Rusko v 17. století ROMANOVCI (Рома́ новы) 1613 – 1917 • • byli původně ruský bojarský rod po Rjurikovcích se stali druhou panovnickou dynastií vládnoucí v Rusku • • • • původní rod Romanovců vymřel po meči roku 1730 (Petr II.) roku 1762 vymřeli Romanovci také po přeslici (Alžběta I.) dále dynastie Holstein-Gottorp-Romanov vláda 304 let (z dvaceti romanovských panovníků a regentů pouze 9 vstoupilo na trůn hladce, 11 přišlo k moci násilím) Znak Romanovců MICHAIL I. FJODOROVIČ (1596 – 1645) první ruský car z dynastie Romanovců •vládl od svých šestnácti let •11. července 1613 korunovace • • • • • • • Vládl spolu se svým otcem – patriarchou Filaretem Posílení moci cara Oslabení moci Zemského Sněmu a Bojarské Dumy Vydávat zákony může pouze car Stanovení absolutní monarchie Rozvoj nevolnictví – hledání „uprchlíků“ ALEXEJ I. MICHAILOVIČ Alexej měl zájem o evropskou kulturu, naučil se psát a založil si vlastní malou knihovnu, studoval hudby, zahraniční mapy a umění • • • 1645 nastoupil na trůn ve svých šestnácti letech byl znám jako "Laskavý" nebo také "Tichý". Měl dobrosrdečnou povahu, a ačkoliv se dovedl rozčílit a být přísný, byl údajně vždy spravedlivý a snažil se udobřit s každým, kdo jej popudil. To jistě vycházelo i z jeho hluboké zbožnosti, někdy trávil celé dny na modlitbách byl otcem 16 potomků ze dvou manželství: 13 dětí měl se svou první manželkou s Marií Iljiničnou Miloslavskou a 3 děti s Natálií Kirilovnou Naryškinovou. • Alexej I. Michailovič • • • • • Zrušení Zemského Sněmu (poslední Sněm – 1655) Místo Bojarské Dumy působí Bližní Duma Změnil se titul cara – důraz na jeho „božský“ původ Zvětšil se počet Prikazů 1649 – nový sborník zákonů „Sobornoje Uloženije“ – podporuje nevolnictví, řeší všechny státní záležitosti Manželky cara Alexeje Michajloviče • Marie Miloslavská Natalie Naryškinová (Нарышкина) • • Rodili se jí nemocní kluci a zdravé holky • • Matka budoucího cara Petra I. Měla 3 děti Měla 13 dětí • Fjodor Alexejevič (1676 – 1682) • • Byl nemocný Místo něj vládli jeho příbuzné – Miloslavští 1682 r. – „Střelecké povstání“ Byli korunovány 2 cara – Ivan (Miloslavský) a Petr (Naryškin) Místo nich vládla jejích sestra Sofie (Sofja) Od roku 1689 – vládne car Petr (do r. 1696 formálně carem byl také Ivan) Reforma církve a její rozkol • Provedl patriarcha Nikon - vl. jménem Nikita Minov (*1605 – 1681), 1652 Nikon zvolen patriarchou 1654 zavádí reformy církevních bohoslužebních knih, Dotkl se některých církevních zvyků: hledal základ pravoslaví v řeckých vzorech, reformy v církevní bohoslužbě (zvelebení zpěvu, mše), křižování třemi prsty místo dvou, klanění do pasu a ne až na zem změna textu některých modliteb • • 1) 2) 3) 4) • začátek církevního rozkolu směřoval k utužování patriarchovy moci – nabídl Alexeji Michajloviči být spoluvládcem (jako Filaret • u cara Fjodora) • 1658 se vzdává úřadu patriarchy Raskolniki Někteří věřící odmítají reformu → nastává rozkol v církvi = raskolniki, starověrci prohlášeni za kacíře • Jsou pronásledováni a vražděni, upalováni zaživa, mnozí emigrují, stěhují se na Sibiř • Klášter na Soloveckých ostrovech → povstání starověrců, krutě potlačeno (400 mrtvých), povstání v Moskvě • • • Protopop Avakuum - vůdce staroobrjadců, seslán a poté upálen. Pronásledování starověrců zkončilo až za vlády Petra I., museli ale platit dvojnásobné daně “Бунташный век” V 17. století se vyskytovalo množství lidových povstání • Příčiny povstání: - nevolnictví rolníků - navýšení daní rozkol v církvi Povstání v 17. století • • 1648 – Solní povstání – Соляной бунт (zavedení daně na sůl) 1662 – Měděné povstání – Медный бунт (zavedení měděných mincí) 1667 – 1671 Rolnická válka – Stěpan Razin („Sobornoje Uloženie“- nevolnictví rolníků, které prchali a stávali se kozáky) • • 1668 – 1676 Solovecké povstání (rozkol církve) Внешняя политика России в 17-м веке Vnější politika v 17. století Cíle: • • • Přístup k Baltskému a Černému moři Návrat území, která byla ztracená v období Smuty Posílení jižních hraníc proti