Teorie a metodika výchovy
1. Výchova k hodnotám a hodnotová orientace
Video: Jaro, léto, podzim, zima... a jaro (Bom yeoreum gaeul gyeoul geurigo bom, 2003)
 |
Úkol: Na základě ukázky se zamyslete nad významem výchovy k hodnotám. O jaké hodnoty se zde jednalo? Jak byste v takovém případě postupovali vy, coby vychovatelé? |
|
1.1 Co je hodnota?
Pojem hodnota je velmi často používaný, ale málokdy definovaný.
V pedagogickém slovníku (Průcha, Walterová, Mareš, 2001) je hodnota definována takto:
V sociálně psychologickém pojetí je to subjektivní ocenění nebo míra důležitosti, kterou jedinec přisuzuje určitým věcem, jevům, symbolům, jiným lidem aj. Hodnoty (hodnotové orientace) jsou osvojovány v procesech socializace a enkulturace. Některé hodnoty jsou sdíleny celými skupinami nebo celou společností. Určité hodnoty (např. morální), mají trvalou, „absolutní“ platnost, jiné jsou proměnlivé a mají krátkodobé trvání. Z pedagogického hlediska jsou důležité:
Charakteristika hodnot (srov. Kučerová, 1993, Kučerová In Střelec, 1998; Gulová In Střelec, 2005):
Lidské hodnoty a hodnocení můžeme vyložit na základě evoluce (Kučerová In Střelec, 1998, s. 16):
|
|
Úkol: Jak byste popsali pojem hodnota? |
|
1.1.1 Klasifikace hodnot podle Kučerové (1993, 1998)
Rozdělení podle dimenzí, v nichž člověk prožívá sebe a svět.
1. Civilizační hodnoty
Jsou podmínkou i výsledkem společenské organizace (stát, rodina, apod.), komunikace (řeč, písmo, prostředky šíření informací), výroby a směny (technika, ekonomika) a poznání (kolektivní zkušenost, užitá věda). Hodnoty materiálního a technického komfortu zbavují člověka bezprostřední závislosti na přírodě a můžeme je spíše pokládat za prostředek k seberealizaci člověka v lidských možnostech než za cíl této realizace.
2. Přírodní hodnoty
Podstata lidské existence kotví hluboko v říši přírody. Biologickou sféru lidského života nelze zapřít ani potlačit. Pokud se v kulturní historii podobné pokusy objevily, byly marné, vedly jen k deformacím člověka. Avšak člověk není proto méně člověkem. Přírodní dimenze člověka nevede nikam mimo naše lidství a lidskost. Je spíše přirozenou základnou, na níž můžeme humanizaci sebe i světa postavit.
a) Vitální hodnoty
Odpovídají potřebám lidské přírodní podmíněnosti a existence. Spadají sem potřeby spánku, tepla, pohybu, sytosti atd. Tendence udržet, prosadit a uchovat život je nejsilnější. Život má pro člověka nevyjádřitelnou cenu jako základní podmínka a předpoklad realizace všech hodnot. Člověk se ho však může i dobrovolně zřeknout žije-li v nesvobodě nebo potupě.
b) Sociální hodnoty
Řadíme spolu s vitálními k lidské dimenzi přírodní. I jejich základ je animální. Vyplývají ze vztahu člověka k druhým lidem a k sobě samému mezi nimi. Člověk touží po družnosti, citové odezvě, chce se podobat ostatním, být s nimi solidární. Zároveň má potřeby jako uplatnit se a prosadit ve skupině, soutěžit a mít úspěch, být uznáván, oceňován, obdivován, milován.
c) Vyšší hodnoty
Jsou to opět prostředky k uspokojování potřeb, které se mimořádně zjemnily, znáročněly, zduchovněly. Jejich vlivem jsou i původně animální potřeby člověka polidštěny tak jako celý jeho životní proces není přírodní ale kulturní. Například nejprostší potřebu jíst a pít. Člověk ji má společnou s celým živočišným světem, a přece spatřujeme obrovské rozdíly v ukojení hladu u zvířete od lidského opatřovaní potravy. Bezpočet lidských profesí (cukráři, pekaři, řezníci…) a technik (agrobiologie, pivovarnictví, vinařství…) se podílí na jediné potřebě být syt a přetváří ji v potřebu civilizační. Člověku nestačí zahánět hlad jakýmkoliv způsobem. Chce jíst pravidelně, rozmanitě, zdravě, chutně, esteticky atd.
3. Duchovní hodnoty
Utváří je potřeba hledat podstatu a smysl, zdůvodněný řád autentického lidského života, dobro, krásu, svobodnou a uvědomělou lidskost. Mezi duchovní hodnoty řadíme sebereflexi (světový a životní názor, filozofie, náboženství), sebeřízení (morálka a mravnost) a sebevýraz (formování podle zákonů estetické krásy, umění).
