MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA OBČANSKÉ VÝCHOVY Občanská válka v Sýrii Mezinárodní vztahy (podzim 2018) Vypracovala: Dana Doležalová, 425930 Vyučující: Mgr. et. Mgr. Michal Škerle Obsah Úvod. 3 1 Historie. 3 2 Demografie. 4 3 Občanská válka. 6 4 Mírová jednání 9 5 Uprchlická krize. 10 Zdroje. 12 Seznam obrázků. 13 Úvod Od roku 2011 probíhá v Sýrii občanská válka, která představuje jednu z největších humanitárních katastrof v současné době. Během této války bylo zabito více než 460 000 Syřanů, více než jeden milion lidí bylo zraněno a více než 12 milionů, což odpovídá polovině předválečné populace v zemi, bylo vysídleno. Do konfliktu se zapojilo velké množství regionálních i globálních mocností, některé z nich přímo, některé nepřímo. Jak říká expert na dění v Sýrii Fajsal Itání: „Válka v Sýrii byla od začátku vykreslována jako mezinárodní konflikt, což tak úplně neodpovídalo. Až teď se stal skutečně mezinárodním.”[1] 1 Historie V roce 1920, tedy po první světové válce a po rozpadu Osmanské říše, byla ustanovena Sýrie jako francouzský mandát. Po druhé světové válce, v roce 1946, vyhlásila Sýrie nezávislost. Sýrie však byla zpočátku v politické sféře nestabilní. „Roku 1970 získal moc ve vládnoucí nacionalistické a socialistické straně Baas generál Háfíz al-Asad. Ten proměnil Sýrii sice v politicky stabilní, sekulární, avšak značně autoritářský režim.“[2] Mezi jeho nejbrutálnější činy patří například potlačení povstání Muslimského bratrstva v roce 1982. Tento zásah měl za následek několik desítek tisíc obětí. Generál Háfíz al-Asad zemřel roku 2000 a moc v zemi převzal jeho mladní syn Bašár al-Asad, který v autoritativním pojetí vlády pokračoval.[3] Do dnešních dnů zůstává nevyřešeným problémem rozdělení Velké Sýrie ve 20. letech minulého století. Syrská republika si nárokuje území dnešního Libanonu, v letech 1976 až 2006 byly hranice Libanonu okupovány Sýrií, což mělo za následek její značné hospodářské vysílení a nespokojenost občanů s dlouhotrvajícím konfliktem a trvajícím ohrožením na životech.[4] 2 Demografie V současné době žije v Sýrii přibližně 18 289 498 obyvatel. Sýrie se v seznamu zemí podle počtu obyvatel řadí na 64. místo. Celková rozloha země je 183 630 km^2 a hustota obyvatelstva činí 100 na km^2. 78,2% obyvatelstva žije ve městech (14 289 848 lidí v roce 2018). Průměrný věk, kterého se lidé v Sýrii dožívají, je 20,5 let.[5] Obrázek 1: Obyvatelsto Sýrie - křivka[6] Obrázek 2: Růst/pokles obyvatelstva v Sýrii[7] Sýrie je převážně islámskou zemí, kdy podle posledních údajů z roku 2007 bylo 87% populace země muslimské. Celkem 74% Syřanů se řadí mezi sunnitské muslimy a dalších 13% mezi šíitské. V současné době je v Sýrii přibližně 2 miliony příslušníků alávitské sekty, jejímž členem je také vládnoucí prezident Bašár al-Asad. Přibližně 10% obyvatelstva se řadí ke křesťanům a 3% k sektě drúzů.[8] Největší etnickou skupinou, která tvoří přibližně 90% obyvatelstva v Sýrii, jsou Arabové. Dalšími hlavní skupinou jsou Kurdové (2 miliony)[9]. Zbytek obyvatelstva tvoří arménské, čerkeské, jezídské a turecké menšiny.[10] Obrázek 3: Náboženství v Sýrii[11] 3 Občanská válka Počátkem roku 2011 se proti autoritářským režimům v arabském světě zvedla vlna demonstrací, která měla za následek změnu vlády v několika zemích. Tato situace se stala známou jako Arabské jaro.[12] Na počátku konfliktu v Sýrii si lidé stěžovali na vysokou nezaměstnanost, korupci a nedostatek politické svobody pod vedením prezidenta Bašhara al-Assadu, který, jak již bylo uvedeno výše, převzal vládu nad zemí po svém otci, který zemřel v roce 2000. V březnu roku 2011 vypukly demonstrace v Damašku, které byly inspirovány arabským jarem. Poté, co vláda použila smrtící sílu k rozehnání demonstrace, protesty, které vyžadovaly rezignaci prezidenta, vypukly celostátně. Postupně docházelo k rozšiřování nepokojů a zástupci opozice se začali hájit pomocí zbraní a zbavili se bezpečnostních složek v jejich oblastech. Prezident al-Assad slíbil, že rozdrtí vše, co nazýval „terorismem podporovaný cizími zeměmi“. Násilnosti rychle vzrůstaly a země se postupně dostala do občanské války.