PEDAGOGICKÁ KOMUNIKACE – PL 4 Emocionální stránka komunikace OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ 1. Jaké jsou emocionální potřeby žáka? 2. N. A. Flanders nazval středoškolské třídy „citovými pouštěmi“. Jak této metafoře rozumíte? 3. Vzpomeňte si na učitele, jehož pedagogická komunikace a) postrádala emocionální složku, (b) byla emocionálně pozitivní, (c) byla emocionálně negativní. Popište pedagogickou komunikaci těchto učitelů. Empatie - vychází z učitelova zájmu o žáka - učitel by si měl klást otázku, jak se žák cítí, co prožívá v konkrétní vyučovací situaci - je předpokladem pozitivního vztahu žáka k učiteli - žák by měl mít pocit: On (učitel) mi rozumí, sympatizuje se mnou. Akceptace – korektní, taktní, nepodezřívavý vztah učitele k žákům; Konkrétní projevy akceptace: učitel - nechá žáky dokončit práci, kterou vykonávají se zájmem - nechá žáka domluvit, neskáče mu do řeči - povzbuzuje žáka (i jeho nedokonalé pokusy) - oceňuje hodnotné nápady žáka - je k žákovi zdvořilý - vyjadřuje sympatie ke všem žákům, nedává najevo lhostejnost či antipatii - dodržuje pravidla, na nichž se se žáky dohodli Entuziasmus - je nakažlivý, infikuje žáky, je důležitou složkou motivace žáků - učitel může sdělovat své osobní zkušenosti a zážitky - nelze si představit zájem žáků o předmět, nemá-li ho sám učitel Aktivní naslouchání - poslech (fyziologická činnost) X naslouchání (psychologický proces) - je pro něj důležitý respekt k tomu, s nímž hovoříme - riziko „zaškatulkování“ (pasivní, pečlivý) - problém dialogu učitel – žák: lpění na očekávané odpovědi žáka Humor - zlepšuje vztahy mezi učitelem a žáky, ale i mezi žáky navzájem - humorné situace mohou být připravené i spontánní - riziko: ironie a sarkasmus (v rukou učitele velice silná zbraň) Gavora, P. (2005). Učitel a žáci v komunikaci. Brno: Paido.; Flanders, N.A. (1970). Analyzing Teaching Behavior. London : Addison-Wesley. PEDAGOGICKÁ KOMUNIKACE – PL 4 Emocionální stránka komunikace OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ 1. Jaké jsou emocionální potřeby žáka? 2. N. A. Flanders nazval středoškolské třídy „citovými pouštěmi“. Jak této metafoře rozumíte? 3. Vzpomeňte si na učitele, jehož pedagogická komunikace a) postrádala emocionální složku, (b) byla emocionálně pozitivní, (c) byla emocionálně negativní. Popište pedagogickou komunikaci těchto učitelů. Empatie - vychází z učitelova zájmu o žáka - učitel by si měl klást otázku, jak se žák cítí, co prožívá v konkrétní vyučovací situaci - je předpokladem pozitivního vztahu žáka k učiteli - žák by měl mít pocit: On (učitel) mi rozumí, sympatizuje se mnou. Akceptace – korektní, taktní, nepodezřívavý vztah učitele k žákům; Konkrétní projevy akceptace: učitel - nechá žáky dokončit práci, kterou vykonávají se zájmem - nechá žáka domluvit, neskáče mu do řeči - povzbuzuje žáka (i jeho nedokonalé pokusy) - oceňuje hodnotné nápady žáka - je k žákovi zdvořilý - vyjadřuje sympatie ke všem žákům, nedává najevo lhostejnost či antipatii - dodržuje pravidla, na nichž se se žáky dohodli Entuziasmus - je nakažlivý, infikuje žáky, je důležitou složkou motivace žáků - učitel může sdělovat své osobní zkušenosti a zážitky - nelze si představit zájem žáků o předmět, nemá-li ho sám učitel Aktivní naslouchání - poslech (fyziologická činnost) X naslouchání (psychologický proces) - je pro něj důležitý respekt k tomu, s nímž hovoříme - riziko „zaškatulkování“ (pasivní, pečlivý) - problém dialogu učitel – žák: lpění na očekávané odpovědi žáka Humor - zlepšuje vztahy mezi učitelem a žáky, ale i mezi žáky navzájem - humorné situace mohou být připravené i spontánní - riziko: ironie a sarkasmus (v rukou učitele velice silná zbraň) Gavora, P. (2005). Učitel a žáci v komunikaci. Brno: Paido.; Flanders, N.A. (1970). Analyzing Teaching Behavior. London : Addison-Wesley.