Environmentální vzdělávání

                           1 KRAJINA – VŠICHNI O NÍ MLUVÍ, ALE CO TO JE?

·       Adaptace – genetický proces v kulturní krajině, její napasování na místní poměry a naopak

·       Agronomie – aplikovaná přírodní věda zabývající se zemědělskou výrobou

·       Akomodace – proces přizpůsobení se vnějším či vnitřním okolnostem

·       Anabolismus krajiny – soubor reakcí, vstup a zachycení hmoty, energie a informací v
geosystému

·       Dálkový průzkum Země – metoda, která bezkontaktním způsobem získává data o zemském povrchu
nebo o jevech pod zemským povrchem, které se na zemském povrchu projevují; slouží účelu tvorby
topografických tematických map

·       Dynamika krajiny – neustálý vývoj a změny složek krajiny i krajiny jako celku v důsledku
působení různých endogenních a exogenních procesů

·       Ekologie – přírodní věda zabývající se interakcemi mezi živými organismy navzájem a
prostředím, v němž žijí

·       Energetická bilance – poměr mezi příjmem a výdajem energie

·       Fotogrammetrie – vědný obor geodézie a kartografie, který se zabývá zpracováním informací
získaných o objektech měření z obrazových záznamů, nejčastěji z fotografických snímků

·       Fyzickogeografická regionalizace – proces vymezování regionů na zvolené hierarchické úrovni
s důrazem na fyzickogeografické prvky v krajině

·       Geodézie – technická věda, která pomocí geometrických a fyzikálních metod získává údaje
metrického a fyzikálního charakteru o Zemi či jejích částech a zjišťuje geometrické údaje pro
tvorbu map a pro potřeby jiných oborů

·       Geoekologie – přírodní věda, jádrová syntetická disciplina fyzické geografie označována
také komplexní fyzická geografie; objektem jejího studia je krajinná sféra Země

·       Geografické informační systémy – jsou systémy, které umožňují ukládat, spravovat a
analyzovat prostorová data o geografické poloze prvků či jevů v krajině

·       Geografie – přírodní věda, která se zabývá prostorem krajinní sféry a jeho vývojem v čase;
zabývá se jak přírodními objekty a jevy, tak i člověkem a jeho technickými výtvory

·       Geologie – přírodní věda, která zkoumá složení, stavbu a historický vývoj Země

·       Geomy – prostorové jednotky rozšíření daného jevu na regionální úrovni (např. teplotní
pásma Země)

·       Geomér – elementární prostorová krajinná jednotka topické dimenze, neboli geotop

·       Gnozeologie – sociální věda zabývající se problematikou poznání

·       Inovace – genetický proces v kulturní krajině, příchod nové formy či intenzity využívání

·       Invariant – hlavní rozlišovací kritérium, v průběhu transformace se nemění

·       Kartografie – technická věda zabývající se znázorněním zemského povrchu resp. Nebeských
těles, objektů a jevů na nich; zabývá se vztahem mezi skutečností a kartografickým dílem

·       Katabolismus krajiny – soubor reakcí způsobujících rozklad a výstup hmoty z geosystému,
přeměnu energie a její výdej v pozměněné podobě a také zpracování informace a jistý informační
output, využitelný dalším příjemcem

·       Krajina – výřez z krajinní sféry Země, který obsahuje části všech její geosfér (atmosféra,
biosféra, hydrosféra, litosféra + georeliéf, pedosféra)

- nebo také podle J. Demka je krajina územní celek, kvalitativně odlišný od celků okolních, má
přirozené hranice a vyznačuje se vnitřní stejnorodostí, charakteristickou strukturou a zákonitým
souborem jevů a procesů; zaujímá určitý prostor na povrchu planety a vyvíjí se v prostoru a v čase

·       Krajinná ekologie – geoekologie, přírodní věda studující a předpovídající vznik, vývoj,
chování a prostorovou organizaci přírodních územních jednotek

