Výchova ke vnímání hudebního díla I

   Vnímání a  prožívání  hudby –  složitý  proces, nutno  zkoumat  z hlediska
   neurofyziologického,   psychologického,    estetického,    sociologického,
   didaktického

        * poslech  hudby   byl  dlouho   opomíjen,  preferoval   se  zpěv   a
          instrumentální činnosti

        * dnes je  chápán jako  svébytná složka  hudební výchovy,  kterou  je
          nutno rozvíjet

   otázka obsahu (významu) hudby

   pohled z hlediska posluchače – fáze odrazu hudební reality v našem vědomí:

     * percepce (percepční) – prosté vnímání

     * apercepce (apercepční) – vyšší stadium zpracování slyšeného,  celostní
       zpracovávání informace

       – uvědomělé vnímání, aktivní poslech

       – analýza

     * recepce (receptivní) – příjem, přijetí; vyšší úroveň zpracování vjemu

       – psychologicko-sociologický  a  kulturně-historický jev,  vliv  má  i
       historické pozadí vzniku skladby (hudební jazyk doby)

   Tomáš Houška:

   „Poslech hudby  je  především  prožitek  na  hranici  vědomí  a  nevědomí.
   Prožívání si vlastního  světa pocházejícího  ze znějící  hudby a  nalézání
   zcela nových světů.  To je  také na hudbě  to zázračné  a fantastické,  že
   jejím  prostřednictvím  opravdu  můžeme  objevovat  nové  světy  a   dosud
   nepoznané pocity.“

   pohled sémiotiky: denotát (významové jádro) a konotace

   tzv. absolutní hudba:

   – hudební obsah není primárně zobrazení předmětu, jevu, děje, příběhu nebo
   alespoň ne  v takové  míře jako  v malířství  nebo literatuře,  ale  spíše
   vyjádřené emoce, city,  prožitky, dojmy, a  to v nejjemnějších  odstínech,
   v jejich vývoji, proměnách

     * hudba jako  sdělení  –  citové  poselství  autora,  sdělení  vlastních
       pocitů, idejí, myšlenek prostřednictvím hudebních prostředků

     * jazyk hudby – kompoziční prostředky ve skladbě, kontextuální  významy,
       principy  opakování,  kontrastu  a  gradace  apod.,  vztahy  napětí  –
       uvolnění, očekávané – neočekávané

   Předpoklady:

   a)  vytváření  zkušeností  s   hudbou  jako  druhem  umělecké   komunikace
   (činnostní pojetí)

   rozvoj hudebních schopností:

     * při zpěvu, hudebně pohybové výchově, v instrumentálních činnostech  se
       tvoří hudební  zkušenosti, žák  si „ohmatává“  hudební materiál  –  to
       postupně vede k hudebnímu myšlení

     * hudebními činnostmi připravujeme žáky na poslech hudby

     * porozumění  hudební  skladbě  (tj.  proniknutí  do  výstavby  díla   a
       pochopení hudebního  sdělení) je  ovlivněno také  kvalitou  analytické
       činnosti posluchače

     * vytváření jakési  zásoby abstraktních  tvarů  ve vědomí  posluchače  –
       vzniká jako zkušenost z poslechu, usnadňuje porozumění hudebnímu  dílu
       (znějící hudbě)