1.1.2 Klasifikace hodnot podle Dorotíkové (1998)
1. Hodnotami jsou všeobecně platné normy lidského chování
Hodnotami přitom nemohou být jen hodnoty individuální, protože by hrozila destrukce společnosti.
2. Hodnoty jsou to, o co usilujeme
Co člověka nezajímá, je mu lhostejné, není to hodnota. Vše o co se snaží, usiluje to získat, vlastnit hodnostu.
3. Hodnoty jsou zvláštní vlastnosti
Hodnoty nelze definovat jako ostatní kvality, je obtížné vysvětlit zvláštnost podstaty vlastností jako např. těžký, nevhodný, správný...
4. Podstata hodnot spočívá ve vztahu
Hodnoty jsou podmíněny subjektivně. O tom, co bude pro člověka hodnotou se rozhodujeme na základě zájmů, prožitků, touhy po něčem, očekávání apod. |
|
Úkol: V čem spočívá potřeba výchovy k hodnotám? Jaké znáte typy hodnot? |
|
1.2 Hodnotové modely v historii
Hodnotové modely vytvářejí součást evropské kulturní a vzdělávací tradice. Každý z nich představoval určité hodnotové paradigma, které vytvořilo hodnoty tak trvalého rázu, že docházelo v průběhu dějin k jejich revokaci a vzájemnému ovlivnění napříč sociálním, geografickým i národním spektrem. Hodnotové modely představují stěžejní kulturní principy sjednocující společnost.
1) Hodnotový model antický. V soustavě vyznávaných hodnot stály nejvýše hodnoty mravní, které dávaly smysl veškerému učení. Současně zde nacházíme ideál souladu hodnoty krásy duše a těla (kalokagatia).
2) Ve středověkém modelu vzdělávání jednoznačně převládala hodnotová orientace. Za nejvýznamnější hodnoty byly považovány víra, zbožnost, pokora, tedy poznání teologické.
3) Osvícenský vzdělanostní model se vyznačoval silnou racionalitou. Doménou osvícenství je věda, symbol racionálního poznání a zároveň doklad všemocného rozumu.
4) V současnosti v oblasti hodnot došlo k přesunu k ekonomickým trendům. Ekonomická terminologie ovlivňuje vzdělávací systémy, hlavními hodnotami se stávají efektivnost a přidaná hodnota. Jsou používány termíny jako lidské zdroje, úspěšnost, efektivita, zaměstnatelnost aj, je zdůrazňována svoboda volby a rozhodnutí a uplatnitelnost znalostí. |
|
Úkol: Popište stručně vztah hodnotové výchovy a vývoje společnosti. |
|
1.3 Hodnotová orientace (srov. Kučerová In Střelec, 1998, s. 24-26)
1.4 Jak vychovávat k hodnotám?
Typy hodnotového působení:
1. Tradiční (transmisivní): Základním smyslem tohoto pojetí je uchovat hodnotovou názorovou kontinuitu. Vzdělání plní úlohu uchovavatele kultury a tradice. Hodnoty jsou často prezentovány jako nadčasově platné.
2. Liberální: Základní hodnota je svoboda individua.
3. Humanizující: Z pohledu filozofie vychází z priority lidství před ostatními hodnotami (hlavními hodnotami tohoto pojetí jsou tolerance a respekt). Z pohledu psychologie předpokládá odstranění stresu, frustrace jako základní podmínky pro působení vzdělání.
Přístupy hodnotové výchovy:
Snaha o přibližování hodnot může ve škole probíhat různými způsoby, které jsou závislé jak na typu školy, tak i na věkové kategorii žáků.
Výchovu k hodnotám je možné realizovat různými způsoby:
Výchova k hodnotám by se měla realizovat na úrovni formálního, neformálního i skrytého kurikula. |
|
Úkol: Vraťte se k první video ukázce a odpovězte nyní, o jaké metody výchovy k hodnotám se jednalo.
Aplikujte způsoby výchovy k hodnotám na možnosti školní praxe a RVP, ve kterých vzdělávacích oblastech a průřezových je nejsnáze zařaditelná…? |
 Přestávka: Nacházíte se přibližně v polovině této kapitoly, udělejte si nyní krátkou aktivní přestávku. Doporučená aktivita: HIIT trénink (high intensiy interval training)
Tento trénink spočívá ve střídání rychlého (maximálního) tempa s pomalým a je možné jej aplikovat jak na silový trénink, tak na aerobní aktivity jako je běh, kolo nebo plavání. Oproti běžnému aerobnímu tréninku je zde velká časová úspora, kdy nám trénink nezabere ani 15 minut.
| ||||||||||||||||||||