vpádu Krymských Tatar • • • • • • 1632 – 1634 Smolenská válka (návrat ruských měst) 1654 – spojení Ukrajiny s Ruskem 1654 – 1667 Rusko-Polská válka 1656 – 1658 Rusko-Švedská válka 1687, 1687 – výpravy proti Krymskému chanátu Kolonizace Sibiře a Dálného východu Rusko na konci 17. století Spojení Ukrajiny a Ruska V 17. století byla většina území Ukrajiny součástí Polsko – Litevského státu →násilná katolizace obyvatelstva • • • • Zaporožskaja Seč – území kozáků, hejtman Bogdan Chmelnickij Protipolské povstání, spojenectví s Tatary →hlad, mor Ukrajina má na výběr: vládu polského krále, tureckou nebo tatarskou nadvládu nebo spojení s Ruskem • • • Bohdan Chmelnický žádá o pomoc Alexeje I. Michailoviče 1654 spojení s Ruskem → válka s Polskem Rozdělení Ukrajiny podél Dněpru na Levobřežní→Rusko, zbytek Pravobřežní Ukrajina →Polsko Kolonizace Sibiře a Dálného východu Severní oblasti a Severní Ural – součást již Novgorodského knížectví   Sibiřský chanát, samostatný po rozpadu Zlaté hordy Stroganovové a další kupecké rodiny pronikali za Ural, obchodovali s kožešinami, solí a kovy  1. září 1581 Jermak Timofejevič v čele kozáckého vojska překročil Ural – boje s chánem Kučumem  1582 porážka chána Kučumy, dobytí Sibirska, později se opět vrátí a porazí kozáky, Jermak se utopí v Irtyši  Jermak Chán Kučuma • • Kolonizace nastala až roku 1613, kdy na trůn usedli Romanovci V roce 1622 byla na ostrohu Leny založena osada Jakutsk, která se stala střediskem správy pro Východní Sibiř. V roce 1640 pronikli kozáci až k Ochotskému moři, ale další postup byl zastaven. • V polovině 17. století dobylo Rusko většinu Sibiře a 1697 ji kontrolovalo prakticky celou. • Sibiř je nejcennější imperiální kořistí, jaké se kdy Rusko (vlastně i kterákoli jiná země) zmocnilo dlouhodobě. • Semjon Ivanovič Děžněv – dobrodruh, kozák, bojovník a výběrčí daní. Jako výběrčí daně se dostal s dalšími kozáky do Jakutska, plul dokonce až za severní polární kruh. • V roce 1648 se stal velitelem carské expedice k řece Anadyr. Dorazil i do Severního ledového oceánu. S výpravou se vydal podél břehu asijské pevniny. Když obepluli její nejvzdálenější výběžek, dnešní Děžněvův mys, jedna z lodí se rozbila, další ztroskotaly a Děžněv byl unášen na jih a vrhnut v bouři na pevninu. To znamená, že vpluli do Tichého oceánu Beringovou úžinou o 80 let dříve než Bering. Od místa ztroskotání se se svými lidmi vydal na sever a za 10 týdnů těžkých pochodů se dostali k řece Anadyru. Potkali bojovný kmen lidí, kteří si říkali Anaulové. • Děžněv Výprava kozáka Motory V dubnu 1650 k nim dorazila výprava kozáka Motory, společně postavili nové čluny a pluli na sever po Anadyru až do Beringova moře. • • 1651 další výprava a byla objevena cesta pevninou ke Kolymě. Od roku 1655 bylo tedy známo, že Sibiř omývá moře ze severu i na východě a že pohoří, které je mělo spojovat s americkým kontinentem vlastně neexistuje. • do Petrohradu se tato informace dostala až po 87 letech, kdy již byl průliv nazván Beringovým jménem. • Zdroje PEČENKA, Marek a Bohuslav LITERA. Dějiny Ruska v datech. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2011, 446 s. ISBN 978-80-86569-14-7. • Carský dvůr pod žezlem Romanovců - poklady Moskevského Kremlu: [Císařská konírna Pražského hradu] = The Court of the Tsar under the Romanov Dynasty - Treasures of the Moscow Kremlin : [Imperial stables of the Prague castle : 12.12.2011-4.3.2012]. [Praha: Správa Pražského hradu], c2011, 223 s. ISBN 97880-8616 • Sibiř a ruský dálný východ. 2008. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:SiberiaFederalSubjects.png • ŠVANKMAJER, Milan. Dějiny Ruska. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Lidové noviny, 2000, 558 s. ISBN 80710-6183-2. • Восточно-Сибирский район: Восточная Сибирь. Dostupné z: http://900igr.net/fotografii/geografija/Vostochno-Sibirskij-rajon/007-Vostochno-Sibirskij-rajon.html • Ермак Тимофеевич: Фантастический портрет. XVII-XVIII вв. 2001. Dostupné z: http://www.museum.ru/alb/image.asp?25579 • •