Zakusili jsme mnohe a vyvazli jsme jen o vlasek, ale stesti se nad nami i nad nasimi druhy ve velkem zachrannem clunu smilovalo. Po ctyfech dnech tezkych utrap jsme vie mrtvi nez zivi pfistali na nizkem pobfezi pobliz ostrova Roanoke. Tarn jsme tyden zustah (dobrodruzi, ktefi tezi z opustenych vraku, na nas pfilis nedotirali), a pak jsme pokracovali v ceste do New Yorku. Asi mesic po ztroskotani Independence jsem se na Broadwayi potkal nahodou s kapitanem Hardym. Nas hovor se samozfejme stocil na nestesti a zvlaste na smutny osud chudaka Wyatta. Tak jsem se dovedel nasledujici podrobnosti: Pfitel si zamluvil plavbu pro sebe, manzelku, sve dve sestry a sluzebnou. Jeho manzelka byla opravdu — jak se o ni mluvilo — neobycejne puvabna a kultivovana zena. Rano ctrnacteho cervna (v den, kdy jsem poprve zasel na lod') dama znenadani onemocnela a zemf ela. Mlady manzel silel zalem — nemohl vsak z naprosto nevyhnutelnych duvodu odlozit cestu do New Yorku. Bylo nezbytne dopravit mrtve telo milovane zeny k jeji matce, avsak obecne rozsifeny pfedsudek mu branil provest to vefejne. Devet desetin cestujicich by radeji opustilo lod', nez by se zucastnilo plavby s mrtvolou na palube. Kapitan Hardy vyfesil toto dilema tak, ze nechal telo nejprve castecne nabalzamovat, pak ulozit s velkym mnozstvim soli do bedny pfimefenych rozmeru a tu potom jako zbozi pfepravit na palubu. O smrti pani Wyattove se melo pomlcet, a protoze veslo ve znamost, ze pan Wyatt zamluvil kajutu na lodi i pro svou zenu, bylo nutne, aby pani Wyattovou nekdo po dobu plavby pfedstavoval. K teto roli celkem snadno pfemluvili sluzebnou zesnule pani. Tfeti kajutu, zamluvenou pro toto devce jeste za zivota choti, ted' proste neodfekli. Spala v ni kazdou noc neprava pani Wyattova. Ve dne pak zosobhovala — podle svych nejlepsich schopnosti — svou pani, kterou, jak bylo pfedem peclive zjisteno, nikdo z cestujicich neznal. Svuj omyl — nikterak nepfirozeny — pficitam sve pfilis lehkomyslne, pfilis zvidave a pfilis zivelne povaze. Ale posledni dobou spim V noci jen zfidkakdy klidne. Zjevuje se mi jista tvaf — nemohu ji zaplasit. A slycham hystericky smich, ktery mi bude znit V usich, CO budu ziv. 4 2 Jake pisne zpivaly Sireny? Jake jmeno si dal Achilles, kdyz se skryval mezi zenami? Tyto otazky, jakkoli zahadne, se uplne nevymykaji nasim dohadum. SIR THOMAS BROWNE, POJEDNANI O STARYCH POPELNICICH D usevni schopnosti, kterym se fikava analyticke, byvaji samy jen v nepatrne mife pfistupny analyze. Posuzujeme je pouze podle jejich pusobnosti. Vime o nich mimo jine, ze cloveku, ktery jich ma nadbytek, jsou vzdycky zdrojem vzrusujicich prozitku. Tak jako se silak raduje ze sve fyzicke zdatnosti a libuje si v cvicich, jez napinaji jeho svalstvo, tak tvor analyticky nachazi potechu v one dusevni cinnosti, ktera neco fesi, rozuzluje. Oblazi ho i sebeskrovnejsi ukol — jen kdyz na nem muze uplatnit sve vlohy. Miluje sarady, rebusy, hieroglyfy a v kazdem feseni projevi takovy stupen ostrovtipu, ze se to prumernemu mozku zda az nadpfirozene. Vysledky, kterych dosahl krajne duslednym metodickym postupem, budi vpravde dojem bleskoveho vnuknuti. Lustitelske nadani je patrne velmi silne podnecovano studiem matematiky, zvlaste jejiho nejvyznacnejsiho odvetvi, kteremu se nepravem — ale pfitom zcela vystizne — fika analytika. Ovsem kalkulovat jeste neznamena analyzovat. Sachista napfiklad provadi prve, aniz se namaha s druhym. Z toho plyne, ze sachy, sledujeme-li jejich vliv na povahu mysleni, se hodnoti naprosto mylne. Nepisi tu zadne pojednani, proste jen uvadim misto pfedmluvy k ponekud neobvyklemu pfibehu nekolik postfehu, jez me namatkou napadaji; proto si take dovoluji tvrdit, ze neokazala hra v damu Made na vyssi uvahove schopnosti intelektu mnohem vyraznejsi a take prospesnejsi naroky nez nabubfele hrackafeni sachu. U sachu, kde kazda figura tahne jinak a kazdy jeji bizarni tah ma ruzny a promenlivy vyznam, se to, co je jen spletite, poklada mylne (je to bezny omyl) za neco hlubokeho. Stezejni ulohu tu nesporne hraje pozornost. Jakmile na vtefinku ochabne, dopusti se hrac pfehmatu, a to znamena oslabeni nebo porazku. Protoze moznych tahu je nejen velky pocet, ale jsou i kombinovane, nebezpeci takovych pfehlednuti se mnohonasobi; a V deviti pfipadech z desiti vitezi soustfedenejsi hrac nad bystfejsim. Kdezto u damy, kde jsou tahy jednoho druhu a maji jen malo V R A 2 ; D Y V U L I C I M O R G U E 4 3 obmen, je pravdepodobnych nedopatfeni daleko mene, a protoze pozornost zustava pomerne nezatizena, dosahuje jedna strana pf evahy nad druhou vylucne zasluhou vetsiho ostrovtipu. Ale abychom byli mene abstraktni — pfedstavme si partii damy, pfi niz jsme omezili kameny na ctyfi damy a kde je tedy pfehlednuti temef vylouceno. Je nasnade, ze takto Ize vyhry dosahnout (jsou-li partnefi stejne urovne) jedine nejakym promyslenym tahem, vychazejicim z jisteho rozumoveho vypeti. Zbaven obvyklych pomucek ponofi se analytik do protivnikovy mysli, vzije se do neho, a tak nezfidka bleskurychle vyhmatne jediny zpusob (nekdy az smesne jednoduchy), jakym ho svede k omylu nebo k pfekotnemu vypoctu. O whistu se uz davno vi, jaky ma vliv na schopnost, ktere se fika realne pfedvidani, a je take znamo, ze lide nejvyssi intelektualni urovne maji v teto karetni hfe zdanlive nepochopitelnou zalibu, kdezto sachy zavrhuji jako nicotnou zabavu. V tomto oboru byste sotva nasli neco, co by si vyzadovalo narocnejsi analyticke uvahy. Nejlepsi sachista pod sluncem nemusi byt o nic vie nez nejlepsi sachista, avsak zbehly hrac whistu ma jiste vyhlidky na uspech ve vsech vyznamnejsich oblastech cinnosti, kde se rozum stfetava s rozumem. Rikam-li zbehly, mam na mysli onu hracskou virtuozitu, jez V sobe zahrnuje znalost vsech zdroju, z kterych Ize cerpat pfipustne vyhody. Jsou nejen rozmanite, ale i mnohotvarne, a casto byvaji zasuty v odlehlych koutech mysli, ktere jsou beznemu vnimani naprosto nedostupne. Bedlive sledovat znamena pfesne si pamatovat; z tohoto hlediska bude sachista, ktery se umi soustfedit, hrat whist vyborne — ostatne Hoylova pravidla (zalozena pouze na mechanickem vykladu hry) pochopi bez nesnazi kazdy. A tak podle obecneho mineni k dobre hfe uplne staci mit spolehlivou pamef a fidit se „navodem". Avsak prave v postaveni, ktere vybocuje z ramce pouheho pravidla, prokaze analytik sve umeni. Potiehu ucini spoustu postfehu a zaveru. Jeho soupefi udelaji patrne totez, a rozdil v rozsahu ziskane informace netkvi ani tolik V platnosti zaveru jako spis v hodnote postfehu. Je nezbytne vedet, CO se ma pozorovat. Nas hrac se v tomto ohledu nijak neomezuje, a tfebaze se pine venuje hfe, vyvozuje soudy i z faktu, ktere s hrou pfimo nesouvisi. Zkouma tvaf sveho spoluhrace a srovnava ji s vyrazem obou protivniku. Rozbira zpusob, jakym kazdy z hracu tfidi V ruce karty, a casto z letmeho pohledu vycte, kolik ma kdo trumfu nebo honeru. V prubehu hry zaznamenava kazdy 4 4 zachvev obliceje a stfada si do zasoby bohate poznatky, jez mu skyta stfidavy vyraz sebejistoty, pfekvapeni, triumfu nebo vzteku. Podle osobiteho zpusobu, jakym kdo dela „stychy", dovede posoudit, ma-li od neho cekat dalsi. Gesto, s jakym hrac hodi na stul karty, mu prozradi uskok. Bezdecne nebo nestfezene sluvko, nahodne upustena nebo otocena karta a uzkost nebo ledabylost, s jakou j i hrac zakryva, pocitani vzatku a jejich pofadi, rozpaky, vahani, dyehtivost nebo trema — to vsechno jeho zdanlive intuitivnimu vnimani napovida, na cem vlastne je. Staci, aby se hra dvakrat tfikrat otocila, a nas hrac bezpecne vi, kdo ma co v ruce. Od te chvile klade na stul karty s jistotou tak cilevedomou, jako by ostatni hrali s odkrytym listem. Analyticke schopnosti nesmime zamehovat s prostym duvtipem — vzdyf zatimeo se analytik bez duvtipu neobejde, byva duvtipny clovek napadne casto neschopen analyzy. Smysl pro souslednost ci kombinaci, kteremu frenologove v domneni, ze je to zakladni vlastnost, pfisoudili (myslim, ze mylne) samostatny organ, se tak casto nachazi u lidi, jejichz inteligence hranici v jinych oblastech s idiotstvim, ze se o tento zjev zacali zive zajimat autofi zabyvajici se lidskym chovanim. Mezi duvtipem a analytickym smyslem je vlastne mnohem vetsi rozdil nez mezi libovuli fantazie a tvofivou imaginaci, i kdyz rozdil velmi obdobne povahy. Je totiz znamo, ze duvtipni si vzdy radi hraji s pfedstavami, kdezto clovek obdafeny skutecnou obrazotvornosti nemuze nebyt analyticky. Nasledujici vypraveni bude ctenafi pfipadat tak trochu jako oziveny komentaf k nazorum, jez jsem prave vyslovil. Kdyz jsem pfed casem travil jaro a cast leta v Pafizi, seznamil jsem se tam s panem C. Augustem Dupinem. Tento mlady muz pochazel z vynikajici, mozno fici vznesene rodiny, avsak fada neblahych udalosti ho uvrhla do takove bidy, ze j i podlehl i jeho zivotni elan, takze uz se ani nesnazil uplatnit