IVa až V (těžká fyzická práce). • •V příp. kouření je požadováno zvýšení dávek vzduchu o 10 m3.h-1/os. • •S dalším zvýšením dávek vzduchu se počítá tam, kde je pracoviště s přístupem veřejnosti. Množství přiváděného venkovního vzduchu se zvyšuje úměrně předpokládané zátěži 0,2 až 0,3 osoby/m2 nezastavěné podlahové plochy. •Pracovní prostředí • •Vodní pára je plyn bez barvy a zápachu, trvale se produkuje ve velkém množství (ve čtyřčlenné domácnosti vzniká průměrně za den objem vodní páry cca. 10 000 až 19 000 l). • •Relativní vlhkost vzduchu od ca. 40 do 70 % se považuje za normální. • •Suchým vzduchem se podporuje elektrostatické nabíjení a vysušování sliznice, při velmi suchém vzduchu (pod cca. 40 %) se vyskytuje množení určitých baktérií, které jsou zodpovědné za bronchiální onemocnění • •Při déle trvající relativní vlhkosti vzduchu více než 70 % vzniká větší riziko, že na chladných místech bude vodní pára kondenzovat --- plísně. •Množství vodní páry v obývaných místnostech • Ve skutečnosti je vzduch ve většině domácností příliš vlhký. V běžné domácnosti se čtyřmi lidmi, dvěma dospělými a dvěma dětmi, se každý den do vzduchu dostává přibližně 10 - 12 litrů vody. To představuje celý kbelík vody, kterou je potřeba denně vyvětrat. To je jeden z důvodů, proč je větrání pro vnitřní prostředí tak důležité. Dá se dokonce říct, že je to vůbec nejdůležitější opatření, kterým můžete zlepšit kvalitu vnitřního prostředí." •Oxid uhličitý CO2 CO2 se uvolňuje při dýchání a spalování, vysoké úrovně únava a potíže s koncentrací. •Jako strop, koncentrace CO2 ve výši 0,1% (v závislosti na Pettenkofer). •Produkce CO2 od dospělých je závislá na činnosti na 10 až 75 l za hodinu. Výměna vzduchu je vyžadována 1 - 0,5 typické pro 4 - domácnosti a obytné ploše 74m ². •Pettenkofer si uvědomil, že koncentrace CO2 silně korelují s vůní lidské pachy. Soulad s CO2 koncentrace limit, dobrou kvalitu vnitřního ovzduší je způsobeno nízkou zaručena jinými látkami. •Zajistit trvalý soulad s limitem 1000 ppm CO 2 DIN 1946-6 potřebuje čerstvý vzduch, průtok 30m ³ / h na osobu. Podle DIN 1946-2 pro vyšší, ale ne doporučený limit z 1500 ppm CO2, stačí venkovní rychlost vzduchu 20m ³ / h Větrání by měla věnovat zvláštní pozornost. Více než 140 let, Max von Pettenkofer pokračoval ve studiu na kvalitu vnitřního ovzduší významný milník v historii vnitřního vzduchu hygieny. Jeho vyšetřování na základě koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší vyplývá, že kritický stav lidí CO2 - obsah závisí na vzduchu. V koncentraci nižší než 0,1% (1000 ppm, částic na milion), předměty se cítil pohodlně, nepohodlné na hodnoty vyšší než 0,2%. Tato zjištění jsou stále v předpisech,(větrání a klimatizace, zdraví) platnosti. DIN 1946-2 ar jako nejlepší CO2 - limit na 1500 ppm, ale doporučuje Pettenkofer - hodnota 1000 ppm. Kvality ovzduší vzniká sama od vystavení CO2. Jiné látky znečišťovat ovzduší. Mezi ně patří: Oxidy dusíku, uhlovodíky, aldehydy, rozpouštědla od stavebních a jiných