1
Pedagogická diagnostika
Pedagogická fakulta
Katedra sociální pedagogiky
Tomáš Kohoutek
kohoutek.t@gmail.com
Organizace výuky v PS 2017
 7. 10. 13:00 – 14:40
 úvod, seznámení s obsahem předmětu,
se zaměřením účastníků, výběr témat,
zadání seminárního úkolu
 21. 11. 13:00 – 16:40
 vybrané téma, prezentace a rozbor
seminárního úkolu (varianta kresba,
metoda)
2
Cíle (v syllabu poněkud ambiciózní)
Studenti se seznámí
- s možnostmi a úskalími pedagogicko-psychologické
diagnostiky,
- se zásadami práce s diagnostickými metodami,
- s užitím diagnostických metod
- velký důraz bude kladen na analýzu dětské kresby
Na konci kurzu bude student schopen
- využívat klinické metody (rozhovor, pozorování) a
- testové metody (osobnostní dotazníky) k výzkumným
účelům.
Literatura
 Čáp, J., Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha:
Portál.
(klima školní třídy, klima školy)
 Svoboda, M., Krejčířová, D., Vágnerová, M. (2009).
Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál.
(nároky kladené na metody, etické otázky, konkrétní
nástroje)
 Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v
psychologickém výzkumu. Praha: Grada.
(pozorování, rozhovor)
 Studijní materiály, aktualizace dle dohody
3
Požadavky pro absolvování
 Aktivní účast
 Seminární úkol (varianty)
 Kresba a pokus o analýzu – formulaci výsledků
(možnosti: kresba postavy tužkou a diagnostika
vývojové úrovně; kresba rodiny nebo
začarované rodiny a pokud o úvahu o sociálním
kontextu života autora; kresba dětí ze
specifických skupin…)
 popis problému, řešení s pomocí diagnostiky;
formulováno jako kazuistika psaná z pozice
pedagogického pracovníka nebo „objednávka“
pro psychodiagnostika z téže pozice
 návrh metody (dotazník, osnova rozhovoru,
sociometrická technika formou hry…)
Osnova
 Diagnostická činnost a diagnostická metoda; předmět a
subjekt diagnostiky, vztah pedagogické a pedagogickopsychologické
diagnostiky
 Hlavní kategorie proměnných v diagnostice
 Zásady práce s diagnostickými metodami
 Užití diagnostiky v praxi; cíle a postupy, strategie
 Základní vlastnosti testů
 Klasifikace diagnostických metod
 1) Klinické metody:
 a) Pozorování
 b) Rozhovor (fáze rozhovoru, techniky vedení rozhovoru,
technika kladení otázek, technika jednoduché akceptace,
technika zachycení a objasnění, technika parafrázování,
technika interpretace, technika ujištění, technika
používání pomlk, registrace rozhovoru, anamnéza)
 c) Analýza spontánních produktů - dětská kresba a
možnosti jejího využití v diagnostice
 2) Testové metody - co lze měřit testem? Reliabilita a
validita testu. Jak interpretovat testové nálezy
4
Témata (upraveno)
 1. Diagnostika jako obor, pedagogicko-psychologická a
pedagogická diagnostika: vztahy a trendy
 2. Cíle ped. diagnostiky, obvyklé oblasti – „Proč
diagnostika nevede vždy k diagnóze“
 3. Objekt a subjekt diagnostiky; v jaké roli se můžeme s
diagnostikou setkat (– „od managera po oběť“),
„formalizovaná“ a „neformální“ diagnostika
 4. Diagnostické postupy a metody – kvalitativní postupy
(pozorování, rozhovor, analýza produktů…),
kvantitativní/“metrické“ postupy
 5. Diagnostika jednotlivce, skupiny, procesu, vlastní
diagnostika
 6. Diagnostické metody a nároky na ně kladené –
standardizace, validita, reliabilita
Charakteristické (nebo ideální?) rysy pedagogické
diagnostiky
 komplexnost - projevy žáka je třeba interpretovat v kontextu
vnějších vlivů (rodina, společnost, škola, osobost jedince)
 respekt k dosavadnímu individuálnímu vývoji žáka - postupy jsou
plánovány tak, aby odpovídaly dané úrovni dítěte bez ohledu na
jeho kalendářní věk
 vědomí dlouhodobosti procesu - jde vždy o sled kroků, na
základě diagnózy volí pedagog optimální metody, které se mohou v
průběhu vývoje žáka měnit
 sledování validity diagnostických testů - testy a zkoušky musí
diagnostikovat jev, na který jsou zaměřeny
 zajištění reliability - určitý příznak musí být měřen s takovou
přesností, aby bylo jisté, že tentýž příznak se projeví i s určitým
časovým odstupem
 záruka objektivity - při diagnostice je třeba minimalizovat
subjektivní postoje pedagoga, který by neměl podlehnout např.
negativnímu očekávání
(dle Průchy, 2009)
5
Diagnostika jako disciplína a
diagnostická činnost
 Pedagogická disciplína zabývající se otázkami diagnostikování
subjektů převážně ve školním prostředí. Formuluje teorii
pedagogického diagnostikování a způsoby interpretace
pedagogických diagnóz. (Průcha, Walterová, Mareš 2003)
Pedagogickou diagnostiku provádí pedagog ve třídě a v případě
potřeby speciální pedagogové a psychologové v pedagogickopsychologické
poradně.
 Diagnostikou rozumíme poznávání, analýzu, interpretaci a
hodnocení edukační reality, převážně se zaměřením na
jednotlivce, popř. v kontextu skupiny. Zabývá se aktuálním
výkonem jedince a analyzuje ho v souvislosti s osobnostním
vývojem a vnějšími vlivy, jenž na tento vývoj spolupůsobí. Na
základě získaných údajů zahajuje bezprostřední intervenci,
navrhuje použití dalších metod a postupů a
vypracovává individuální vzdělávací plán. Směřuje k maximálnímu
uspokojování žákových vzdělávacích potřeb. (Průcha, 2009)
(Fišerová, H. – portál RVP, 2012)
Pedagogická a pedagogickopsychologická
diagnostika
 Rozvoj PD u nás výraznější od 60. let v souvislosti s
rozvojem pedagogicko-psychologického poradenství
 Některá pojetí považují PD spíše za klasickou PPD
aplikovanou v pedagogické praxi (Hrabal, 2002)
 Otevřená pak ale zůstává otázka rozdílných cílů,
kompetencí, ale i metod
 Široká definice: „(P.d. je) speciálně pedagogická
disciplína, která se zabývá objektivním zjišťováním,
posuzováním a hodnocením vnějších a vnitřních
podmínek i průběhu a výsledku výchovně
vzdělávacího procesu. Na základe těchto zjištění jsou
potom vyslovovány prognostické úvahy a navrhována
pedagogická opatření“ (Chráska, 1998).
6
DIAGNOSTIKA
 „Diagnostics“ vs. „assessment“
 v lékařství chápána jako klasifikace, zařazení jevu do určité
třídy. V psychologii a pedagogice nejde jen o zjišťování
abnormit, ale o rozpoznávání kvality a úrovně některých
psychických funkcí, zjišťování individuálních zvláštností.
 Označení „diagnostika“ může být tedy dokonce zavádějící, jde-li o
záměnu za „labelování“; „assessment“ (posuzování) je po stránce
obsahu patrně výstižnější termín (!!assessment vs. rating)
 Další pojetí „diagnostiky“ – reflexe; sebereflexe; sledování
normálního vývoje; identifikace silných stránek; východiska
pro prognózu, pro prevenci…
Diagnostika vs. labeling
Odbornou pedagogicko psychologickou
diagnostiku osobnosti dětí, mládeže i
dospělých nesmíme zaměňovat s
labelingem, což je subjektivistické
štítkování, etiketizování a nálepkování
osobnosti, které často stigmatizuje
postižené jedince na dlouhou dobu.
(rváč, lenoch, trojkař, mentál, sociál,
zbohatlík).
ONDREJKOVIČ, P. Socializácia v sociologii výchovy.
Bratislava: Veda, 2004.
7
Zaměření pedagogické diagnostiky
(dle Zelinkové, 2001)
a) d. normativní
 Výsledek diagnostikování je srovnáván s výsledky reprezentativního vzorku
celé populace v určitých zkouškách. Zjišťuje, zda žák a jeho výkony jsou
srovnatelné s většinou populace stejného veku. Např. posuzování možností
dalšího studia.
b) d. kriteriální
 srovnávání s vnějšími měřítky, s objektivně vymezenými úkoly. Zvládá nezvládá
dítě osobní hygienu? Zvládá - nezvládá násobilku? Zkoušky
vycházejí z analýzy určité dovednosti a směřují k určení úrovně, na níž se
dítě nachází .
c) d.individualizovaná
 Neužívá žádné srovnávání, ale sleduje postup a dosaženou úroveň za určitý
časový úsek. Je předpokladem pro pozitivní motivaci k dalšímu snažení,
rozvoji. Je velmi potřebná u méně úspěšných nebo jakýmkoliv způsobem
znevýhodněných. dětí. Správně stanovená diagnóza může předejít vzniku
možných problému ve vývoji.
d) d. diferenciální
 Slouží např. k rozlišení stávajících a přetrvávajících obtíží, které mohou mít
stejné projevy, ale různé příčiny.
Důraz v PD…
 Úzce vymezený: výkon (výsledky)
 Podmínky výkonu: osobní - schopnosti,
styl, specifická znevýhodnění…
 Podmínky sociální (rodina, třída, škola)
 Interakce
 Zdánlivě méně významné důrazy: účel
diagnostiky, „subjektivní stránka“ onoho
„objektivního procesu“
8
Přístupy (obdobně jako v dg.psychologické a
pedagogicko-psychologické)
 Individuální (kazuistický) + testový
(metrický, statistický)
 Zaměření na jednotlivce – skupinu –
interakci, jev, proces
 Zaměření na sebe a na druhé
 Zaměření na úzce vymezený problém a na
kontext
 Kvalitativní + kvantitativní
 Praktický, zaměřený na intervenci +
výzkumný
 Diagnostický proces začíná tím, že si
uvědomíme, ŽE chceme
diagnostikovat (co a proč) – pak
následuje otázka JAK.