se nejak ve svete nebo vydobyt zpatky ztracene jmeni. Laskavi vefitele mu ponechali v drzeni maly zbytek dedictvi a z duchodu, ktery mu z toho plynul, si pfi uspornem hospodafeni dokazal opatfit nejnutnejsi potfeby. Po nadbytku netouzil. Jedinym pfepychem, ktery si dovoloval, byly knihy, a tech se v Pafizi dostane habadej. Poprve jsme se setkah v jedne zastrcene knihovne na Montmartru, kde nas vlastne sbhzila nahoda: oba jsme se pidili po temz vzacnem, velmi zajimavem spise. Znovu a znovu jsme se vidali. Silne me zaujal jeho rodinny pfibeh, licil mi jej dopodrobna 4 5 s onou otevfenosti, kterou si zadny Francouz neodepfe, ma-li za namet sebe. Take jsem nevychazel z uzasu nad jeho nesmirnou scetlosti, ale nejvic ze vseho me nadchl nespoutany zapal a zivouci svezest jeho fantazie. Nachazeje v Pafizi to, co jsem tehdy hledal, mel jsem najednou pocit, ze spolecnost tohoto cloveka by pro mne byla neocenitelnym darem, a take jsem se mu s tim upfimne svefil. Posleze jsme se dohodli, ze po dobu meho pobytu ve meste budeme spolecne bydlet, a protoze me hmotne pomery nebyly tak stisnene jako jeho, dovolil mi, abych na vlastni naklady najal a podle naseho spolecneho, ponekud fantaskne pochmurneho vkusu zafidil sesle, bizarni staveni, ktere pro nejakou poveru, po niz jsme se radeji nevyptavali, dlouho nikdo neobyval a ktere se drolilo a chatralo v zapadle, opustene casti pfedmesti St. Germain. Kdyby svet vedel, jaky jsme v tomto dome vedli zivot, byl by nas mel za blazny — tfebaze za blazny neskodne letory. Nase odlouceni bylo dokonale. Navstevy jsme nepfijimali. Bedlive jsme tajili misto naseho ustrani pfed svymi nekdej^simi spolecniky. Na Dupina Pafiz uz davno zapomnela a on na ni. Zili jsme pohrouzeni do svych existenci, uplne pro sebe. Nevim proc — snad z rozmaru fantazie — tihl muj pfitel naruzive k noci, miloval samu jeji podstatu; a j a jsem tomuto podivinskemu sklonu i ostatnim jeho vrtochum take znenahla propadal — docela bez zabran jsem se podvoloval jeho blaznivym vystfednostem. T a cerna pani u nas, toi se vi, nezustavala napof ad; my jsjne si j i vsak zpfitomnovali umele. Pfi prvnim zasvitu jitra jsme pozavirali bytelne okenice naseho prastareho domu a zazehli dve stihle, vohave svice, ktere vydavaly jen spore a ponure svetlo. V jejich paprscich jsme se pak celou dusi hrouzili do snu — cetli jsme, psali, rozmlouvali, dokud nam hodiny neohlasily pfichod skutecne temnoty. Potom jsme jako dva blizenci vyrazeli do ulic, kde jsme navazovali na hovory nacate za dne, nebo jsme se pousteli na dlouhe a daleke toulky, abychom v ostrych svetlech a stinech lidnateho velkomesta nachazeli ono nepfeberne mnozstvi vzrusujicich dojmu, jez muze poskytnout tiche pozorovani. V techto chvilich jsem se musel neustale s obdivem pozastavovat (ackoli pfitelova pfekypujici obraznost mi to davala tusit) nad Dupinovou mimofadnou analytickou schopnosti. Sam j i take s naramnym gustem uplatnoval, a tfebaze se s ni zrovna neblyskal, docela bez obalu doznaval, jakou mu pusobi slast. S tlumenym pochechtavanim se mi pochlubil, ze pfed nim vetsina lidi nosi sva 46 ledvi docela odkryta, a nejednou mi toto tvrzeni pfesvedcive dokazal otfesne duvernou znalosti meho vlastniho nitra. V takovych okamzicich se choval velmi chladne a roztrzite, jeho oci dostaly nepfitomny vyraz a jeho hlas, jindy syty tenor, vystoupil do fistule, ktera by znela az nedutklive, nebyt uvazlive, peclive artikulovane vyslovnosti. Kdyz jsem ho v tomto rozpolozeni pozoroval, casto jsem se zahloubal nad starym ucenim o dvojjedinosti duse a s jistym pobavenim jsem si pfedstavoval dva Dupiny — jednoho tvofiveho, druheho nemilosrdne pitvajiciho. A1: nikdo z toho, co jsem prave napsal, nevyvozuje, ze tu rozvadim nejaky zahadny ci romanticky nadneseny pfibeh. To, co jsem na Francouzovi vylicil, vyplyvalo jen z jeho vzrusene nebo snad chorobne inteligence. Avsak charakter jeho postfehu v takovych naladach nam nejlepe pfiblizi tento pfiklad. Jedne noci jsme se prochazeli dlouhou spinavou ulici pobliz Palais Royal. Oba jsme se v duchu necim obirali a aspon ctvrt hodiny z nas nikdo nepromluvil. Znenadani pferusil Dupin ticho slovy: „Je opravdu mrhavy, hodil by se spis do divadla Variete." „To da rozum," fekl jsem bezdecne, aniz jsem zprvu zpozoroval (tak jsem byl totiz zahlouban), jak souhlasne zapadla jeho poznamka do mych uvah. Vzapeti jsem se vsak s ohromenim vzpa- matoval. ,,Dupine," fekl jsem vazne, ,,tohle zaboha nepochopim. Pfiznam se vam, ze jsem bez sebe uzasem, sotva vefim svym smyslum. Jak jste to vedel, ze myslim na —" a tu jsem se odmlcel, abych si nad veskerou pochybnost ovefil, zda skutecne vi, na koho jsem myslel. „— na Chantillyho," pravil. ,,A proc jste se zarazil? Prave jste si V duchu fikal, ze na tragicke role ma ponekud zakrslou postavu." Me myslenky se opravdu tocily kolem tohoto nametu. Chantilly byval pfistipkafem v ulici St. Denis, pak se zblaznil do divadla, troufl si na titulni roli v Crebillonove tragedii Xerxes a za svou namahu strzil nehoraznou ostudu. „Povezte mi, proboha," zvolal jsem, „jakou metodou — je-li to vubec metoda — jste dokazal vyhmatnout pfesne me myslenky." Byl jsem po pravde mnohem vie ohromen, nez jsem mu chtel dat najevo. ,,To ten ovoenaf vas pfivedl k zaveru, ze svee na Xerxa dost nevyrostl — et id genus omne"^ odpovedel pfitel. ^ (lat.) — Na vsechno toho druhu (mineno postavy). 47 „Ovocnaf! To je k nevife — kde se vzal jaky ovoenaf?" „Ten clovek, co do vas vrazil, kdyz jsme zahybali do tehle uliee — je to snad ctvrt hodiny." Tu jsem se rozpomnel, ze jakysi ovoenaf s velkym kosem jablek na hlave me opravdu neehte div neporazil, kdyz jsme vychazeli z postranni uliee na hlavni tfidu, kde jsme ted' stall — co to vsak melo spolecneho s Chantillym, tomu jsem za mak nerozumel. Dupin byl na hony vzdalen jakemukoH sarlatanstvi. „Vysvetlim vam to," pravil, „a abyste vsechno beze zbytku pochopil, probereme pozpatku sled vasich myslenek od okamziku, kdy jsem na vas promluvil, az k srazee s dotycnym ovoenaf em. Vetsi clanky f etezu jdou takhle za sebou: Chantilly, Orion, doktor Nichols, Epikur, stereotomie, dlazebni kameny, ovoenaf." Je malo lidi, ktefi by se nekdy v zivote nebavili tim, ze si v duchu krok za krokem znovu opakovali cestu, po ktere dosli k urcitemu soudu. Je to pocinani casto velmi zajimave a toho, kdo se do neho pousti poprve, velmi udivi zdanlive neomezena vzdalenost a nesouvislost mezi vychozim bodem a cilem. A ted' si pfedstavte udiv, jaky jsem prozival, kdyz jsem slysel Francouzova slova a kdyz mi nezbyvalo nez potvrdit jejich pravdivost. Dupin pokra- coval: „Nez jsme odbocili z postranni uUee, hovofili jsme, pokud vim, o konich. To bylo nase posledni tema. A jak jsme mifiU do tehle uliee, pfehnal se kolem nas ovoenaf s ohromnym kosem na hlave a odstrcil vas na hromadu dlazebniho kameni — spravuji tam totiz chodnik. Slapl jste na jednu z tech pohozenych kostek, uklouzl jste, trosku jste si podvrtl kotnik, zfejme vas to popudilo nebo rozladilo, neco jste zamrucel, jeste jste se ohledl po kupe kameni a pak jste mlcky vykrocil dal. Ani jsem si moc nevsimal, co provadite, ale pozorovat je mi posledni dobou uz jakousi druhou pfiroze- nosti. Pofad jste se dival do zeme, nerudne jste tekal po dirach a vymoleeh v dlazbe — takze jsem vedel, ze stale jeste myslite na kameni — az jsme dorazili k ulicee (Lamartinova se jmenuje), kterou pokusne vydlazdili do sebe zapadajicimi, stmelenymi bloky. Tady se vam tvaf vyjasnila a pohyby vasich rtu mi neklamne prozradily, ze jste si zamumlal slovo ,stereotomie' — vyraz velmi pfilehavy pro ten druh dlazdeni. Vedel jsem, ze od stereotomie musite nutne pfejit na atomy a od nich je krucek k Epikurovu uceni; a protoze jsem pfi nasi nedavne debate na toto tema nadhodil, jak 48 P O o i c d i u vy/kumy nebularni kosmogonie jednoznacne, tfebaze tak fka bez ohlasu, potvrdily neurcite dohady toho vzneseneho Reka, tusil jsem, vzhlednete k velke mlhovine Orionu, dokonee jsem to s jistotou ocekaval. Take jste vzhledl — a tim jste me ubezpecil, ze spravne sleduji postup vasich myslenek. Pak jsem si vzpomnel na hanopis, ktery vysel ve vcerejsim cisle Musee, kde tak ukrutne rozeupovali Chantillyho. V osklive narazee na to, ze si pfistipkaf zmenil jmeno, sotvaze si nazul koturny, oeitoval kritik jeden latinsky vers, o kterem jsme uz casteji hovofili. Mam na mysli tohle: Perdidit antiquum litera prima sonum} Rekl jsem vam kdysi, ze se vztahoval na Orion, ktery se dfive psaval Urion, a protoze s timto vykladem souvisely jiste bfitkosti, vedel jsem, ze jste na to nezapomnel. Bylo mi tedy jasne, ze se nevyhnete spojeni pfedstavy Orionu s Chantillym. A ze jste je opravdu spojil, poznal jsem z usmevu, ktery se vam mihl na rtech. Myslel jste na obei, kterou ten ehudak svec podstoupil. Az dosud jste se pfi ehuzi hrbil, najednou jste se ale vypjal a