[13] Během těchto nepokojů se také stávalo, že příslušníci bezpečnostních složek vyslaných na potlačení rebelů zběhli a přidali se na stranu opozice. Právě tito bývalí členové vládní armády v červenci roku 2011 založili tzv. Svobodnou syrskou armádu (FSA).[14] I v zahraničí byl vyjádřen odpor se způsobem vlády prezidenta Assada, který byl vyzván představiteli Spojených států, Spojeného království i Evropské unie v srpnu roku 2011, aby odstoupil. Také je v Istanbulu vytvořena Syrská národní rada. V září Evropská unie vyhlásilo embargo na ropu ze Sýrie, diplomatické styky se Sýrii byly přerušeny Tureckem a bylo jí pozastaveno členství v Lize arabských států.[15] Některé země se však postavily na stranu Assada. Syrský režim je stále podporová Íránem, Ruskem a Čínou. Do konfliktu se začalo zapojovat čím dál více stran a opozice se postupně začala rozdělovat na umírněnější a radikálnější skupiny.[16] Bohaté sunnitské státy Perského zálivu, např. Saudská Arábie, Katar či Spojené arabské emiráty, materiálně podporovala rebely proti Assadovi. Naopak šíitský Írán Assadovu vládu podporoval.[17] Vedle syrské armády také bojovali tisíce muslimských šíitských vojáků, kteří byli vyzbrojeni, vycvičeni a financováni libanonským hnutím Hizballáh, ale také Írákem, Afghánistánem a Jemenem.[18] V tomto konfliktu také působí jednotky teroristické organizace al-Kájdy. Dále kurdské jednotky, které střeží území na severu země.[19] Ke konci roku 2012 vznikla v Kataru Národní koalice sil revoluce a syrské opozice, která se snaží o sdružení všech syrských opozičních skupin a byla uznána několika státy jako legitimní zástupce syrského lidu.[20] V roce 2013 nastalo podezření, že Assad použil chemické zbraně proti povstalcům, což by znamenalo porušení Ženevského protokolu a tedy zásadní zlom ve válce.[21] Bývalý americký prezident Barack Obama varoval, že použití chemických zbraní v Sýrii by bylo „červenou čárou“, která by vyvolal vojenskou intervenci.[22] Obama již zvažoval letecké údery, ale Ruska nakonec přišlo s jiným řešením. V září roku 2013 bylo Sýrii nařízeno zrušení všech chemických zbraní v Sýrii.[23] V roce 2013 zahájila CIA tajný program, jenž měl za cíl financovat, vyzbrojit a vycvičit povstalecké skupiny proti Assadovi, ale program byl později uzavřen.[24] V roce 2014 se do války v Sýrii zapojil také tzv. Islámský stát (Islámský stát v Iráku a Levantě/Sýrii). ISIS získala území v západním Iráku i východní Sýrii, kde bylo převážně sunnitské obyvatelstvo. Na tomto území vyhlásil ISIS vlastní chalífát a následně se snaží o získávání dalších území. „Boj proti Islámskému státu se stal specifickým konfliktem v rámci války v Sýrii, u kterého se dá říct, že úplně všechny zúčastněné strany stojí právě proto Islámskému státu.“[25] Téhož roku Spojené státy zahájily útoky v Sýrii a kolem ní, které byly zaměřeny právě na ISIS. Údery byly navrženy tak, aby zabránily tomu, aby Islámský stát získal další půdu a nakonec zničil tuto bojovou sílu.[26] Jak již bylo uvedeno výše, Rusko se postavilo na stranu Bašára al-Assada. V září roku 2015 Rusko zahájilo bombardování především proti rebelským skupinám, které byly podporovány USA, a také nasadilo vojenské poradce, aby podpořili obranu Assada. V Radě bezpečnosti OSN Rusko a Čína opakovaně vetovaly rezoluce podporované Západem o Sýrii.