PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE Autoregulace učení Učení ¨Jako produkt (laická představa) ¨Jako proces (vlastní jádro problému) ¨Otázka efektivity i výsledků Vstupní úroveň Učení Výstupní úroveň Terminologie ¨Součást tématu kompetence k učení (= ví jak se učit?) ¨učení se vs. řízení vlastního učení ¨ (Kulič, 1992) ¨řízení učení: ¤vnější (s pomocí učitele, rodiče, trenéra, lektora) n(více rozpracováno – vlastně většina historie pedagogiky, psychologie), ¤vnitřní nAutoregulace; reflexe stylu učení nJak poznám, že už něco umím? Jak se to vlastně mám naučit? ¤ ¤Etické problémy: ¤„Jsme odpovědní za své vlastní učení, ale je otázkou, jestli všichni mohou být odpovědni za řízení svého učení“ ¨(Candy, 1987, Garrison, 1992) Autoregulace ¨V psychologii obecně ¨Autoregulace jako součást sebesystému (sebepojetí, sebehodnocení) ¨Zdroje ¤vnější (rodiče, učitelé, kamarádi) nNapř. sociální srovnávání ¤vnitřní (vč. tzv. osobnostní autoregulace) ¨V psychologii učení ¨autoregulace učení – aktivita v procesu učení po stránce činnostní, motivační i metakognitivní; stanovuje si cíle, iniciuje a řídí své úsilí a používá specifických strategií s ohledem na kontext učení ¨(Zimmerman, 1998) Autoregulace - předpoklady ¨potencialita každého žáka ¨výuka musí umožnit získat dovednost „jak se učit“ ¨vnější řízení má stimulovat autoregulaci (nebo ji potlačuje) ¨v prepubertě rozvoj metakognitivních strategií a reflexe vlastního stylu / strategií / taktik učení ¨postupným zdokonalování se žák stává nezávislým na vnějším řízení ¨může postupně lépe zvládat své emoce při učení ¨postupně aktivní přístup k prostředí pro učení ¨rozvoj vázán na rozvoj „já“ (self, sebesystém) ¨není ryze individuální proces; utváří se ve spolupráci s druhými (párové, skupinové, vrstevnické učení... sociální sítě, sdílení…) ¨je to aktivní proces; nelze „předat návod“ který je platný obecně ¨rozvíjí se více při souladu s vnějším řízením ¨celoživotní proces (vývojové změny a jejich integrace) ¨(Mareš, 1998) Vztah stylu učení a struktury inteligence dle Gardnera Převažuje styl Uvažuje ve Dávají přednost Potřebují jazykový slov čtení, psaní, diskuze, slo. hry knihy, kazety, debata, psaní logicko-matematický odvození, dedukce pokus, otázky, logické hry objevovat věci a přemýšlet o nich zrakový, prostorový představy a zobrazení navrhování, kreslení, náčrty video, filmy, zkoumání psycho-motorický tělesný pocit/vnímání fyzický kontakt, gestikul., pohyb hraní rolí, drama, pohyb, dělání hudební rytmus, melodie zpívání, dupání, tleskání, hudba zazpívat si, koncerty, apod. interpersonální interakce s jinými lidmi organizování, setkávání, plán. společenské hry, kluby, apod. intrapersonální, meta-kognitivní vlastní nitro meditace, přemýšlení vlastní projekty, osobní výběr Vztah mezi učením a zvládáním • Teorie ¨přehled vlivných teorií – Čáp, Mareš, s. 508 (...) ¤př. teorie cyklických fází (Zimmerman, 1998) • • • •Provádění •a volní kontrola •Uvažování •cíle, strategie •Sebereflexe •bilancování Autoregulace v praxi - uvažování (Zimmerman, Schunk) ¨Začátečníci ¨ ¨cíle chaotické, nespecifické ¨ ¨orientace na výkon, výsledek ¨nízké self-efficacy ¨ ¨nezájem ¨Pokročilí ¨ ¨cíle hirarchické, spcifické i perspektivní ¨orientace na proces učení ¨dostatečně vysoké self-efficacy ¨ ¨vnitřní motivace Autoregulace v praxi - provádění a volní kontrola (Zimmerman, Schunk) ¨Začátečníci ¨mají nejasný plán ¨ ¨nedůvěřují si, používají sebesnižování ¨ ¨kontrolují jen výsledky ¨Pokročilí ¨mají jasný plán ¨ ¨věří si ¨ ¨kontrolují průběh i výsledky Autoregulace v praxi - sebereflexe (Zimmerman, Schunk) ¨Začátečníci ¨vyhýbají se sebehodnocení ¨ ¨příčiny úspěchu a neúspěchu hledají ve svých schopnostech (neovl.) ¨ ¨reagují na sebe (výkon) negativně ¨ ¨v měnících se podmínkách zmatení ¨Pokročilí ¨snaží se o sebehodnocení ¨ ¨příčiny úspěchu a neúspěchu hledají v použité strategii (ovlivnitelné) ¨ ¨reagují na sebe (výkon) pozitivně ¨ ¨dobrá adaptace i měnícím se prostředí Výkon a jeho souvislosti ¨cíle, které si žák stanovuje a jeho studijní motivace ¤Zjednodušeně: Jde mi o pochopení, nebo o minimální počet bodů? ¨autoregulace ¨výkon (jeho průběh) ¤Zadání, aktuální stav žáka, těsně předcházející události… ¨reflexe výkonu ¤Npř. aspirační úroveň ¨ ¨Značně ovlivněny i individuálním a sociálním kontextem Vedení k autoregulaci ¨není možný pouhý „nácvik“; nutný rozvoj „já“ (sebesystém) ¨zdroje ¤sociální (např. sociální facilitace, sociální opora) ¤osobnostní ¤situační (např. zážitek úspěchu) ¨cílený nácvik: ¤vyučování strategiím, praktické provádění a. strategií, zpětná vazba o účinnosti a. strategie, monitorování sebe samého, sociální opora, sebereflexe Metody ¨Pod vedení učitele ¨verbální instruování (např. přednáška) ¨předvedení vzoru (nápodoba) ¨supervize ¨reciproční vyučování (pojď mi to vysvětlit) ¨podpůrné vyučování (opatření 1. úrovně) ¨S vrstevníky ¨vrstevnické učení ¨kooperativní učení ¨skupinové učení ¨Využití techniky ¨CAL systémy, simulátory… ¨ ¨Pod vedením sebe samého ¨sebemonitorovací protokoly ¨žákovský deník ¨domácí příprava (a její reflexe) ¨samostatná praxe Možnosti při diagnostice – můžeme sledovat (=odlišnosti v metodách): ¨Kognitivní učební strategie (co dělá) ¨Metakognitivní strategie (jak uvažuje o sobě a učivu) ¨Strategie vedoucí k poznání sebe samého ¨(Sebe)motivační strategie (jak pracuje s motivátory) ¨ ¨nejlepším výzkumným empirickým postupem je kombinace kvantitativního a kvalitativního přístupu • Záznamový arch (Lan, 1998) >