napfimil. Nabyl jsem jistoty, ze jste si vybavil zakrslou postavu Chantillyho. V tom okamziku jsem vase uvahy pf erusil poznamkou, ze je opravdu mrhavy — ten Chantilly — a ze by se hodil spis do divadla Variete." Kdyz jsme si nedlouho pote prohlizeli vecerni vydani listu Gazette des Tribunaux, upoutal nasi pozornost tento clanek: P O Z O R U H O D N A V R A Z D A Dnes kolem tfeti hodiny ranni byli obyvatele ctvrti St. Roch vybureovani ze spanku straslivymi vykfiky, ktere zjevne vychazely ze tfetiho poschodi jisteho domu v ulici Morgue. Zmineny dum obyvaly pouze dve zeny: pani L'Espanayova a jeji deera, slecna Kamila L'Espanayova. Po kratsim zdrzeni, zpusobenem marnymi pokusy dostat se do domu obvyklou cestou, byla domovni vrata vypacena sochorem a osm az deset sousedu v doprovodu dvou strazniku vniklo dovnitf. K f ik zatim ustal. Pak ale, jeste nez vybehU do prvniho patra, rozeznaU dva az tfi hrube, vztekle se hadajici hlasy, ktere se ozyvaly odkudsi seshora. Kdyz ale doraziU k druhemu odpocivadlu, i tyto zvuky umlkly a vsude se rozhostilo naproste ticho. Skupina se rozdelila na mensi hloucky, ktere chvatne postu- 1 (lat.) — Prvni hlaska ztratila svuj nekdejsi zvuk. (U jmena Chantilly je minena slabika chant, ktera ve franstine znamena zpev.) 49 povaly od mistnosti k mistnosti. Kdyz pak nekolik lidi vstoupilo do velkeho zadniho pokoje ve tfetim patfe (jeho dvefe byly zevnitf zavfeny a musely byt vyrazeny), naskytla se jim podivana, ktera kazdeho ohromila prave tak hruzou jako uzasem. V mistnosti byla strasna spousf — nabytek roztfiskan a rozmetan do vsech koutu. Z jedineho luzka byla odstranena matrace a pohozena na podlaze uprostfed pokoje. Na kfesle lezela bfitva potfisnena krvi. Na krbu se valely dva tfi dlouhe, huste chumace sedivych vlasu, take zakrvacene a zfejme vyskubnute i s kofinky. Na podlaze se nasly ctyfi napoleondory, jedna nausnice s topasem, tfi velke stfibrne Izice a tfi mensi alpakove, jakoz i dva mesce, obsahujici temef ctyfi tisice zlatych franku. Zasuvky pradelniku, ktery stal v jednom rohu, byly zotvirany a zfejme vybrakovany, tfebaze mnoho veci tam jeste zustalo. Pod matraci (nikoli pod posteli) byl objeven zelezny trezorek. B y l otevfeny, klicek dosud V zamku. Krome nekolika starych dopisu a jinych bezvyznamnych pisemnosti byl prazdny. Po pani L'Espanayove se na miste zadna viditelna stopa nenasla; kdyz vsak v krbu bylo zpozorovano vetsi mnozstvi sazi, byl prohledan komin a odtud (hruza vypovedet!) vytahli mrtvolu jeji dcery, ktera hlavou dolu byla vtlacena hluboko do uzkeho otvoru. Telo bylo jeste teple. Pfi blizsim ohledani se zjistilo mnoho oderek, zpusobenych bezpochyby nasilim, jak telo bylo vrazeno do komina a odtud vyprosfovano. Na tvafi byly objeveny cetne skrabance a na hrdle temne podlitiny i hluboke zaf ezy od nehtu, naznacujici, ze obei byla zardousena. Kdyz byl v dome prozkouman kdejaky kout a nic dalsiho se tu jiz nevypatralo, odebrala se skupina na dlazdeny dvorek za budovu. Tam lezela mrtvola stare damy s hrdlem do te miry pfefatym, ze pfi pokusu zvednout j i hlava od tela odpadla. Jak telo, tak hlava byly straslive zohaveny, zvlaste telo, ktere jiz bezmala pozbyvalo jakoukoli lidskou podobu. Domnivame se, ze k rozlusteni teto straslive zahady nevede zatim nejmensi stopa. — Nazitfi pfinesly noviny tyto doplhujici podrobnosti: Tragedie v ulici Morgue. V souvislosti s timto podivnyrn a hruzyplnym pfipadem bylo vyslechnuto mnoho osob, nevyslo vsak najevo nic, co by na tuto aferu vrhlo nove svetlo. (Slovo „affaire", 50 jehoz zde bylo pouzito, nema ovsem pro Francouze ten pohorsli\ zlehcujici obsah, jakym promlouva k nam.) Uvadime nize vytal: vsech svedeckych vypovedi. Pauline Dubourgovd, pradlena, pfisezne vypovida, ze obe z snule znala tfi roky. Po tu dobu pry pro ne prala. Stara pani a do ra spolu zfejme dobfe vychazely — mely se velmi rady. Vyborn platily. Nevi, co by fekla o jejich vydelcich ci zpusobu zivota. M( dame se pry zivila pfedpovidanim budoucnosti. Proslychalo se, z ma uspory. Svedkyne tvrdi, ze kdyz se v dome zastavovala pr pradlo nebo je pfinasela, nikdy nikoho nepotkala. Je pfesvedcen; ze damy nemely sluzebnou. Ma dojem, ze v dome krome tfetih patra nebyl vubec zadny nabytek. Pierre Moreau, trafikant, vypovida, ze temef ctyfi roky kupov* la od neho pani L'Espanayova po troskach tabak a shupaci prasel Narodil se v sousedstvi a vzdycky zde bydlel. Zesnula a jeji deer obyvaly dum, v nemz byly nalezeny jejich mrtvoly, vie nez sest le Pfedtim jej obyval klenotnik, ktery pronajimal hofejsi pokoj( Dum patfil pani L'Espanayove. Te se pozdeji znelibilo, jak najen ee spatne zachazi s jejim majetkem, sama se tam tedy nastehovc la a uz ani komurku v dome nepronajala. Stara pani pry byla de tinska. Deeru videl svedek behem oneeh sesti let vseho vsudy pei krat ci sestkrat. Obe zily naprosto odloucene — povidalo se, z maji penize. Od sousedu slychal, ze pani L. vesti budouenost — ne vef il tomu. Krome stare pani a dcery nevidel nikdy nikoho veha zet do dvefi, jen dvakrat tfikrat poslicka a asi tak desetkrat le kafe. V tomto smyslu vypovidalo i mnoho dalsich lidi z okoli. Zadn z nich se nevyjadfil, ze by dum nekdo casteji navstevoval. Tak nikdo nevedel, ma-li pani L. a jeji deer a nejake zijici pfibuzn( Okenice prucelnieh oken byvaly zfidkakdy otevfeny. Vseehna ol na do dvora byla neustale zavfena s vyjimkou oken velkeho zadn ho pokoje ve tfetim poschodi. Dum byl v dobrem stavu, ne pfili stary. Isidore Muset, straznik, vypovida, ze byl k domu pfivolan kolen tfeti hodiny ranni. U domovnich dvefi zastihl asi dvacet az tfiee lidi, ktefi se dobyvali dovnitf. Posleze vrata sam vypacil bajone tem — nikoli sochorem. §lo to celkem hladce, protoze to jsou vrati o dvou kfidlech a nebyla ani nahofe, ani dole pojistena zastrckou Vfiskot bylo slyset az do chvile, kdy se dvefe rozletely — pak na raz utichl. Vypadalo to, jako by nejaky clovek (nebo vice lidi) jece 5 1 T hroznych mukach — byl to pronikavy, tahly nafek, nikoli kratke I rychle vykfiky. Svedek vedl ostatni po schodech. Kdyz minuli )rvni odpocivadlo, zaslechli dva hlasy v prudke, vztekle hadce — eden hlas hruby, druhy mnohem vyssi — divny, vfestivy hlas. Ro:eznal pry nekolik slov, jez pronesl prvni z nich — patfil podle ^seho Francouzovi. Vi bezpecne, ze to nebyl zensky hlas. Rozeznal slova „sacre" a „diable". Vfestivy hlas znel cizokrajne. Co fikal, to Dry se nedalo urcit, ale ma dojem, ze to bylo spanelsky. Stav pokoe i tel, ktera nasH, vyhcil p a k svedek tak, jak jsme je jiz vcera Dopsali. Henri Duval, soused, povolanim stfibrotepec, vypovida, ze byl ednim z tech, ktefi prvni vstoupili do domu. Potvrzuje zhruba vyDoved' Musetovu. Jakmile vnikli dovnitf, znovu zajistili vrata, aby se do nich nenahrnul zastup, ktery se tu pfes velmi casnou hodinu rychle rozrustal. Vfestivy hlas, domniva se svedek, byl nej spis lias nejakeho Itala. Zcela urcite to nebyl Francouz. Neni si jist, 3yl-li to hlas muzsky. Mohl to byt i zensky hlas. Italstinu pry neo/lada. Slova se poznat nedala, avsak soude podle pfizvuku je pfesvedcen, ze to byl Ital. Znal pani L. a jeji dceru. S obema se casto /idal. Je si jist, ze jecivy hlas nepatfil ani jedne ze zavrazdenych. Odenheimer, restaurater. Tento svedek se k vypovedi pfihlasil iobrovolne. Nemluvi francouzsky. B y l proto vyslychan prostfednictvim tlumocnika. Pochazi z Amsterodamu. §el kolem domu / dobe, kdy se odtud ozyvaly vykfiky. Trvalo to nekolik minut — snad deset. Byly to table a pronikave skfeky, ohavne a sklicujici. Svedek byl mezi prvnimi, kdo vstoupili do domu. Potvrdil v kazdem ohledu vypovedi ostatnich — az na jednu okolnost. Je si jist, ze vfestivy hlas byl hlas muze, a to Francouze. Nerozeznal slova, ktera neznamy vykfikoval. Pronasel je chvatne, pferyvane a byl V nich nejen vztek, ale i strach. Hlas znel spis skfipave nez vfestive. Nemuze ho oznacit jako hlas vfestivy. Druhy, hruby hlas, opakoval nekolikrat „sacre" a „diable" a jednou fekl „mon Dieu". Jules Mignaud, bankef, majitel bankovniho domu Mignaud a synove, uliee Deloraine. Toto je Mignaud starsi. Madame I'Espanayova mela jiste jmeni. U jeho fir my si otevfela ucet pfed osmi lety na jafe. Ukladala dosti casto po mensich obnosech. Nikdy si nic nevyzvedla — teprve tfi dny pfed smrti, kdy si osobne vyzadala 4 000 franku. Castka byla vyplacena ve zlate a s penezi byl poslan zamestnanee banky. Adolphe Le Bon, zamestnanee firmy Mignaud a synove, vypovi- 52 da, ze dotycneho dne kolem dvanacte hodiny doprovazel pani L'Espanayovou do jejiho bydliste. Nesl 4 000 franku ulozenych ve dvou meseieh. Kdyz dosli na misto, objevila se ve dvefich mademoiselle L. a pfevzala od neho jeden z vacku. Druhy mu odebrala stara pani. Pote se svedek uklonil a odesel. V te dobe na ulici nikoho nespatfil. Je to postranni uliee — velmi opustena. William Bird, krejci, vypovida, ze vstoupil s ostatnimi do domu. Je Anglican. V Pafizi zije dva roky. Na schodisti byl jednim z prvnich. Slysel hadku. Hruby hlas mluvil francouzsky. Nepamatuje si vsechno, ale nekolik slov rozeznal. Zfetelne slysel slova „saere" a „mon Dieu". Soucasne se ozyvaly zvuky, jako by se nekolik lidi pralo — jakesi skrabani a strkani. Vfestivy hlas byl velmi silny — silnejsi nez hlas druhy. Svedek je pfesvedcen, ze to nebyl Anglican. Spis se mu zdalo, ze by to mohl byt Nemee. Neni vylouceno, ze to byl zensky hlas. Nemecky neumi. Kdyz byli ctyfi z jmenovanych svedku znovu pfedvolani, shodne vypovidali, ze dvefe pokoje, v nemz nalezli mrtvolu slecny L., byly ve ehvili jejich pfichodu zevnitf zamceny. Vsude uz bylo naproste ticho, zadne stenani ci jine zvuky se neozyvaly. Kdyz vyrazili dvefe, nikoho nespatfili. Okna jak zadniho, tak pfedniho pokoje byla spustena a zevnitf pevne zajistena. Dvefe mezi obema mistnostmi byly zavfeny, avsak nezamceny. Dvefe vedouci z pfedniho pokoje na chodbu byly zamceny: klic byl zastrcen zevnitf. Jeden pokojik V pfedni casti domu na konci chodby ve tfetim poschodi mel dvefe pootevfene. Tato mistnost byla pfecpana starymi postelemi, bednami a podobne. Vsechny pfedmety byly peclive odstaveny a prohledany. Cely dum byl do posledniho koutecku dukladne prohledan. Take kominy byly jak nalezi prosmyceny. Dum je tfipatrovy, s mansardami v podkrovi. Poklop vikyfe na stfese je pfibit — zfejme uz leta nebyl otevf en. Svedkove se neshodovali v odhadu doby ktera uplynula od okamziku, kdy zaslechli hadku, do chvile, kdy vyrazili dvefe do pokoje. Nektefi uvadeli pouze tfi minuty, jini az pet minut. Bylo velmi obtizne dostat se dovnitf. Alfonzo Garcio, majitel pohfebniho ustavu, vypovida, ze bydli V ulici Morgue. Je puvodem Spanel. B y l v zastupu, ktery vnikl do domu. Nahoru vsak s ostatnimi nesel. Ma slabe nervy, obaval se nasledku rozcileni. Hadku slysel. Hruby hlas mluvil francouzsky. Nepoznal, co fika. Clovek s vfestivym hlasem byl Anglican — o tom neni sporu. Svedek anglicky neumi, ale soudi tak podle pfi- zvuku. 53 jiibeiLo Aiuuiaiii, c u k r a r , v y p o v i d a , ze p a t n i k prvnim, kdo se )ustili po schodech nahoru. Zminene hlasy slysel. Muz s hrubym ilasem byl nepochybne Francouz. Nekolik slov svedek rozeznal. /Iluvci zfejme nekoho plisnil. Jecivemu hlasu nerozumel. Mluvil fejme rychle a nesouvisle. Ma dojem, ze to byl Rus. Dale svedek (Otvrzuje to, co bylo vseobecne vypovezeno. Je Ital. Nikdy se neetkal s rodilym Rusem. Pote nekolik znovu pfedvolanych svedku dosvedcilo, ze vsechny :ominy vedouci z krbu ve tfetim patfe jsou pfilis uzke, aby se jimi Qohl provleci clovek. Pokud jde o smyceni, o nemz tu padla zmin:a, bylo provedeno pomoci valcovitych stetek, jakych pouzivaji :ominici. Kdejaky dymnik v dome byl skrznaskrz prosfouran. )um take nema zadne zadni schodiste, po nemz by byl mohl ne:do uniknout, zatimeo lide z uliee vystupovali po schodisti. Telo lecny L'Espanayove bylo v komine tak pevne zaklineno, ze ctyfi lebo pet muzu muselo spojit sve sily, aby je odtud vyprostili. Paul Dumas, lekaf, vypovida, ze ho za svitani pf ivolali, aby ohleal mrtvoly. Obe tela lezela na loznieh povlacieh v pokoji, kde byla alezena slecna L. Pokozka mlade damy byla silne pohmozdena sedfena. Jeji vzezfeni Ize pficist prostemu faktu, ze telo bylo razeno do komina. Na hrdle byly cetne stopy nasili. Hned pod radou bylo nekolik sramu a mezi nimi cetna zacernala mista — fejme otisky zarytych prstu. Tvaf byla pfiserne zohavena, oci vyrestene. Jazyk misty prokousan. V krajine bfisni objevena velka odlitina, zpusobena patrne tlakem kolena. Podle nazoru doktora )umase byla slecna L'Espanayova uskreena jednou nebo dvema eznamymi osobami. Telo jeji matky bylo straslive znetvofeno. 'seehny kosti prave nohy a paze byly vicemene roztfisteny. Leva olenni kost i zebra po leve strane zpfelamany. Cele telo bylo ruzne potluceno a zohaveno. Neda se fici, jak k temto zranenim Oslo. Mohla byt zpusobena tezkou dfevenou palici, zeleznym sohorem, zidli, jakymkoli velkym, bytelnym, tupym pfedmetem — 3stlize touto zbrani vladl nesmirne silny muz. Je vylouceno, aby akoukoli zbrani neceho takoveho byla schopna zena. Hlava zenule — kdyz j i svedek spatfil — byla od tela uplne oddelena a byi znacne potlucena. Hrdlo bylo zfejme rozfiznuto nejakym velmi strym nastrojem — nej spis bfitvou. Alexandre Etienne, ranhojic, byl pfivolan s doktorem Dumasem ohledani tel. Potvrdil svedeetvi i domnenky doktora Dumase. Tfebaze bylo vyslyehano jeste nekolik dalsich osob, nic vyznam- 54 nejsiho jiz nevyslo najevo. Tak zahadna a v kazdem ohledu tal nepochopitelna vrazda — byla-li to vubec vrazda — nebyla dosuc V Pafizi spachana. Polieie je uplne bezradna — zjev velmi neobvy kly V pfipadech podobneho razu. Na obzoru vsak neni ani naznal nejake stopy. Vecerni vydani techto novin oznamilo, ze ve ctvrti St. Roch panujt dosud znacny rozruch — dotycny dum i okoli byly pry znovu du kladne prozkoumany, byly zahajeny i dalsi vyslechy — zatim be: vysledku. V dodatku vsak stalo, ze Adolphe Le Bon byl zatcer a ponechan ve vazbe — tfebaze se neukazalo nic, krome skutec nosti jiz vylicenych, co by ho nejak inkriminovalo. Dupin se o vyvoj teto udalosti zfejme silne zajimal — aspon je ho chovani mi to naznacovalo, pfimo se k ni totiz nevyjadfoval Teprve po zprave, ze byl zatcen Le Bon, se mne zeptal, co si o tecl: vrazdach myslim. Nezbyvalo mi nez souhlasit s celou Pafizi a pokladat je jako one za nefesitelnou zahadu. Rekl jsem, ze si nedovedu pfedstavit, ja kou metodou by bylo mozne vraha vypatrat. „Nesmime ovsem posuzovat metody podle tohoto povrchnihc vysetfovani," pravil Dupin. „Pafizska polieie, tolik vynasena pre svuj ostrovtip, je jenom prohnana, nic vie. V jejim postupu nen promyslena metoda, jen bezna denni rutina. Rozvine pfed vam ohromnou skalu zakroku a opatfeni, ty se ale casto tak dokonale nehodi k zamerum, kterym maji slouzit, ze si bezdeky vzpomene te na Molierova pana Jourdaina, jak si zada zupan, aby se mu lepe poslouchala hudba — robe-de-chambre pour mieux entendre Ic musique. Nase polieie dosahuje nezfidka az pfekvapujicich vy sledku; jenze se o ne vetsinou zaslouzi pouha pile a pficinlivost Kde se tyto vlastnosti nedaji uplatnit, tam se jeji plany hati. Pre fekt Vidocq mel napfiklad vyborny detektivni cich a byl velmi vy trvaly. Ale bez intelektualni prupravy ho prave tak jeho horlivosi V patrani ustavicne svadela na seesti. Kazil si rozhled tim, ze na vsechno hledel moc zblizka. Snad tu a tam videl neobycejne ostfe nejaky detail, ale prave pro nej ztraeel ze zfetele celek. Nekdy se zkratka nevyplaci zavrtavat se pfilis do hloubky. Pravda neni vzdycky ve studni. J a se ostatne domnivam, ze dulezitejsi vedomos ti ziskavame zpravidla na povrchu. Hledame hlubiny na dne ni zin, a zatim je najdeme na vrcholcich hor. Velmi nazorne se vznik 55 akovych omylu projevuje v pozorovani nebeskych teles. Podivej- 3 se na hvezdu pfimhoufenyma ocima, letmo, ukosem, odhalte jen nej si cast sitnice (citlivejsi na slabe vjemy svetla nez vnitfni pare), a uvidite hvezdu zfetelne, nejlepe posoudite tfpyt — tfpyt, tery je tim matnejsi, cim otevfeneji, upfeneji na ni hledite. Vetsi ocet paprsku dopada na sitnici samozfejme v druhem pfipade, le V prvnim je muzeme vnimat mnohem jemneji. Pfehnana duladnost nas mate, oslabuje mysleni, a je docela mozne, ze nam sama Venuse zmizi z nebeske bane, jestlize j i pozorujeme pfilis ytrvale, pfilis uporne, pfiUs upfene. Pokud se te vrazdy tyka, ovefme si sami nektere udaje, nez si ni utvofime pevnejsi nazor. Patrani nam poskytne trochu zabay," — tento vyraz mi v teto souvislosti znel od Dupina dosti divne, le mlcel jsem — „a krome toho Le Bon mi kdysi prokazal sluzbu, a kterou jsem mu dosud vdecny. Pojd'te, prohledneme si to misto a vlastni oci. Znam policejniho prefekta, pana G., a potfebne pooleni hladce ziskame." Dostali jsme povoleni a ihned jsme se vypravili do uliee Morue. Je to jedna z tech nuznych pficnych ulic mezi tfidami Richeeu a St. Roch. Dorazili jsme tam az pozde odpoledne, nebof tato tvrt je velmi daleko od mista, kde jsme bydleli. Dum jsme snadno alezli — z protejsiho chodniku civelo na jeho zavfene okenice marnou zvedavosti stale jeste hodne lidi. B y l to bezny pafizsky am s prujezdem, po jehoz strane stala zasklena domovnicka buda s posuvnym okenkem. Nez jsme vstoupili dovnitf, zasli jsme kus dal, zabocili jsme do uzke ulicky, pak jsme znovu zahnuli, az me se ocitli za budovou. Dupin obhlizel nejen dum, ale cele okoli puntickafskym zajmem, jehoz ucelnost mi unikala. Stejnou cestou jsme se pak vratili k pruceli domu, zazvonili, kdyz jsme ukazali doklady, vpustili nas policejni ufednici dolitf. Vystoupili jsme po schodech a zasli do mistnosti, kde bylo alezeno telo slecny L'Espanayove a kde obe zesnule dosud lezely. Dkoj byl ponechan jako obvykle v puvodnim nepofadku. Nespail jsem nic, s cim bych uz nebyl obeznamen z Gazette des Tribu- 1UX. Dupin vsechno dopodrobna zkoumal — vcetne tel zavrazdejch. Pak jsme se odebrali do ostatnich mistnosti a do dvora. 