Teorie a metodika výchovy

1. Rodina jako výchovný činitel

Video: Marečku, podejte mi pero (1976)
Úkol: Na co se v ukázce zaměřovala pozornost rodiny, ve vztahu ke škole a na co by se podle vás měla zaměřovat?
  
 
1.1 Co je to rodina?
 
  • Postavení rodiny mezi výchovnými činiteli se v historii mění.
  • Názory na rodinnou výchovu, na její význam, zaměření a prostředky jejího působení se vyvíjely spolu se společností a vždy do značné míry souvisely také s celkovou orientací výchovně vzdělávacího systému v určitém období života společnosti.
 
Pojmem rodina obvykle představuje primární sociální skupinu. Tzn. vztahy mezi jednotlivými členy jsou neformální, velmi úzké, blízké. Jedinci se navzájem dobře znají.
 
Typy rodin:
  1. rodina základní (společenská jednotka sestávající se z otce, matky a dětí)
  2. rodina rozšířená (zahrnuje kromě rodiny základní i prarodiče, strýce, tety a ostatní příbuzné)
 
Z jiného hlediska se rodina dělí:
  1. jaderná (nukleární) rodina - malá rodina - otec+matka+děti, primární vztahy a vazby
    1. úplná
    2. neúplná (chybí jeden rodič)
  2. vícegenerační (prarodiče, rodiče, děti )
  3. rekonstituovaná (např. další sňatek po rozvodu - nové děti z prvního nebo druhého manželství + další děti).
 
1.2 Funkce rodiny (Střelec, 1998, s. 157-158):
 
Úkoly, které plní rodina jednak vůči svým příslušníkům, ale také ve vztahu ke společnosti.
 
1. Funkce biologicko-reprodukční
Děti jsou pokračováním života rodiny a tím i společnosti. Dříve taky zajišťovaly pokračování rodinné profesní tradice. K oživení této tendence opět dochází v souvislosti s procesem privatizace služeb a výrobních činností.
2. Funkce socializačně-výchovná
3. Funkce ekonomicko-zabezpečovací
Podstata spočívá v začlenění rodinných příslušníků do výrobní nebo nevýrobní sféry v určitých profesích, v místech s určitými nároky na pracovní síly, jejich kvalifikaci a podobně uspokojování. Zároveň je rodina tzv. mikroekonomickou jednotkou = má k dispozici určité finanční a materiální prostředky, které využívá, investuje, ukládá a tím více či méně přispívá ke stabilitě ekonomického systému společnosti. Rodiče jsou povinni ze zákona zabezpečit a uspokojit základní životní potřeby sebe, svého partnera a především svých dětí. Zajistit jim zdravý a plnohodnotný vývoj.
4. Funkce odpočinková a regenerace tělesných a duševních sil
jejich význam v současné společnosti spíše narůstá. Příčinou je změna způsobu životu, ale také posuny v hodnotových orientacích rodiny. Rodina se tak stává kompenzačním místem, kde jedinec po náročném hektickém dnu v převážně v práci nebo také ve škole, nachází klid a uspokojení. Děti někdy nacházejí toto centrum mimo rámec rodiny.
 
Úkol: Jaké znáte funkce rodiny, jsou některé důležitější, než jiné?
  
 
1.3 Znaky funkční rodiny
 
Členové rodiny se respektují, odpovědnost, rovnováha mezi potřebou sdílení a potřebou soukromí, dostatek komunikace, humor, oba rodiče vnímají dítě stejně, povzbuzování dítěte v řešení problému atd.
 
Pásma funkčnosti rodiny (Dunovský, 1986):
  1. funkční rodina je nenarušena a zabezpečí dítěti vývoj a prosperitu
  2. problémová rodina má poruchy určitých funkcí, ale rodinu to přímo neohrožuje
  3. dysfunkční rodina prochází vážnými poruchami skoro všech rodinných funkcí a ohrožuje tak rodinu. Rodina potřebuje pomoc odborníka.
  4. afunkční rodina již neplní svůj základní účel, škodí dítěti, a proto bývá dítě umístěno do náhradní rodinné péče
 
1.4 Výchovné styly
 
Existuje řada typologií. Některé detailněji sledují vztah emočního ladění a síly vedení (srov. Čáp – Mareš, 2007), mezi nejznámější jednoduché dělení však patří:
 