 (Nebo dokonce tím, že si uvědomíme,
že už diagnostikujeme)
9
Postupy – míra obecnosti
 METODOLOGIE: obor, který se zabývá principy, tvorbou i
aplikací metod; případně širší vymezení určitého přístupu
(např. kvantitativní, kvalitativní metodologie…)
 METODIKA: koncepce práce – např. metodika provádění
výzkumu, metodika zjišťování výslytu problémů
(skríning…)
 METODA: typ konkrétního postupu – např. rozhovor,
dotazník, test…
 KONKRÉTNÍ „NÁSTROJ“ – konkrétní test, schéma
rozhovoru, diagnostické situace – např. i hra…
METODA
 Představuje zcela konkrétní cestu, způsob, nástroj,
pomůcku k řešení dílčího odborného, vědeckého ,
vědeckého výzkumného či experimentálního problému.
 Metody jsou specifické dle jednotlivých věd teoretické
(např. analýza, syntéza) a empirické (např.
výkonové). Odpovídají na otázku ,,jak".
 V psychologii je tradiční dělení metod na
psychometrické (testové) a klinické (např. rozhovor).
Toto rozlišení má řadu paralel i v pedagogice.
10
Metody
 pozorování - jedna z nejvýznamnějších metod pedagoga, umožňuje získat
údaje za delší časové období, sledovat reakce na odlišné události v
bezprostředním kontextu školní reality
 anamnéza - je předpokladem pro respektování dosavadního individuálního
vývoje dítěte, rodinná anamnéza shromažďuje údaje o rodině, osobní
anamnéza zachycuje údaje o vývoji jedince nutné k pochopení jeho
současného stavu
 rozhovor - poskytuje bezprostřední odpovědi, odhaluje aktuální prožívání
žáka (rodičů), pedagog může využít i strukturovaný rozhovor (vhodně
sestavené otázky směřující k řešení určitého problému)
 dotazník - pokud umožňuje výběr z předem formulovaných odpovědí,
umožňuje lepší zpracování, volné odpovědi mají naopak autentickou hodnotu
(závisí ovšem na schopnosti respondenta vyjádřit se)
 didaktické testy - druh zkoušek, které se skládají z různých úkolů,
standardizované testy mají jasný způsob zadávání a vyhodnocují se pomocí
stanovených kritérií, nestandardizované testy jsou méně náročné na
vyhodnocení, mohou mít ale nižší validitu
 sociogram - pomocí otázek kladených žákům postihuje klima ve třídě a
vztahy mezi žáky
 analýza prací žáků (žákovské portfolio) - ukazuje úroveň osvojení učiva,
odráží kvalitu práce učitele
 analýza pedagogické dokumentace - s její pomocí si lze lépe uvědomit
širší rámec výuky
 hra - významný diagnostický prostředek, sledujeme výběr her, uplatnění
fantazie, soustředění, motoriku, úroveň komunikace, sociální kontakty
(Průcha, 2009)
Vlastnosti metod, nároky
kladené na metody
Pro každý typ výzkumu:
 Validita: platnost; metoda zjišťuje to, co má zjistit, to, co
tvrdí, že zjišťuje; poskytuje pravdivé informace
Zvláště pro kvantifikované metody:
 Reliabilita: spolehlivost; metoda měří stabilně (pokaždé
stejně) a konzistentně (vždy stejný jev) – „zjišťuje jednu
věc a stále totéž “
 Objektivnost: míra nezávislosti použité metody na
osobnosti uživatele
 Standardnost:
 požadavek, aby metoda byla používána u různých osob za
podmínek pro všechny osoby stejných (standardní
administrace)
 Existence norem, které umožňují porovnání výsledku s
populačním vzorkem (standardizace)
11
Etické otázky spojené s diagnostikou
 Univerzální zásada „primum non nocere“ (především
neškodit)
 Uvědomit si, že diagnostika může
 Zasahovat do soukromí toho, kdo je diagnostikován, narušovat
je
 Ovlivňovat jeho další možnosti (např. didaktické testy v
přijímacím řízení)
 Nároky na vlastnosti diagnostických metod i omezení
týkající se toho, kdo může s metodou pracovat a
interpretovat výsledky, mají předcházet právě etickým
lapsům a poškozování klientů
 U metod, které se ptají na citlivá témata (např.
zaměstnanec školy hovoří o své spokojenosti s kroky vedení
školy) je třeba zajistit nepostižitelnost za tyto názory (např.
důsledně anonymní podoba šetření)
 Individuální šetření u nezletilých podléhá nutnosti
informovaného souhlasu rodičů
 Výsledky vyšetření je třeba považovat za citlivé údaje