b) zkušenost s jednotlivými „hudebními“ jazyky

   Postup:

     – diachronní – doba vzniku skladby

     – synchronní – rozdílné vyjadřovací prostředky skladeb z různých období

     – podle srozumitelnosti hudebního jazyka

     SŠ: nejvíce se osvědčuje postupovat chronologicky a vytvářet  poslechové
     zkušenosti (zvukový obraz) – opěrné body

     – poslech propojujeme  s ostatními složkami  – vokální,  instrumentální,
     pohyb apod.

   – volíme vhodné  skladby, ne  příliš rozsáhlé nebo  složité obsahově  nebo
   formálně

   – ne příliš dlouhé (max 10 minut)

   – efektní, výrazné, typické

   – instrumentální i vokální skladby všech forem

   – technicky kvalitní zvuk, kvalitní orchestr nebo interpret

   U absolutní hudby vzrůstá význam vhodných pomocných prostředků  (skaffolds
   – opora, lešení) nebo aktivit, jimiž podpoříme vnímání díla.

   Konkrétní možnosti:

   pracovní list, schéma skladby,  poslechová mapa, slovní upozornění  předem
   nebo komentář  přímo  do  znění skladby  v  pracovním  poslechu,  obrázek,
   aktivizace –  zvedni  ruku,  až uslyšíš...,  kreslení,  příběh,  dialog  –
   životní zkušenosti studentů, využití jiného zpracování dané skladby


   Metodické postupy při poslechu hudby se liší především mírou  emocionality
   či naopak racionality, s níž k hudební skladbě přistupujeme.

    1. emocionální přístup

    2. intelektuální přístup se zapojením aktivní myšlenkové činnosti

          * analyticko-syntetický

          * synteticko-analytický

          * synkritický (srovnávací)

    3. emocionálně intelektuální přístup

   Přístupy je třeba vhodně vyvážit s ohledem na konkrétní slohové období.

   Postup:

   1. úvod –  zarámování, motivace, případně aktivizační úkoly

   2. orientační (pracovní, analytický) poslech – může být tzv.  komentovaný,
   záměrné pozorování významných detailů

   3. beseda, dialog se žáky – rozbor slyšeného

   Jakou měla skladba náladu? (Kdy by  sis ji pustil? Do jakého prostředí,  k
   jaké situaci by se hodila?)

   Pomocí přívlastků popiš, jaká byla.

   Co mohlo být inspirací?

   Jaký by mohla mít název?

   Jaké asociace, představy v tobě vyvolávala?

   Jak na tebe působila?

   Co ti připomínala?

   Jak jsi strávil těchto 8 minut?

   Jaký videoklip bys ke skladbě natočil?

     – pozor na otázku „Proč se ti skladba líbila?“

   Proč (čím  to  bylo),  že  skladba  působila  právě  takto?  –  objektivní
   racionální pohled, všimneme si použitých hudebních prostředků

   4. syntetický poslech  – žáci již  posouchají nerušeně (poslechová  mapa),
   ustupuje funkce didaktická a nastupuje estetická

   5. návraty ke skladbě

   Tento druh poslechu se také označuje jako intelektuální.

   Poslech intuitivní: neopírá se o teoretické poznatky, učitel pustí skladbu
   bez komentáře,  žáci  své spontánní  reakce  mohou vyjádřit  např.  pomocí
   výtvarných technik, výrazového tance apod.

   Další doporučení:

     * naučit studenty poslouchat soustředěně

     * pozorně sledovat jejich reakce na hudbu, podle toho volit další postup

     * atraktivní je vlastní interpretace některých skladeb (klavír)

     * skladby nejsou jen ilustrací hudební historie, pozor na dlouhý  slovní
       výklad a „popisování“ hudby

     * pokud možno  propojit poslech  s  ostatními aktivitami  do  celistvého
       tvaru (metody dramatické výchovy)

     * každé období pojmout odlišně podle jeho hlavního znaku