Teorie a metodika výchovy

2. Estetická výchova: Krása a umění jako prostředky výchovy

Video: Tančím, abych žil (Také the Lead, Liz Friedlander, 2006)

Úkol: Zamyslete se nad tím, jakou roli hraje krása, umění a kultura v našem životě a ve výchově.​
 

 

2.1 Vztah krásy, umění a kultury k výchově
 
2.1.1 Kultura a výchova (srov. Spousta, 1996):
 
Od nejstarších dob se pojmy kultura a výchova v mnohém blížily. Dokonce tak, že bylo možné je i ztotožnit. Řecké „paidea“ znamenalo protiklad k barbarství, nevzdělanosti, nekulturnosti. Už ve starém Řecku byla kultura chápána jako významný společenský proces. V tomto pojetí se s výchovou setkáváme jak u Platona, tak i u Aristotela. Stejně se dívá na výchovu i Jan Amos Komenský. Výchovou usiluje o nápravu lidských věcí. Výchova je velmi důležitý projev kultury, je nositelkou jejího rozvoje a kvality. Vztah kultury a výchovy je tedy dialektický. Navzájem se ovlivňují, vzájemně působí na svůj rozvoj a kvalitu. Společnost, která má dobrý výchovný systém, je i vysoce kulturní. A vysoce kulturní společnost se neobejde bez kvalitního výchovného systému.
 
2.1.2 Umění a výchova (srov. Kučerová, 1990):
 
Umění, umělecká díla a umělecké činnosti vystupují jako hodnoty, zároveň vypovídají o hodnotách, soudí hodnoty, podávají kritéria hodnocení. Odnepaměti člověk vytváří umělecká díla z nejrůznějších materiálů a nejrůznějšími tvárnými postupy. Podle odlišného materiálu a odlišných vyjadřovacích prostředků rozlišujeme druhy umění. Každý druh umění využívá zvláštností svého materiálu a osobitých vlastností svých vyjadřovacích prostředků k podání specifického obsahu. Hlavní druhy umění podle prostředků uměleckého vyjadřování:
  • umění utváření hodnoty, jejích vizuálních kvalit tvarových, objemových i plošných a barevných - umění výtvarná, užité umění, architektura, sochařství, malířství)
  • sukcesivní, činnostní, v čase probíhající umění tělesného pohybu (mimika a tanec)
  • umění tónu – hudba (vokální, instrumentální)
  • umění slova – slovesnost (lyrika, epika, drama)
  • umění sdružená – divadlo (pantomima, činohra atd.), film, mediální umění, intermediální umění.
 
Funkce umění (srov. Spousta, 1996): reprezentuje duchovní hodnoty; zkrášluje; překračuje meze smyslového poznání; zprostředkovává spojení; podává zprávu; obohacuje poznáním; uchovává poznané, prožité; uspokojuje potřebu opozitní aktivity; nabízí, podněcuje, vzpružuje
spoluutváří charakter; zlidšťuje; uvolňuje napětí; odstraňuje zklamání, depresi, špatnou náladu; ošetřuje, léčí; očišťuje, regeneruje; navozuje pocit izolace a osamělosti; usnadňuje navození sociálních kontaktů; poskytuje požitek, smyslovou rozkoš; pobaví, osvěží, rozptýlí atd.
 
 
2.1.3 Krásno a výchova (srov. Kučerová, 1990):
  • Platón položil jako první v dějinách filozofie a estetiky otázku jak definovat krásno. Krása má podle něj objektivní existenci, existuje jako idea, odráží se v konkrétních věcech.
  • Protagoras prohlásil, že krásno objektivně neexistuje, že pouze individuální soud přisuzuje některým jevům kvalitu krásna „Jak se komu co zdá, takové to i je“.
  • Někteří současní estetikové pokládají úkol definovat krásno za neřešitelný. Poukazují na to, že termín krásno označuje jevy povahy fyzikální, organické i sociální. Pozastavují se nad jeho proměnlivostí, teritoriální, skupinovou, třídní, stavovskou, ba i individuální. Vždyť i vkus a hodnocení téhož jedince se mění vlivem věku, tělesné dispozice, životní situace, okamžité nálady. Vyvozují z toho, že jde o termín libovolný.
  • Estetickou funkci má nejen krásno, ale i vznešeno, tragično, komično, estetickou funkci může mít i ošklivost, konkrétní protějšek krásy a ztělesnění marné touhy po ní. Z toho důvodu dává současná estetika přednost obecnějšímu termínu estetično před termínem krásno. Estetično je pojem rozsahem nadřazený pojmu krásna i ošklivosti a ostatních tradičních kategorií podobného druhu, pokrývá celou oblast jevů, které v lidském světě nabývají kladné, neutrální nebo záporné estetické funkce a hodnoty.   