3ude nas doprovazel straznik. Zabyvali jsme se prohlidkou az do itmeni. Cestou domu si muj spolecnik na chvilku zaskocil do reikce jednoho deniku. Jiz jsem uvedl, ze vrtochy meho pfitele byly roztodivne a ze 56 jsem k nim byl shovivavy — je les menageais, jak pravi nepfelozitelna francouzska fraze. Tentokrat si zamanul, ze se vyhne hovoru o vrazde az do pfistiho poledne. Pak se mne znenadani zeptal, jestli jsem na miste cinu nezpozoroval neco zvlastniho. Slovo „zvlastniho" vyslovil s tak divnym durazem, ze mne buhviproc zamrazilo. „Ne, nic zvlastniho," fekl jsem, „alespoh o nic vie, nez co jsme si oba pfecetli v novinaeh." „Obavam se," pravil Dupin. „ze Gazette nepronikla k hruzne podstate pfipadu. Ale jalove nazory tohoto platku muzeme klidne pominout. Mam dojem, ze zahada pf ipada lidem nefesitelna prave z tech duvodu, ktere by naopak mely vest k pfesvedceni, ze se da lehce rozlustit — mam na mysli vylucnou povahu pruvodnich zjevu, jejich pfemrstenost. Polieii mate zdanlivy nedostatek motivu — nikoli k vrazde same, ale k zrudnosti vrazdy. Take j i pfivadi z miry zdanliva diskrepanee mezi zaslechnutou hadkou a skutecnosti, ze nahofe krome zavrazdene slecny L'Espanayove nikoho nenasli a pfitom odtamtud nikdo nemohl uniknout, aniz by nebyl na schodech pfistizen. Hrozny chaos v pokoji, telo vrazene hlavou dolu V komine krbu, udesne zohavena mrtvola stare pani — tyto zjevy s temi, o kterych jsem se prave zminil, i s temi, ktere ani uvadet nemusim, stacily nadobro ochromit soudnost policejnich agentu — jejich honosny ostrovtip stfili vedle. Zabfedli do hrubeho, ale bezneho omylu — pletou si neobvykle s nepochopitelnym. Ale prave tim, ze se vychyluje z roviny obvykleho postupu, razi si rozum cestu k pravde — jinak se j i ani dopatrat nemuze. Pfi vysetfovani, ktere ted' podnikame, bychom se nemeli ptat ani tak ,Co se stalo?' jako spis ,Co se tu stalo, co se jeste nikdy pfedtim nestalo?' A tak tedy snadnost, s kterou dosahnu — nebo jsem uz dosahl — rozlusteni teto zahady, je pfimo umerna jeji zdanlive nefesitelnosti V ocich polieie." Ziral jsem na Dupina v nemem uzasu. „Ocekavam ted'," pokracoval hlede ke dvefim naseho pfibytku, „ocekavam ted' cloveka, ktery podle vseho neni pachatelem toho masakru, ale ma v nem nepochybne prsty. Za zlociny, za jejich nejohavnejsi cast, pravdepodobne neodpovida. Doufam, ze tento pfedpoklad souhlasi — na nem totiz stavim nadeji, ze celou zahadu objasnim. Cekam toho cloveka zde, v tomto pokoji — cekam ho kazdym okamzikem. Kdoz vi, tfeba taky nepfijde, ale je pravdepodobnejsi, ze se objevi. Jestlize pfijde, musime ho zadrzet. Tady 57 jsou pistole — oba vime, jak s nimi nalozit, vyzada-li to situace." Uchopil jsem pistoli, aniz jsem si pofadne uvedomil, co delam, nebo uvefil, co slysim, zatimeo Dupin mluvil dal, jako by vedl monolog. Jiz jsem se zminil o jeho exaltovanem projevu v takovych chvilich. Adresoval sice svou promluvu mne, ale jeho hlas, i kdyz nebyl nijak hlucny, mel onu intonaci, jakou do hlasu obvykle vkladame, oslovujeme-U nekoho na velkou dalku. Jeho oci prosty jakehokoli vyrazu, cively do steny. „Ze ty rozkacene hlasy, ktere sousede zaslechli cestou po schodech, nebyly hlasy tech dvou zen, nam prukazne potvrdily vypovedi. To nam vyvraci veskere pochybnosti v tom smyslu, jestli snad stara pani nej dfive neusmrtila svou dceru a potom nespachala sebevrazdu. Dotykam se toho hlavne proto, abychom zachovali metodicky postup — pani L'Espanayove by samozfejme zdaleka nestacily sily na to, aby vrazila dcefino telo do krbu tak, jak tam bylo nalezeno; a sama pak utrpela takova zraneni, jaka uz svou povahou naprosto vylucuji sebevrazedne umysly. Vrazdu tedy spachal nekdo tfeti. A hlasy teto tfeti strany bylo slyset na schodisti. Vsimneme si ted' blize svedeckych vypovedi o tech hlasech — ne vypovedi jako celku, ale toho, co na nich bylo zvlastniho. Zpozoroval jste na nich neco zvlastniho?" Podotkl jsem, ze svedkove se sice do jednoho shodovali v domnence, ze hruby hlas patfil Francouzovi — kdezto o vfestivem nebo — jak ho jeden z nich oznacil — skfipavem hlase se znacne rozchazeli. „To je obsah svedeetvi," fekl Dupin, „ne jeho zvlastnost. Nezpozoroval jste zfejme nic napadneho. A pfece tu neco stalo za pozornost. Svedkove, jak jste poznamenal, se shodovali v oznaceni hrubeho hlasu — v tom byli vsichni zajedno. Ale pokud jde o vfestivy hlas, je velmi zvlastni ne to, ze se rozchazeli, nybrz skutecnost, ze Ital, Anglican, Spanel, Holand'an i Francouz se jej snazili charakterizovat jako hlas cizince. Kazdy z nich je pfesvedcen, ze to nebyl hlas jeho krajana. Zadny z nich jej nepfirovnava k hlasu pfislusnika naroda, jehoz jazykem sam mluvi — naopak. Francouz jej poklada za hlas Spanela a pry by i ,nektera slova rozeznal, kdyby se vyznal ve spanelstine'. Holand'an tvrdi ze to byl podle vseho Francouz, ale docetli jsme se, ze svedek ,neumi francouzsky, a proto byl vyslychan prostfednictvim tlumocnika'. Anglican se domniva, ze to byl hlas Nemce, ale ,nemecky neumi'. Spanel fika, ze to byl bezesporu Anglican, jenze tak soudi veskrze 58 ,podle pfizvuku, jelikoz anglictinu neovlada'. Ital ma dojem, ze t byl Rus, ackoli se s ,rodilym Rusem nikdy nesetkal'. Druhy Frar couz se nadto rozchazi s prvym a je si pry jist, ze hlas mluvil ita sky, jenze teto jistoty nabyl podobne jako Spanel ,z pfizvuku, m bof tohoto jazyka neni znaly'. Pfedstavte si, jak cize a nezvykl musel ten hlas opravdu znit, kdyz se o nem mohly sejit takovet( vypovedi — kdyz ani v jeho tonech nerozeznaU pfislusnici peti ve] kych evropskych narodu nic povedomeho! Tfeba mi feknete, ze t< mohl byt hlas Asijce nebo Africana. Pafiz sice neoplyva Asiaty an Africany, ale chtel bych vas ted' — aniz bych namitku vyvracel upozornit na tfi maUckosti. Jeden svedek oznacil hlas spis zi ,skfipavy nez vfestivy'. Jini dva jej vylicili jako ,chvatny a pfery vany'. Ve slovech — ci zvucich, ktere se podobaly slovum — nikd^ nic srozumitelneho nerozpoznal. Nevim, do jake miry jsem az dosud zapusobil na vasi vnima vost, ale troufam si tvrdit, ze opravnene dedukce tfeba jen z tehk casti vypovedi — o hrubem a vfestivem hlase — staci samy o sob( vzbudit podezfeni, ktere urcuje smer veskeremu dalsimu postupi V feseni teto zahady. Rekl jsem .opravnene dedukce', ale to pln( nevystihuje, co mam na mysli. Chtel jsem naznacit, ze to jsou je dine spravne dedukce a ze z nich jako jediny mozny dusledek vy plyva nevyhnutelne podezfeni. Jake podezfeni, o tom zatim jest( pomlcime. B y l bych jen rad, abyste si uvedomil, ze ve mne vyvsta lo tak nalehave, ze memu vysetfovani na miste cinu dalo urcitoi formu — jisty smer. Pfenesme se ted' v duchu tam do toho pokoje. Po cem tu budeme patrat nej dfive? Po prostfedcich, ktere vrahum dopomohly k ute ku. Snad nemusim podotykat, ze ani jeden z nas nevefi v nadpfi rozene jevy. Slecnu a pani L'Espanayovy nesprovodili ze sveta du chove. Pachatele byli hmotni a hmotnou cestou uprchli. Ale jak' O tomto problemu se da nastesti uvazovat pouze z jednoho hledis ka, a to nas nezbytne dovede k definitivnimu rozhodnuti. Probere me postupne vsechny moznosti uniku. Je jasne, ze vrahove byl V mistnosti, kde byla nalezena slecna L'Espanayova, nebo alespor ve vedlejsi mistnosti, kdyz lide z uliee stoupali po schodech. Uni kove cesty musime tedy hledat jen v techto pokojich. Polieie pro slidila skrznaskrz vsechny podlahy, stropy a zdivo. Jejich bystro zraku by sotva usel nejaky tajny vychod. Pfesto jsem jejich ocim neduvefoval a spolehl na vlastni. Ne, zadny tajny vychod jsem nevypatral. Oboji dvefe z pokoju na chodbu byly zamceny, klice zastr- 59 ceny zevnitf. Podivejme se na kominy. Tfebaze do vyse osmi az deseti stop nad krbem jsou normalne siroke, neprolezla by jimi V hofejsich partiich ani vetsi kocka. Kdyz jsme takhle vsechny uvedene moznosti uniku dokonale vyloucili, zbyvaji nam okna. Pfednimi okny se nikdo nemohl spustit dolu, aniz by nebyl zpozorovan davem v ulici. Vrahove tedy museli nutne uteci okny do dvora. Jestlize jsme dosli tak jednoznacne k tomuto zaveru, nebyli bychom dobrymi logiky, kdybychom jej odmitli pro jeho zdanlivou nemoznost. Zalezi jen na nas, abychom dokazali, ze zdanliva nemoznost neni vpravde vubec nemoznosti. V tomto pokoji jsou dve okna. K jednomu je docela volny pfistup, nestoji pfed nim zadny nabytek; kdezto dolni pulku druheho zastihuje celni pelest bytelne postele, ktera je pfistrcena az tesne k ramu. Prvni okno nasla polieie pevne zatlucene zevnitf mistnosti. Odolavalo naporu muzu, ktefi se je snazili vsi silou vytahnout. Do jeho ramu po leve strane byla nebozezem vyvrtana dira a V ni vezel takfka po hlavicku tlusty hfebik. Pfi prohlidee druheho okna