  1. autokratické (autoritativní, dominantní)
Rodič mnoho rozkazuje, hrozí, trestá a málo respektuje přání a potřeby dětí má málo porozumění, jednoznačně determinuje jedince svými zkušenostmi, úsudky, rozhodnutími; poskytuje málo samostatnosti a iniciativy.
  • Výchovný styl vede k vyššímu napětí, dráždivosti, dominantnosti, agresivitě; pracovní aktivita závisí na přítomnosti a dozoru vedoucího; děti se buď závisle přimknou k vedoucímu, jsou poslušné, submisivní, málo iniciativní až patetické, nebo jsou naopak agresivní vůči vedoucímu a bouří se proti autoritám
  1. liberální řízení (slabý styl)
Rodič řídí děti málo nebo vůbec ne, neklade přímo požadavky, pokud vysloví požadavek, nekontroluje a nepožaduje jeho důsledné plnění. Nezajišťuje potřebnou organizaci, jeví se jako nezájem.
  • Důsledkem takového výchovného stylu může být to, že děti vykazují velmi nízký výkon, jejich pozornost bývá roztříštěna a povaha nemá příležitost se rozvíjet.
  1. demokratický (integrační, sociálně integrační)
Rodič dává dětem přehled o celkové činnosti skupiny a jejich cílech, udílí méně příkazů a podporuje iniciativu, působí spíše příkladem než hojnými tresty a zákazy; hodně s dítětem diskutuje, podává návrhy, je přístupný rozhovorům a hlavně má porozumění.
  • Vytváří příznivou citovou atmosféru a důvěru mezi lidmi a také učí spolupráci mezi lidmi. Tento styl nejvíce pomáhá rozvíjet sociálně zralou osobnost.
 
Úkol: Jaký výchovný styl jste sami zažili?  
 
 
1.5 Hlavní úkoly rodinné výchovy dětí školního věku (Střelec, 2005, s. 118-120)
 
  1. Utváření mravních rysů – mravní rysy jsou s rodinnou výchovou spojovány už od počátku existence společnosti. Mezi ně patří čestnost, zdvořilost, ukázněnost, pravdomluvnost, zodpovědnost, obětavost, úcta ke starším lidem, skromnost, dále volní vlastnosti, ke kterým řadíme vytrvalost, sebeovládání, cílevědomost, důslednost a další vlastnosti.
  2. Utváření vztahu dětí k lidem – dítě se seznamuje prostřednictvím rodičů s názory a postoji k ekonomickým, politickým, ekologickým, filozofickým a dalším otázkám života společnosti.
  3. Rozumová výchova dětí – vyvíjí se v každém věkovém období života dítěte. Největší význam je v době od narození dítěte do jeho vstupu do školy. Rodina působí zejména při motivaci dětí k učení a při vytváření podmínek k dlouhodobým a systematickým vzdělávacím aktivitám, při studiu cizích jazyků, v přírodních a společenských vědách.
  4. Vytváření vztahu k práci a při volbě povolání dítěte – tento vztah se vyvíjí od počátečních návyků sebeobsluhy u batolete až například po převzetí rodinné firmy u dospělého člena rodiny. Rodiče by neměli nechávat bez povšimnutí přiměřené pracovní příležitosti, které poskytuje rodinné prostředí, a měli by svěřovat dětem některé domácí práce. Vztah k práci determinuje profesní a životní dráhu každého člověka a rodinné prostředí má na jeho utváření značný vliv.
  5. Vztah dítěte ke kráse – ke kráse v umění, v přírodním a společenském prostředí. Pokud má dítě předpoklady pro některou z esteticko-výchovných činností, měli by rodiče dětem umožnit navštěvovat příslušný kroužek. Rodina vytváří kulturu vztahů mezi rodinnými příslušníky a kulturní životní styl rodiny.
  6. Zdravotní, tělesná a sportovní výchova – rodina vytváří podmínky pro tělovýchovnou činnost mimo rodinu, pro zdravý a hygienický životní režim v rodině. Důležitou součástí životosprávy je stravování. Rodiče by měli být dětem příkladem jak využívat volný čas k aktivnímu odpočinku.
  7. Otázky ekologické, sexuální, tvořivé, asertivní a další ve výchově dětí v rodině.
 
Úkol: Ve kterých hlavních oblastech je důležitá rodinná výchova, a ve kterých podle vás nejčastěji selhává a hlavní zodpovědnost je přenesena na školu?  
 
 
Z postavení rodiny vůči ostatním činitelům výchovy působícím na dítě vyplývá několik obecných závěrů (Střelec, 1998, s. 159):
  • rodiče jsou nejdůležitějšími vychovateli, všichni ostatní vychovatelé mohou pouze doplňovat to, čeho ve výchově dosáhli rodiče
  • čas, který věnují rodiče výchově svých dětí, není hodnota, která bude kladně působit sama o sobě, působení této hodnoty závisí od mnohých činitelů kulturní, morální a pedagogické povahy
  • rodiče nejsou odpovědni jen za výchovu svých dětí v rodinném prostředí, ale za jejich celkovou výchovu
  • nejdůležitějším předpokladem úspěšné rodinné výchovy je dobrý společný životní způsob rodičů a dětí
  • nepřímá výchova je ve volném čase zpravidla důležitější než výchova přímá, nepřímo vychovávat znamená vytvořit dětem příznivé podmínky, t. takové, ve kterých získané zkušenosti umožní utváření vlastností mravného, pilného a schopného člověka.
 
Mnozí rodiče si nepřipouštějí žádoucí míru odpovědnosti za výchovu svých dětí a tato skutečnost má nepříznivé důsledky pro děti, rodinu i společnost (srov. Střelec, 1998).  

 

Úkol: 
Jaké druhy autority, je podle vás nejsnazší získat?
Zamyslete se nad tím, jaké druhy autority mohl mít učitel ve své první hodině ve video ukázce.
 
 


 

 

Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše