Výslovnost souhláskových skupin


1. Výslovnost zdvojených souhlásek


Dvě stejné souhlásky se mohou vyslovovat:


a) zdvojeně

- tam, kde by mohlo dojít k závažným změnám smyslu, např. podaný – poddaný, raci – racci;

- na švu složených slov: dvojjazyčný, půllitr;

- v tvaru rozkazovacího způsobu před koncovkou -me: oznamme;

- ve tvarech podstatných a přídavných jmen: pecce (pecka), cvrččí;

- v profesionálních projevech také na švu předpon (před-, od-, nad-, pod-, roz-, bez-) a
slovotvorného základu: poddůstojník, rozzářil.


b) nezdvojeně (zjednodušeně

- na švu slovotvorného základu a přípony: kamenný – [kamení], babiččin – [babičin], vyšší – [viší].



2. Zjednodušování souhláskových skupin


a) zjednodušeně lze vyslovovat spojení ts a tš (obvykle na švu slovního základu a přípony): dětský
– [ďeckí] i [ďetskí], větší – [vječí] i [větší];

b) zjednodušují se skupiny tří souhlásek v množném čísle přídavných jmen: lašští – [lašťí],
kroměřížští – [kromňeříšťí]; dětští – [ďečťí] a dětský – [ďeckí].


c) souhlásku lze vypustit u slov: dcera – [cera], srdce – [srce], ctnost – [cnost], přijď – [přiť];

d) ve tvarech pomocného slovesa být (jsem, jsi, jste, jsme, jsou) se připouští výslovnost bez j:
[volal sem]; j se však zachovává v tvarech záporných a tam, kde plní funkci plnovýznamového
slovesa: [čerťi jsou].

e) dvojí výslovnost mají slova: džber – [džber] i [žber], džbán – [džbán] i [žbán];