objevili podobny hfebik, zarazeny podobnym zpusobem; i tento ram se marne namahali vysunout. To byl pro ne pfesvedcujici dukaz, ze tudy zlocinei neutekli. A proto uz pokladali za nadbytecne hfebiky vytahnout a otevfit okna. J a jsem se pruzkumem zabyval ponekud zevrubneji — z duvodu, ktery jsem uz udal. Vedel jsem, ze prave tady musim dokazat, ze zdanliva nemoznost neni vpravde nemoznosti. Zacal jsem o veci pfemyslet empiricky. Vrahove nesporne uprchli jednim z techto oken. V tom pfipade nemohli znovu upevnit pohyblive ramy zevnitf tak, jak byly nalezeny — samozfejmost teto uvahy odradila policisty od dalsiho patrani v tomto okruhu. Pfesto byly ramy upevneny. Maji tedy nepochybne schopnost upevnit se vlastni silou. Tento zaver je nevyhnutelny. Pfistoupil jsem k volnemu oknu, dost pracne jsem vytahl hfebik a pokusil jsem se vysunout spodni ram. J a k jsem pfedvidal, vzdoroval memu usili. Ted' uz jsem vedel, ze okno drzi skryta pruzina, a to me utvrdilo V pfesvedceni, ze aspon me premisy jsou spravne, ai se problem s hfebiky jevi dosud sebezahadneji. Po kratke, ale bedlive prohlidee jsem skrytou pruzinu objevil. Stiskl jsem j i a ovefiv si svuj nalez, ani jsem se nepokusil okno vysunout. Vratil jsem hfebik do puvodni polohy a pozorne jsem se na nej zadival. Clovek, ktery timhle oknem unikl, mohl docela dobfe ram zvenci zasunout — pruzina by jej zaehytila — avsak zarazit hfe- 60 bik zpatky bylo vylouceno. Zaver byl jasny a opet zuzoval okru meho patrani. Vrahove museli uteci druhym oknem. Pfedpokladc jsem, ze pera u obou ramu budou patrne stejna a ze tedy musii hledat odlisnost v hfebicich — anebo aspon ve zpusobu, jakyi jsou zatluceny. Stoupl jsem si na postel a pfes celni pelest jsei podrobne zkoumal druhe okno. Strcil jsem ruku za pelest a ihne jsem nahmatal a stiskl pero, ktere bylo, jak jsem pfedvidal, toto; ne s vedlejsi pruzinou. Ted' byl na fade hfebik. Byl prave tak tlu; ty jako ten prvy a zarazeny stejnym zpusobem, temef az po hl< vicku. Jestli si myslite, ze me to zmatlo, pak jste na omylu a nepoch( pil jste podstatu indukcni metody. §el jsem po stope jak spolehl vy ohaf a ani na vtefinku jsem j i neztratil. Cich me nezklamal. J( diny clanecek fetezu nebyl narusen. Sledoval jsem tajemstvi a k jeho vychozimu bodu a tim bodem byl — hfebik. Podobal se, ja fikam, v kazdem ohledu svemu kolegovi ze sousedniho okna, jei ze tento fakt (jakkoli se zdal nezvratny) byl smesne maliehern proti memu pfesvedceni, ze mam pfed sebou klic k definitivnim rozuzleni. S tim hfebikem je jiste neco v nepofadku, fekl jsem s Dotkl jsem se ho — a hlavicka s kousickem dfiku mi zustala v pr tech. Zbytek dfiku zustal v otvoru, kde se zlomil. Stalo se to u pfed delsi dobou (kraje ulomku byly totiz zrezivele) a pficinou b^ la zfejme rana kladivem, po ktere se cast hlavicky a dfiku zasekl seshora do spodniho ramu. Opatrne jsem tento konecek zasum do otvoru, odkud jsem jej vyhal — a podoba bezvadneho hfebik byla dokonala, nic nebylo znat. Stiskl jsem pero a lehce povytal okno — hlavicka hf ebiku eestovala s nim, pevne zaseknuta do sv ho luzka. Zavfel jsem okno a dojem celistvosti byl opet dokonal; Az potud pfestala byt tedy zahada zahadou. Vrah uprehl okner k nemuz byla pfistavena postel. Kdyz po jeho uniku okno vlast vahou (nebo i s vrahovym pfispenim) sklouzlo, pevne je zachyti pruzina: a prave tlak teto pruziny pficitala polieie mylne hfebil^ a povazovala proto dalsi setfeni za zbytecne. Je tu dalsi ofisek: jak paehatel slezl dolu? Na tuto otazku jsei dostal uspokojivou odpoved' za pochuzky kolem domu. Neco pf( pet stop od dotycneho okna vede drat hromosvodu. Odtamtud t nikdo na okno nedosahl, natoz pak do neho vlezl. Vsiml jsem vsak, ze okenice ve tfetim patfe jsou zvlastniho druhu, kterem pafizsti tesafi fikaji ferrades. Dnes se jich pouziva malokde, a na starych budovach v Lyonu a Bordeaux jsou jeste hodne vide 61 Maji tvar obycejnych dvefi (jednoduchych, ne kfidlovych), az na to, ze jejich hofejsi polovina miva mfizkovou vyplh, za kterou je mozno velmi pohodlne zachytit se rukama. V nasem pfipade jsou okenice dobre tfi stopy siroke. Kdyz jsme se na ne ze dvora divali, byly obe pootevf eny tak, ze se stenou domu sviraly pravy uhel. Polieie si pravdepodobne prave tak jako my prohlizela dum zezadu, jenze se na okenice divala v pfimce jejich sife (pfimym pohledem samozfejme zkraeene) a nepostfehla jejich skutecne rozmery — anebo je koneekoneu postfehla a nepfikladala jim patficny vyznam. Jakmile totiz jednou dosla k zaveru, ze tudy nikdo nemohl uniknout, podnikla v tomhle smeru poehopitelne jen velmi povrehni patrani. Mne ale bylo jasne, ze kdyby se okenice okna, za kterou je postel, pfirazila az ke zdi, byl by jeji okraj pouhe dve stopy od hromosvodu. A bylo take nasnade, ze s mimofadnou davkou mrstnosti a odvahy se lupic mohl pfehoupnout z dratu do okna. Stacilo dohmatnout na vzdalenost dve a pul stopy (pfedpokladame, ze okenice byly dokofan) — a pfidrzet se pevne mfizovi. Pak se mozna pustil dratu, vzepf el se nohama pevne o zed' a prudce se vymrstil i s okenici, kterou tak pfibouchl k oknu — a jestli okno bylo V tu ehvili otevfeno, muzeme si docela dobfe pfedstavit, ze vietel rovnou do pokoje. Mejte prosim zvlasf dobfe na pameti, ze jsem hovofil o mimofadne davee mrstnosti, ktere bylo tfeba k uspesnemu provedeni tak narocneho a krkolomneho kousku. Rad bych vas nejprve pfesvedcil, ze takovy vykon je vubec proveditelny — ale za druhe, a to zejmena, bych si pfal vstipit vam do vedomi tu vyjimecnou, takfka nadpfirozenou obratnost, ktera vykon umoznila. Bezpochyby si myslite, ze bych lepe sve pfi poslouzil — feceno po pravnicku —, kdybych tu nezbytnou obratnost spis podcehoval, nez jeji pravy vyznam tolik zdurazhoval. V pravnim sporu se to snad delava, ale rozum se takovych uzanci nedrzi. Mym konecnym cilem je pravda. Mym bezprostfednim zamerem je pfimet vas k tomu, abyste si srovnal tu mimofadnou mrstnost, o ktere mluvim, s tim vfestivym (nebo skfipavym) a pferyvanym hlasem, o jehoz narodnosti se ani dva lide nedokazali shodnout a v jehoz vylevech nerozeznal nikdo souvislou slabiku." Pfi techto slovech mi bleskla hlavou matna a nehotova pfedstava toho, CO ma Dupin na mysli. Zdalo se mi, ze mi staci jen krucek k pochopeni, ale ze k nemu nemam dost sil — tak jako lide, ktefi se nekdy pfiblizi k samemu prahu vzpominky, a pfece si nakonec 62 nevzpomenou. Pfitel promlouval dal: ,,Jak jste videl, pfesel jser od uniku k otazce vniknuti do budovy. Chtel jsem tim naznacit, z oboji bylo provedeno stejnym zpusobem na stejnem miste. Vra me se jeste jednou dovnitf pokoje. Rozhledneme se pofadne, ja to tu vypada. Zasuvky pradelniku byly, jak se pravi, vybrakovan; — ackoli mnohe kusy garderoby v nich zustaly. Delat tu nejak zaver je nesmysl. Muzeme se jen docela nazdafbuh dohadovat nic vie. J a k pozname, ze veci nalezene v zasuvkach nebyly vsech ny veci, ktere tam puvodne byly? Madame L'Espanayova a je; deera zily velmi odloucene — nemely svou spolecnost — malokd vychazely — nepotfebovaly menit casto oblekani. Nalezene sa stvo nebylo patrne o nic horsi kvality nez ostatni vybaveni techt dam. Jestlize zlodej neco z tech veci ukradl, proc si nevybral t nejlepsi — proc nevzal vsechno? A vubec, proc pohrdl ctyfmi tisic zlatych franku a obtezoval se radeji rancem pradla? To zlato tan opravdu nechal lezet. V mescich na podlaze se nasel temef ceb obnos, ktery uvedl bankef Mignaud. Proto bych si pfal, abyste pu stil z hlavy tu falesnou pfedstavu motivu, kterou v mozcich polici( zplodil uryvek vypovedi pana Le Bona. Odevzdal penize, a tfi dm nato byla zavrazdena osoba, ktera je pfijala, toi: vse. Pfitom se ko lem nas deji kazdou chvilku desetkrat napadnejsi shody okolnos ti, nez je table, a nestoji nam ani za povsimnuti. Koincidence jsoi vubec kameny urazu, o ktere pravidelne klopytaji ti vzdelanci ktefi se opomenuli vzdelat v teorii pravdepodobnosti — pfestoze teto teorii vdeci tolik slavnych problemu za jeste slavnejsi objas neni. Kdyby bylo v nasem pfipade zlato zmizelo, bylo jeho ode vzdani o tfi dny dfiv necim padnejsim nez shodou okolnosti. Silne by podepfelo myslenku motivu. Jestlize vsak zvazime fakta pfipa du a pfijmeme zlato jako motiv te ohavnosti, musime pachatele nezbytne povazovat za vnitf ne rozpolceneho idiota, ktery na miste cinu zanechava se zlatem i svuj motiv. Nespoustejme ze zfetele prvky, na ktere jsem vas upozornil — zvlastni hlas, mimofadna mrstnost a zarazejici nedostatek po hnutky u vrazdy tak vyjimecne zhovadile — a podivejme se ne vlastni krvave dilo. Mame pfed sebou zenu, kterou cisi ruce zaskr tily a vrazily do krbu hlavou dolu. Normalni vrahove si tak nepoc naji. Pfedevsim takhle nenakladaji se svymi obefmi. Jiste pfizna te, ze je v tom cosi krajne zrudneho — cosi naprosto neslucitelne ho s nasimi pojmy lidskeho jednani, i kdyz pfedpokladame, ze pachatele