materiálů, vodní páry z dýchání a pocení lidí, vaření, sprchování, mytí, produkty rozkladu organických materiálů, lidí, zvířat a rostlin, pachy, aerosoly, organickými a anorganickými prachy, jako jsou textilní vlákna, pyl, viry, bakterie , plísní a spór plísní. Pettenkofer si uvědomil, že koncentrace CO2 silně korelují s vůní lidské pachy. Soulad s CO2 koncentrace limit, dobrou kvalitu vnitřního ovzduší je způsobeno nízkou zaručena jinými látkami. Zajistit trvalý soulad s limitem 1000 ppm CO 2 DIN 1946-6 potřebuje čerstvý vzduch, průtok 30m ³ / h na osobu. Podle DIN 1946-2 pro vyšší, ale ne doporučený limit z 1500 ppm CO2, stačí venkovní rychlost vzduchu 20m³/h. Požadavek, aby takový proud, a tak zajistit komfort a pohodu obyvatel lze dosáhnout pouze pomocí řízeného větrání. Nárazovým větráním je dostačující pro dnešní stavební normy za vysokou těsností obvodového pláště budovy (často výměnou starých oken za nové, kruhové pryžové těsnění lip) nestačí. •Stanovení produkce CO2 od osob: • •V klidu (noc): •q1 = 40 Wm-2; frekvence 12 - 16 vdechů/min, kapacita 500 ml/vdech, tj. 360 - 480 l vzduchu/hod/os. Při zastoupení CO2 ve vydechovaném vzduchu 3,5 % obj. bude maximální produkce CO2 : • •Produkce = 480 litrů x 0,035 = 16 l CO2/hod/dospělá osoba. •(obdobně to vyjde z minutové produkce 0,26 l CO2/min, tj. 15,6 l CO2/hod). • •Průměrná produkce CO2 člena rodiny (2 dospělí + 2 děti): 007148o1 •Den: •q1 = 60 Wm-2; zvýšená produkce 20 l CO2/hod/osoba: 007148o2 •Dávka větracího vzduchu: •přípustná kvalita mikroklimatu hodnocená podle CO2 • •na úrovni 1200 ppm (1,2 l m-3) dle EN CR 1752 CEN • •při venkovní koncentraci 370 ppm (tj. 0,37 l m-3) a •produkci 16 l CO2 /h/os vyžaduje průměrnou dávku čerstvého vzduchu: 007148o3 •pro dodržení klasické Pettenkoferovy hodnoty 1000 ppm je nutný přívod 25,4 m3/h/os •Vaření •Velkým zdrojem emisí vodní pára • •Sušení prádla nebo sprchování •Vlhkost V nedostatečně větraných koupelnách ke kondenzaci na stěnách a vzniku plísní. [1] • •Laserové tiskárny •Do ovzduší malá množství ozónu • •Desinfekční prostředky,Savo.Výrazně dráždivé emise • •Nábytek, koberce, podlahové krytiny •Celá řada organických látek ,„těkavé organické sloučeniny“ •"VOC" z anglického Volatile Organic Compounds • •Limity stanovuje Vyhláška č. 6/2003. [1] •Delší pobyt v nedostatečně větraných budovách •SBS - Sick Building Syndrome - „Syndrom nemocných budov“ • •Správné větrání •Vyměnit dostatečné množství vzduchu 15-25m3/osobu za hodinu •Nezaznamenat velké tepelné ztráty –řízené větrání • •Přiměřené větrání - výměna vzduchu 0,3 až 0,6 objemu /h v době obývání, 0,1 objemu /h když jsou prázdné (pokud je tam hodně květin—pak více) • •Cena větrání •Průměrný rodinný dům s objemem obytných místností 300m3 •Ohřev větracího vzduchu při vnitřní teplotě 20°C a venkovní teplotě –12°C příkon přibližně 1,7 kW • •Za rok je to přes 3 MWh tepla (i přes 8 000,- ročně při topení elektřinou) •Ve slušně zatepleném domě to je skoro 1/3 celkové tepelné ztráty • • Q=mcT 32*1*