·       Krajinná sféra Země - systém vzájemného pronikání a spolupůsobení troposféry, hydrosféry,
litosféry, pedosféry a biosféry; jejich relativní jednota je zabezpečována krajinotvornými procesy,
založenými na koloběhu, látek, energie a informace

·       Krizový management – technická věda zaměřena na řízení v případě krize, na přípravu na
krizové situace a na prevenci takových situací

·       Kulturní krajina kontrolovaná – vznikla dominantním účinkem člověka v původním přírodním
rámci; člověk zavedl do ní nové procesy, ponechává jim volnost působení, ovšem určuje místo a čas
výskytu (vodní nádrže, zavlažované plochy, skleníky, uměle osvětlené plochy)

·       Kulturní krajina produkční – vznikla, udržuje se či mění vlivem přírodních faktorů za
aktivní spoluúčasti člověka, který odebírá část produkce vznikající využíváním přírodních
vlastností a procesů v území; člověk pak do krajiny odkládá své výtvory (venkovská krajina)

·       Kulturní krajina technická – přírodní rámec krajiny člověk přetvořil, zavedl do krajiny
nové procesy sice respektující jevy přírodní, avšak řízené plně člověkem (městská, těžební a
dopravní krajina)

·       Kvartérní struktura krajiny – duchovní nebo spirituální, popisuje prostorové rozšíření
ploch s odlišným vnímáním člověkem – kladným i záporným, je většinou subjektivní a proto často
protikladně vnímána mezi dvěma subjekty

·       Land use – využívání krajiny

·       Metabolismus krajiny – soubor přenosu a přeměny hmoty a energie, podmiňující dynamiku
geosystémů

·       Primární struktura krajiny – přírodní, je tvořena fyzicko-geografickými prvky bez
podstatního vlivu člověka

·       Přírodě blízká krajina – vznikla za minulé spoluúčasti člověka, nyní se vyvíjí jen účinkem
přírodních faktorů (středoevropské, západoevropské a balkánské NP, naše NPR a PR, NPP a PP)[1]

·       Přírodní krajina – krajina, která vznikla a vyvíjela se jen účinkem přírodních faktorů bez
účasti člověka (pouště, sub/polární oblasti, severský a tropický les, vysokohoří, mokřady, stepi,
NP)

·       Re/strukturalizace – genetický proces v kulturní krajině, přestavba využívání s ohledem na
novinku

·       Scenérie – panoráma, neobyčejný pohled na krajinu, obraz přírody

·       Sekundární struktura krajiny – ekonomická, zahrnuje člověkem ovlivněné, pozměněné,
využívané či vytvořené geografické komponenty

·       Geochora – prostorová krajinná jednotka, vznikající sloučením více geotopů; jednotka
chórické dimenze

·       Socioekonomická sféra – sféra v krajinné sféře zahrnující lidskou společnost a její
hospodářskou činnost

·       Struktura krajiny – je dána vzájemným poměrem a uspořádáním stavebních součástí krajiny a
charakterem vztahů, resp. vazeb mezi nimi; je základní rozlišovací a definiční vlastností každé
krajiny; má vždy tři stránky: prostorovou, funkcionální a časovou; složitost struktur je rozmanitá
jak v přírodní, tak v kulturní krajině

·       Terciérní struktura krajiny – humánní, je tvořena prvky a prostorovými subsystémy
socioekonomické sféry

·       Urbanismus – technická věda, jejímž cílem je navrhování sídelných útvarů či jejich částí
jako funkčních a vyvážených celků; zabývá se tvorbou, rozvojem a regulací vývoje sídel, parků,
krajiny a vyšších územních jednotek

·       Územní plánování – technická věda, která ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní,
kulturní a civilizační hodnoty území včetně urbanistického, architektonického a archeologického
dědictví

·       Vláhově energetická bilance – dlouhodobé vláhové a teplotní poměry území

________________________________

[1] NP – Národní park, NPR – Národní přírodní rezervace, PR – Přírodní rezervace, NPP – Národní
přírodní památka,
PP – Přírodní památka