Pedagogická komunikace Aktivní naslouchání- rozhovor Eva Trnová Rozhovor •Napište, co si představujete pod pojmem ROZHOVOR? Rozhovor - wiki •Rozhovor může být: •konverzace (mezilidská komunikace) •dialog •interview •osobní pohovor •skupinový rozhovor •Interview (výzkum) - výzkumná metoda •Interview (diagnostika) - diagnostická metoda • Rozhovor v ped. komunikaci •ÚČASTNÍCI Rozhovor v ped. komunikaci •ÚČASTNÍCI: •Ž - Ž •Ž – U •U- U •U- R •R- R •Ž - R Komunikátor - komunikant •1) adekvátní úroveň projevu komunikátora komunikantovi = srozumitelnost, tempo… •U – je příkladem – projev na vyšší úrovni než žák, ale musí být srozumitelný •Ž – boj mezi snahou být „jako učitel“ (spisovný jazyk …) x nezesměšnit se před spolužáky, U musí dát Ž prostor •20 % Ž odpovědí přeruší U !! (Nelešovská) Komunikátor - komunikant •Komunikant – aktivní naslouchání, zpětná vazba •U – v roli komunikanta – empatie, trpělivost, povzbuzování… •Ž – role komunikanta převažuje nad komunikátorem; obvykle od U přijímá bez kritiky (především mladší Ž), k spolužákům někdy naopak kriticky – hledá chyby Poznávání Ž rozhovorem •1) diagnostika vědomostí, postojů •2) osobnost žáka – navázán kontakt, získání důvěry… •Důvěrné rozhovory – zachování informací Rozhovor s rodičem •Významná je technika vedení rozhovoru, •Nutné vystupování vůči rodičům s respektem, •Cílem je spolupráce – získat podporu při zvládání interakce s dítětem v rámci domácí přípravy na výuku, •Pomoc rodiči - ulehčení orientace ohledně rozpoznání a posílení pozitivních aspektů vývoje dítěte. • Zásady pro rozhovor U s R •Učitel by měl dbát na to, aby: •pozorně a se zájmem naslouchal tomu, co rodiče sdělují, •vycházel z přesvědčení, že rodiče mají zájem na tom, aby se jejich dítě ve škole cítilo dobře a mělo úspěch, •vždycky začal popisem toho, co se žákovi daří, co jsou jeho silné stránky, co rád dělá apod., než přijde na řadu pohled na to, co by bylo smysluplné změnit, •vystupoval jako zasvěcený profesionál, který sice nemůže vědět všechno, ale dokáže zprostředkovat rodičům orientaci ohledně práce a chování jejich dítěte ve škole, •ze sebe nedělal neomylného a hodnotícího „experta“, •byl otevřený a upřímný, nikoli zraňující. • Příprava na rozhovor •rozhodnutí o tématech (maximálně 2 až 3), •výběr několika ukázek práce žáka (pracovní sešity, písemné práce, portfolio), •popis hlavních charakteristik žákova chování při výuce, •formulace otázek zaměřených na lepší pochopení rušivého chování žáka, •promyšlení návrhů k dalšímu postupu a strategii působení na žáka. • •významné v rozhovorech „typu pomoc“ • •aktivita naslouchajícího, který nejen registruje, co a jak sděluje komunikační partner, nýbrž také na rozhovoru participuje kognitivně, emočně i akčně. Snaží se nejen vyprávějícímu porozumět, ale i se do něj vciťovat. Verbálně i neverbálně dává vcítění najevo • Dovednost naslouchání Zásady aktivního naslouchání 1 •Plná účast a pozornost: • odsunu myšlenky, které odvádí pozornost; •dočasně se osvobodím od mého pohledu na věc; •nepřerušuju druhého, •vcítím se do druhého člověka – empatie, •testuji vzájemné porozumění pomocí shrnutí a zpětné vazby – ale nehodnotím; • • Zásady aktivního naslouchání 2 •Plná účast a pozornost: •ptám se, pokud mi něco není jasné •snažím se vnímat celé sdělení – obsah i příslušné pocity, •věnuji pozornost slovům, poznámkám, neverbálním signálům, •udržuji stálý verbální i neverbální kontakt. • • •Prostředí •Oční kontakt •Pozice těla •Neverbální povzbuzování •Verbální povzbuzování •Legitimizace emocí vyprávějícího •Poskytování zpětné vazby •Vciťování • Charakteristiky aktivního naslouchání Problémy a omezení AN •Chybějící důvěra – bojíme se „něco“ sdělit •Chtít sdělit „sebe sama“ – chceme mluvit sami •Vysvětlování/ ospravedlňování – nenasloucháme, ale sami začneme mluvit •Konfrontace – je-li sdělení proti nám zaměřeno •Ztráta kontaktu – příliš dlouhý a nejasný monolog •Blok – něco brání v AN • • Ovlivňování posluchačů •v sociální komunikaci se nevyměňují jen informace, ale i postoje ke sdělovaným zprávám; •vlastním postojem k sdělovanému můžeme posluchače ovlivňovat; •přesvědčování – recipient se pod vlivem přesvědčovatele dobrovolně ujišťuje o zdůvodněnosti stanoviska, výsledkem je přesvědčení; Sociální posilování •vyjádření souhlasu X nesouhlasu s tím, co říká jiná osoba (hypotéza poznávacího nesouladu – souhlasné podněty nižší intenzity než příjemce očekával výrazněji ovlivňují postoj a naopak) •argumentování – sdělování důvodů hovořících pro a proti názoru, přesvědčení a postoji, důležité zaujmout správné stanovisko k argumentaci … ne vždy pozitivní argumentovat • • Ovlivňování •nepřímé formy verbálního ovlivňování – kladení otázek podněcující posluchače k prohlubování informovanosti o tématu •- paradoxní formy ovlivňování – metoda změny vztahového rámce (posluchač se na neměnnou skutečnost podívá v úplně jiných souvislostech, než byl zvyklý a vymaní se ze svých stereotypů), další formou je paradoxní forma rozhovoru („Nemusíš mi to říkat, když nechceš …“) •- paradoxní příkazy – příkazy z logického hlediska protismyslné, které však mohou posluchače přimět k zamyšlení, a tím otevřít možnosti ke změně postoje („Nařizuji neposlouchat! Zakazuji zakazovat!“) •- paradoxní emocionální ladění – u partnera se navodí opačná nálada, než je ta, kterou očekává a která má být změněna) • Metody předcházení problémům při rozhovoru •anticipování námitek – předbíhání událostem, promyslet možné výhrady posluchače a zapracovat je do svého projevu •vyhýbání se negativním formulacím – nepříznivý dopad některých záporných formulací, proto se nepoužívají •vyhýbání se extrémním formulacím – nenadsazovat, nepřehánět, takovéto komunikační projevy se těžko berou zpět • Rozhovor typu pomoci •Carkhuffův model rozhovoru – účelem je pomoc člověku s nímž hovoříme, •učitel poskytuje pomoc, žák pomoc přijímá •nutné stanovit zásady, kterými se učitel má řídit během celého rozhovoru : -vciťovat se do stavu žáka -respektovat osobnost žáka -zaujmout autentický, opravdový postoj - být konkrétní – Rovina učitelových činností : •pozorování – pozorování žáka a všech jeho jevů (mimika, pantomimika, fyz.postoje, pohledy, reakce, vnější úprava) •odpovídání – zodpovídání žákovských otázek a přeformulování žákovských sdělení vlastními slovy •zosobnění – učitel se musí s žákovou pomocí snažit, aby pochopil kontext jeho světa, způsob, jímž žák vidí problém; žákovské problémy mají stránku objektivní i subjektivní •podněty – porozumění nestačí, nutné je hledání cesty k řešení konkrétního problému; podnětem rekapitulace žákových snah, poté naznačení možných kroků vedoucích k řešení (naznačit, že neexistuje jen jediná cesta, ale jsou alternativy) • Rovina žákovských činností : •průzkum situace – žák předkládá svůj problém učitele a ten ho svými odpověďmi a podněty nutí k dalšímu přemyšlení •porozumění souvislostem – ujasnit relativně izolované údaje, vztáhnout je k cílům, ujasnit si osobní cíle, porozumět sobě samému •jednání – analýza, učitel vede žáka k formulaci postupu řešení problému, stanovit kritéria k posouzení splnění jednotlivých kroků • Hodně sil a chuti do učení! s17