[27] V prosinci roku 2016 dosáhla syrská armáda svého největšího úspěchu proti povstalcům, když získala strategické město Allepo. Od té doby úřad FSA ovládal omezené oblasti v severozápadní Sýrii. V roce 2017 Assad opět použil chemické zbraně a tak USA provedly první přímou vojenskou akci proti Assadovým silám a zahájily raketové útoky na syrskou leteckou základnu, ze které věřili, že byl chemický útok na Khen Šejhoun zahájen. V únoru roku 2018 došlo k zintenzivnění ostřelování ruskými a syrskými silami na Idlíbu, zejména proto, že došlo k sestřelení ruského bojového letounu. V dubnu téhož roku USA za pomoci britských a francouzských sil, zahájily útok na „místech s chemickými zbraněmi“. Hlavním cílem se stala letecká základna a další syrské vládní zařízení nedaleko Homsu a Damašku. V květnu roku 2018 se syrští opoziční bojovníci evakuovali z poslední pevnosti rebelů poblíž Damašku. Syrská svobodná armáda, podporovaná Tureckem, převzala kontrolu nad Afrinem, poblíž hranice mezi Tureckem a Sýrií, od kurdských bojovníků usilující o samosprávu. [28] Obrázek 4: Kdo je do války zapojen?[29] Obrázek 5: Rozdělení Sýrie[30] 4 Mírová jednání Mírová jednání probíhají mezi syrskou vládou a opozicí za účelem dosáhnout v Sýrii vojenského příměří a politických změn, jedním z důležitých bodů je však osud Assada. V červnu roku 2012 se konalo první kolo rozhovorů mezi syrskou vládou a opozičními delegáty v Ženevě ve Švýcarsku. V roce 2014 nahradil zvláštního vyslance OSN pro Sýrii Kofiho Annana Staffan de Mistura. V květnu roku 2017 Rusko, Iran a Turecko vyzvaly k vytvoření čtyř deeskalačních zón v Sýrii, nad kterými se neočekávaly lety ruských a syrských stíhaček. Poslední kolo rozhovorů se uskutečněné v prosinci roku 2017 selhalo mezi syrskou vládou a opozičními delegáty kvůli výrokům ohledně budoucí roli Assada v přechodné vláda.[31] V lednu roku 2018 Rusko sponzorovalo rozhovory o budoucnosti Sýrie v černomořském městě Soči, ale opoziční blok bojkotoval konferenci a tvrdil, že jde o pokus podkopat úsilí OSN uzavřít dohodu.[32] Po odsouzení plánů rozdělení Sýrie v březnu roku 2018 se v Turecku následně uskutečnil trojstranný summit, který projednával cestu vpřed.[33] 5 Uprchlická krize Jak již bylo uvedeno v úvodu, občanská válka v Sýrii je válka, která má obrovské humanitární dopady. Během války bylo zabito více než 460 000 Syřanů, přes 12 milionů bylo vysídleno a více než jeden milion obyvatel bylo zraněno.[34] Mnoho Syřanů tedy začalo hledat bezpečí jinde v Sýrii i mimo ni. Od února roku 2018 odhaduje Rada pro lidská práva (UNHCR), že na hranicích Sýrie je více než 6,5 milionu vnitřně vysídlených osob (opustili své domovy, ale pobývají v hranicích státu).[35] Do listopadu roku 2018 UNHCR zaregistrovala více než 5,6 milionů uprchlíků.[36] Většinu syrských uprchlíků hostí Libanon, Turecko a Jordánsko, z nichž mnozí se pokoušejí cestovat dále do Evropy za lepšími životními podmínkami. [37] Ženevská úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 popisuje uprchlíka jako osobu, která se „nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit.“[38] Obrázek 6: Kam uprchlíci směřují?[39] Zdroje o NETRVAL: Daniel. Občanská válka v Sýrii. Praha: Asociace pro mezinárodní otázky, 2015. o ŠABACKÁ, Yvona. Konflikt a politika velmocí na Blízkém východě: Libanon - bitevní pole velmocí. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. ISBN 978-80-7380-298-1. o Syria Population. Worldometers [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. Dostupné z: http://www.worldometers.info/world-population/syria-population/ o Syria Population 2018. World Population Review [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. Dostupné z: http://worldpopulationreview.com/countries/syria-population/ o Syria Regional Refugee Response. Operational Portal Refugee Situations [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. Dostupné z: https://data2.unhcr.org/en/situations/syria o Úmluva o právním postavení uprchlíků. United Nations [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. Dostupné z: https://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/03/uprchlici.pdf o Občanská válka v Sýrii. iRozhlas [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/obcanska-valka-syrie-mezinarodni-konflikt-islamsky-stat-asad_18 02191450_mis o Syria´s Civil War. Aljazeera [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/indepth/opinion/russia-iran-turkey-agree-roadmap-syria-180405111004526.ht