Úkol: Popište vztah mezi uměním, krásou, kulturou a výchovou.​

 

 
2.2 Estetická výchova
  • napomáhá rozvíjet činnost smyslových orgánů
  • rozvíjí myšlení a řeč
  • rozvoj fantazie
  • prostředek obohacování poznání
  • rozvoj volní stránky žáků
  • utváření estetického vztahu člověka ke skutečnosti
  • rozvoj zájmů
  • estetizace životního slohu
Význam estetické výchovy členíme z hlediska (srov. Jůva, 1995; Spousta, 1995 aj.):
  • Individuálního: Rozvoj psychických a fyzických funkcí, tvůrčí aktivity, obohacení poznávání reality, umocnění postojů jedince ke skutečnosti
  • Společenského: Vytvoření předpokladů kulturního a uměleckého života společnosti, estetizace života a práce

ÚkolPopište smysl estetické výchovy.​

 

2.2.1 Hlavní cíle estetické výchovy (Jůva, 1995):​

ÚkolJaké cíle by podle vás měla zahrnovat estetická výchova?​

  • Rozvoj vnímání, chápání, citového prožívání a hodnocení uměleckých děl a estetické stránky reality.
  • Seznámit se se základními uměleckými díly národní a světové kultury a s jejich tvůrci a interprety a s hlavními etapami vývoje umění.
  • Rozvoj uměleckých schopností a dovedností.
  • Uměním a krásou obohacovat poznání mládeže a zušlechťovat její myšlení, cítění, chování a pracovní činnost.
Estetická výchova má ve svém širším pojetí dvě stránky:
  • aktivní (činnostní, tvořivou)
  • receptivní (citově poznávací)
Rozvoj jedince probíhá prostřednictvím (srov. Spousta, 1995; Spousta In Střelec, 1998):
  • Vnímání a prožívání krásy
  • Vytváření krásy (literární, výtvarná, hudební atd.)
Formy estetické výchovy:
 
  • školní – ve vyučování – mimo vyučování
  • mimoškolní
  • rodinná
2.2.2 Prostředky estetické výchovy
 
1. Umění jako základní prostředek estetické výchovy. Společenské funkce umění:
  • poznávací – poznávání skutečnosti ve formě „uměleckých obrazů“
  • etická – obraz sféry mravních jevů, vztahů, postojů, obraz řešení mravních konfliktů
  • emocionální – hluboké citové prožitky a rozvoj citové sféry
  • estetická – konečná syntéza všech těchto funkcí (terapeutická, ekonomická atd. funkce)
2. Prostředí:
  • přírodní
  • společenské
  • pedagogické (výchovných institucí)
3. Práce a mimopracovní činnosti (hra, sport) - Estetické aspekty:
  • ve výsledku
  • v estetice pracovního prostředí
  • v estetice mezilidských vztahů na pracovišti
  • v estetice samotného pracovního a jiného procesu
 

ÚkolVysvětlete, jakými prostředky je estetická výchova realizována.​​

 

 

2.2.3 Mimovyučovací formy estetické výchovy
 
Hromadné – veškerá mládež
  • návštěva divadel, galerií, exkurzí, koncertů atd.
  • návaznost na obsah školní výuky
  • emocionální umělecké zážitky s doplňkovými vzdělávacími úkoly
  • předběžná příprava, průvodní slovo, specifické aktivizační úkoly
Zájmové – skupiny
  • estetickovýchovné kroužky
  • aktivní umělecký rozvoj – recitační, dramatické, pěvecké, instrumentální, výtvarné
  • poznávání uměleckých děl – literární, filmové, hudební kroužky
Individuální - jedinci
  • usměrnění zájmové četby
  • doporučení návštěvy kulturních podniků
  • individuální vedení žákovských výtvarných činností