byli nadobro zvrhli lide. A take pomyslete, jakou ten ne 6 3 tvor musel mit silu, kdyz vrazil mrtvolu tam nahoru do uzkeho komina tak pevne, ze melo nekolik lidi co delat, aby j i spolecne sta- Widolu! Podivejme se ted' na dalsi dukazy teto uzasne sily. Na krbu lezely mohutne chumace — opravdu mohutne chumace — sedivych lidskych vlasu. Byly vytrzeny i s kofinky. Vite, ze neni hrackou vytrhnout tfeba jen dvacet tficet vlasu najednou. Videl jste ty huste prameny prave tak jako ja. Na jejich kofincich (pfiserna podivana!) ulpivaly jeste cary skalpu — neklamny pfiznak obrovske sily, ktera jedinym skubnutim dokazala vyrvat snad tisice vlasu. Vrah podfezal hrdlo stare pani tak dukladne, ze j i hlava doslova odpadla od tela. Jeho nastrojem byla pouha bfitva. Vsimnete si prosim i teto brutalni zbesilosti jeho zlocinu. O podlitinach na tele pani L'Espanayove mluvit nebudu. Pan doktor Dumas a jeho cteny koadjutor pan Etienne prohlasili, ze byly zpusobeny nejakym tupym pfedmetem; a v tom se tito panove nemylili. Tupy pfedmet byla ocividne kamenna dlazba na dvofe, na kterou obei dopadla z okna u postele. Tato myslenka, ac se zda sebeprostsi, unikla polieii z tehoz duvodu, z ktereho j i unikla sife okenice — zalezitost s hfebiky zatemnila totiz tak neprostupne jeji soudnost, ze j i vubec nenapadlo, ze okna byla taky nekdy otevfena. Jestlize jste si k tomu vsemu pfimyslil v patficnem svetle i tu podivnou spoust v pokoji, pokrocili jsme tak daleko, ze si jednotlive prvky muzeme spojit: ohromujici mrstnost, nadlidskou silu, nezkrotnou zbesilost, nemotivovanou krvelacnost, hruznou pitvornost naprosto cizi lidske povaze, hlas znejici cizokrajne usim muzu z ruznych koncin Evropy, neschopny vydat ze sebe zfetelnou ci srozumitelnou hlasku. Co z toho tedy vyplynulo? J a k jsem zapusobil na vasi pfedstavivost?" Zamrazilo me v kostech, kdyz mi Dupin kladl tyto otazky. „Ten zlocin spachal silenee," fekl jsem, „nejaky rozzufeny maniak, ktery utekl z blizkeho blazince." „Vase odpoved' se v jistem smyslu dotyka pravdy," pravil Dupin. „Ovsem hlasy blaznu i za nejprudsich zaehvatu se nedaji pfirovnat k tomu zvlastnimu hlasu, ktery lide slyseli na schodech. Silenei maji pfece nejakou narodnost, a pfestoze jejich slova byvaji nesouvisla, aspon nektere slabiky vyslovuji vzdycky souvisle. A pak, vlasy silence nevypadaji jako to, co drzim v ruce. Vyprostil jsem tenhle chomacek ze zafatych prstu pani L'Espanayove. Nu, co vam to fika?" 64 „Dupine!" zvolal jsem vydesene. „To jsou zvlastni vlasy — tc pfece nej sou lidske vlasy!" „To jsem taky vubec netvrdil," fekl Dupin. „Ale nez si objasni me tento bod, podivejte se laskave tady na tu skicu. Nacrtl jsem s na papir jakesi faksimile toho, co je v jedne vypovedi popisovanc jako ,temne podlitiny i hluboke zaf ezy od nehtu' na hrdle slecnj L'Espanayove, a opet jinde (ve svedeetvi panu Dumase a Etienna' jako ,cetna zacernala mista — zfejme otisky zarytych prstu!'" Pfitel rozlozil papir na stul a pokracoval: „Tenhle nacrtek dost nazorne napovida, jak tvrdy a nepovolny byl ten stisk. Nikde nen videt nej mensi posunuti. Kazdy prst setrval — patrne az do usmr ceni obeti — v miste, kam se puvodne s udesnou silou zabofil. Po kuste se ted' vlozit soucasne sve prsty na jednotlive otisky, jak j( tu vidite." Zkusil jsem to, avsak marne. „Mozna ze to neprovadime, jak nalezi," fekl. „Rozprostfeli jsme papir na rovnou ploehu, kdezto lidske hrdlo je oble. Tady ten kus polena ma pfiblizne obvod hrdla. Obtocte kolem neho nacrtek a opakujte ten pokus." Udelal jsem to; vysledek byl vsak zapornejsi nez pfedtim. „Tohle neni otisk lidske ruky," fekl jsem. „A ted' si pfectete tady ten uryvek z Cuviera," vyzval mne Du- pin. Byla to zevrubna anatomicka a obecne popisna stat o velkem rysavem orangutanu, ktery zije na ostroveeh ve Velkych Sundach. Obrovsky vzrust, uzasna sila a mrstnost, nezkrotna dravosi a sklon k napodobovani jsou u tohoto lidoopa dostatecne znamy, Okamzite jsem si uvedomil celou udesnost te vrazdy. „Popis prstu," fekl jsem, kdyz jsem docetl, „odpovida pfesne vasemu nakresu. Vidim, ze stopy, jak jste je obkreslil, mohl zanechat jen druh orangutana, o kterem se tu pise. Take tenhle chumac zlutohnedych ehlupu se shoduje s ehlupy Cuvierova zvifete, Pfesto mi podrobnosti teto strasne zahady stale jeste unikaji. A krome toho — byly pfece slyset dva hlasy, jak se hadaji, a jeden z nich byl nesporne hlas Francouze." „Ovsem, a jiste si vzpominate, co tento hlas podle vypovedi temef vsech svedku zvolal — totiz: Mon Dieu! Ostatne jeden z vyslychanych — cukraf Montani — vystizne ten povzdech charakterizoval jako vyraz nesouhlasu nebo vytky. Od tech dvou slovicek jsem si proto nejvic sliboval, ze mi pomohou rozlustit zahadu. 65 Yancouz o vrazde vedel. Je mozne, dokonee je vie nez pravdepoobne, ze je nevinen, ze se toho krvaveho f adeni vubee neucastnil. )rangutan mu tfeba utekl. Tfeba ho vysledoval az do pokoje, ale nastalem zmatku a rozcileni ho uz nedokazal polapit. To zvife je osud na svobode. Nebudu se poustet do dalsich dohadu — jsou to otiz opravdu jen dohady a nemam pravo fikat jim jinak — pfedle proto, ze se opiraji o soudy pfilis matne a melke, aby jim muj lastni rozum pfikladal patficnou vahu, a pak proto, ze ani nejsem chopen sdelit jejich obsah jinemu nazirani. Mluvme tedy o dohaech. Jestlize se ten Francouz zverstva, jak doufam, skutecne neopustil, pak ho toto oznameni pfivede k nam. Dal jsem je vcera ecer, kdyz jsme se vraeeli domu, do redakee Le Monde" Podal mi noviny — venovane hlavne zajmum namofni dopravy , hojne vyhledavane namofniky — a j a jsem cetl: )RANGUTAN, velky, rysavy, pochazejici z Bornea, byl C H Y C E N ne ... (uvedeno datum vrazdy) v Boulogneskem lesiku. Majitel, nemz byl zjisten namofnik maltezske lodi, obdrzi zvife nazpet, >rokaze-li dostatecne jeho totoznost a uhradi-li vylohy spojene jeho chycenim a chovanim. Ai se dostavi do uliee ... cislo ... tfei patro ... okres St. Germain. Jak prosim vas vite," zeptal jsem se, ,,ze ten clovek je namofnik L ze slouzi na maltezske lodi?" „Nevim to," fekl Dupin. „Nejsem si tim jist. Ale mam tu kousek kanicky a podle toho, jak je zmackana a umastena, se da soudit, e stahovala jeden z tech dlouhyeh muzskych copu, v kterych si olik libuji namofnici. A mimoto tenhle uzlik svede malokdo krone namofnika a je pfiznacny pro Maltezany. Nasel jsem tu tkanii pod dratem hromosvodu. Ani jedne ze zavrazdenych nemohla )atfit. Ostatne i kdyby muj zaver, ze Francouz je namofnik z malezske lodi, nesouhlasil, muj udaj v inzeratu nemuze veci uskodit. estli se mylim, fekne se proste, ze me oklamala nejaka okolnost, lo ktere ani neni radno stourat. Jestli mam ale pravdu, ziskavam ^elkou vyhodu. Francouz, ktery vi o vrazde — tfebaze j i nespaehal - bude pfirozene vahat, ma-li se na inzerat ozvat a pozadovat >rangutana. Bude uvazovat takhle: ,Jsem nevinen, jsem chudy; >rangutan ma ohromnou cenu — pro cloveka v mych pomerech lotove jmeni; proc bych mel o nej pfijit ze strachu pfed planym lebezpecim? Tady je — na dosah ruky. Chytih ho v Boulogne- 66 skem lesiku, tedy na hony daleko od toho masakru. J a k by vube( nekdo mohl podezirat nerozumne zvife z neceho takoveho? Polieie je bezradna — nepfisla dosud na sebemensi stopu. I kdyby nakras ne zvife vypatrali, nikdo mi nedokaze, ze o vrazde vim. Ostatne jen proto, ze o vrazde vim, me z ni beztak nemohou spoluobvinit Co je dulezite — vi se o mne. Clovek, ktery podal inzerat, me ozna cil jako majitele zvifete. Neni mi znamo, kam az sahaji jeho vedo mosti. Jestlize se nepfihlasim o tak drahocenne zvife, o nemz s( vi, ze patfi mne, padne pfinejmensim podezfeni na ne. A neni pfe ce V mem zajmu upoutavat pozornost ai uz na sebe, nebo na zvife Obratim se na nalezce, vyzvednu si orangutana a zavfu ho, dokuc cela ta vec nezhasne.'" V tom okamziku jsme na schodech zaslechli kroky. „Pfipravte si pistole," fekl Dupin, „ale nevytahujte je a nestfi lejte, dokud vam nedam znameni." Domovni dvefe nechal Dupin otevfene, takze navstevnik vese do domu bez zvoneni. Zacal stoupat nahoru, avsak po nekolikc krocich zfejme zavahal. Vzapeti jsme ho slyseli sestupovat. Al( sotva Dupin chvatne zamifil ke dvefim, opet jsme hosta slysel pf ichazet. Tentokrat se uz nevratil, nybrz razne vystoupil a zakle pal na dvefe naseho pokoje. „Dale," fekl Dupin pfivetivym, bodrym tonem. Muz vstoupil. B y l to na prvni pohled namofnik, muz vysoke statne, svalnate postavy, s neohrozenym a ne tak nesympatickyn vyrazem ve tvafi. B y l velmi osmahly a oblicej mel zpola zarostl; licousy a knirem. V ruce drzel ohromnou dubovou sukovici, jinal se ale zdal neozbrojen. Nemotorne se uklonil a popfal nam dobre ho vecera. Pfizvuk, tfebaze v nem byl neuchatelsky odstin, prozra zoval bezpecne rodileho Paf izana. „Posad'te se, pfiteli," fekl Dupin. „Pfichazite bezpochyby kvu tomu orangutanovi. Namoudusi malem vam to zvife zavidim — j to pekny kus a jiste ma taky ohromnou cenu. J a k je asi stary?" Namofnik si zhluboka oddechl jako clovek, ktery se zbavil nejc keho nesnesitelneho bfemena, a pak sebejistym tonem odpovede „Tezko fict — ale vie nez ctyfi pet let mu neodhaduju. Mate h( tady?" „Bohuzel ne, nejsme tu na to zafizeni. Je v najemne staji v ulic Dubourg, kousek odtud. Rano si ho muzete vyzvednout. Nejak; dukaz, ze je to zvife vase, mate samozfejme u sebe." „To vite, ze mam, pane." 69 „Nerad se s nim rozloucim," fekl Dupin. „Mel jste s nim jiste hodne starosti, pane," fekl muz, „a ja od /as nechci nic zadarmo. J a k byste taky k tomu pfisel. Milerad /am vyplatim odmenu za jeho chyceni — odmenu samozfejme / pfimefene vysi." „No," pravil muj pfitel, „tomu fikam poctiva hra, namoudusi. Pockejte — co bych tak mohl chtit? A — uz to mam. Tak tohle bude ma odmena: vypovite mi dopodrobna vsecko, co vite o te vrazde / ulici Morgue." Posledni slova pronesl Dupin velice tichym a klidnym tonem. A. prave tak klidne pfistoupil ke dvefim, zamkl je a klic strcil do kapsy. Pak vytahl ze zahadfi pistoli, a aniz pohnul brvou, polozil j i na stul. Namofnik zbrunatnel, jako by se dusil. Vyskocil, popadl klobouk — vzapeti vsak znovu klesl do kfesla, roztfeseny, k smrti vydeseny. Slovo ze sebe nevyrazil. Z hloubi srdce jsem ho litoval. „Ale pfiteli," fekl Dupin laskave, „zbytecne se plasite — opravdu. Vubec vam nechceme ublizit. Zarucuji se vam cestnym slovem Francouze, ze se vam zadne pfikofi nestane. Jsem naprosto pfesvedcen, ze za zverstva v ulici Morgue nejste odpovedny. Nema ovsem smysl zapirat, ze jste do toho pfipadu tak ci onak zapleten. Z toho, CO jsem fekl, jste jiste poznal, ze jsem se dovedel proste vsechno — a to zpusobem, o kterem nemuzete mit ani potuchy. Situace tedy vypada takhle: nedopustil jste se niceho, cemu jste mohl nejak zabranit — niceho, co by vam mohli klast za vinu. Neprovinil jste se ani loupezi — ve ehvili, kdy jste mohl loupit docela beztrestne. Nemate co zatajovat. Nemate duvod cokoli zatajovat. Ba naopak, jednal byste navysost cestne, kdybyste vsechno, co vite, vypovedel. Zavfeli nevinneho cloveka a obvinili ho ze zlocinu, jehoz pachatele muzete oznacit." Za teto Dupinovy feci se namofnik jakztakz vzpamatoval, avsak jeho dfivejsi smele vystupovani bylo to tam. „Buh mi tedy pomahej," pravil po kratke odmlce, „feknu vam tedy vsechno, co o tehle zalezitosti vim — i kdyz necekam, ze mi polovinu z toho uvefite. B y l bych veru blazen, kdybych v to doufal. Pfesto tvrdim, ze jsem nevinen, a chci se poctive vyznat ze vseho, i kdyby me to melo krk stat." Vypravel nam zhruba tento pfibeh: Pfed nedavnem podnikl plavbu do souostrovi Velkych Sund. Vyprava, jejimz byl clenem, pfistala na Borneu a pustila se na mensi vylet do vnitrozemi. Tam 70 s jednim kamaradem chytil orangutana. Kdyz pozdeji pfite umfel, stal se sam jedinym vlastnikem zvifete. Nez sveho zajatce dopravil domu, zakusil diky jeho nezkrotne, vybojne povaze mno ho svizelu, ale posleze se mu pfece jen podafilo ubytovat ho bez pecne ve svem pafizskem domove. Tam ho choval v naprosten ustrani — nechtel totiz u sousedu probouzet nevitany zajem aspon do te doby, nez se zvifeti zahoji rana na chodidle, kterou s zpusobilo o tf isku na palube lodi. Mel v umyslu nakonec oranguta na prodat. Kdyz se v noci ci spise k ranu osudneho dne vratil z jakesi na # mofnicke pitky, pfistihl zvife ve svem pokoji. Vniklo tam z vedlej si komory, kde melo byt bezpecne zavfeno. Bfitvu v ruce, s namy dlenou tvafi sedelo pfed zrcadlem a chystalo se holit — zfejm< tento ukon pozorovalo pfedtim u sveho pana klicovou dirkou v( dvefich komory. Kdyz namofnik spatfil tu hroznou zbrah v ruc( tak divokeho zvifete, v ruce tak schopne j i pouzit, nesmirne se vy desil a chvilku nevedel, co pocit. Pak ho napadlo, ze zvife dokaza i V navalech nejprudsiho besneni utisit karabacem, a tak se k ne mu uchyhl i tentokrat. Jakmile vsak orangutan spatfil dutky, sko kem vyrazil z pokoje, sebehl ze schodu a pak oknem, ktere byl nanestesti otevfeno, vyskocil na ulici. Francouz se rozbehl za nim. Opice, stale tfimajic bfitvu, se ot cas zastavila, ohledla se a kynula svemu pronasledovateli. Kdyz j vsak uzuz dohanel, opet se dala na utek. Tato zoufala honicka ne mela konce. V ulicich bylo pusto a ticho, vzdyi! se chylilo ke tfei zrana. J a k uprchlik mijel nadvorni frontu domu v ulici Morgue upoutalo jeho pozornost svetlo v otevfenem okne ve tfetim pc schodi. Bylo to okno pokoje pani L'Espanayove. Pfihnal se k dc mu, spatfil drat hromosvodu, s nepfedstavitelnou mrstnosti vysp hal nahoru, chytil se okenice, ktera byla pfirazena az ke zdi, a p ni se zhoupl rovnou na pelest postele. Cely ten kousek trval je nekolik vtefin. J a k se orangutan spoustel do pokoje, odkopl za s( bou okenici, ktera se opet dokof an rozletla. Kdyz to namofnik videl, zaradoval se — ale zaroveh se i vyleka Mel ted' vetsi nadeji, ze zvife polapi, protoze z pasti, do ktere vnil lo, mohlo stezi vyvaznout jinak nez po drate — a tak, az poleze d( lu, by ho mohl zadrzet. Na druhe strane mel opravnene obavy, c asi uprchlik vyvadi v dome. Tato druha uvaha muze pf imela sledc vat ho dal. Po drate bleskosvodu se vysplhal bez nesnazi (vzdj byl namofnik), kdyz vsak vystoupil do vyse okna, ktere bylo dak 71 po jeho pravici, byl v koncich — mohl se nejvys silne vyklonit lahlednout do pokoje. Ten kraticky pohled ho tak vydesil, ze Jem sletel dolu. V tom okamziku profaly nocni ticho ony pfiserskfeky, jez vyburcovaly ze spanku obyvatele uliee Morgue. PaL'Espanayova s dcerou, obe v nocnim pradle, srovnavaly zfejjakesi pisemnosti do zelezne truhlice, o niz jsem se jiz zminil terou damy pfivlekly doprostfed mistnosti. Byla otevfena a jeji jah rozlozeny vedle ni na podlaze. Obeti sedely bezpochyby zak oknu, a z toho, ze se vykfiky neozvaly hned, jak zvife vtrhlo pokoje, Ize soudit, ze ho ehvili nezpozorovaly. Bouchnuti okenipficetly patrne vetru. ^dyz namofnik nahledl do pokoje, drzel ohromny lidoop pani ilspanayovou za vlasy (mela je rozpustene — zfejme si je pfed- 1 procesavala) a svihal j i pfed oblicej em bfitvou, jako by chtel podobit holice. Dcera lezela bezvladne na zemi — omdlela. Vyky a odpor stare pani (jak se branila, vyrval j i chumac vlasu) mgutana popudily a jeho bezpochyby neskodne umysly se zmey V hnev. Jedinym raznym rozmachem sve svalnate paze ufal j i ilem hlavu. Pohled na krev rozlitil jeho vztek v zachvat zufivosZaskfipal zuby, z oci mu vyslehly blesky a vrhl se na telo divky zaryl sve drtive drapy do jejiho hrdla a tiskl, dokud obet' neskoia. V tom okamziku zabloudil jeho divoky roztekany pohled ilavam postele, nad nimiz se rysovala matna, hruzou zkamenetvaf jeho pana. Zlost zvifete, ktere si patrne uchovalo v pameti avany karabac, se razem zmenila v strach. Snad si uvedomilo, si zasluhuje trest, a jako by chtelo zahladit sve krvave ciny, zao V panickem rozcileni poskakovat po pokoji, kacet a lamat natek, zpfehazovat veci, vytahovat z postele matraci. Posleze poilo telo mrtve divky a vrazilo je do komina, a nakonec se zmoc- 0 mrtvoly stare pani a vrhlo j i stfemhlav z okna. iCdyz se se svym zohavenym bfemenem pfiblizilo k oknu, na>fnik zdesene uskocil k dratu, po nemz spis sjel, nez slezl dolu, ychle se rozbehl domu. V hruze pfed nasledky toho besneni ho dobro pfesla starost o dalsi osudy orangutana. To, co slyseli lide schodisti, byly Francouzovy vykfiky udesne hruzy smisene losupnym brebentenim obludy. ^byva jen malo, co bych jeste dodal. Orangutan unikl z pokoje zpochyby tesne pfedtim, nez byly vypaceny dvefe. Okno za sell zfejme pfibouchl. Majitel zvife pozdeji sam chytil a dostal za znacny obnos od feditelstvi botanicke zahrady. Le Bon byl pro- 72 pusten, jakmile jsme s okolnostmi pfipadu — doplnenymi Dupinovymi poznamkami — seznamili policejniho prefekta. Tento hodnostaf, jakkoli memu pfiteli nakloneny, nedovedl zcela zakryt nelibost nad novym zvratem udalosti a neodpustil si nekolik kousavych poznamek asi v tom smyslu, ze je radno, aby si kazdy hledel sveho. „A1! si mluvi," fekl Dupin, kteremu prefekt nestal ani za odpoved'. „Ai jen kaze a ulehci svemu svedomi! Mne jenom tesi, ze jsem ho porazil na jeho vlastnim kolbisti. Nijak me ovsem neudivuje — jako udivuje jeho —, ze v feseni tehle zahady na cele cafe selhal. Nas pfitel prefekt je totiz, po pravde feceno, pfilis mazany na to, aby dokazal jit vecem na kloub. Jeho chytrost nema ducha. Je to sama hlava a zadne telo — jako obraz bohyne zlodeju a podvodniku Laverny, nebo v nejlepsim pfipade sama hlava a ramena, jako treska. Ale stejne je to chlapik k pohledani. Mam ho zvlasf rad pro jeden jeho oblibeny bravurni krasofecnicky kousek, ktery mu ziskal povest duchaplneho muze. Myslim jeho zpusob, jak umi — de nier ce qui est, et d'expliquer ce qui n'est pas."^ ^ (fr.) — Popirat to, co je, a vysvetlovat to, co neni. 73