Pedagogická komunikace – pracovní list. č. 3: Otázka a odpověď v pedagogické komunikaci Kdo: Komu: Za jakým účelem: Diskutujte ve skupině: Kdo může klást otázky a komu? Zamyslete se nad účelem otázky a její podobou. Nelešovská (2005, s.43): „Základ verbální komunikace je kladení otázek učitelem a odpovídání žáka“. Karlík, Nekula, Rusínová (1995, s. 588): „Otázka je výrok, který zachycuje neznámé prvky nějaké situace nebo úlohy, vyžadující si vysvětlení. Jejím záměrem je získat informaci o světě, kterou mluvčí v okamžiku promluvy postrádá nebo potřebuje“ Cotton (2001, s. 1): „Otázka je jakákoli věta, která má tázací podobu nebo funkci.“ V běžném hovoru se otázka obvykle vyjadřuje tázací větou - klademe ji proto, že neznáme odpověď – hledáme informaci - odpověď = požadovaná informace. Ve škole učitel klade otázku proto, aby zjistil, zda žák zná odpověď (ověřuje žákovy vědomosti, dovednosti, postoje…). Nemusí to být tázací věta – jde o komunikační záměr: Oznamovací věta: Budeme řešit první rovnici, Petře. Rozkazovací věta: Řekněte své názory na tuto knihu. Uzavřená otázka - 1 správná odpověď, kterou učitel dopředu zná (Určete podmět ve větě… Jaká je hodnota konstanty…, Kdy probíhala bitva…) Otevřená otázka - není jednoznačně dopředu daná odpověď - dává prostor k vyjádření, různá míra „otevřenosti“ – nejvíce otevřené např. na názor – Jaký je Váš názor na knihu… méně, když vybírá z více možností – Uveď příklad lichokopytníka (můžeme zúžit - který byl domestikován?) (Polouzavřená otázka – někteří autoři používají i tuto kategorii) Domácí úkol: napište nejvýznamnější výhody a nevýhody otevřené a uzavřené otázky – 2. strana PL Uzavřená otázka: Otevřená otázka: Výhody: Výhody: Pro žáka Pro žáka Pro učitele Pro učitele Nevýhody: Nevýhody: Pro žáka Pro žáka Pro učitele Pro učitele Kladené otázky nebo příkazy by měly splňovat požadavky: · přiměřenost – věku, schopnostem -žák musí být schopen odpovědět (ani příliš lehká -ani příliš obtížná); · srozumitelnost - žák musí otázce rozumět, jasná a stručná formulace - ne složitá souvětí; · jednoznačnost - otázka by neměla vyvolávat další otázky, aby byla pochopena a mohla být zodpovězena - nepoužívat mnohoznačné výrazy; nepoužívat zápory; · jednoduchost - otázka nesmí mít více částí –podotázek; · nesugestivnost - nesmí předem vnucovat určitou odpověď; · věcná správnost a přesnost - správná terminologie, přesná pojmenování věcí a jevů = příklad pro žáky, jak se vyjadřovat. · smysluplnost - pro žáka zajímavá, mít pro něj smysl, · nepředpojatost - nesmí se týkat osoby žáka. · Typologie otázek (1) podle náročnosti zodpovězení: (a) podle úrovně kognitivních procesů (upravená Bloomova taxonomie) je reprezentována slovesem: (1) zapamatovat (2) porozumět (3) aplikovat (4) analyzovat (5) hodnotit (6) tvořit Otázky nižší kognitivní náročnosti – vybavení faktu – úroveň (1) – odpověď je reprodukce Otázky vyšší kognitivní náročnosti – úroveň minimálně (2) – čím výše, tím náročnější, odpověď není reprodukce – je produktivní (b) obdobné dělení z hlediska náročnosti (Valenta, 2008): * reproduktivně paměťové - reprodukce fakt a pojmů; * reproduktivně poznávací -reprodukce vztahů; * produktivně poznávací - využití poznatků při řešení problémů). Poslech hodiny z webu: Jaký typ otázek používala vyučující? Odpověď: Domácí úkol: Vytvořte ukázku otázky ze svého oboru: Uzavřená otázka nižší kognitivní úrovně: Otevřená otázka nižší kognitivní úrovně: Uzavřená otázka vyšší kognitivní úrovně: Otevřená otázka vyšší kognitivní úrovně: náročnosti otázky niLingvisté hovoří o otázkách jako o jedné ze tří výpověďových forem (oznámení – otázka – výzva), z nichž každá má specifický komunikační záměr (sdělit informaci – získat informaci – ovlivnit). Otázky mají obvykle podobu tázací věty. Tázací věty jsou v komunikaci formulovány proto, aby mluvčí získal informaci. Podle toho, jaký konkrétní komunikační záměr je v pozadí, lingvisté rozlišují dva, respektive tři základní druhy tázacích vět (např. Novotný, 1992): Další klasifikace otázek: uzavřené (zjišťovací, objasňující) a otevřené (doplňovací, průzkumné) Druhy otázek dle způsobu, jakým se vztahují k příjemcům (Bilinski, 2011): * řečnické otázky – neočekává se odpověď, jen se zdůrazňuje sdělení - např. protože odpověď je jasná: „Kde jsme byli minulý týden na exkurzi?“ * protiotázky – řečník reaguje na otázku také otázkou -je-li otázka nejasně formulovaná -příliš nespecifická - zjišťuje se protiotázkou, oč přesně jde: „Urči podmět“ - „V které větě?“ * ricochetovské (ricochet =odrazit „přehozená“ ) otázky – řečník položí otázku, která byla původně určena jemu, celému publiku (třídě) – např. je-li otázka zajímavá pro všechny, když chce slyšet různá stanoviska či více názorů apod.: Otázky podle typu řízení vztahu žák – učivo: * vztahující se bezprostředně k učivu: „Kdo je autorem románu….?“ * vztahující se k řízení učební situace - „Co navrhujete?", Stihnete to?" * objasňující, zpřesňující: „Zopakujete to jinými slovy?“ * zpochybňující: „Není jiná alternativa?“; Jste si jistý, že je rovnice správně upravena?“ * rozhodovací: „Je to a, nebo b?“; „Použijete k oddělení složek ve směsi filtraci nebo destilaci?“ * návodné – sugestivní: „A mohlo by být správně c?“ „Proč jste nevyužili k výpočtu vztah …?“. * vztahující se k reflexi: „Vysvětli, proč jsi zvolil tento postup.“ Formy ústní zkoušky: (1) Otázky pokládá učitel žáku sedícímu v lavici, ten je k odpovídání vyzván nebo se sám přihlásí. (2) Otázky kladou spolužáci - např. vylosovaní, vybraní zkoušeným žákem, přihlásí se. (3) Otázku si vybírá žák sám. (4) Otázky klade učitel celé třídě, žáci soutěží kdo dříve a správně odpoví po přihlášení. (5) Všichni žáci stojí v lavicích a postupně odpovídají na otázky učitele (losované či spolužáka). Neúspěšný žák si sedne a jde nové kolo až do vítěze, který zůstane sám stát. (6) Žáci diskutují na učitelem zvolené téma (řídí učitel), sledujeme kladení otázek a odpovědi (četnost, kvalita).