ÚkolCo zahrnuje estetická výchova v mimoškolní činnosti?​

 

2.3 Kulturní zařízení a estetická výchova (srov. Jůva, 1995; Jůva In Střelec, 1998)

ÚkolVyjmenujte kulturní zařízená, která znáte.​

Rozsahem sítí kulturních zařízení i jejich úrovní stojí náš stát na předním místě v evropském i světovém měřítku. Muzea, galerie, knihovny, divadla, zoologické a botanické zahrady, hvězdárny a planetária atd. vytvářejí významné předpoklady pro rozvoj vědy a techniky, umění a celého kulturního života společnosti. Hodnoty, které poskytují, i podmínky, za kterých to poskytují, obohacují poznání i citové prožitky lidí, stimulují jejich zájmy, uspokojují jejich potřeby.
 
Příklady kulturních „zařízení“:
 
Muzea; Kulturní památky všech historických období; Galerie; Hvězdárny, planetária, zoologické a botanické zahrady; Divadla, koncerty, kina; Knihovny; Národní parky a chráněné oblasti; Tisk, rozhlas, film, televize, internet

ÚkolPopište, jak by podle vás mělo vypadat kulturní zařízení uzpůsobené pro potřeby dětí a školy.​

Dětské muzeum (srov. Jůva In Střelec, 1998)
  • Primárně pro potřeby dětí
  • Velké muzeum může děti odstrašovat, být nepodnětné
  • Dětské muzeum umožňuje uchopení exponátů, volný pohyb atd.
Muzea, galerie, zámky apod. nabízí školám komplexní služby a ekonomicky náročné služby, které by si škola nemohla dovolit.
 
2.3.1 Postup při návštěvě kulturních zařízení
  1. Příprava (kontakt, osobní návštěva, otevírací doba, trasa, objednání, vstupné atd.)
  2. Provedení (délka dle věku, přestávky, občerstvení, lépe několik typických děl)
  3. Zhodnocení (v kulturní instituci nebo ve škole, fotky, referáty apod.)

ÚkolJak vypadá postup při návštěvě kulturního zařízení?​

2.3.2 Ideální charakteristicky služeb kulturních institucí pro potřeby dětí a školy:
  • Na každé pololetí nový program
  • Přípravné kursy pro učitele
  • Lekce pro žáky/studenty dle věku, typu školy atd.
  • Ideální využití audiovizuální techniky a médií
  • V provedení je ukázkovým spojením estetických, edukativních, praktických, účelných a mediálních prvků. Maximálně efektivní kombinace
  • Široká nabídka prohlídkových okruhů pro školy, skupiny, volnočasová zařízení
  • Pracovní listy/sešity, hrové aktivity, soutěže
  • Příručky pro plánování návštěvy
  • Celý komplex a všechny služby zdarma
  • Volnost ve volbě aktivit na učiteli (včetně pohybových aktivit v zahradě)
  • Každý den jiná nabídka lekcí, prohlídek, dle věku, typu zařízení (škola/volný čas…)
  • Muzeum uzpůsobené edukativním potřebám (důraz na výukové), dětem
  • Široká nabídka aktivit, nová alespoň 4krát ročně
  • Lekce s různorodými aktivitami, zahrnují občerstvení atd.

ÚkolProstudujte si nabídku jednoho z níže uvedených zařízení a zhodnoťte její využití pro výchovnou práci.​

Příklady ideálních kulturních institucí pro potřeby dětí a školy (jejich nabídky k dohledání na internetu): Getty Center, Los Angeles, USA; Musée Rodin, Paříž, Francie; Musée Le Bourget, Parříž, Francie; Château de Chantilly, Chantilly, Picardie, Francie; Natural History Museum, Londýn, Velká Británie atd.