Feminismus 60. léta nová vlna feminismu kritika institucionální praxe umění Linda Nochlin / Why Have There Been No Great Women Artists? 1971 - systém umění marginalizuje ženy J. Chicago, M. Schapiro, “Fresno Feminist Art Program” Chicago, Schapiro/ Womanhouse, 1972 Chicago/ The Dinner Party 1979 Betye Saat/ The Liberation of Aunt Jemima, 1972 Yolanda López / Portarait of artist as the Virgin of Guadalupe, 1978 Hannah Wilke, S.O.S. Joan Jonas Valie Export Ana Mendieta Mary Beth Edelson Carole Schneeman, Interior Scroll, 1975 Mary Kelly/ Post partum document, 1974 Barbara Kruger, 1990 Pilar Albarracín, Viva Espana, 2004 Shirin Neshat / Rapture 1999 Wangechi Mutu /A’gave You, 2008 Lida Abdul, White House, 2005-6 Laboria Cuboniks: Xenofeminismus (2015) „Náš svět je v závrati. Je to svět, který se hemží technologickým zprostředkováním, náš každodenní život tvoří abstrakce, virtualita a komplexita. Xenofeminismus představuje feminismus adaptovaný na tuto realitu: feminismus nebývalé vychytralosti, měřítka a vize. Jde o budoucnost, ve které realizace genderové rovnosti a feministické emancipace přispívá k universalistické politice sestavené z potřeb každého člověka, napříč rasovou příslušností, osobními schopnostmi, ekonomickou situací a geografickou pozicí“ 1993 – anketa “ženské umění” -odlišnost mužské a ženské zkušenosti -feministická díla, ženský prožitek tělesnosti, analýza stereotypních rolí, mapování autorčiny subjektivity -možné přístupy: tělesnost, erotické touhy (bio x soc. podmíněnost) , klišé (soukromé x veřejné, citové x racinální), autobiografičnost, tělo, domácí materiály (šití, vaření…) -”zamlčený” feminismus 90. let -autonomie x angažovanost -není hnutí - u nás více nedidaktické, nedoktrinální, nadsázka, více vizuální proklamace ženy než politika Milena Dopitová, Čtyři masky 1992 Milena Dopitová Nepočítám se svou proměnou Míla Preslová, Žena v domácnosti, 2000 Petra Vargová / Dead or Alive 2 Lenka Klodová Veronika Bromová Anežka Hošková / Karkulka 2001 Michaela Thelenová / Až se vrátíš domů, bude krásně uklizeno, 2010 Kateřina Olivová Čtvrtá vlna Martina Smutná, Marie Lukáčová, Eva Svobodová https://www.facebook.com/ctvrtavlna/videos/vl.148112185672923/1623718 984599929/?type=1&theater 2017 Radek Brousil a Petr Puklus, Stupid 2018 Zlínský salón 2017 Vážení představitelé Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, vážení kurátoři osmého ročníku Nového zlínského salonu 2017, Petře Vaňousi, Jáne Kraloviči, Terezie Petišková, Beato Jablonská, Zdeňku Freislebene, Marku Pokorný, Ivane Bergmanne, Václave Mílku, vyzýváme vás, abyste ukončili výstavu osmého ročníku Nového zlínského salonu 2017 pod názvem Co je současný obraz?, na níž je zastoupena jediná (!) žena oproti třiceti čtyřem (!) mužům. Tak radikální nepoměr je nutně pokřiveným obrazem o současném českém umění a vypovídá o nepochopitelné zaslepenosti odborné veřejnosti, která přehlíží tvorbu českých umělkyň. https://a2larm.cz/2017/05/ukoncete-novy-zlinsky- salon-2017/ http://feministinstitution.cz/ Feministická (umělecká) instituce 1. A feminist art institution is (self)-critical. Feminist art institutions are steadfastly opposed to all manifestations of intolerance, e.g. racism, homophobia or sexism. They formulate strategies for dealing with such situations should they arise. 2. The ethics of its own internal operations are as important to a feminist art institution as the programme by which it presents itself to the public. A feminist art institution is based on the mutual respect of those who work in it. The quality of their relationships, irrespective of what position they occupy, is considered to be of equal importance as the quality of the programme. 3. A feminist art institution is based on a feminist understanding of work. It is inspired by the importance feminist theory attributes to care (for children, the elderly, sick and handicapped) and other activities that cannot be monetised but are crucial for the wellbeing of society. 4. A feminist art institution therefore promotes quotas as a temporary solution to gender imbalance and discrimination. A feminist art institution promotes a 50% minimum representation of women in its annual programme, whether this involve exhibitions, festivals, conferences or panel discussions. At least 50% of all managerial, creative and other positions of responsibility are occupied by women in a feminist (art) institution.