ml o Middle East. Aljazeera [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2016/05/syria-civil-war-explained-160505084119966.html o Syria. BBC [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. Dostupné z: https://www.bbc.com/news/world-middle-east-35806229 o Guide to the Syrial Civil War. The Atlantic [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. Dostupné z: https://www.theatlantic.com/international/archive/2015/10/syrian-civil-war-guide-isis/410746/ o Timeline Syria. Call of Hope [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. Dostupné z: https://www.callofhopeus.org/blog2/timelinesyria o Válka v Sýrii. Česká televize [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2419900-statisice-mrtvych-a-obri-migracni-vlna-valka-v-syrii-trv a-uz-sedm-let o Obrazem: Válka v Sýrii. Aktuálně.cz [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/foto-obcanska-valka-v-syrii-trva-uz-sest-let/r~220163a208bd11e 79d89002590604f2e/?redirected=1539896456 o Sýrie. Britské listy [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. Dostupné z: https://blisty.cz/art/93263-syrie-obvinila-turecko-z-porusovani-dohody-v-idlibu.html Seznam obrázků Obrázek 1: Obyvatelsto Sýrie - křivka. 4 Obrázek 2: Růst/pokles obyvatelstva v Sýrii 4 Obrázek 3: Náboženství v Sýrii 5 Obrázek 4: Kdo je do války zapojen?. 8 Obrázek 5: Rozdělení Sýrie. 9 Obrázek 6: Kam uprchlíci směřují?. 11 ________________________________ [1] Občanská válka v Sýrii. iRozhlas [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [2] Netrval. Pavel: Občanská válka v Sýrii. Praha 2015. s. 3. [3] Tamtéž. [4] ŠABACKÁ, Yvona. Konflikt a politika velmocí na Blízkém východě: Libanon - bitevní pole velmocí. Plzeň 2011. [5] Syria Population. Worldometers [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [6] Tamtéž. [7] Syria Population 2018. World Population Review [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [8] Syria Population 2018. World Population Review [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [9] Tamtéž. [10] Netrval. Pavel: Občanská válka v Sýrii. Praha 2015. [11] Tamtéž. [12] Netrval. Pavel: Občanská válka v Sýrii. Praha 2015. [13] Syria. BBC [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [14] Netrval. Pavel: Občanská válka v Sýrii. Praha 2015. [15] Tamtéž. [16] Tamtéž. [17] Middle East. Aljazeera [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [18] Syria. BBC [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [19] Netrval. Pavel: Občanská válka v Sýrii. Praha 2015. [20] Tamtéž. [21] Tamtéž. [22] Middle East. Aljazeera [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [23] Netrval. Pavel: Občanská válka v Sýrii. Praha 2015. [24] Middle East. Aljazeera [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [25] Netrval. Pavel: Občanská válka v Sýrii. Praha 2015. s. 8. [26] Timeline Syria. Call of Hope [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [27] Middle East. Aljazeera [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [28] Middle East. Aljazeera [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [29] Timeline Syria. Call of Hope [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [30] Syria. BBC [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [31] Middle East. Aljazeera [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [32] Tamtéž. [33] Syria´s Civil War. Aljazeera [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [34] Netrval. Pavel: Občanská válka v Sýrii. Praha 2015. [35] Middle East. Aljazeera [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [36] Syria Regional Refugee Response. Operational Portal Refugee Situations [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [37] Middle East. Aljazeera [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [38] Úmluva o právním postavení uprchlíků. United Nations [online]. 2018 [cit. 2018-11-08]. [39] Syria. BBC [online]. 2018 [cit. 2018-11-08].